Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "6368"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
Baba jedna, asi jí nikdo nenaučil že odpovídat se má ano nebo ne, ale tohle. Jsem zvědavá co skrývá. Krém na vrásky?
MRAKY?! Úehue! *dáví se a kašle ještě aspoň hodinu* Tady je nějak zakouřeno...smiley No nic. Já a mraky kamarádek... pchcué! To mě dostalo.smiley

Tak teď k předně: Zastávám názor, že pištět umí každý. I Harry, i Severus. Nevím, co máš proti.smiley

Ke koňíškům - COŽE?! ... výdech, nádech...

Dobře, každý máme něco. Já zase vyhazuji chleba, když mám podezření (byť paranoidní), že v něm je zapečený brouk...smiley
KONEČNĚ se míchám do diskuze a mám kapitolu přečtenou smiley

Předně: Harry piští?!

Další věc: I láska ke zvířatům (k živým tvorům, chcete-li) je dost relativní. Alespoň pro mě. Miluji kočky všech velikostí, ale třeba koně mám ráda jen do určité chvíle - obvykle do okamžiku, kdy se vzdálenost mezi koněm a mnou zkrátí pod pět metrů (odhadem) smiley
blond... jsem blond
A co mám říkat já? Když máš mraky kamarádek...smiley
blond... jsem blond
Já žárlím na všechno, co se hýbe.smiley A navíc, co vím, sestřenice není překážka. smiley
Však nemusíš. Pokud tedy nežárlíš i na sestřenku smiley
blond... jsem blond
Ale vůbec nejsem žárlivá.smileysmileysmiley
Není zač, aspoň jsem se připomněla lidem, o kterých jsem dlouho neslyšela, a oni se mi díky tomu ozvali smileysmileysmiley
blond... jsem blond
Děkuji, lásko.smileysmileysmiley
Jo a ten mail... myslíš ten se štěňaty? Ano, došel. A přeposlala jsem ho skoro všem lidem, které mám v adresáři smiley
blond... jsem blond
Holky, nedokážu si představit, jak bych fungovala, kdybych spala ještě míň, než spím... Už tak někdy bývám pěkně mimo smiley
blond... jsem blond
Šárko, to už je další stupeň smileysmiley.

Kys, jenže nespát se nedá do nekonečna (není nad vlastní zkušenost, ukrajovala jsem ukrajovala, až nebylo z čeho a pak skoro ani z koho smiley). A je tak moc dobrých povídek a knih, které jsem ještě ani nenakousla, že nevím ... .smiley
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
Šári, šiškovná jsi.smileysmiley Ale blbneš mi z toho... TAkže bych Ti asi neměla říkat, že by sis měla okopírovat ty kapitoly, které jsem Ti ještě mailem neposlala, což? Když v tom, cos četla, máš takové jasno.smileysmiley Mimoíchodem - mail přišel?

Kys, já to své nezměním. JEn máloco se dá číst víckrát. Je fakt, že si radši něco podělám a přivstanu si (pokud to není povinnost - např. psaní), ale to si raši hledám nové povídky, než abych již jednou přečtené četla znova. Prostě... Jen máloco. ALe každý má svůj systém, což? ;)
Holky, já si prostě některé věci prostě musím přečíst víckrát. Stává se mi že mi příběh tak zasáhne, že abych se s ním nějak popasovala, aby to tak nějak zapadlo na správné místo a mohla jít dál, musím si přečíst to celé znovu a dožít si to. Jak klasickou knihu, tak to čtu tady na netu. Nejde o čas, radši si odepři kousek spánku, je to otázka priorit.
Kayo, psala jsi, že je šťastný ten, který má čas něco číst víckrát. Já říkám, že závidím všem, kteří si něco mohou přečíst třeba i jen jednou, skončila jsem v Životě někde uprostřed 33. kapitoly a ani dnes nebudu mít možnost to dočíst. Snad v neděli... Ironií osudu je, že jsem v týdnu měla příležitost strávit chvíli na netu, asi tak na jednu kapitolu, a místo abych dočetla tu načatou třicátou třetí kapitolu, znovu jsem přečetla třicátou druhou... Až na jejím konci jsem zjistila, že tuhle mám ještě přečtenou celou, že jsem se prostě netrefila smileysmileysmiley
blond... jsem blond
smileysmiley
Dík za opravu smiley.
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
A já Ti, Terko, moc děkuji za komentář, ale i za názor. A pokud komentáře přibydou, budu jen ráda (a k netu gratuluji ;) dnes už bych nevěděla, co bez něj. :D).
Dado, :). Ke konci – vy ho zatím ještě vidět nemůžete, takže klid… přece jen uznej, že dalších +10 kapitol je dost velký posun.

K ostatnímu se z osobních důvodů vyjadřovat nebudu, ale děkuji. :) Ještě jen k románu… najdi si definici a já Ti to odkývnu. ;)

Kayo, mimo jiné i to je pravda. Ale všimla jsem si, že vystřihnou si pouze oblíbené scény je téměř o ničem (ne že bych to sama nedělala). A vidíš – to by mě zajímalo, které scény máte rádi…? Ale to se prostě nedozvím!

Hm, věkový průměr je celkem k ničemu, když opravdu zpochybňuji nynější počet opravdových čtenářů – 13 jich hlasovalo u Života a ostatní čtou CO? Bylo by tri potěšující, kdybych věděla, že někdo z nich opravdu čte (kromě vás :)) Zformulovat myšlenku je těžké, hm. Jsem zvědavá, kdy se dopracuji k této fázi. Jednou pro vždy – múza je čárkovaná, ne kroužkovaná. ;) S múzami si občas dáme sčuka, občas mě pronásledují a občas já je, jsme si kvit. ;) Možná ne úplně, ale nestěžuji si. :)
Ahojky, nevím, jak ostatní, ale spíš než že bych nechtěla komentovat, to bylo tím, že na netu jsem měla omezený čas, protože jsem ho neměla doma, no a půl hodiny někde v knihovně a tak není moc, na to prolítnout všechny stránky, co bych chtělasmiley.

Ale teď už mám net doma, takže se to s těma komentama snad zlepšísmiley.

Jinak, povídka je opravdu úžasná, hodně si vybírám, co budu číst, protože mě moc povídky se Severusem nelíbí, ale ta tvoje mě uchvátila. Takže díky ti za nismiley.
Šťastný to člověk, který má čas číst něco více krát! K tomu, abych si něco přečetla víc krát jako jednou (kromě jednorázovek), se skoro vůbec nedostanu (a to ne že bych nechtěla, jen není čas). Tak si aspoň připomínám mé nejoblíbenější scény a situace – a to u jiných autorů a u Tebe taky – a to moc ráda. Vypichuji to pro mě nejhezčí a co na mě nejvíc zapůsobilo.

A Hope má pravdu - věkový průměr Tvých čtenářů je myslím vyšší, než je na takovýchto stránkách obvyklé (opravte mě jestli ne, nedělala jsem žádný průzkum). To by mohlo být z určitého hlediska potěšující, ne?

A nejen, že pro lidi dělící si čas mezi práci a rodinu je těžší najít si chvíli na komentování, myslím si, že se i musí trochu víc odhodlávat. Sformulovat nějakou tu myšlenku v tomto vysokém věku přece jen chvíli trvásmileysmiley.

O psaní toho moc nevím, ale je fajn, že si se svými můzami rozumíš. Tak lidi nech lidmi, ať se s tím vypořádají, jak umí smiley.



A co se týče předpokladu o vší té zvěřině, to mám od Harryhosmiley.



Hope: koně a psi aktivně nebo pasivně? Na upíry a vlkodlaky se raději ani neptám ...smiley.
"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
Čo je to tu za náladu??? A čo to čítam, už vidíš koniec? Tak to dúfam, že je ešte ďaleko.

Podľa mojich očakávaní Život iste nedopadne, pretože som si istá, že ich prekoná. Mala si s ním veľké plány(bude to román?) a dúfam, že sa ich nehodláš vzdať. Zbožňujem ponoriť sa do poviedky a do Života sa ponoriť dá. Dej máš vždy tak krásne premyslený, že sa mu nedá nič vytknúť- nech hľadám, ako hľadám- a ver, že hľadám smiley Príbeh ma však vždy do seba vtiahne a ja nevnímam žiadne nezhody, ktoré by tam mohli byť. Pre mňa je Život Dielo s veľkým D. (Podíviny boli tiež úžasné, ale Život je Život.) A preto sa sem rada vraciam a teším sa, čo pribudne.

Radšej končím, nech mi ostanú nejaké slová pre koment ďalších kapitol.
Kayo: Znechucená, frustrovaná, unavená… - všechno a víc. Prostě – je to těžké, a to opravdu. Mám Vás jako kolektiv na stránce ráda a to moc, ale to, že už se nikdo další neozve, mě prostě štve. A to je fakt, který byť se mi nelíbí, je jím. Taky bych byla radši spokojená s tím, co tu už mám… (I když je zase pravda, že dosahuji v tomto bodu větších úspěchů – daleko – než když jsem nepsala…)

S mÚzami, byť je to teď těžší, si to ještě jakž takž vyříkám… Je pravda, že častokrát v poslední době přemáhám lenost, když píšu, ale stále platí, že mi prakticky stačí zasednout za klávesnici a psát, což se mi opravdu potvrdilo u Podivín.

Ale je to horší, když vím, že i když to ji přemůžu jednou, třikrát, pětkrát, že tady pořád zůstává spousty nedodělaného. A ještě jedna věc – mnohem radši nebudu dělat drahoty s Životem a dopíšu ho, když to bude dobré, je jedno, jak dlouho jsem na tom pracovala, že? Než abyste si vy dělali velké iluze a ono to potom nedopadlo podle Vašeho očekávání (podle mého asi těžko – nemůže to podle něj nedopadnout :)).

Nemyslím si, že jsme se nevypracovávala – to zajisté ano, ale myslím, že nevypracovala.

S upíry, vlkodlaky a koňmi… myslím, že míníš paní Bernardettovou? Nemyslím, že by paní Bernardettová měla ráda vlkodlaky a upíry. Ale… :D… tady vůbec o paní Bernardettovou nejde. ;D

Hope: je spousta děl, které stojí za to si přečíst jednou, ale jen pár, které můžeš číst víckrát – a něco z toho dostaneš. Něco nového objevíš. Popravdě už jsme mnohokrát řekla, že bych si jen máloco přečetla víckrát (ani Rok ne, nebo alespoň zatím ne), a potíž je v tom, že si nemyslím, že by dokonce Život stál někomu za tu námahu – i to je důvod, proč už to nebudu prodlužovat nad nezbytné minimum.

Já miluji povídky, které jsou dobré a teprve pak, pokud jsou dobré, mohou být dlouhé… Podivíny a dlouhé… (:)) Ano, jsou delší, než být měly…

Hm… taky… kolik z nich už se sem po zahlasování nevártilo? A co vlastně četli? Protože těch 13hlasů u Života bylo jednoznačných…

… já s nimi nechci CHATOVAT!:) A ani na chatu bych s nimi nelezla… Ale že se mnozí z nich neobtěžují cokoli udělat pro to, abych psala dál… nevím, přijde mi to dost smutné.

Díky, dámy.smiley
Tentokrát bez pokusu o vtip, aby zase nedošlo k nedorozumění: Vždycky jsem obdivovala, kolik toho stíháš napsat a v jaké kvalitě!! (Ve skvělé!!, aby nedošlo k omylu!!) Je mi jasné, že gympl dá člověku zabrat - mně teda dával zabrat dostsmiley Ale my si fakt rádi počkáme, aby ses nám neuhnalasmiley. A kdo něco pozapomene, třeba ze Života, tak si to v mezičase může přečíst znovu - myslím, že to za to stojí. Miluju dlouhé a skvělé povídky!! A co se týče Podivín - ty mezi ně rozhodně taky patří, taže nechci nic slyšet o "průměrném" dílesmiley!!

Mám teorii na ten nedostatek komentů: podívej se na věkové spektrum Tvých čtenářů!! Valná většina dospěláků, někteří již, jako já, hluboce v pracovním a rodinném procesu. Taže: asi píšeš dost dobře, když to baví i "staříky" (počítám se k nim, takže doufám, že se nikdo neurazí), ale fakt to asi nejsou lidi, kteří by měli dost času na nějaké chatování (maximálně chataření smileychat x chata, nicky X nicky)smileysmileysmiley) Neodpustila jsem si to!!smileysmiley

Ale máš pravdu, že alespoň občas by se ozvat MOHLI!!

Kayo - dobrý postřehsmiley!! Koně, psi - vlkodlacim, upíři!§ Taky to tak mámsmiley
Oj, zdáš se mi dost znechucená, … frustrovaná ?… a já jako obvykle nevím, čím by jsem Tvůj postoj či náladu mohla změnit smiley. Napadá mě jen taková ta klasika, že všechno potřebuje svůj čas a něco i moooc velkou dávku trpělivosti. S námi lidmi i těmi potvůrkami můzami.

I když mi bude líto, když budu muset dlouho čekat na další kapitolu, já si počkám. Jsem jeden velký hnusný sobec smiley – pro mě je důležité, abys psala s radostí, ... o to lepší to pak je smileysmiley.

A proč si probůh myslíš, že ses během roku nevypracovávala?smiley



K Životu … teď mám jen chvilku, ale nedá mi to …. Nejvíce mě dostalo, jak zpříma nebelvírsky (i když by možná ani nechtěl) Harry jedná. A ten předpoklad, že když má někdo v oblibě koně, má i vlkodlaky a upíry? Co můžu říct, tak to funguje!smiley. Ale možná ta myšlenka bude o něčem jiném. A ukončit to v tomto momentu je… kruté smiley.

"Důležitější je, jak osud člověk přijímá, než to, jaký ten osud ve skutečnosti je." A. von Humboldt
Děkuji, niko. Jen škoda, že jsem si ty ohlasy musela vydupávat.
pekná kapitola
DĚKUJI! :D (I Tobě díky, Šárko.) Ehm... můžeš mi dělat reklamu... to není zakázané.smileysmileysmiley Nicméně by to teď po 44. Kap. Mělo jít rychleji. Navíc mám jasnou představu, co napsat v dalších kapitolách a i už vidím konec - novinka. V poslední době jsem volila a rozhodovala se – samé kompromisy – (ne že bych si teď byla stoprocentně jistá tím, co následně rozvádím, ale spíš to berte jako předběžnou jistou informaci) a viděla velké plány i tam, kde se nic nebude dít. Nevadí. Pravda je, že mě unavuje škola, myslet si neustále na to, co mám napsat, na to co si musím z příběhu pamatovat, co mám ještě rozhodnout mezi jednotlivými scénami. A navíc… těch třináct čtenářů… Nezlobte se na mě, to je pro mne neúměrný výdaj energie, kterou bych měla – a nevkládám – vložit do školy, měla vložit do třebas i psaní svých originálních děl, jak mi bylo více méně vyčteno, že se neustále zaměřuji na to jedno – HP, do odpočinku, do i jiných zájmů – i do pitomého čtení a poslechu hudby. Ano, mám díky tomu pár úžasných lidí, kterých si cením a píšu pro ně skutečně ráda… ale dovolím si poznamenat, že jsem vždy čekala víc. Alespoň když už tady bývá kolem padesáti lidí denně… Je pravda, že kvůli mnoha věcem – třeba to časem pochopíte – mám Život hodně ráda a hodně ke mně přirostl. Je pravda, že se psaním neskončím. Ale už se nebudu štvát. Zkrátka ano – k tomu mi moc dopomohly Podivíny – dá se psát k uštvání a mít třeba průměrně dobré dílo, které vám začne lézt krkem a jste rádi, že jste UŽ napsali konečné interpunkční znaménko… dá se to, ale není to tempo, které by mi vyhovovalo. U Života je zase problém, že Vám nevyhovuje dostávat kapitolu jednou za tři měsíce… A zapomínáte, o čem to bylo… atp. Odcházíte mi od toho.

Končím se za honěním po dlouhé, skvělé povídce. Pudu si piplat krátké povídky – třeba pětistránkové – a budu se jim VĚNOVAT. Budu se v nich – snad – vypracovávat. Něco, co se mi evidentně za rok nepodařilo. Ještě jedna – Život by byl možná o pár kapitol a početně o několik stránek delší, kdybych tomu dala to, co jsem původně zamýšlela. Jenže ono když není zájem zvenčí a vám se nepodaří napsat víckrát jednu z důležitých scén tak, jak jste si celou dobu malovali… Chtěj se vznést, však nákupní tašky váží víc než snesou z igelitu ta křídla v zádech, výdech, výdech, žádný nádech… Pro věrné čtenáře – neodbudu to, jen tomu věnuji v textu tolik pozornosti, kolik jste dali vy tomuhle… *tváří se jak průvodkyně v chrámě, zvedá ruce vzhůru a zaujatě pozoruje… strop* A kolik tomu dali ti, kteří se ani nikdy neozvali.

Hope, co máš udělat? smiley Čekat! smiley
blond... jsem blond
Vítej do klubu HROZNÝCH, miláčku smileysmileysmileysmileysmiley
blond... jsem blond
17.12.2008 21:58:17
Tereznik
1
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one