Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Díl třicet devět. Věnováno: Terce, Hope, silvince. Víte za co, dámy... Děkuji.

Vnitřně rozervaný z událostí toho dne se Harry odebral k sobě s pěknou zásobou litrových, dosti levných a značně silných lihovinových výrobků.

 

Zasedl ke stolku s křeslem a lil. Naléval si tak dlouho, dokud mu v hlavě nehučelo a plný měchýř ho netlačil, naléval si dokonce poté, co si nepamatoval, jak se dostal do a ze záchodu a ani vlastně nebyl s to zjistit, jestli se trefil.

 

Nebyl zvyklý pít - nikdy nepil. Nepil, když mu zemřeli jeho přátelé, nepil, když se rozešel s Ginny. Nepil, když se bál, ani když se cítil dobře. Nepil zkrátka z přesvědčení a co si pamatoval, dal si nanejvýš dvě tři sklenice na posilněnou, a i to ho tehdy odrovnalo. Napil se, aby čelil anglické kouzelnické smetánce, při čemž byl poté Severusem řádně pokárán a bylo mu to otloukáno neustále o hlavu až do… až do doby, kdy neudělal větší pitomost, kterou by mu mohl Severus připomínat.

Jako třeba že utekl ze školy. A to teprve přemohla Severuse zvědavost a páčil z něho, co se dalo. Ale ono se nedalo - prostě mu nemohl říct, proč tehdy utíkal.

 

I dnes to byl důvod, proč Harry Severuse sebou od nových, mladých, budoucích Malfoyových nevzal.

 

Pozvedl skleničku nad hlavu - při čemž seděl v křesle - zařval něco ne nepodobného ,,na Malfoye” a řádně si ze skleničky zavdal.

Když skončil, hodil ji do krbu s ohněm.

***

Ne že by se Harryho stavy opakovaly den co den - ale co si to Harry nalhával?! Ráno podnikal kroky pro svou nadaci, večer se sťal.

Mohl.

Měl nekonečně mnoho času - nikdo za ním nechodil, neobtěžoval ho.

 

Zato měl podezření, že on obtěžoval svým hlasitým zpěvem a provoláváním slávy své sousedy. Vždy když vyšel z bytu… dívali se na něj obžalobně.

 

Harry vyloženě odpočítával týdny,dny, hodiny a pak i minuty do doby před dnem svatby.

Pak se proti němu čas spikl, Harry se tři dny nestihl ničeho napít a ejhle - noc před svatbou zůstal úplně sám, opuštěný a nechtěný ve svém bytě se spoustou lihovin v zásobě.

 

Přišlo to na něj jako velká lavina - a tak vzal láhev a sklenici.

Jedna sklenice, druhá - a láhev byla pryč. Skok a byla tady další láhev.

 

Zhruba v půli právě oné druhé láhve plameny v zažehnutém krbu - jediném zdroji světla - zezelenaly.

Dovnitř Harryho bytu si to napochodoval jako domů sám Severus Snape.

 

,,Jaký hábit si mám podle nich asi tak na tu pitomou slavnost vzít…?!” Severus ztuhl v půli kroku. Jeho smysly zaplavily varovné signály. Všechny smysly.

 

Ucítil štiplavý, protivný zápach moči ze zatuchlého vzduchu z pokoje spolu s výpary alkoholu. Neslyšel nic - což nebylo u Nebelvíra, jakým byl Harry, normální.

Když se rozhlédl, málem se mu podlomila kolna šokem. Ne neskutečný nepořádek, ale uspořádání věcí bylo to, co ho opravdu šokovalo.

Přes jedny dveře za Harryho zády byl přehozený hábit - zjevně na zítřejší svatbu. Všude kolem byl nepořádek - divil se, že šel udělat nepořádek s tak málo věcmi, kolik jich Harry měl. Ale nešlo by ani tak o nepořádek jako o to, čím byl způsobený - kilogramy prázdných lahví od alkoholu se válely po stolech, křeslech, židlích a po podlaze, občas rozbité a občas poskládané do úhledných pyramid někde v rozích pokoje.

Tma - další věc, která Severuse uhodila jako políček do tváře. Ne, Nebelvír nevládne tmou - co se to tady děje?

Posední věc, která Severuse upoutala - nyní jeho plnou pozornost - byl Harry. Harry na mol. Harry zhroucený v křesle s opileckým úsměvem na rtech.

,,Vítej,” vyrozuměl Severus s obtížemi, protože jazyk se Harrymu pletl a nebylo mu pořádně rozumět ani jediné slovo.

,,Co se to tady - u všech šotků - děje?!” zaměřil svůj hluboký, poutavý, neobyčejný, podmanivý a právě hodně bouřlivý pohled a to přímo na Harryho.

Harry se rozesmál z plna hrdla - smích štěkavý a zoufalý. Postavil se, nohy se mu zapletly, ale svedl se nezhroutit k zemi a obešel stolek.

Dřív, než si to stačil Severus nebo Harry uvědomit, Harryho smích přešel do vzlykotu a pak do pláče.

,,Ona se vdává,” zakňoural a upřel zelené oči plné vody do těch Severusových.

,,Prosím?” Severuse šok polapil jen na chvíli, než si dokázal plně uvědomit situaci a zařídit se podle ní.

,,Vdává se! Nechci, aby se vdávala - ne za něj,” vztekal se Harry tomu, že mu Severus hned neporozuměl.

 

Tentokrát opravdu dřív než stačil Harry udělat něco proti tomu, dřív, než by si Severus mohl promyslet své chování, uvědomit si, že to, co dělá, je jen impuls a že to není správné a už vůbec ne rozumné. Zaplavila ho vlna vzteku a logický náhled na věc se mu z mozku vypařil. Náhlý nápad řešení situace ho ovládl natolik, že nemohl zapojit opět mozek. A to z bezmocnosti víc nebo lépe ukázat, co si o té situaci, do které se dostali, myslí. Napřáhl se, ruku sevřel v pěst a poslal Harryho jednou velmi dobře mířenou ranou k zemi tak tvrdě, že Harrym rozbil skleněný stůl za jeho zády - tak tenhle stůl už nespraví, pomyslel si uznale a sehnul se, aby Harryho chytil za hábit pod krkem a mírně ho nadzvedl. Z největší části se nad ním skláněl a vlasy mu padaly do obličeje - ostentativně ignoroval opuchlinu na Harryho levé půlce obličeje, když zlostně prskal dolů na Harryho: ,,Zítra mají svatbu, ty idiote - takže se hned teď vzpamatuj, umyj se a dej se do pořádku!”

Harry - již při plném vědomí a s mlhou okolo mozku - zmateně zamrkal a nadechl se: ,,Ale já ji miluji,” kňourl a fňukl nešťastně Severusovi nazpět do obličeje, chytil Severusovy pěsti svýma rukama a snažil se ho buďto sundat ze sebe, nebo alespoň částečně uvolnit tu nepříjemnou polohu. Co naplat - Severus byl nyní silnější.

A také dost vzteklý, jak si zpětně a dosti matně uvědomoval.

,,To sis měl rozmyslet dřív,” zavrčel po chvíli přímo na Harryho a vytáhl ho do stoje.

Harrymu se z tak prudkého pohybu zvedl na místě žaludek a kdyby ho Severus nenavedl do jeho vlastní toalety a nepodržel mu brýle, celou dobu mu při zvracení neasistoval, asi by to sám tak elegantně nezvládl.

 

Když skončil s touto potupnou záležitostí - asi skončil, žaludek měl pořád jako jeden kbelík balancující nad propastí - mírně odstrčil Severusovu ruku ze svého čela, která držela pár jeho delších pramenů, aby si je neušpinil.

Pravda, Severus se tomu tlaku ani trochu nebránil a ruku okamžitě stáhl. Otočil se a na půl úst řekl, že mu jde připravit čaj.

 

Harryho ponížení bylo kompletní, když si uvědomil, že záchod kromě nepříjemného zvratkového odéru zaplavil i zápach zaschlé moči, když Severusův plášť rozvířil v místnůstce vzduch.

 

Silou vůle udržel své žlučové šťávy na místě, vyčerpaně a zhluboka dýchal a bezustání myslel na to, že to bude dobré - je tady Severus - SEVERUS! Severus ho nenechá zakopnout.

 

Ne, nenechá.

 

Náhle Harryho vzpomínky přehlušila jedna - divokost Severusových očí, když Harryho uviděl v tomhle stavu. Následovala další, důležitější - to, že se snížil k něčemu tak mudlovskému a Nebelvírskému zároveň - totiž že neudělal míň a Harryho udeřil - to vypovídalo o hodně věcech.

Harry viděl, že ano - viděl, co je za clonou.. tedy za činy… i když se to ostatním mohlo zdát divné a neuvěřitelné: Severus měl o něj, o Harryho - strach!

Možná, že tam bylo něco víc, ale předně to byl strach o Harryho osobu, co Severuse dohnalo k TOMU činu: a Harry byl a Severuse pyšný. Byl hrdý na všechno - ty roky, to přátelství, ten cit, na to, že ví že ho Severus nenechá odejít, nenechá Harryho upadnout za jakoukoli cenu, kterou by to mohlo stát.

Ten pocit byl tak mnohoznačně naplňující - k neuvěření! Dával Harrymu ulehčující pocit - nadpozemská lehkost, tato jistota! Způsoboval, že se Harry cítil v tu jedinou chvilku uvědomění o tolik lépe.

 

Vyšel z vlastní toalety a uviděl, že na jeho kuchyňské lince stojí kouřící se čaj - asi i s lektvarem.

Severus - velmi taktně, Harry si u něj musel udělat významné plus, protože taktnost bylo to poslední, co by od něj v danou chvíli čekal - odněkud sebral lopatku a smetáček. Nijak nedal znát, že o Harryho přítomnosti ví a dál nesoustředěně smetal střepy na lopatku, následně je z ní nechal mizet.

 

Harry svedl krátký vnitřní boj: jít si pro čaji nebo mluvit se Severusem? Stanovil si prioritu - za odměnu dostane čaj se pomyslným lektvarem.

S povzdychem se odrazil od rámu dveří a zamířil k roztěkanému Severusovi.

Stál nad ním, když Severus nečekaně promluvil: ,,Ten stůl mi můžeš dát uhradit.”

Nic, ani náznak toho, co opravdu cítí - jen zachmuřené konstatování; jakési blekotání o úhradě.

 

Harry se přesunul přímo před Severuse nedbaje na křupající střepy pod jeho nohama. Dřepl si.

Když ani to neupoutalo Severusovu plnou pozornost a on dál tvrdošíjně smetal střepy, Harry rezignovaně povzdechl, posunul pravou nohu dopředu - blíž k také dřepícímu Severusovi - aby udržel lepší balanc, který by byl třeba v případě, že by s ním Severus chtěl bojovat. Levou ruku mu Harry odtáhl od těla úplně a pravou, ve které držel lopatku, zachytil.

 

Palcem zachytil peřinku Severusova palce a ztuhlé sevření Severusova palce okolo násady lopatky tím povolnil. Stačilo, aby palcem přejel přes celou Severusovu dlaň a tím z ní jemně ale pevně vystrčil lopatku celou; Severus se na něj přes clony vlasů podíval jaksi ztraceně. Nebojoval.

,,Děkuji,” vracel mu Harry pevný pohled. Severus na to Harrymu nejistě přikývl.

Nadechoval se k omluvě, ale Harry mu věnoval tak prudké, zamítavé a zoufale prosebné gesto, při kterém stiskl obě Severusovy ruce silněji, že Severus neřekl nic.

 

Merline - on má na sobě Harryho ruce? Stačil si říct Severus těsně předtím, než se ozval Harry.

,,Vstaneme?” zeptal se Harry a Severus se na Harryho nejistě podíval, než jistě přikývl.

 

,,Dobrá, posaď se, prosím,” řekl Harry a sám se usadil na pohovku. Pohledem mu pokynul k sobě.

Severus se zamračil, ale posadil se: ,,Už to neuděláš, že ne?” ujistil se, seděl na pohovce podivně strnule.

 

Harry si zamyšleně změřil pokoj, než neurčitě kývl.

,,Jistější by bylo, kdybys dnes zůstal… pokud nic nemáš?” dodal Harry nepohodlně. Nevěděl, proč se mu nelíbila myšlenka, že by dnes, v páteční večer, mohl Severus něco mít.

,,Nejde jen o dnešek - už to nesmíš udělat nikdy. Každopádně,” Severus si povzdechl, ,,dnes si tě pohlídat míním.”

Harry si ulehčeně oddechl, přikývl a nejistě se pousmál.

Pak se jeho úsměv změnil na nucený: ,,Bojím se, co bude zítra.,” řekl k Severusovi nepřítomně.

,,Pak buďme rádi, že dnes na zítřek myslet nemusíme,” odvětil Severus a něco v jeho hlase ztěžklo. Harry opět jen přikývl.

 

Harry jim na gauč přinesl deku a pak si dlouho do noci povídali.

 

Byl Severusovi vděčný, že ne o zítřku, ne o Ginny a Dracovi a dokonce ne o stavu, v jakém ho dnes našel - a že musel vědět, že to minimálně tentokrát nebylo poprvé - ale vedli konverzaci úplně oproštěnou od jakýchkoli vlivů.

 

Nakonec se opřeli rameny jeden o druhého, hlavy jim klesly k sobě - Severusovi přitom padaly prameny vlasů do obličeje - a usnuli.

 

Zítřek je přece zítra a žít se bude také zítra - k čemu nám je dumat o něm dneska? To by znamenalo neprožívat plně dnes. I když je důležité hledět do budoucnosti, není nezbytné zabíjet jí teď a tady. Není ani moudré při přemýšlení o budoucnosti mysle na zítek, prostě ne.

Aneb zítřek se o sebe postará sám, věřte.

08.11.2008 18:53:22
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one