Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Díl třicátý sedmý. Věnování: tak... >:-Đ Kapi, Hope, Šárce, Kayi, Dada(ě), Terce, Kys, nepodepsané fanynce Podivínů, Reat.

Hm, byly tu stížnosti... nebo spíš poznámky. K intenzitě přidávání; abych psala, jak to bude vyhovovat mně. Jak jsem řekla - s ohledem na to, že mám předepsáno - přidávám. Buďte rádi, že přidávám. Upřímně věřím, že se pak z pochopitelných důvodů opět zaseknu. Jo a projevujte nadšení - já nadšení MOC ráda. Propouštím Vás, příjemné počtení! A.

Proč, ptal se Severus sám sebe, prostě nemohou zasílat jejich zásoby přímo do Bradavic?!

Takhle musí pokaždé jít přinejmenším do Prasinek a při nejhorším do Příčné.

Jako tomu bylo třeba zrovna dneska.

Neměl rád výlety - nesnášel takovéhle výlety a už se nemohl dočkat Potterova návratu - až po něm ON převezme doplňování zásob, jako tomu bývalo dřív.

Rozmrzele si prohlížel katalog a studoval police - mnoho z přísad museli speciálně pro něj objednávat z ciziny.

Být Severus ten, co tohle obstarává, nikdy by nějaké čekací lhůty nedopustil. A taky by neobjednával nic z ciziny, když většina z věcí na ně čekala v Anglii a to jen natáhnout ruku a utrhnout.

Kdyby ty rostliny nebyly právě v Anglii chráněnými.

Chráněnými!

Cs!

Většina z těch přísad rostla mudlům u dálnice. Nebo tak nějak…

Ale ne - tohle prostě nešlo, takže se dovážely z jiných kouzelnických zemí, kde bylo těchto kytek hojně.

Kytek!

Kdyby chtěl Severus nějaké orgány veleještěra… Ale kytky…?! Bylo to směšné.

Vlastně ne, TO bylo celé jejich ministerstvo.

Něco z polic vyzískal a kráčel s tím do Bradavic, zaznamenával pohledy studentů jdoucím proti němu právě do Prasinek. Nebylo obvyklé, aby Severus chodil pro přísady - pro cokoli - v tuhle hodinu a navíc do Prasinek, kde se většina studentů od třetího ročníku výš o víkendech bavila.

Šel pár minut po prázdné ulici, když zaznamenal… podivný zvuk. Říkal si, že je nemožné, aby ho někdo tady sledoval a přece měl takový zvláštní pocit, že na okamžik zahlédl známou tvář mezi větvemi keřů.

Potřásl hlavou - ne, to určitě blouzní. Tenhle člověk… to být nemohl.

Stejně tomu ale věnoval zamyšlené zastavení se, což už samo o sobě vypovídalo, že je něco špatně.

Jasně to mohli číst minimálně ti, kteří Snapea znali dost dlouho na to, aby věděli, že má buď podezření, nebo že se jen tak pro nic za nic nezarazí vprostřed cesty a nerozjímá nad včelkami.

***

Poslední pohled do zrcadla ho utvrdil v tom, že lepší už to nebude.

S povzdechem se otočil, že se vydá na cestu. A když se otočil, lekl se tak, že už téměř nikam jít nemusel - maximálně nohama napřed.

Fawkes tiše seděl na stole a oči upíral zamyšleně na Harryho.

,,Nevolal jsem tě,” vytkl fénixovi mírně, přesto přešel pokoj a pohladil ho pod zobákem na přivítanou.

,,Co myslíš?” zeptal se a Fawkes natáhl svou rudou hlavinku, aby se Harrymu upřeně zadíval do očí.

,,Ne!” prohlásil Harry výkřikem, čímž dal důraz na svůj Fawkesovi již tak dost patrný nesouhlas.

,,Ne teď, až se vrátím, Fawkesi,” obrátil se a mířil ke dveřím, když se za ním ozval táhlý tón.

Harry podrážděně odfrkl, v kroku se zarazil. Přešel k šuplíku, vytáhl proužek pergamenu.

Načmáral na něj: Jsem zpět, Srabusi. Přiveď děti zítra kolem páté k Chroptící chýši. Poutník

Podal pergamen Fawkesovi, který se vznesl a zmizel.

Harry ještě chvíli nerudně sledoval strop, než se otočil a s prásknutím dveří vyšel ven.

***

Drahá sestřenko,

kolik už je to let, co jsme se naposledy viděly?Pro mne je to již celá hromada staletí, co jsem naposledy viděla Tvé drahocenné úsměvy, víš? Stýská se mi, chtěla bych Tě zase někdy vidět.Myslíš, že nežádám o nemožné?

Abych to uvedla - jsem jako na jehlách z Tvého - zajisté pochopitelného - možného odmítnutí. Za to, jak dlouho jsem se neozvala, bych si to zajisté zasloužila.A přece věřím, že toho po babičce Mildred máš přece jen víc než já. Například ten skvostný dar házet vše, co se Tě dotýká, za hlavu a bez problémů odpustit sebevětší přečin.Babička Mildred…

Z toho, jak dlouho jsme se neviděly, by nadšená rozhodně nebyla - milovala nás.

Ve všech ohledech se Ti nicméně přizpůsobím a pokud mě nebudeš chtít vidět…

S pozdravem celé rodině,

Minerva

Veškeré důvody neposílat ten dopis po své sově zaplašila v mžiku. Pohladila svou malou doručovatelku a vyslala ji na dlouhou cestu přes oceán.

S povzdychem se vrátila k práci.

***

,,Ale pane, tam nesmíte!” stačila vykřiknout sekretářka ještě předtím, než se Harry vřítil do kanceláře ministra.

,,Zdravím,” zazubil se a nejevil známky ochoty odejít, když ho sekretářka tlačila pryč.

,,Omlouvám se - vtrhl sem a…”

,,V pořádku, běžte,” řekl ministr nevesele. Pozoroval ty dva jak se přetahují, a bylo to vskutku bizardní. Když sekretářka zmizela, zaměřil svou pozornost jenom na Harryho.

,,Posaďte se, když už jste tady… neohlášený. Dáte si čaj?” nabídl ministr zdvořile.

,,Ne, děkuji,” řekl Harry a až příliš živě si vzpomněl na čaj Dolores Jane Umbridgeové spolu s veritasérem v něm přimíchané.

,,Něco jiného?” nabízel ministr dál.

,,Ne - nic, děkuji,” zubil se Harry dál a posadil se vzpřímen na židli.

,,Dobrá, mám málo času, pane Pottere - takže?” řekl ministr, zatímco si sedal na židli za stolem.

,,Hm, to je zvláštní, pane ministře. Pokaždé, když s něčím přijdu na ministerstvo, vy ministři nemáte čas - nevíte, čím to je?” Harry se rádoby mile usmál, o postrádání milosti vůči tomuto člověku svědčily Harryho oči a něco, co se rozzářilo kolem jeho úst, když se smál upřímně - nyní to něco chybělo.

,,Že by tím, že se neohlásíte, než přijdete? My ministře jsme velice zam…”

,,Jistě, jistě,” přerušil ho Harry ledabyle, když zpozoroval, že se rozhovor stáčí jiným než jeho vytyčeným směrem.

,,Jen chci podat jeden návrh,” osvětlil Harry a ministr při těch slovech ztuhl. Harry se zase jen zasmál.

,,Vypadáte teď přesně jako Popletal, když jsem za ním přišel s návrhem o školkách v kouzelnickém světě!” dobrácky ministra popíchl, ale viděl, že to stávajícího ministra nijak neuklidnilo.

,,Dobrá - co chcete po mně?” zeptal se ministr opatrně.

,,No… Chci, abyste souhlasil se zavedením normální školní docházky pro handicapované děti.”

,,Jak handicapované?” otázal se ministr. Již z vlastní zkušenosti věděl, že u Pottera není nikdy nic jenom tak.

,,Upíry… Vlkodlaky.. a tak,” prohlásil Harry sebejistě. Momentálně působil mírně vyšinutě.

,,Ne,” opáčil okamžitě ministr a své rozhořčení nad tou žádostí potvrdil pěstí, kterou nechal bouchnout do stolu.

,,Nevím, Pottere, jestli jste se už dočista zbláznil, ale po mé smrti o mně nebudou kolovat pověstí, že jsem nechal díky vašemu hloupému nápadu zabít děti předních kouzelníků kouzelnické vyšší společnosti,” rudl ministr vzteky.

,,Vidíte,” prolétly Harryho očima hněvivé jiskry, ,,tohle je to - proč upřednostňujete bohaté a vlivné? Copak dítě s určitým stupněm postižení nemá právo vyrůstat normálně?”

,,Ne - ne takhle. Vy jste asi vážně zešílel! Nemůžete si snad myslet, že tohle nechám na vás - pozabíjet celé Bradavice kvůli tak stupidnímu nápadu!?” hleděl na Harryho ministr, ústa nechápavě otevřená.

,,Pokud to neuděláte vy - nesvolíte k tomu - půjdu výš, ministře. Víte, že můžu a víte, že to udělám, pokud budu muset. Já se OBEJDU i bez vás!” zakřičel Harry.

,,Nechcete snad říct, že je vyšší post než ministerský, že ne, Pottere?” začal zuřit i ministr - a to víc než obyvkle.

Harry na něj dlouho zlobně civěl, než vyštěkl: ,,Ne, to nechci.”

,,Skvěle - takže jsme si rozuměli. Nashledanou,” řekl a na to se ze dveří vyřítil roj lidí, který měl Harryho ,,doprovodit ke dveřím” - těm, ze kterých se vycházelo ven.

,,Takhle to neskončí,” řekl Harry u dveří s očividně pokaženou náladou, ,,ještě se uvidíme.”

Na to se vyřítil ze dveří a ministr se schváceně zhroutil hlouběji do křesla.

Dobrá, takže to je další problém, který má na krku.

Někdy si myslel, že to je přesně za to, co kdysi vymyslel Kornelius a on to na tom bláznivém muži aplikoval - rozhodně mu to Potter nezapomněl. Ať je to jak chce - cítil, že se blíží doba, kdy mu bude usilováno o místo.

Ale taky věděl, že se svého postu bez boje nevzdá.

Těžkého, náročného boje předurčeného k prohře. Jen se obával, že ne na Potterově straně.

Na to, pro něj naneštěstí, existovalo až příliš soucitných bláznů…

Kdo by nepomohl chudinkám dětem?!

***

Drahá sestřenko,

během následujících tří měsíců Tě bez ohledu na cokoli čekám. Rodina se na Tebe těší.

S pozdravem,

sestřenka

***

O den později přešlapoval Harry nervózně a nesoustředěně kolem ohrady, přes niž viděl Chroptící chýši.

Prohraboval si vlasy bezmyšlenkovitě a tak… dětsky. Naivně. Když si to bezděčné gesto uvědomil, naštvaně se v duchu okřikl a násilím spustil ruku k boku.

Ve chvíli, kdy zahlédl hlouček lidí – vážně, měl připravený tak dlouhý proslov a tolik vysvětlování… ale komu by se nevypařila všechna slova, kdyby uviděl šestiletou černovlasou Melissu, černovlasou, vysokou, osmiletou Eriel a desetiletého hejska, blonďáka Alexe?

Jen okamžik na něj všichni zírali, než se Melissa rozběhla Harryho směrem. Harry se jí vydal jen o málo pomaleji vstříc.

Padli si do náruče.

Když se Melissiny oči zavíraly, byly dozajista modré, ale když je v objetí otevírala, měla je zelené.

,,Věděla jsem, že se vrátíš,” zašeptala objímaná Melissa, ,,pamatuji si,” dodala zastřeným hlasem, jí téměř nepatřícím.

Harry ji stiskl v objetí a o jejích slovech nepochyboval.

,,Neboj,” dodala, než jejich objetí přetrhli další, ,,je ti odpuštěno. Jsi velký čaroděj. Zůstaneš jím i nadále, i když se věci změní. To, co pro ně všechny děláš, je velké – dnes to ještě nechápou, ale brzy…” její slova zanikla možná i proto, že větu nedořekla.

,,Pane,” kývl váhavě Stuart, když se kolem něj vytvořil hlouček zdobený Severusovým černým vzezřením v pozadí.

Přerušil tím ticho, které se kolem Harryho rozlehlo.

Severus Harrymu na pozdrav kývl a naznačil, že s ním potřebuje mluvit. Alex, Natálie a Stuart se mu najednou vrhli kolem krku. Harry jejich objetí přijal.

Všichni se jeden přes druhého překřikovali, když Harryho zdravili. Tatam byla nějaká výčitka, kterou si pro Harryho připravovali. Padly všechny otázky, kde celou tu dobu byl - jako domečky z karet sfoukne vítr.

Harry doufal, že odtažitost mladších – nikdo z mladších dětí si na něj moc nepamatoval, kromě Melissy, u které měl prostě pocit, že mu vidí až do duše – se časem vytratí.

,,Půjdeš s námi domů?” zeptala se zničehonic zamyšleně Anna. Nepřítomný pohled upínala na Melissu, která se po té otázce obrátila na svou studující sestřičku a usmála se ni.

,,Už brzy – mám v plánu požádat ředitele o místo… ale omlouvám se, děti – dřív než prvního září se k vám nedostanu,” povzdechl Harry nespokojeně.

Pousmál se a teprve až se omluvil dětem, zamířil k Severusovi zamračeně si měřícímu Chroptící chýši.

,,Co to mělo být? Ani nevíš, co mi to dalo – propašovat je z Bradavic,” řekl Severus vyčítavě na Harryho adresu, aniž by se otočil.

,,Já ti ale věřil,” uvedl Harry povzbudivě.

,,Což mě tak moc nezajímá. Takže – kdy že se to vracíš?” konečně se na Harryho ohlédl. Ten, těsně za Severusem, opřel se o ohradu levou rukou a díval se na Chroptící chýši přímo přes Severusovo levé rameno, mluvil mu do ucha dost tiše na to, aby zvídavá dítka nic nezaslechla. V tom ho ovšem Severus, mluvící stále stejněhlasitě, nepodporoval.

,,Prvního – povolí-li to Brumbál,” vzdychl Harry.

,,Ale?” zeptal se Severus podezřívavě.

,,Proč v tom hledáš háčky?” zeptal se Harry podrážděně, ale v otázce chybělo zamítnutí Severusových podezření, o kterém Severus stejně věděl, že mu ho Harry neposkytne.

,,Vždy jsou v tom háčky,” odpověděl ledově.

,,Jen ještě něco musím zařídit,” řekl Harry omluvně.

,,Co?” zeptal se Severus. Hlas neoblomný a nesmlouvavý.

,,Musím zajistit možnost poskytnout dětem vyučování,” řekl Harry zlehka.

,,Jakým ,dětem‘?” zeptal se Severus podmračeně dopředu tušící, že z tohohle se zase vyklube NĚCO.

,,Upírům… vlkodlakům…” řekl Harry a očekával útok, křik - cokoli.

 

Ale navzdory všemu, co čekal, Severus jen protočil oči, vymanil se z Harryho blokace.

,,No počkej!” křikl, když viděl, že si Severus děti zase odvádí.

,,Ano?” otočil se Severu elegantně a zvedl obočí.

,,Neřekneš mi na to zhola nic? NIC?” rozhodil Harry nevěřícně rukama.

Severus se ušklíbl: ,,Máš svou hlavu, nenecháš si to vymluvit, navíc máš pravdu. Uděláš, co si usmyslíš bez ohledu na mě nebo na ředitele. Měl bych dalších tisíc výmluv, proč ti to rozmlouvat nebudu. Ale když mě omluvíš, musím je zavést zpět do hradu, nebo se někdo dozví, že jsme pryč a zešílí strachy. Uvidíme se,” kývl ještě Severus a i s dětmi byli pryč.

Harry nespokojeně zavrtěl hlavou - očekával větší odpor.

06.10.2008 15:37:11
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one