Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "6010"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
smiley Tak jo, no...
Už fakt nevím, už je to dlouho ... myslím, že se to týkalo víc způsobu psaní , nebo možná nějaká momentální situace, ale určitě nic konkrétního a důležitého - bylo to jen mé propojení v mé hlavě ... takových já mám ...smiley. Akurát, že jsem si na to teď vzpoměla, když tu dala Šárka odkaz na její blog.
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
A jak jsi k tomu vlastně došla...?smileysmiley
Ale jenom trošku smileysmiley.
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
smiley
Dobrá ... budu nejdřív přemýšlet a pak psát smiley.
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
Až tak?
To je sranda ... já měla na jiném místě Života (ale někde kolem začátku), takou malou asociaci na Julii a její Osiku smiley. Už si ani nevzpomenu o co šlo, jen když jsem viděla ten odkaz, tak se mi to vybavilo.
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
...dobře.smiley Takže na Tebe asi už s přidáváním kapitol nebudu čekat, ju? Ono... obetovat to stejně asi budeš muset... takže.smiley Už pak nesejde na tom, jaký bude ten časový posun. Doufám, že neva...?smiley

A jinak - článek byl každopádně poučný. Rozhodně jsem se nad tím zamyslela a ve většině s ní souhlasím.smileysmileysmiley
A jedna technická: mám obetované asi čtyři kapitoly (možná ještě v týdnu něco přibude), ale zatím jen na papíře. Příští víkend bych měla mít dost času, abych to zpracovala ve wordu a poslala ti to. Takže se máš na co těšit smiley



PS: můj "záměr" se nedá nazvat zmijozelským - na to skutečně nemám tu správnou povahu smiley
blond... jsem blond
V tom případě mým záměrem bylo, abyste všichni pochopili moji na první pohled zcestnou poznámku o náboji atd. smiley
blond... jsem blond
Ale musela jsi ho mít, když jsi sem dávala odkaz a ještě mě varovala, že se mi to nebude líbit.smiley
E? Já jsem žádný záměr neměla...
blond... jsem blond
Dobře... Teď se budu jako autorka pohybovat na velice tenkém ledě. Proto než cokoli prozradím, nbeo budu reagovat, musím mít otázku.

Byl tohle zmijozelský záměr? Pokud ano, spíše se cítím v tuto chvíli jako Nebelvír. Doslova.
Ale to si ti nebude líbit smiley

Zadej do googlu "spadané listí" a odkaz s adresou www.josika.bloguje.cz... je ten pravý. Ten článek se jmenuje Boj s větrnými mlýny. Musíš ale kliknout na "archiv", ta stránka je už pravděpodobně zrušená...
blond... jsem blond
No neříkám to...?! Hrozná... A Chali udělala dobře, že Vás spojila se Zmijemi.smileysmileysmiley TAM patříš!smileysmiley(Ten odkááááz *škemry, škemry* - psí ošíška)
Zítra ne-é, až v neděli. Doufám...

Ten odkaz nefunguje? To je možná dobře...smiley

Vím, že to nebylo o vyzvídání děje, pochopila jsem, ale patrně jsem se špatně vyjádřila. Prostě jsem ani na chvíli nepochybovala a ani mě nenapadlo, že bys opustila původní plán, se kterým jsi začínala. Kromě rozsahu, samozřejmě smiley A vyzvídat dopředu v žádném případě nechci:)
blond... jsem blond
smileysmileysmileyI Ty zvrhlice jedna!smileysmileysmiley Ale takhle... dobře, zarytě mlčím. *TEPRVE svatouškovský výraz*

Jo zlato, cos to, símtě, hodila za odkaz?smiley Nějak mi to neto...smileysmileysmiley

Jinak to nebylo o vyzvídání děje do předu, zlato.smileyJinak zrovna teď mě nenapadá nic, na co by ses z dějové linie mohla TY zeptat, aniž bych Ti JÁ prozradila něco dopředu... NJ,holt se asi neumíš ptát, nebo já už spím.smiley

Jo a DOUFÁM, že na ICQ nebo tady v průběhu zítřka budeš...!smileysmileysmiley
Beruško, jsem tu jenom na chvilku, takže jsem stihla přečíst jen tuhle kapitolu a proletěla komentáře (dámy, vy jste se v diskuzi rozjely, jen co je pravda) a můžu říci jen:

smileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmiley

Náboj, touha... já vím, že to sem nepatří, ale zkrátka mi to hned naskočilo... (svatouškovský pohled smiley) Kdo se nechytá, viz.: http://209.85.129.104/custom?q=cache:0S_q8ZWZeYYJ:www.josika.bloguje.cz/433622-boj-s-vetrnymi-mlyny.php+spadan%C3%A9+list%C3%AD&hl=cs&ct=clnk&cd=1&inlang=pl



A v té rychlosti mi z diskuze utkvěla jen jedna věc: dějová linie... Já se na ni neptám, protože pořád žiji v domnění, že děj je předem daný a moje orodování nemá absolutně na nic vliv, ani na funkci rostlináře smiley
blond... jsem blond
Nojo, vše je jednou poprvé. :D :D Jinak to se divím, neb vím, že v mé nepřítomnosti děti dělaly (že, Šárko? :D) interviewY. :D :D Dokonce s tím přepadly učitele a pak nám paní učitelka – češtinářka – říkala, že to jsme neměli… :D (Tedy jim to říkala, já to jen slyšela. :D)

Krasopis není v dnešní době důležitý, to bych i souhlasila, ale je víceméně vhodné, aby člověk uměl psát tak, aby to po něm druzí přečetli – to mi nejde. :D

Jinak mi to přijde jako nespravedlnost – to v ,,dnešní době‘‘ – příklad: gympl, na který se hlásím. Mamka musela dělat přijímačky, aby se na něj dostala, neboť měla jenom z těláku dvojku. V ,,dnešní době‘‘ se tam TV vůbec nezapočítává…

Prosím tě ještě: prr, prrr… Nepřechválit, ano? Neb mé velké ,,psaní‘‘ je absolutně v dupačkách – ani rok to není, mám ten pocit… Jo, není. :D V tomhle se cítím trochu provinile – někteří si tam píší od pěti nějaké žvatlaniny do deníčků a já nic… až teď. Až v pubertálním věku. :D :D Ale pí.uč. řekla, že je to normální, že se každý vyvíjíme. Se mě na to ptala – od kdy píšu. Nebo spíš ,,píšu‘‘. O tomto počinu nemá (naštěstí a zatím) zdání… Ale jo, radila mi, abych psala do šuplíku. :D A ne, nebylo to před tím, než odhadla, že by ze mě mohla být druhá Rowlingová a kámoška to okomentovala slovy: ,,Tak tebe číst teda nebudu.‘‘ :D :D No nicméně… :D (Ale děti, jsem z vás absolutně zblblá. Jsem se ptala mamky, kdo opravuje chyby Rowlingové. :D :D Neb… Kdyby mi měli vydávat to, co já zhruba napíšu bez korektury – ROTFL!… dobře, díky Šári. :D)

Děkuji za podporu… :) (Ale hele… podívejme se, to jsem myslela, že taky nikdy nevypustím z… klávesnice. :D)

Přísloví se mi líbí a má v sobě kus pravdy… jako ostatně každé.

Jinak s tímhle mě štvete… já pořád čekám, kdo zadá další téma k další povídce – Duel byl také původně volně přístupný k přidávání pokračování. Ale to, že tuhle – díky nedostatku čtenářů – povídku jsem separovala a udělala z ní v podstatě soukromou záležitost mě a Šárky, to přece neznamená, že nebude žádná další povídka, na které se vyřádí VŠICHNI, i ti ,,méně‘‘ zdatní ve psaní. Já chtěla zábavu, na to tato rubrika je. A plně je provedena heslem: ,,Co si sám nenapíšeš, to nemáš!‘‘ :D Ale dobře, odpouštím vám, že nic… Zaprvé bych asi tolik povídek naráz nestíhala tak pečlivě, pak vy si rádi počtete bez námahy, že? >:-D Ale opravdový důvod – máte práci, a už jen to, že se z ní trhnete, abyste si ČETLY, je pro mne… no minimálně velmi lichotivá satisfakce…

Jinak – jako já taky předpokládala – a neříkám, že předpoklad nebyl daleko od pravdy – že Život jde dál bude o ničem… No, minimálně, že nebude hodný toho, aby s tím ztrácel někdo – vč. Mě – čas… A VIDÍTE TO?! Já vám tady mluvím o stovce kapitol…! A už teď to musí mít kolem šedesáti stránek wordu(desítkou písmem) – ale přesnější údaje má asi Šárča… Naposledy jsem to kontrolovala, když jsem jí hromadně posílala asi dvacet kapitol, a to toho bylo padesát nebo šedesát (taky jsem na to čuměla jak najatá... :D A posteskla si nad neblahým údělem Šárčiným.) stránek.

Jinak je samozřejmě důležité mít věci, které Tě naplňují. Bez nich…  asi bych bez nich ani nepsala.

Sem se ptala na obsah vs. styl toho dotyčného – prý stylem. Prý to baby mají moc ucajdané. :D No to neřešte, ani to slovo, které asi neznáte, ale my v naší domácnosti vymyslíme hodně neologismů… :D

Jo! Co jsem chtěla vysvětlit – asi měli pravdu, když to řekli. Kromě toho, že neviděli TUHLE povídku, ale mou originální tvorbu, což řekne daleko víc, že? – ano, mohla jsem ,,spíš‘‘ chytit ženskou populaci (tedy její vzorek, že? :D), ale to v žádném případě není stylem, ale právě zvolením obsazení postav – obsahem. Kdybych byla nějaká tadá na volné noze, která si tady vylévá své pubertální srdíčko v životopisných, autobiografických románech, kolik by to chytlo lidí potom? Hm? Já třeba bych takové kydy nečetla… Tohle je zkrátka zajetá kolej… sposta lidí čte na netu HP, protože se jim nelíbil nějaký díl, nějaká událost v knihách… Něco nebylo rozřešeno. Nebo si zkrátka chtějí obohatit fantazii o další dílo. Či chtějí zjistit více o svých oblíbencích, na které bylo zapomínáno v knize. A na to je to taky dobré, že? Jsou ,,pohodlní‘‘ na to, aby si napsali něco svého, něco svého vymysleli, tak čtou… (Nebyla jsem jiná… ale! :)) Pochopila jsem… nepsala jsem to náhodou už někde?… že pokud chci proti něčemu protestovat, chci dosáhnout něčeho, co nikdo jiný neměl možnost vymyslet a napsat, nechci čekat, až na to ,,mé‘‘ někdo dojde, musím si to prostě napsat sama. Ostatně protest, proti některým gram. chybám některých spisovatelů – tak nějak vznikla povídka, ALE – Šárka mě doběhla… A já se nechala. Pravda, tuď už mám zase jednička z diktátů, že? :D :D A to jsem opravdu, dokud jsem jen četla na netu, neměla… Ale jak říkám, nechci vinu svalovat na ,,internet‘‘ – taky jsem se nemusela nechat zkazit, že? :D Ehm, ehm, co je ,,PČP‘‘ a za jaké chyby že se to omlouváš? :D

OK, konec řečnění… .:)

Jo, P.S. Jim mě požádala o stažení jednoho jejího komentáře a já jí ráda vyhovím, neboť i já občas udělala neuvážený krok a vím, jak jsem si oddychla, když jsem ho mohla vzít zpět a taky vím, jak mě tížilo, když už to nešlo. :)
Jéé moje první - sice mini - ale interview smiley.

Ještě k tomu minulému. Krasopis, myslím si, není v této době už moc důležitý, ale ... vždy je tu nějake ale... napr. když jsem dělala přijímačky na výšku, chtěli od nás krátký text psaný volnou rukou psaným písmem, aby viděli náš projev a podle toho se dál rozhodovali. Ale každý má svůj styl a nikde není psané, že to musí být krasopis. Někdy je možná lepší opak smiley. Dost to však o člověku napoví. Nikdy nevíš jakému grafologovi se dostaneš pod ruku smiley. Já musela svoje písmo v práci od základu změnit - tak mám jedno rychlé, které přečtu asi jen já a druhé, kterým se můžu i prezentovat. Zajímala jsem se i o kaligrafii, ale moc jsem s tím nepohla smiley.

Tím „přirozeně“ jsem myslela to, že píšeš přirozeně, že nemusíš násilně lepit myšlenky a slova dokopy, že to máš prostě v sobě. A to je podle mě jeden z nejdůležitějších předpokladů pro psaní. Ta spontánnost. A fantazie. Ostatní se dá doladit. Myslím, že každému spisovateli raz za čas dojdou nápady a inspirace, ale nenech se tím odradit, jdi do toho naplno. Mám jedno oblíbené (asi čínské) přísloví: Pracuj tak, jako by ti nescházeli peníze, miluj, jako by tě nikto nikdy nesklamal, tancuj, jako by se na tebe nikto nedíval, ži, jako by jsi měl zítra zemřít.

Ale ber to všechno jako názor absolutního lajka, já sama nepíšu – nic zmysluplného by ze mě nevyšlo. Naposledy jsem něco psala když mi bylo asi jedenáct a pak jsem s tím praštila, protože jsem sebakriticky usoudila, že to za nic nestojí (a taky že nestálo). Fantazie by byla, ale to ostatní chybí. Někdy mi je to trochu líto, ale na druhou stranu dělám spoustu jiných věcí, které mě naplňují. Člověk nemůže mít všechno (a ani by neměl chtít).

No a o tom potom :o) – myslela jsem to všeobecně, kam to dotáhneš a která forma je pro tebe přitažlivější je jen na tobě. Matkin začal psát na netu a teď je asi nejvychytěnější současný slovenský autor, píše jednu knížku za druhou.

A že píšeš jako pro chlapi – to jako obsahem, nebo stylem? Mám pocit, že si oslovila spíš ženskou populaci. smileysmileysmiley

(A fakt sorry za chyby, stáhla jsem si i PČP, ale furt to není ono smiley).
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
Na prapůvodní žádost Jim jsem to nakonec zkopírovala, aby se to ,,neztratilo''. :D A lá mini interview.





assez: A víš, co? Já - jak jsme mluvily o té trémě - já se opravdu obávala, jak vezmete tenhle díl. Ale v pohodě, neboť já se bojím vždycky Vaší reakce.

Kaya: Vidíš a zvládly jsme to! Já jsem z ní měla pocit, že se Ti psala dobře a propracovala jsi ji. Mě se tak četla. A mám ráda vzpomínací kapitoly, osvětlí mi věci, kterým zatím nerozumím (a to já nerada - něčemu nerozumnět ).

assez: Jojo, taky nerada něčemu nerozumím. Fíha, a co říci k tomu zbytku, že? Byť takový ,,wow'' efekt PŮVODĚ v plánu nebyl, jak jsem řekla - odmlka mi (ne)prospěla, neboť jsem pak zasedla ke klávesnici a za tu ,chvilinku' bylo okamžitě na světě šest stránek. Finální úpravy a detaily - znovupročítání - mi hodilo téměř sedm. Ale to já mám tak vždycky - když mám sílu to dopsat. Teda ano, svým způsobem se psala dobře - ale, a to mi věřte, že na počátku tomu tak bylo stejně, nicméně jsem si to tak plně, jako dnes, neuvědomovala, Život jde dál je VELICE svérázná povídka. :D Někdy až nemile. No a když Vám ke konci oznámím, že kdyby to nikdo nečetl, Život mohl skončit nějakými pětadvaceti kapitolami a teď trnu, aby se to vešlo do sta (alespoň kolem stovky), obrázek si udělejte samy.

Kaya: Hmmm, tak to jo. A fakt nechci vyzvídat děj, ale máš nějakou stálou hlavní dějovou linii ? Nebo si ji průběžně měnila? Necháváš to volně plynout nebo máš jasno co a jak? To mě zajímá čisto teoreticky .

assez: U tzv. ,,velkých děl'' mi přijde absolutně nevhodné a nevysvětlitelně mě popuzuje, když se mění děj při psaní - ten hlavní. Stejně tak mě štve, že by se o něčem takovém měli dozvědět čtenáři a to ještě takovým pokoutným způsobem. Dost příkrých slov - prakticky každá větší zastávka je naplánovaná. A jak jsem řekla - já po dokončení povídky vydám i prohlášení. Ale teď asi tolik - hlavní dějové úpony jsou naplánovány. Způsob, jakým se k nim dohrabu, je čistě náhodný a průběh hlavních plošek sice má svou osnovu, ale občas se taky podaří... kápnout na něco při psaní - vybočit. Kdyby ses mě zeptala, o čem bude další díl, když ho nemám rozpracovaný, neřeknu Ti to. Většinou ne. Stačí, když mi do ruky narveš klávesnici, a já Ti ho sepíšu - nepovím, ale napíšu... Jinak - kostra je opravdu záměrná. Hlavní body do budoucna jsou taky plánovány(i ty minulé byly). To mezi tím nechávám na klávesnici, prožitých událostech a mých zkratech. Mimochodem - to teď zdlouhavě píšu do komentářů - TOHLE je další věc, které si nesmírně cením, totiž když čtenář položí TAKOVOU otázku. Poznám, že ho to opravdu zajímá. Tak nějak hlouběji a vnitřněji. Ještě jednou, děkuji...

Kaya: Tím úvodem jsi mě trochu zaskočila, až jsem nevěděla, jesti jsem se měla zeptat nebo ne, ale dozvěděla jsem se, co jsem chtěla vědět, dík za odpověď.

assez: Nemáš zač, já děkuji... ;) _________________________________

Dávám to sem, neboť se to týká především tohoto dílu. Ale vážně uvažuji o tom, že si to jako trofej vystavím k úplně ,,posledním'' slovům o Životě. Přesně - rozhovor. :D
Jim – nová doba – kdybych to nyní psala já na papír, tak z toho nic nebude. Bylo by to jako házet to do koše, neb, jak jsem se zmínila Šárce, mé písmo je odpad a jsem si toho plně vědoma. Tím pouze poukazuji na prapůvodní důležitý aspekt – krasopis (mně chybí). Tatínek razí názor, že dnes se učí psát každé hovado – tedy já – a pak to podle toho vypadá (a když říkám, že nepíšu, nýbrž mučím papír a oko, tak mluvím celou pravdu a nic než pravdu). Druhá stránka věci je ta, že (a to se velmi divím) v době, kdy jsem o psaní jako takové nejevila nejmenšího zájmu, v době, kdy mě absolutně školní slohy nebavily (a nebojte, bavit dál nebudou, úvaha je světlá výjimka :D), tehdy jsem se donutila psát odpovědi jiným (krátce po zavedení netu do domácnosti) – a on to shlédl, řekl, že umím psát a že to on pozná. Ano, rok (nebo tak) na to mě začal víc chytat sloh a začala jsem vážně o psaní uvažovat. Byť neustále říká, že píšu hrozně a při spatření mého písma zvolá pouze: ,,Kdo to psal?!‘‘ ví, že stylem (bo čím :D) píšu dobře… I mamina to ví. I paní učitelka, kerá mě poslala na tu soutěž, to ví. Jo, to spolu s poděkováním (jsem dojata) Vám sem dám článeček o těch ,,výsledcích‘‘. (Ještě drobnůstka – to ,,dobré‘‘ psaní mám v genech, abych nebyla mrcha a uznala zásluhy. To rovnou z obou stran. P.S. Mamina taky tvrdí, že píšu jak pro chlapi. To mě nepotěšilo. :D :D)

Ještě k těm sešitům – s největší pravděpodobností bych po takovém činu byla ,,nešťastnou náhodou‘‘ vdova – nic proti Tvému manželovi.

Přemítám, jestli to říct nebo ne. A jestli tady, po dokončení povídky, nebo kdy vlastně…?! Takže když už ses tak vyzpovídala, taky něco povím (neboť TO mě taky dojalo) – ano, vím, nebo spíše tuším, jak těžké muselo být, když Ti všichni říkali, abys přestala. A tuším, kolik vnitřní síly jsi musela vynaložit, aby se Ti to povedlo a za to si rozhodně zasloužíš obdiv – jde o silnou vůli. Tu ne každý má. Ale já jsem se nějakým prapodivným způsobem naučila skrzevá Harryho Pottera právě ten žal, tu úzkost, to ,,životní lámání‘‘ překonat právě psaním. Na jednu stranu, alespoň ze začátku, neboť vím, jak se na netu krade a to je důvod, proč bych nikdy (:D) neudělala tu chybu a nevystavila tady svou originální tvorbu, jsem si říkala, že do tohoto psaní nemusím dávat všechno... Teď si ale říkám: ,,Co když Tě to nebude za pár let bavit? Co když Tě život naučí a poučí? Nechceš si toho radši užít teď, dokud Tě to baví a máš k tomu vztah?! I za cenu ,,kopírování‘‘?! I za cenu, že se to líbit zkrátka nebude!? Ptám se ,,co když‘‘… odpovídám si sama… ,,tak!‘‘‚‘‘ tedy tady je ještě jedna věc – vyčerpání nápadů. To si pro změnu říkám, že jestli ztratím námět, jestli inspiraci, když píšu už teď a pokud do tohoto příběhu dám všechno – a pak už to nedokážu, pak nejsem dobrá ,,spisovatelka‘‘ a nemám v tom dál pokračovat.

Řekněte, není to pravda? Co jiného, když ne dostatek nápadů? Vlastně co to vůbec motám?! Třeba nikdy ani psát nebudu, tak proč si to neužít TEĎ. Když je příležitost tady… ?! A byť je Život více či méně taková ,,zkouška‘‘, uznávám, že do něj dávám, co můžu, i kdybych si to za denního světla rozmyslela sebevíckrát, stačí si sednout za klávesnici a jede se dál bez ohledu na to, co si přeložím tzv. ,,rozumově‘‘.

Zkrátka – už jsem zmiňovala, že si Život žije vlastní život? :D

Kayo, to máš zatraceně pravdu. ;) Někdy stačí pět minut.

O tom po tom :D – myslíš na vlně netové nebo opravdové vydávání knih? :D :D To už sice zajíždím do neskutečných bludných a hlubokých kruhů, ale budiž. :)

Psaní se mi hodí už i jen jako výmluva – ,,Co děláš?!‘‘ ,,Píšu… :D‘‘

Za pochvalu… díky, ale já nic nepřekrucuji! :D Kdepak!

Ty víš, že mi to přijde přirozené? A to jak? To o tom opravdu mluvím tak lehkovážně? :)

Nicméně netvrdím, že v určitém slova smyslu nemáš pravdu – máš ji. Beru to tak samozřejmé, jak já věci brávám. Neboť… i samozřejmost je v mém zastoupení relativní pojem.

Jako člověka sebe velmi podceňujícího jsi mě prohlášením ,,mě vždy zaujme, když potkám někoho, kdo píše lehce, přirozeně a dává do toho kus ze sebe‘‘ velmi potěšila a věz, že já, ač by se to tak mohlo jevit, to nevím. Nevidím do Vás, čtenářů, a nevím ani, co si o mě a mých dílech skutečně myslíte. Sama jako čtenář asi stojím za houby, neb nepokládám asi ty otázky, které chtějí autoři slyšet. Ale ač to třeba připadá přirozené Vám (i nemluvit o tom), já jsem neskonale vděčná za taková tvrzení a prohlášení, (otázky jako v shoutu: ,, máš nějakou stálou hlavní dějovou linii ? Nebo si ji průběžně měnila?Necháváš to volně plynout nebo máš jasno co a jak?

‚‘‘) neboť ty mi připadají opravdu hodné pozornosti – vyjadřují, co si doopravdy myslíte. Prostě toto opravdu miluji a až teď vidím, že jsem takových otázek hodna – položila jsi mi je… Děkuji. Děkuji, děkuji…
Někdy i pět minut může být důležitých, co teprve jedna nocsmiley.

To s tím věkem ber jako plus, když teď - a je Ti teprve patnáct - už píšeš takhle a máš ještě kopec času na sobě pracovat, zlepšovat se, co potom potom? Tedy doufám, že nějaké potom bude a nepraštíš s tím. A nepřekruť to, prosím - je to pochvala.smiley Já vím, že Tobě to přijde samozřejmé, že tak píšeš, ale mě vždy zaujme, když potkám někoho, kto píše lehce, přirozeně a dáva do toho kus ze sebe.

A že Ti táhne na šestnáct - jak to vůbec rozchodíš?!smileysmileysmiley. Napr. já na tuto svoji věkovou fázi nespomínám tak úplně s nadšením, ten věk potom je daleko lepší smileysmiley. Che, a teď nebýt existenčních záležitostí, by to bylo úplně nejlepší smileysmiley.
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
Ne, nemyslím, že byla pochopena ,,jen'' jako usínací. To já si ji tak pojmenovala, neboť jsme se za několik dílů po konkrétně tomhle nehnuli z postele - teda vše, co jsem rozřešila, byla jedna noc.smiley Jako... samozřejmě... nej ,,jen'', ať mě nechytáte za slovo. Nicméně na detailní plán budoucnosti, chodu věcí a tak dále si do budoucna moc nezvykejte. Sice až tak daleko nevidím, ale později to určitě tak podrobné (jako že by mi jedno usínání zapralo kapitolu) nebude.

Děkuji za odezvu na délku. Jen nevím, co tady čekáte (u většiny z Vás :D :D).smiley

K těm patnácti - nějak bych to nechala bez reakce, neboť nevím, co říct. :) Ten nadhled dospěláka nemám. Asi to později budu vidět jinak a dám-li se více po mamince, můj styl a lá ,,zavraždi vše, co má nohy a nezapomeň je při tom pěkně napnout a podráždit, popř. je svést z cesty'' se transformuje na ,,jasně, stručně, výstižně a poněkud více opisně s !KONEČNĚ! daleko lepší slovní zásobou''.smileysmileysmiley

Tak a jen tak, proč se vyptávám - můj velký úspěch bude, až všichni přestanou nahlížet na věk autora (neboť s velkým žalem musím říci, že ten mi taky nezůstane na věky, už mi táhne na šestnáct, sedmnáct...smileysmiley) a začnou se skutečně zabývat dějem. Ale to u své prvotiny (skromně, hlavně skromně) nemohu očekávat. Tedy... nezlobím se.smileysmileysmiley Co mám dělat, že? :D
Mám jen málo času, takže: věk - ne každý je v patnácti tak vyzrálý a umí si sformulovat své myšlenky. S věkem jdou skušenosti, člověk toho má víc přečteného, zažitého atd., takže se to odráží i v tom co píše (nebo cokoliv dělá). Dalo by se o tom mnoho ... ale fakt teď nestíhám.

K této kapitole:proč si myslíš, že byla pochopená jen jako usínací?!

K délce: já mám ráda mnohodílné ovšem s koncem (dle možnosti šťastným ). smiley
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
,,První koment'' jsem četla včera a vyplatilo se mi čekat až do teď (jak Zmijozelskésmiley), než poodpovídám. Ráno jsem četla Jimmin koment č.2 a musím uznat, že jsem celý den nedělala nic jiného, než se tlemila (no neřešte - vzpomínáte?! - puberta :D). P.S. Jim, vzkázala jsem, bylo mi odpovězeno, že mamina ví.smiley

Ale k obsahu - Život si žije svým životem, jo, to je přesné.smiley

Tak nějak rozporcovaněji, než jsem měla v úmyslu původně - ale nevadí, že? Znáte mne, jak jsem ,,výřečná'' - Kayo, to si rozhodně na svědomí brát nechci.smiley Víš, jak je v dnešní době těžké sehnat práci (smiley Že já o tom vím, že?). Navíc - kde bys pak měla možnost číst?! :Dsmiley

Pak k Tvé další reakci a k mé reakci viz. výše - když Vám... nebo, ne, nic Vám říkat nebudu.smileysmiley Jen tohle: Je strašné pozorovat, jak když chci, aby byla nějaká kapitola zlomová, Vy o ni nezavadíte a když to v úmyslu nemám, ne úplně, Vy jste nadšené (Hrozné, co Ti to říká, Šárinko?smileysmiley). Tím jsem vlastně prozradila asi víc a Vy chápete - na druhou stranu, mám to složité, tohle neměla zdaleka být kapitola jen o jejich usínání, a... dobře, měla být o vzpomínání, ale v trochu jinačí formě, ale k tomu se taky dostaneme.smiley No a podívejte se, co mi z toho vyšlo - právoplatná (usínací) kapitola. JEN O USÍNÁNÍ!!! (?!?) A Vy jste nadšené... No - perfektisimo. :D Dále pak - časem asi zavedu hovorové kroužky(smileysmileysmiley) - ale nyní se zeptám tady, když mě na to Kaya přímo navedla - co se Vám lépe čte(předpokládáme-li kvalitu díla průměrně stejnou): Povídka dokončená(přečtete si ji naráz) nebo ta, která je přidávána den za dnem, abyste nezapomněli děj a nemixoval se Vám s jinými povídkami, nebo něco v obdobné formě, jako u mě? Prosím o upřímnost, neboť já, abych pravdu řekla, mám ráda, když je něco 1.) extradlouhé 2.) dokončené, nebo je těch dílů opravdu hodně 3.)zkrátka abych nezapomněla děj a prožívala to s nimi - wow efekt. Zdá se mi, na mém modelu, že po čase nějak vyprchává zájem i chuť číst - jak to máte prakticky Vy?

Poslední - vím, že jsem Jim asi nějak nepřechválila, ale za to, jak mi to dnes zvedlo náladu(koment), Tě upřímně miluji.smileysmiley

Ale k jádru a závěrem - mám na Vás obě dotaz - proč si, pro Merlinovy fusekle, spojujete věk s kvalitou díla? Jako kterási holka už ve čtrnácti scénář k filmu nenapíšu.(smileysmiley) Ale vážně - proč pořád porovnáváte věk?! Taky čistě a pouze zvědavost, nebojte, hlavy netrhám.smileysmiley[13]
Že? smiley Souhlasím s Jimmi a opakuji, co jsem napsala v prvním komentu - klobouk dolů. Na tuhle kapitolu se oplatilo čekat. Jestli i ta další bude stejně dobrá, klidně si počkám (a nadávejte na mě jak chcete smileysmiley). A Assez, až mě vyhodí z práce, máš na tom podíl viny smileysmiley- prostě jsem se nemohla od toho odtrhnout, nešlo to...smiley.
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
Assez, ja nemôžem uveriť, že niečo také napíše človek v tvojom veku. Pokiaľ ťa život nezlomí, čo dokážeš neskôr? Zajtra si to prečítam ešte raz v kľude (v práci pri rannej káve), má to príliš hlboký zmysel na túto neskorú hodinu. Celý čas som tŕpla, kam to až zavedieš, ale ukončila si to nádherne. Povedz mamine, že jej odkazujem, že má úžasnú dcéru.
Nikdy nehovor, že niečo nejde, pretože sa vždy nájde blbec, ktorý nevie, že to nejde a urobí to!
Prvý komentsmileysmiley
22.04.2008 14:19:43
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one