Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Díl šesnáctý

Občas míjím já Tebe…

Noc…

Vana…

Keramická, bílá, nádherná…

Mlha…

Déšť…

Šumění lesa…

Voda…

Teplá…

Uvolňující…

Bláto…

Zima…

Špinavá, potrhaná plachta stanu….

Vůně heřmánku…

Okolní chlad…

Ten vnitřní pálí a mrazí zároveň daleko víc…

Pach potu…

Krve…

Násilí…

Myšlenky…

Vzpomínky…

Minulost…

Výčitky…

Vzpomínky…

Rozbřesk…

Neklidná noc…

Chabá útěcha přichází…

Svítání.

Nenávist…

Zloba…

Vztek…

Rituál…

Zvyk…

Nutnost…

Prach…

Země pod jeho rukama…

Vzdálenost…

Prostor…

Čas…

Nic se nezměnilo…

Nic není stejné…

Přátelé…

Známí…

Mrtví…

Do jednoho…

Pohřbení…

Neklidní…

Prosící…

Žádají…

Ne.

Proč?…

Na co!

Touha…

Chuť…

Smysluplnost….

Postrádat…

Ztratit…

Už neznát…

Nemít…

Znát…

Ztratit…

Všednost…

Den…

Ochablost …

Nenalézt…

Prosit…

Mít…

A zase ztratit…

Najít…

Nač?

Prosby…

Modlitby…

Nevyslyšení…

Nač se ptát nač...?

Co se dá ztratit?

Je co?

Není...

Vím...

Lépe, snad…

Domnělé nevyslyšení…

Nevyslyšení správným člověkem…

Sebeklam…

Zdůrazňovat?

Obviňovat?

Ztrácet?

Únava…

Nemohoucnost…

Dar…

Nikdy!

Někdy!

Prosím…

Prokletí!

Prosit?!

NE!

Lačnost…

Sklíčenost…

Touha v jejich očích.

Zábrany…

Zmoudření…

Ignoranství!

Útok...

Bolest…

Zvrhlost.

Konec?

Začátek!

Sebeklam?

Alespoň reálný!

Jak hluboká může být bělostná vana plná čisté vody s heřmánkem? Jak uvolňující? Jak zrazující? Zase... Znova… Pořád dál. Dokola.

Jak hluboká? Jak směšně zbytečná? Neočistíš se… Ona tě taky neočistí. Jsi pro ni nic.

Svítání? Rozednění? Nevěděl... Mělo to smysl…?

Zaschlá krev. Špinavé jezero uprostřed nějakých lesů se stromy až do nebe a ještě dál.

Daleko od bitvy. Daleko od prohraného boje… Pryč ode všech!

Osvobozující!

Jak špinavá může být vana od hříchů předešlých, naproti tomu čisté jezero s odpadky kdo-ví-koho a blátem, když do něj skočí chlapec-muž potřísněn nejen vlastní krví?

Jak usvědčující může být nádobka s vodou?

Jak očistné a znovukřtící blátivé jezero?

A kdo to vlastně docení?!

Posoudí?

Vy?

To těžko…

Já?

To určitě!

Zaschlá krev. Jak krásné je mít na obličeji bláto a ne tu usvědčující tekutinu!

Rituál?

Zuby. Vana. Oblečení.

Oblečení. Zuby. Vana.

Pokaždé.

Nepomůže to.

Myšlenky nechtějí odplout spolu s nánosem. Nánosem, který by se dal nazvat všední denní starosti. Kéž by byly jen ty.

Noc.

Měsíc v úplňku.

Zima sklepení. Cítíte ji i v kostech.

Zima. Chlad samoty. Osamění. Bez přístřešku. Bez přátel. Bez rodiny. Sám.

Znovu křeslo. Znovu víno. Znovu samota. A znovu vzpomínky.

Zase ležet v lese na kůře a jehličí stromů spadlé na zem. Zase nemít co pít. Vědět, že otupení smyslů je potřeba. Zase jej postrádat. Zase minulost a…

SAMOTA.

Bolí?

Snad…

Bojíš se?

Mám proč?

Důvod? A ty ho potřebuješ?

Občas...

V tom případě…

Sklepením se rozléhá napůl šílený, napůl osvobozující hluboký smích. Smích prostý jakékoli logiky. Prostý všech citů a pocitů. Ještě tříštění skleničky, která byla právě vržena přes celou místnost a jejíž obsah teď provokativně stéká po chladných kamenech hradu.

Jde se dál?

01.03.2008 19:23:26
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one