Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Díl šestý

Jak se to píše? Komentáře potěší. :)

Beta.reader : Šárka

A musel uznat, že ať už čekal cokoli, tohle ne.

Merline! Jak to ten Potter stíhal?!

Vždycky si myslel, že ve své podstatě je Potter v Bradavicích na takové zdravotní dovolené. Oh! Jak se mohl tak mýlit?! Jak, PRO MERLINA, přišel k tomuhle závěru? A to si skutečně myslel, že ho u Pottera nic nepřekvapí. Ještě neminul ani měsíc po jeho odchodu a už si říkal, jak strašně tam chybí, kolik z Bradavického srdce odešlo právě s tím člověkem. S člověkem, který byl synem jeho nejúhlavnějšího nepřítele. Člověk, který byl JEHO nej… nepřítelem a zároveň nejlepší vrbou. Když se chtěl s někým hádat a vyhrát, prostě si zašel za Potterem. A hlavně s člověkem, kterému by to NIKDY, ale OPRAVDU NIKDY nepřiznal. Jedna z jeho posledních jistot. Ovšem jak záhy po jeho odchodu zjistil, měl toho Potter na práci víc, než bylo zaprvé zdrávo, zadruhé nutno a zatřetí…

„Ksakru! Já tomu člověku, co si jen tak zdrhnul, nemůžu přijít ani na jméno!“

„Ale Severusi, snad se z tebe nestává hysterka?“

HMPFH! Minervo, hleď si LASKAVĚ…“

„Jestli chceš říct, abych si hleděla svého, tak tě, nejmilejší Severusi, musím upozornit, že ať se ti to zdá sebedivnější, sebevíc ohromující a sebenejneuvěřitelnější, sborovna, to jest ta místnost, ve které se povětšinou shromažďují normální lidé s přízviskem profesoři a řeší zde různé problémy a další všemožná i nemožná témata, právě ta, ve které nyní jsi, ještě STÁLE – NENÍ – TVOJE. A víš, co to znamená?“ zeptala se Minerva značně sarkasticky, ovšem poslední větu pronesla nadmíru klidně.
„Ne,“ zavrčel Snape, který ji ani nevnímal.

„Že když mi tady vříská někdo, o kom jsem si až donedávna myslela, že je alespoň ve svých mezích normální, já se s někým bavím a nemohu se soustředit na DANÝ PROBLÉM, STÁVÁ se to mou věcí!“ teď už z jejího pohledu létaly jiskry, které by přinejmenším podpálily pergameny o čtyři metry dál.

A tak Severus, který neměl náladu na sebemenší hádky, s podmračeným pohledem opět v oblacích, rezignoval, otočil se směrem ke dveřím a odkráčel z místnosti.

„Nezbláznil se náhodou? Mám vážné obavy o jeho duševní zdraví…“ mluvila k Minervě Hoochová.

„Já… nevím,“ kroutila s otevřenými ústy směrem, kam Severus odešel, Minerva nechápavě hlavou.

Ještěže obě seděly na pohodlných bradavických křeslech u stolku, jinak by se asi obě poroučely k zemi.

***

Ty nádhery (rozumějte slepice) ovšem teď Severuse zajímaly ze všeho nejméně… Když mu Albus dával Harryho denní rozvrh, myslel si, že je buďto apríl, že si z něj ředitel dělá legraci… a když neprošlo ani jedno, že se zkrátka zbláznil. TOHLE aby stihl jeden člověk… A navíc…! Severus měl přece navíc SVOJE lektvary a SVOJI kolej, kterou kvůli takovým „hloupostem” nehodlal ani v nejmenším zanedbávat.

Takže, Severusi,

Harry měl denně tři hodiny psychologických porad. Osobně to nazýval kroužek volné konverzace. V pondělí začínal prváky, v neděli končil všemi sedmáky (KRUCI! Mě nezajímají trable všech ostatních, mám dost vlastních! Hhhhh! Vždyť mně se nebudou chtít ani svěřovat. Nač, když se mě – naštěstí ještě pořád, a jak jsem si nedávno ověřil, víc, než jsem předpokládal – bojí?). Dále… promiň, že budu předkládat tyto informace neuspořádaně, ale Harry mi tady nenechal svůj rozvrh, takže bude jen to, na co si vzpomenu já, a to, co budou vědět děti… Harry si občas s dětmi zahrál famfrpál. Tak dvakrát do dvou týdnů po vyučování. Jen tak pro legraci a se všemi kolejemi bez výjimek (Proč tohle zdůrazňoval?! Jako by snad ON, SEVERUS SNAPE, dělal výjimky mezi kolejemi…?!!). Měl hodiny obrany proti černé magii, začátečnický kroužek pro bystrozory, spolu s Poppy zvládal ošetřování. Dále měl praktické hodiny obrany, hodiny teoretické nauky černé magie, kde dětem i vysvětloval pojmy, historii (podrobněji) a především, co se stane, když použijí různé kletby. To měl spojené částečně s kroužkem volné konverzace a probíral s nimi pro a proti v černé magii. Měl společné hodiny s Hagridem – péče o kouzelné tvory. Dále občas chodíval do lesa a učil děti spolunažívání (rozuměj hlavně s kouzelnými tvory). V pondělí, středu a čtvrtek bývá v učebně pro děti od osmi do deseti let – výhradně si s nimi hraje a povídá. Pak Tě bude střídat Minerva. V učebně pro děti pod osm let bývá vždy v pátek, sobotu a neděli. Právě zjišťuji, jak to měli profesoři domluvené s těmito směnami. Dary od sponzorů naší školy pro ŠKOLKU A DĚTSKÝ DOMOV vozíval vždy v úterý (ano, správně, mám na mysli severní Anglii, Irsko i jižní Francii). Když je potřeba dokoupit nějaké zásoby, má to na starost taktéž Harry. Včetně těch Tvých zásob do lektvarů. Myslím, že to by pro začátek stačilo. Až za pochodu se dozvíš, co vše to bude obnášet. Zítra Ti dám jeho oficiální rozvrh spolu s Tvými vlastními hodinami a projekty.

S pozdravem APWB Brumbál

Jak měl na tohle reagovat?! Měl neblahé tušení, že tohle je jen začátek. A že bude hůř. Mnohem hůř.

***

„Nemám nárok to všechno stihnout.“

„Alespoň se budeš zabývat něčím užitečným a nebudeš se utápět v sebelítosti. Beztak si pamatuji časy, kdy jsi zvládal i víc než jen tohle,“ poukázal na seznam.

„To… snad NE! Proč to musím všechno zastoupit já? Myslel jsem, že se předměty profesorů, kteří odešli, rozdělují mezi všechny učitele, Albusi.“

„Protože sis nikdy Harryho práce nevážil, Severusi. A teď, když mě omluvíš…“ odešel s potměšilým úsměvem ze sklepení Brumbál.

***
„Zaveďte Harryho do jeho po… do jeho místnosti a ukažte mu co a jak, prosím.“

„Jistě, pane,“ odvětil Erik.

Munchi, jak se daří?“

„Pojďte,“ kývl na něj.

Hm, zdvořilostní konverzace. To bude ještě zajímavé.

Vzápětí se měl také Potter dozvědět, proč bývalý ministr vyměnil slůvko „pokoj“ za „místnost“.

Protože tohle opravdu připomínalo pokoj jen vzdáleně. Spíš to byla taková jeho atrapa. Tahle místnost měla jedno okno, které bylo zatažené šedivými, špinavými a zapranými závěsy. Stihl periferním viděním zachytit, že tenhle kus hadru se taky delší dobu nepral. Usuzoval tak z vrstvičky prachu, která se na závěsech usadila. Místnost byla přesně tak velká, aby se do ní vešla jedna postel pod zmíněným oknem (a Harry odhadoval, že ten všeumělec, co vyráběl ty závěsy, dělal i přikrývku a polštář), dost velká skříň, jež by se Harrymu ani při nejlepší vůli nepodařila zaplnit, linka, která měřila sotva metr krát půl metru, dřez, sporák (plynový), malá skříň na hrnce a jiné a ještě menší skříňka, kterou, jak Harry po otevření zjistil, byla lednice. Před krbem pak ještě ministolek s koženým (!) černým křeslem, jedny dveře, které vedly do „koupelny”, která čítala záchod (značně opotřebený) a sprchový kout. Bez oken, bez zásuvky, bez světla, bez čehokoli (a to taky ne, že by Harry musel používat mudlovské spotřebiče). Stoupl si doprostřed obývací místnosti (jak tomu s notnou dávkou ironie začal říkat) a rozhlédl se. Stál přímo pod lustrem. Divil se, že se s něčím takovým vůbec obtěžovali. A k Harryho ještě většímu podivu byla v této místnosti i jedna elektrická zásuvka.

Erik zachytil Harryho pohled.

„Na tu se ani nedívej, je rozbitá. A kdybys ji opravil, vyhodil bys proud v celém domě,“ řekl, položil (spíš hodil) Harryho kufr ke dveřím, hodil po něm poslední (ošklivý, ale řekněme spíš zvláštní) pohled, kývl na něj a zmizel… aby se za vteřinu objevil zas.

„Mimochodem, za dvě hodiny a půl bude véča, přijdu si pro tebe, takže zatím nikam nechoď. Pak ti vše objasním,“ tentokrát za sebou i zavřel, což byla podle Harryho dobrá známka.

„To nám to pěkně začíná,“ povzdechl si.

 

27.12.2007 19:33:56
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one