Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Neříkejte mi blázne a nemluvte na mě. O vlastní vůli jsem si našla pět chyb v minulém díle. :-/ Chudina Šárka…

No… původně měl být tenhle díl delší, ale říkala jsem si, když má Život ty narozeniny a že to není nic, co bych si nemohla vynahradit v příštím díle… a že ty narozeniny Života prožívám, jako by to byly mé narozeniny (no je to skoro jako narozeniny mého literárního miminka…).

Prostě – díl třicet tři. Užívejte, zažívejte. ;)

P.S. Nijak důkladně jsem to nekontrolovala, to udělám případně zítra. Takže chyby byly, jsou a budou. Začínám rozjímat, že se z toho buď zcvoknu nebo na to začnu kašlat a nebudu si to brát tak moc k srdci.

Ass

První, co Severusovy smysly druhého dne udeřilo, když vstupoval do Velké síně, bylo šuškání, šustění, překřikování se a v neposlední řadě ho udivila přeplněná místnost.

Obyčejně se žáci střídali, když šlo o jídlo a pak se rozešli do svých kolejí pro věci na své první hodiny, ale dnes se všichni zdrželi, aby si znovu Severuse prohlédli. Zjevně to včera tak docela nestihli, když se Severus zjevil na vlastním pohřbu. Mimo to se neustále dívali na noviny.

Severusovi cesta přes celou Velkou síň připadala nekonečná. Chtěl se dostat co nejdřív k dnešním ranním novinám, což se mu nějak nevedlo, když jej provázely pohledy.

A pak si vzpomněl, že by jim to mohl vrátit.

Otočil se na ně a všechny si je znechuceně změřil.

Ne, že by to nemělo účinek… Vlastně sklapli a sklopili zraky.

Ale bylo to jen málo platné. Když usedl, hlasy se zase roznesly po celé místnosti. A protože jim Severus nechtěl být po vůli, s ledovým klidem, jež si na sobě musel opětovně vydobýt, vzal chleba a začal si na krajíc mazat máslo.

Srolované noviny na stole přejel se zdviženým obočím; zakousl se do chleba a začal jíst.

Čímž vytočil studenty, kteří chtěli vědět, jak se bude na noviny tvářit a převážně proto zůstávali v síni.

Severus po pár minutách poznal, že cesta ode dveří ke stolu nebylo v porovnání s atmosférou u stolu nic.

Profesoři do sebe ládovali jídlo, jak nejrychleji mohli; někteří se ho i vzdali na úkor kručícím žaludkům, které by naplnily snad až u oběda – každopádně od stolu prchali.

Kromě dvou, kteří si zatvrzele a s hlemýždím tempem mazali na krajíce máslo a jedli a jedli, provrtávali se pohledy a občas něco hodně vzteklého utrousili na půl úst. Severus neměl jak zachytit, co si povídali. Ale byl jeden z nejstatečnějších a nejdéle setrvávajících u stolu – zůstal tam jako poslední, aby se na jejich přestřelku díval.

Co se to s nimi zase, u Merlina, dělo?! Severus si moc dobře pamatoval, že než odcházel, slíbil si, že to s nimi dá do pořádku. Ale až se vrátí. Nyní naneštěstí vypadal jejich stav tak žalostně, že pochyboval – a to upřímně – že by s tím něco svedl.

Což ho ale přivedlo k tomu, že to SAMOZŘEJMĚ neznamená, že se o to nepokusí…

Jenomže se zase ti dva zasekli a zase to bude trvat celou věčnost, než se tohle zlepší.

Merline! Jestli ho v tuto chvíli štvalo něco víc než fakt, že kvůli těm děckům sedícím pod ním a zírajících na jeho osobu nesmí otevřít ty proklaté noviny, pak to byl fakt, že dva jeho nadřízení absolutně ignorují, jak rádi – a v tomto významu to mělo spíš co do činění s láskou než s dlouhotrvajícím přátelstvím – se mají.

Severus netušil proč, ale začínalo ho to vytáčet čím dál tím víc. A co před odjezdem z Bradavic neviděl a vidět nechtěl, dnes před ním stálo v plné kráse.

Co záleží na tom, jak je teď Minerva naštvaná na Albuse?

Co záleželo na tom, kolik jí toho Albus řekl v afektu či jestli řekl něco, o čem třeba neměl Severus ponětí?

Upřímně chtěl, aby mu teď jediný odvážlivec ukázal na studenta, který by si nebyl absolutně a naprosto vědom jejich vztahu. Pochyboval, že by to někdo z nich nevěděl.

Kdo to doopravdy neviděl, nebo vidět nechtěl, byli právě samotní Albus a Minerva. Což bylo smutné. Dost smutné na to, aby se nad tím i Severus pozastavil.

Vědět, že kdyby udělal cokoli – i kdyby přišel tím pádem o místo – a oni dva by se dali dohromady – SKUTEČNĚ dohromady – neváhal by to o místo přijít. Severuse ale děsilo, že vlastně doopravdy nic takového neexistuje. On se mezi ně nemůže plést a oni bez pomoci nedokáží vzájemně navázat nic hlubšího.

Nesmírně ho to žralo. Jako by se jeho dáma ani král nesměli hnout z pole bez ohrožení na životě.

Severus si nakonec vzal noviny – ke zlosti všech zúčastněných – s sebou do kabinetu. Tam úhledně zabalenou ruličku rozbalil. Na obsah se zamračil. Nepřišlo mu předplatné měsíčníku Lektvar, týdenníků Kotlík a Lektvarista-všeuměl, takže jediné, co mu sova donesla, byli Věštec a Jinotaj.

Pohrdavě rozložil ze zvyku Jinotaj a když zjistil, že vzdor jeho oblíbenosti a změně redaktora jsou v něm pořád stejné, nedůležité nesmysly, rozevřel Věštce.

Tam na něj mrkala obrovská fotka Harryho Pottera a jeho samého.

Podivil se, že mu až na studenty neříkal nikdo nic bližšího - že bys nad figuroval v novinách - ale zpětně si uvědomil, jaká atmosféra u stalo byla a zakroutil hlavou.

Když profesoři mlčí a studenti si šuškají - vždy je zle. Hůř už by mohlo být jen v případě povyků ze strany profesorů a ještě horší by mohly být jedině jejich soustrastné pohledy.

S povzdechem se začetl do titulky a už u prvních písmen titulní strany mu bylo jasné, že se mu nic z napsaného líbit nebude - přelétl pohledem dolů a uviděl podpis… Rity Holoubkové. S nervózním škubnutím v břiše, které se rázem přeměnilo v pobouření, se začetl.

Harry Potter a Severus Snape na utajené dovolené!

 

Pozor, následující řádky mohou být nevhodné pro děti!

Harry Potter a Severus Snape - obživlí a plni kondice se vrátili ze své dovolené z Hawaie. Nikdo zatím netuší, proč Albus Brumbál, jehož se nám nepodařilo v této věci zastihnout, nechal záležitost zajít tak daleko a vyvolává to v nás otázku: Je ještě tento muž způsobilý ředitel Bradavic, když neví, kdo a kdy odchází na korektní dovolenou?

Podařilo se mi pro vás, milí hladoví čtenáři, udělat s jedním ze zaměstnanců a dlouholetým profesorem lektvarů krátký rozhovor.

V něm se profesor Severus Snape vyjádřil jasně, že si Hawai on a jeho mladší kolega náležitě užili (?!), že pláže jsou slunečné a že tamní ministr je opravdu takový šprýmař, jak se tvrdí. Dokonce se zmínil o jeho vztahu (!) se známým Harry Potterem, že nadobyl nových rozměrů (!!) a že se těší (!!!), až se pan Potter vrátí z jeho prodloužené dovolené zpět do pracovního procesu (pan Potter byl propuštěn z Bradavic již před nějakou dobou, ale i tohle prý bude napraveno, jak nám bylo sděleno samotným Severusem Snapeem, který tyto informace získal přímo z úst Harryho Pottera).

Více o této kauze na straně sedmnáct; celý rozhovor na straně devatenáct.

 

Severus se nějak nedokázal na ony strany podívat.

Ne jen, že ta pitomá ženská naznačovala o Harrym a o něm Merlin-ví-co, ale ještě navíc tvrdí, že byl Harry vyhozený, když podal on SÁM výpověď. Kde je to předsevzetí, že z něj a jeho výpovědi budou mít noviny mrákoty?! Ještě s nimi ani nemluvil! Cs.

Severus noviny nerozškubal jen z nějaké podivné úctě k papíru.

Do pekel s Ritou Holoubkovou! Ta žena byla zmije. Severus jí nemohl přijít a jméno stejně jako nemohl přijít na to, jak se s ní dokázal Harry Potter srovnat.

A to ne jen, když byl… v kolikátém? Ve čtvrtém? Ve čtvrtém ročníku… ale jak se s ní srovnával nadále, když ho měla ta alkoholička vymetající večírky na mušce dvacet čtyři hodin denně a nedokázal ani nějak solidně zaměřit to, jak to bez něj a bez článků o něm přežila celé ty věky, kdy Harry nebyl v Bradavicích a kdy neměl nikdo ponětí, kde se nachází, ONA.

Co hůř - Severusovi se dokonce občas zdálo, že ji má Harry rád a že se nad jejími články už jen usmívá. Usmívá tak…! Jako opilý! Jako zamilovaný! Jako… Brumbál. Pan ,,na všechno mám odpověď, vše vidím a vše promíjím”.

On tu ženskou vážně toleroval; asi ji měl vážně rád a ty šarvátky v novinách… to vypadalo jako malá soukromá válka jich dvou. Severus si doopravdy nemyslel, že by na oplátku neměla Rita ráda Harryho… v mezích jakési… rivality? Ne… ne rivality, spíš jakési hry ,,já hodím udičku, já budu návnada”.

Un poco nad Severusovo chápání. Ale budiž… o co zvláštnější - ne, divnější byl jeho a Harryho vztah?

Rozezleně položil noviny na stůl a vydal se na svou první hodinu přesvědčovat puberťáky, že vzdor jeho občasné mírnosti je to pořád TEN Severus Snape, jehož jeho pověst předchází.

***

,,No to snad ne!” vykřikla dlouhovlasá blondýna za dubovým stolem.

,,Madam?” nechápavě na ni civěla jedna její učenka.

,,Jak se tohle mohlo stát?” křičela, rozezleně přeskakovala očima z novinového plátku na svou blondýnu.

,,Přečti si to,” hodila noviny na stůl před drobnou plavovlásku.

Ta se začetla a pobledla.

,,Už víš?” vykřikla šéfredaktorka a majitelka novin Jinotaje.

,,Madam, já...” plaše se snažila dostat co nejdál od své šéfové.

,,Hned mi sjednej schůzi u Snapea. OKAMŽITĚ!” práskla sevřenou pěstí do stolu.

Jakmile se plavovlasá dívenka vytratila z její kanceláře, složila hlavu do dlaní.

Nejdřív se o svém starém příteli dozví, že zemřel a pak otisknou článek o jeho životě a rozhovoru Severuse Snapea konkurenční noviny!

Bylo to k nevíře! K vzteku! A Lenka se potřebovala okamžitě dozvědět, jak na tom doopravdy Severus a Harry byli.

Atraktivní blondýna vstala od stolu, plavé vlasy se jí na zádech vlnily.

Přešla k věšáku a přes červený kostýmek a červenou sukni přehodila černý hábit. Jen rudé, lakované boty a kotníky byly vidět.

,,Máš?” vyštěkla na mladinkou, začínající novinářku.

Ta přikývla a jí už nestálo nic v cestě přijít do Bradavic. Jenom překonat čas rychlostí blesku, když ani ten nebyl dostatečně rychlý, jí nezměrně vadilo.

Jak tak klapala podpatky po kamenné podlaze, všech tucet párů pohledů ji sledovalo.

***

,,Albusi? Co se děje?” ptal se zvědavě poté, co vyšel ze dveří učebny. Ředitel jej odvolal z hodiny. Normálně by si toto zacházení Severus líbit nenechal, ale vzhledem k tomu, jak divocí byli jeho žáci i přes jeho pohledy a strhávání bodů, podřídil se a nechal se odvolat. Marně doufal, že třeba na chodbě nabere dech a až se vrátí, ty malé špunty postřílí. To ještě nevěděl, že AŽ se vrátí, bude to ještě horší. Ukázal jim nestandardní chování a tak si mysleli, že zvítězil počet hlasů nad autoritou… to sice zase oni neznali Severuse, ale o tom potom.

,,Severusi, potřebuje s tebou někdo mluvit.”

Snape pozvedl obočí.

,,Kdo a proč mi to jdeš říct ty osobně a zrovna teď?” podivil se.

,,Na tvou první otázku – po hodině se dostaví slečna Láskorádová a kolem oběda pan Malfoy,” odříkával Brumbál.

,,To jsem tak slavný?” divil se Severus dál.

,,Ani nevíš, jak,” upřel na Severuse svůj strhaný pohled Brumbál.

,,A na to druhé je jaká odpověď?” zeptal se Severus v rychlosti – celý rozhovor vůbec probíhal na tiché chodbě v rychlosti.

,,Radši odpovím na třetí – teď, protože pak už bych na tebe neměl čas, Severe, mám schůzku a…”

Vtom se na chodbě objevila Minerva McGonagallová s náručí papírů.

Klusala si to k nim rychlostí zuřivého býka. Ne k nim, jak si vzápětí Severus uvědomil, ale k Brumbálovi.

Přiřítila se k němu, vrazila mu papíry do náruče, Severusovi naschvál věnovala milý úsměv a dusala dál po chodbě směrem pryč od nich.

,,To jsou ty papíry, cos chtěl,” zvolala, ani se na Brumbála neohlédla.

Brumbál – zjevně v šoku – na poslední chvíli zvolala: ,,Co s nimi mám dělat?”

,,Jen razítko a podpis,” zvolala Minerva škodolibě.

,,Ale není to vyplněné.”

,,Oh, vážně?” otočila se a zahrála dost nepřesvědčivě překvapenou.

,,Pak to asi budeš muset vyplnit, řediteli! Adresu naší školy si ještě pamatuješ, ne?” otočila se, věnovala Brumbálovi ironickou poklonu, na Severuse se usmála.

Odešla, ani si nebyli vědomi, jak.

,,Aha, zjevně odpověď na druhou otázku,” zakončil to Severus, na Brumbála omluvně pokrčil rameny a zmizel za dveřmi své třídy. Zevnitř se ozvalo: ,,TICHO,” a veškerý šum ztichl.

,,Ale to jsou faktury… Já už nevím, jak se dělají dnešní faktury!” nejprve se Brumbál podíval pohledem plným zoufalství na jeden portrét, který taky pokrčil rameny.

Pak si povzdychl nad svým žalostným údělem. Nemohl si pomoci, ale měl zlé tušení, že lepší časy byly v nedohlednu. Alespoň pro něj.

***

,,Snad si nemyslíte, že se pro vás něco změnilo?” zašeptal nebezpečně do nastalého ticha.

,,Že jsem na nějakou dobu odjel NEZNAMENÁ, že se začnete chovat jako stáda lvů v příliš malé kleci. Je mi absolutně jedno, co jste si udělali McLowdi,” zahleděl se na jednoho Zmijozela, ,,a Stavoivá,” probodl ošklivým pohledem studentku Nebelvíru.

,,Ujišťuji vás, že je to stejně jedno ostatním studentům a profesorům. A uslyším-li dnes jiný než svůj hlas, všichni po škole krájíte tlustočervy, strhávám za každého sto padesát bodů a tresty se mnou a panem Filchem budete mít přinejmenším do konce roku. Stejně tak upozorňuji, že na článek v novinách N-E-R-E-A-G-U-J-I. Ani se radši nebudu ptát, jestli je to jasné…” a pokračoval ve svém výkladu.

***

Hned jak zazvonilo a Severus se vyřítil ze třídy, odchytla si ho.

,,Profesore Snape,” uctivě pozdravila.

,,Slečno?” Severus ji nemohl poznat. Tolik se změnila. Tatam byly zasněné výrazy.

Mírně se na něj usmála a sklopila zrak.

,,Můžeme si promluvit osamotě?” zeptala se ostýchavě.

,,Pojďte,” vyzval ji Severus a zamířil do svého kabinetu.

***

,,Oacha,” oddychla si, jakmile zavřel Severus dveře.

,,Posaďte se,” vyzval ji.

,,Profesore - vážně jste poskytl Ritě ten článek?” zeptala se na rovinu a Severus ani nevěděl, jak - byla u něj a držela ho za rukáv; nevypadala, že by se chtěla pustit.

,,Ten z rána? Ale jistě… Já, Potter, Hawai - to je moje,” vysoukla ze sebe ironicky s úšklebkem.

Na to si Lenka oddychla a pustila jeho rukáv, přehozený hábit si sundala. Stále jej držela v ruce.

Severus ji přejel hodnotícím pohledem se zvednutým obočím a potom, co se usadila, on se také posadil za svůj psací stůl.

,,Jak je na tom tedy Harry?” vysoukala ze sebe unaveně.

,,Je… když jsem ho viděl naposledy, byl v pořádku,” odpověděl Severus.

,,Ale…” cokoli, co chtěla říci, vzdala. Pokývala hlavou a zamyšleně hleděla z okna. Ne tím svým bláznivým způsobem; to ne. Jenom zamyšleně.

,,Myslíte,” ozvala se Lenka, ,,že to někdy bude vypadat dost příznivě na to, aby měl Harry pokoj a nemusel neustále utíkat?”

Severus se zamyslel. Čelo mu zbrázdila vráska.

,,Víte o tom víc než já?” zeptal se Severus opatrně.

Lenka mu na to věnovala úsměv.

,,Záleží na dvou věcech - opravdu to chcete vědět? A pak - přijde na to, jak to berete,” pokrčila rameny.

Severus se ostře nadechl.

,,Nechci to vědět,” pak bolestivě sevřel oči, než je zase otevřel a zaměřil se na Lenku Láskorádovou bedlivě studující jeho tvář.

,,Máte velice zvláštní vztahy,” řekla, než vstala a opustila místnost s jedním ,,děkuji,” a úsměvem na rtech.

K čertu s lidmi, kteří necítí potřebu vysvětlovat útržky svých myšlenek v jedné větě!

***

Severus si sedal, když uviděl Dracovu postavu mihnout se kolem dveří a tak vzdal svůj pokus naplnit kručící žaludek a s povzdechem se vydal do vstupní haly.

,,Draco,” oslovil ho. Blonďák sebou škubl.

Rychle se otočil a ledové oči se střetly se Severusovými. Rychle se k němu přihnal a natáhl pravici, kterou Severus stiskl.

Zrzavá pohroma se přehnala kolem Draca a měla v úmyslu vrhnou se na Severuse; naštěstí ji Draco zachytil včas.

Dáma se nicméně prověsila v jeho rukou a snažila se uvolnit se ze sevření; při tom na Severuse hulákala: ,,Kde je Harry?!”

,,Pojďme do kabinetu,” kývl na Draca Severus.

,,Pusť!” zařvala na svého zajatce tlumeně, ,,Tak kde je Harry?” vřískala v Severusově kabinetě Ginny dál.

Severus se zaměřil na Draca za Ginniným tělem a viděl v jeho očích úlevu a ulehčení; Severus pochyboval, že by se spletl, když si myslel, že je to ulehčení způsobené opětovným shledáním s jeho osobou – tedy bývalým profesorem a kmotrem v jednom.

,,Slečno Weasleyová, pan Malfoy mne také vidí rád a proto ještě nehuláká na celý hrad,” snažil se, aby Ginny pochopila, že se chová nevhodně, ale pochopit něco takového neměli zjevně Weasleyové v povaze.

,,Nezajímají mě ty vaše chladnokrevné hry, Snape. Chci vědět, kde je Harry? Co jste mu…?!”

,,Neopovažujte se tvrdit, že jsem mu něco udělal,” vyjel na ni Severus.

,,Nechejte toho,” vložil se Draco, ,,Ginny se chtěla jenom zeptat, Severusi, že ano, Giny? - jak se Potterovi daří a jestli… žije?” poslední vyslovil se ždibkou obavy, která jemu vlastní nebyla. Severus měl sotva dost času podivit se nad tím.

Z hovořícího Draca se podíval do Ginniných očí a pokýval souhlasně hlavou.

Ta se - stále prověšená - zhroutila do Dracovy náruče. Otočila se v ní a zabořila hlavu do Dracova ramene.

Severus uslyšel, jak začala vzlykat úlevou.

Draco jakoby chvíli mimo svět Bradavic hladil Ginny útěšně po zádech.

Poté, když si uvědomil, kde jsou a co se stalo - blonďák s vlasy po ramena se na Severuse omluvně usmál.

Vypadalo to, že se snaží Ginny sunout ke dveřím, ale když ta si uvědomila, co dělá, okamžitě se vzepřela a otočila se na Severuse.

,,Promiňte,” omluvila se sama za sebe a přes slzy se na Severuse také omluvně pousmála; tvář jí však okamžitě zvážněla.

,,Víte… mysleli jsme, že jste mrtví. A Harry a já… Víte přece, že se známe už…”

,,Dlouho,” doplnil ji Severus prkenně; nebyl si jistý, co to všechno má znamenat.

,,Ginny? Měli bychom jít…” upozornil Draco, Ginny ho však sotva nechala domluvit.

,,Pane profesore - kde je Harry teď?” soustředila se Ginny plně na Severuse a ten nedokázal myslet na nic jiného, než že neustále musí zodpovídat tu samou otázku a nebyl si jistý, že být Potter na jeho míst, byla by po Severusovi stejná sháňka. Začínalo ho to pekelně žrát. A úplně nejvíc to, že mu ta krůta měla dopis donést už dávno, ale ještě pořád se neobjevovala. A to přitom tu moc – během pár sekund se zjevit z místa na místě – měla.

Nevěděl o Potterovi zhola nic a ani to, jestli Fawkes přiletí za měsíc nebo za století. Bylo to užírající, stravující - jako pekelná černá díra, která sekundu po sekundě černá víc a víc. A Severus nebyl s to ovlivnit, že Fawkes není-žádná-sova. Že by to, že dopis nepřináší, bylo tím, že ho s Brumbálem urazili?

Severus se cítil ztracen.

,,Nemám absolutně nejmenší zdání,” pevně vzdoroval jejímu pohledu.

***

Plavba probíhala v poklidu. Na lodi jen samí slušní lidé. Harry měl místo přímo v kouzelnické části.

Bavil se s kapitánem – prý by ho neživilo tak dobře, kdyby převážel jen kouzelníky. Takže byla tohle loď smíšeného původu a proto byl lodní lístek tak levný.

Kapitán povídal, že mu kdysi nějací nóbl kouzelníci udělali na lodi kvůli tomu scénu a že od té doby na jeho palubu bohatí nechodí. Tedy… prý ne příliš bohatí, už čehož se muž od srdce zasmál.

Zjevné z jeho chování bylo, co si o bohatých myslí a že mu to, že na tuhle loď nechodí, nevadí ani v nejmenším.

Harry se opíral o lodní zábradlí, když tu se na jeho rameni objevil Fawkes. Harry ho přivítal s hřejivým úsměvem. Fawkes mu za to táhlým, láskyplným tónem zapěl do ucha.

Do ruky mu upustil vzkaz.

Tvůj rozbor? Nikdy. Neb nemám jak se připravit. P.S. Doufat jsem přestal už dávno.

Harryho nenechalo na pochybách, kdo tohle psal.

,,Fawkesi,” obrátil se na stvoření ještě něžněji a ještě více se usmál, ,,co říkáš na holubi nosící poštu zamilovaným párům?” zajiskřilo Harrymu v očích.

14.08.2008 19:55:26
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one