Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Další kapitolka. Jediné, co můžu říci jistě je to, že už se mi rýsuje konečně alespoň základní příběh. Předtím jsem měla totiž jen konec...:oD

Je to jen taková přechodná kapitolka, není ani nijak dlouhá. Pokusím se vám to u příští vynahradit. ;o)

Tereznik

Uklidnění


Pohodlně se rozvalila v té bublinkaté lázni. Jak krásně voněla. Po moři. Dneska si udělá doma ráj na zemi.

Připomínalo jí to dovolenou, na které byla asi před dvěma roky. Necelý rok po smrti rodičů.

(Prý únik plynu. Jako kdyby tomu někdy věřila. Její rodiče byli vždy zodpovědní. Ale i přestože pátrala po příčině jejich úmrtí, jak se dalo, nenašla žádný uspokojivý důkaz pro vyvrácení toho „oficiálního“ závěru. Měla toho po krk, a tak se rozjela pryč ode všeho.)


Ach, jaké tam byly nádherné pláže. Písek. Skoro bílý a rozpálený. Ráda se po něm procházela časně z rána, kdy nebylo takové horko, a dívala se na horizont. Jemné vlnky jako pápěří jí narážely do bosých nohou. Studené, ale přesto ne rušivé na citlivé pokožce, naopak přinášely s sebou probuzení a pocit skutečnosti, že zase začíná nový den a ona je naživu. A ten vzduch, ještě nasycený vlhkostí z moře. Rozechvíval ho jemný vánek, který jí na odhalených ramenou působil příjemné mrazení.

A na konci jedné z pláží, byly útesy. Tak majestátní. Příliv na ně vždy vychrstl svou spršku, která se rozstřikovala všude kolem. Byly temné a tajuplné, až příliš velký kontrast proti otevřené a světlé pláži. I v plném slunci se tam našlo plno míst k úkrytu před dotěrnými teplými paprsky. Jak ráda je prozkoumávala. Sledovala jejich obrys. Nikdy se ale nedobrala až k jádru jejich tajemství. Ani v to nedoufala.

Nebo když večer sedávala při západu slunce. Málem jako by slyšela zasyčení, při tom jak se sluneční kotouč skláněl za obzor. Hned by se tam znovu vrátila.


Jen nerada, o pár minut déle, vylézala z té blahodárné koupele. Ovšem pokročilá hodina a příjemná malátnost, která ji ovládala, jí nedaly na vybranou. Uložila se tedy do postele a okamžik na to již tvrdě spala.


*****


Měsíc byl v úplňku. Na chvíli se vyloupl zpoza mraků, jež ho obklopovaly, ozářil dívčinu tvář a temnou postavu sklánějící se nad ní. Vítr, jenž si to právě prosvištěl otevřeným oknem, odnášel do tmavé noci šeptem pronesená slova: „Spi klidně, mé dítě“.



*****


Sotva se dostal za zdi svého domu v Tkalcovské a zabezpečil ho proti nečekanému vyrušení, vydal se rychlým krokem do své laboratoře. A nebyl by Mistrem lektvarů pro nic za nic, kdyby neměl vždy připraveno alespoň pár základních lektvarů. Už dlouho se tu však neukázal, takže jich tu k použití nebylo příliš. Ale přesto lektvar na zmírnění následků Cruciatu se tu našel. Na jediný nádech ho vypil. Tedy chutnal příšerně, zřejmě to byl jeden z jeho pokusných. Ještě neměl upravenou verzi. Měl by to napravit. A pokud se tu bude zdržovat častěji, nejspíše by nezaškodilo, připravit jich více.

Nebyl v tomhle domě snad pět let. Přesněji od smrti matky to tu nechtěl ani vidět. Proto se nejvíce zdržoval v Bradavicích. Co by také tady dělal. Na hradě měl dostatečně vybavenou pracovnu a lektvary pro Voldemorta vyráběl v jeho sídle, tudíž neměl důvod sem chodit. Až dnes. Temný pán opět zkoušel jeho loajalitu. Nesmířil se však jen s mučením Cruciatem. Měl nejspíše chuť vyzkoušet si pár mudlovských triků, takže se na něj vrhli hned tři Smrtijedi a mlátili ho hlava nehlava. Nakonec ještě jedna kletba na rozloučenou od Voldemorta.

V hlavě mu hučelo, píchalo pod žebry a nejedno vnitřní zranění by se také našlo. A to nemluvil o tom monoklu, co se mu začínal vybarvovat pod okem. Skvěle. Takhle se nemohl ukázat v Bradavicích. Kdyby ho zahlédla Poppy, zavřela by ho na ošetřovnu na týden. A zase by si vyslechl plno plků na téma: jak na sebe musí dávat pozor... a spoustu dalších žvástů... A navíc ty nebohé chudinky děti, studentíci, ti by z toho mohli mít smrt, vidět ho takhle.


Někde tady přece musí mít nějaký uzdravující lektvar. Chvíli se přehraboval v těch zaprášených lahvičkách. Měl by tu udělat pořádek. Polovina z nich je k nepoužití.

A tady je! Ten by mu měl pomoct proti všemu. Odzátkoval ho. Pečlivě prozkoumal obsah. Nasál vůni svým aristokratickým nosem. Vše v pořádku. Jen ho do sebe vlil, rozlila se mu tělem nepříjemná bolest, ale po všem, co už prožil, byla pro něj nepodstatná. Sotva ji vnímal.

Rozhlížel se po té spoušti, co se tu objevila za těch několik let. Usadilo se tu dokonce pár živočichů.

No tak to tedy ne. Vypuzovací kouzlo zafungovalo celkem účinně. Rozhodně se sem už další neodváží. Ještě Reparo a Pulírexo na poškozené závěsy a nábytek. A bylo to celkem i obyvatelné místo. Žádný luxus, ale to by chtěl příliš. Navíc na takovémhle místě by jen přitahoval pozornost.

Posadil se do nejbližšího křesla a přivolal si láhev Ohnivé whisky. (Raději nevnímal z jakého kouta, že to láhev přiletěla, jinak by asi nepozřel nic.) Alkohol by se sice s lektvary míchat neměl. Snižoval totiž jejich účinnost, protože byly založeny na přírodní bázi. Ale jedna sklenička mu uškodit nemohla. Nikdy nevypil více.

Což o to, společnost Voldemorta a jeho kumpánů, na tu si už zvykl. Jenže to co následovalo po tom. To si tu skleničku skutečně zasloužilo. Děkoval Merlinovi za ni.

Nejdříve incident s těmi válcovitými lesklými věcmi. Opravdu nechápal, jak něco takového mudlové mohou veřejně provádět. Vždyť byly těmi odpadky doslova zahlcení. Na každém rohu něco odporně páchnoucího. A ta, do které nedobrovolně přistál, svým obsahem přímo přetékala.


Vrcholem všeho byla ta žena, v nějaké růžovo-tyrkysové ohavnosti. To růžové vypadalo jako pruh látky obtočený kolem dívčina trupu, který držela na svém místě jen šňůrka obmotaná kolem krku. O tom tyrkysovém cosi už slyšel, něco jako „tepláky“. Nechápal, na co to může být dobré. Přece v tom nemůže spát, nebo co v tu chvíli prováděla. Otřásl se odporem a štědře si přihnul ze své skleničky.

Vypadala jako bájná Medúsa s těmi dlouhými kudrnatými vlasy, trčícími jí do všech světových stran. Postavou byla celkem drobná, nemohla mít více než šest stop. Její velké hnědé oči byly rozšířeny úlekem. Byla v pořádném šoku, toho si všiml. Kdyby na ni promluvil, asi by to nevydržela a omdlela mu přímo na místě, nebo hůř začala by ječet na celé kolo. Děkoval Morganě za svou prozíravost a brzký odchod.

A ještě držela v ruce nějaký dřevěný kůl. Snad ho tím skutečně nechtěla ohrožovat... Jízlivě se uchechtl.

Jediným jeho štěstím bylo, že na něj někdo nezavolal ty jejich samozvané „strážce pořádku“.

S tím se z posledních sil zvedl a svalil se na pohovku přináležející ke křeslu.

13.06.2009 17:17:41
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one