Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Beta.reader : Šárka

Další díl

 

„Pojďte,“ vyzval jej Snape. Co mi může chtít? Že by…?!

„Pane profesore, omlouvám se za to zpoždění, ale chtěl jsem si být jist, že to, co jsem ověřoval celou tu dobu, a to, na co jsem přišel, je správné… Tedy proto to prodlení.“

„Jistě. Takže?“ nikdo by ze Snapeova hlasu nevyčetl obavy, nedočkavost a snad i záchvěv strachu. Nikdo? Pche. Kdysi by to býval byl jen ředitel, kdo by se tohle mohl domnívat, nyní měl Severus podezření, že již není ředitel sám, kdo na něm tyto pocity pozná. Ale Potter na sobě nedal nic znát. Dělal, jakože si nevšiml.

„Je mi to líto, pane, ale ten prsten je, jak jsme se obávali, plný černé magie, která v něm zůstává a shromažďuje se. Není jiný způsob, než jej zničit. Ublížil by vám.“

Severus poslouchal. Jako by se v něm něco zlomilo. Ne, spíš začal pociťovat, jak se jej opět zmocňuje chladná logika, a přesto jako by v něm něco zamrzlo.

Prsten býval jeho matky. To jediné, co mu po ní zbylo. Kromě pár vzpomínek. Nechtěl se jej vzdát a zároveň mu nějak Potterova přítomnost dodávala odvahu. Určitou jistotu, že ať udělá cokoli, těch pár přátel, opravdových přátel, které má, jej podrží. Cítil na jednu stranu, jako by padal neznámo kam, jako by na světě už neměl co dělat, že jej cosi stahuje ze všech koutů, ve kterých se vyznal. Na druhou ovšem to, že tu byl Potter, a to, že mu potvrdil jeho obavy… Už věděl, CO jej stahuje, nedá mu spát a snaží se ho zničit. Stahuje ho ten prsten a on s tím nic nedělá, jen nečinně přihlíží. Takový nebyl. Už jen pro tu tvrdohlavost a notnou dávku odhodlanosti se vzepřít svému osudu se nehodlal za žádných okolností vzdát. Začal si to přebírat už jen logikou. Co by získal, co by chtěl získat, kdyby si prsten nechal? Měl by ještě méně, než nic. Je rozhodnuto.

Mlčel. Dlouho, příliš dlouho na Harryho. Díval se netečně. Harry jej pozoroval. Chápal, že ho to muselo bolet, přece jen… Jediná vzpomínka na matku. Nechtěl, aby se trápil, ale s tímhle nešlo nic dělat. Zoufale si přál, aby promluvil, a přitom se neodvážil ho oslovit první, takže tam jen tak celou věčnost seděli a dívali se do prázdna.

„Tak tedy na co čekáte, kolego, běžte jej zničit,“ vstal, obrátil se na podpatku, otevřel dveře, které se nacházely za stolem.

„Ale pane…“

„Mně si nevšímejte, pokud chcete udělat správnou věc a nejste hlupák, Pottere…“

Práskl s dveřmi a ani omylem se nepodíval zpět na Harryho.

Ten si povzdychl. „No co,“ zamumlal, „stejně musím mluvit i s Brumbálem. Třeba mi poradí. Třeba mi s ním pomůže. Třeba mu pomůže sám…

Vyšel ze dveří, zašeptal ,NOX‘ a zavřel za sebou. Místnost se ponořila do ticha a temnoty.

 

16.12.2007 13:08:15
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one