Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Já vím hodně nečekané, že. Ale jak jsem říkala, co nezpůsobí dvě suplované hodiny...:oD

Už párkrát jsem se zmiňovala o své inspiraci, ale ještě jsem nejmenovala, pokud si pamatuju. Takže se souhlasem Brnky vám oznamuji, že předlohou Theresy je naše skvělá spisovatelka Sis. Vím, že nemůžu naprosto vystihnout, co by udělala Terka, zvláště v situacích, v kterých jsem ji nikdy neviděla. Tudíž v tom nehledejte pravou Brnku.;o)

Děkuji za komentáře a teď už nebudu plkat. Užijte si ji.

Ještě pokud najdete nějaké chyby, budu vděčná, když na ně poukážete. Už mi z toho opravování a psaní začíná mírně hrabat, takže píšu slova tak, jak bych je nikdy nenapsala...:oD

 

Kassandra?!



Nerozhodně postávala u dveří, netušila co očekávat. Díky tomu plášti jí nebylo umožněno rozeznat, zda je to muž či žena. Co po ní může chtít? Než se dostala v úvahách dál, záhadný neznámý se k ní otočil. A z neznámého se vyklubala neznámá...


V tu chvíli, kdy se k Therese otočila, by se v ní krve nedořezal. Před ní stanula v celé své kráse a tajemnosti žena z jejích snů. Prohlížela si ji s pobaveným úšklebkem a dravostí v černých očích, když však promluvila, její tvář se proměnila jako mávnutím kouzelné hůlky. Na rtech jí pohrával přátelský úsměv, oči jiskřily, ale Theresa si všimla dobře skrývaného záblesku potměšilosti.


Vykročila k ní a během ladné chůze spustila:

„Dobrý den, Thereso. Jmenuji se Kassandra. Už si na mě nevzpomínáte, ale jsem si jistá, že si opět vzpomenete, a to do nejmenších detailů. Nač dělat okolky. Nejspíše byste se ráda dozvěděla důvod mé návštěvy. Myslím, že nejlepší bude, když se posadíme, že?“ Nečekala na odpověď a hrnula se ke křeslu, stojícímu poblíž postele.


Oslovená konsternovaně přešla pár kroků k výše zmíněné posteli a usadila se na ni.

„Opět vzpomenu? Co tím myslíte? Nepamatuji si, že bych vás někdy dříve viděla, pochybuji, že bych zapomněla,“ podivila se.


„Ale no tak Tess, a co ty sny? Hm?“ šelmovsky se na ni usmála. Ten úsměv připomněl Therese lstivý škleb šelem z kreslených seriálů, které občas zahlédla v televizi, předtím než nebohou kořist zakously.

„Nevím, o čem mluvíš, Kas,“ odpověděla jí prudce s důrazem na jméně. Odkdy si tykají? A jak ví o těch snech?


„Ach, promiňte, nechala jsem se unést.“ Úlisný tón byl z její odpovědi jasně patrný, jelikož pokračovala dál, nechala to Theresa být.


„Jak jsem se dozvěděla, už vám řekli, že jste kouzelnice. To vám můžu jen potvrdit, a pokud mě nebudete přerušovat, vypovím vám vše ohledně této záležitosti,“ dodala, když viděla, jak se posluchačka, sedící před ní, nadechuje k nějaké námitce. Po vybídnutí pokračovala dál.


„Mohly bychom začít u vašich rodičů. Rozhodně nezemřeli díky úniku plynu, ale zabili je Smrtijedi, o těch už máte určitou představu, co jsou zač. O podrobnosti tu nejde, na ty si brzy vzpomenete sama.“

„Ale jak si můžu vzpomenout?“ nevydržela to už Theresa. Ta ženská to snad nemá v hlavě v pořádku.


„Pokud mě necháte domluvit, dozvíte se to. Ale jak chcete, přikročíme tedy k věci.“


„No sláva,“ okomentovala to v duchu Theresa.


„Patříte do okruhu lékouzelníků, žijících ve Francii. Velmi vysoce vážených lékouzelníků, abych byla přesná. Po smrti rodičů jste se rozhodla odejít z kouzelnického světa a přestěhovala se do Londýna, aby vám nic nepřipomínalo domov. Také jste si nechala upravit paměť, proto si na nic nevzpomínáte. Nyní vás ovšem Řád znovu potřebuje, a kvůli tomu vám chceme vrátit paměť zpět.“ dopověděla Kassandra a vyčkávala na odezvu od Theresy.


„Aha, čistě teoreticky, kdyby se něco takového skutečně stalo, proč si myslíte, že bych se dobrovolně vrátila zpět, když mi očividně v mudlovském světě nic nescházelo??“


Žena před ní netrpělivě vyskočila z křesla a začala přecházet po místnosti. Při tom měla na sobě stále svůj plášť, zdálo se, že neměla v plánu ho při nejbližší příležitosti svléknout.

„Já věděla, že to nepůjde snadno,“ mumlala si pod vousy.


Skvěle, ještě navíc si mluví sama pro sebe...


Najednou se zastavila a upřela na ni intenzivní pohled.

„Stanovila jste jasné podmínky, za jakých byste se měla navrátit zpět do tohoto světa. No tak Thereso, už když jste se k tomu rozhodla, věděla jste, že jednoho dne tahle poklidná idylka skončí. Nemůžete se před tím schovávat napořád, v kouzelnickém světě zuří válka a vy jste její součástí. Ať chcete nebo ne. A pokud vám ani tohle nestačí. Kam byste se poděla? V mudlovském světě už nemáte identitu, mohla byste skončit taky třeba až ve vězení. My víme, kdo jste a jsme schopni vrátit vám vaši pravou tvář.“


„My?“


„Ano, já a Brumbál. Máme pro vás připraven lektvar a kouzlo, jež vám navrátí ztracenou paměť. K tomu ale potřebujeme vaši spolupráci, je to zásah do vašeho vědomí, paměti a mozku a s tím není radno si zahrávat. Proto jsem tu, abych vás alespoň částečně přesvědčila. Nechci po vás odpověď hned, zkuste si to promyslet. Ovšem věc je naléhavá, tudíž nemůžeme čekat déle než do zítra,“ odmlčela se.


„Z vašeho nedůvěřivého postoje je mi jasné, že mi stále nevěříte, je tu jedna možnost, která by vám mohla pomoci. Provázela jsem vás celou dobu od vašeho odchodu do mudlovské společnosti. Tak jak jste si to přála, a v případě vašeho návratu to mělo posloužit jako důkaz.“ S těmi slovy ze sebe shodila svůj těžký plášť a přeměnila se na černou kočku s bílou špičkou na ocase.

Byla to JEJÍ kočka!

Tehdy to Therese vše došlo. Ona nemá na vybranou. Jak to vypadá, skutečně do tohoto světa patří, i když ji to ani ve snu nenapadlo.


„A co pokud odmítnu?“ nedala se.


„Pak budeme muset přikročit k jiným prostředkům, ale těm bychom se raději vyhnuli.“ Propálila ji pohledem plným příslibů, ale ne zrovna příjemných.


„Budu muset jít, zítra se vrátím pro vaši odpověď.“ S tím přes sebe přehodila tu šílenost a vyšla ze dveří.




Po jejím odchodu seděla strnulá jako mramorová socha na posteli a nepřítomně hleděla na zavřené dveře. Hlavou jí vířilo tolik pocitů, dojmů a otázek, na které nemohla najít odpověď.


Pokud je skutečně kouzelnicí čarodějkou, proč nemá hůlku nebo něco podobného? Proč se kolem ní nedějí nějaké zvláštní příhody, když je rozrušená, jako například kouzelnickým dětem?


Ale tobě se přece dějí, ozval se jí hlásek v hlavě. Vzpomeň si na to, jak se ti podivně rychle zahojila ta spálenina, když jsi si polila ruku vařícím olejem z pánve. Anebo když jsi si uštípla...


Dobře, dobře více příkladů nepotřebuje, aby jí to bylo jasné. Navíc ji ten hlas trochu děsil, ani nechtěla vědět, jak by to rozebrali psychologové.

Možná by bylo lepší opustit tohle téma a zaměřit se na „pro“ a „proti“ toho návratu paměti. Co tím získá?


V první řadě znovu své skutečné vzpomínky. Ale chce je? Když se jich dobrovolně zřekla. asi nebudou jedny z nejhezčích. Pak také, zdá se, dostane zpět svou identitu. Mohla by být užitečná! Dokonce „nepostradatelná“ ve válce? Znamená to tedy, že se bude moci připojit k tomu Řádu, o kterém se zmiňoval Harry? Mohla by najít opět smysl svého života, poté co o vše přišla? Své místo na zemi a přátele?


Ale co když Kassandra nemluví pravdu, co když se to nezdaří?

A odkdy jí tak věří?

Na tuhle otázku znala odpověď. Nutno přiznat, že na ni ta přeměna udělala dojem. Možná v ni měla důvěru také díky těm snům, nikdy se jí nesnažila ublížit, spíše naopak, jako by ji chtěla upokojit. Vždy jí byla povědomá, jen nevěděla proč.


A má vůbec na vybranou?!


Po pár hodinách nepřítomného civění do zdi si uvědomila, že se značně setmělo. Odsunula své úvahy na ráno, přece jen jak se říká, ráno moudřejší večera. Odšourala se do sprchy a následně do postele. Vítaný spánek, který by ji vytrhl z těchto úvah, ji zastihl, ale až pozdě k ránu.





„Brumbále, můžete mi vysvětlit, proč zde tu osobu vydržujete, když je k ničemu? Jak nám může být užitečná, ani neví, že je čarodějka...“

„Severusi,“ utnul Snapeovu tirádu ředitel, „měl bys přestat strkat svůj nos tam, kam nemáš.“

A v očích mu pohrávaly veselé jiskřičky. Mistr rudý v obličeji chtěl cosi pronést, ale další Brumbálova slova jeho nádech přerušila.

„Jsem přesvědčen, že mi věříš. Proto by ses mohl na můj úsudek spolehnout. Že je dobrý, je snad jasné už z tvého případu.“

„Albusi!“

„Nepřerušuj mě, prosím. Slečna Lefelle je pro tuto válku nesmírně cenná. Více ti neřeknu, každopádně brzy to poznáš sám. Budeme potřebovat i tvou spolupráci.“

„Spolupráci? Při čem?“

„Kvůli tomu jsem tě sem dnes zavolal, bohužel tvá 'péče' o Theresu zastínila můj úmysl.“

„Řediteli. Neprovokujte,“ zavrčel Severus.


„Jistě, můj chlapče. Včera mě v důležité záležitosti kontaktovala jedna má známá. Jedná se o odvětví, o které se zajímá mnoho odborníků na oddělení Záhad. A pokud vím, tak ty také. Rádi bychom provedli prolomení kletby Obliviate a navrácení původní paměti a vzpomínek.


„O jeho prolomení se pokoušelo již mnoho pitomců. Proč je asi patro pro Trvalé poškození způsobená zaklínadly u sv. Munga tak plné? Chcete, aby někdo další skončil mezi nimi? Ne, že bych se tomu bránil, je tu spousta tupců, kterých by nebyla škoda, například Potter...“


„Ne, to si skutečně nepřeji. Osoba, o které mluvíme, učinila jistá opatření. Proto budeme mít práci mnohem snadnější. Jak jistě víš, vzpomínky se nemůžou jen tak smazat, nejsme počítač...“

„Albusi, nechte si těch mudlovských nesmyslů.“

„Počítač? To je velmi zajímavá a užitečná věcička. Představ si, že mudlové vytvořili síť...“

Profesor lektvarů byl nyní již téměř fialový v obličeji, jak se pokoušel zadržet svůj výbuch. Jako konvička na čaj, jen upustit páru.


„To jsem trochu odbočil,“ navázal hbitě Brumbál, naproti němu se ozvalo odfrknutí, „takže vzpomínky nemůžou jen tak zmizet, ale upozadí se kamsi do našeho podvědomí. Vím, že tohle je spíše experimentálního charakteru. V našem případě se však jedná o vysoce kvalifikovanou léčitelku, která se s tímto již několikrát setkala. Jak jistě víš, ve Francii jsou, co se týče tohoto jevu, o něco dále než my. S kouzelnou formulí není problém, ta je známa delší dobu, ale před půl rokem se jim povedlo vynalézt také lektvar. A slaví s ním neskutečný úspěch! Pět lidí úspěšně prošlo touto procedurou...“


„Brumbále, i kdybych vám chtěl pomoci, jako že to není v mém zájmu.... Neznám ten lektvar ani jeho složení, jak si tedy přestavujete, že ho uvařím?“ Snape vypadal jako by snědl obrovský citron.


„Ale Severusi v tom není problém, složení toho lektvaru mám u sebe, i patřičný postup. Od tebe potřebuji vědět, zda jsi schopen ho uvařit do zítra?“ A už už cpal vydrážděnému Mistrovi do ruky dlouhý, hustě popsaný pergamen.


„Myslím, že to nebude problém, s dračí krví to bude jistě trochu složitejší. Nebude to však dříve než večer,“ odpovídal plně zaujatý obsahem.


„To mi stačí. Jsem si jist, že se do toho budeš chtít pustit ještě dnes, takže tě nebudu zdržovat. Zítra se tedy uvidíme.“ Promnul si spokojeně Brumbál vousy.


„Ano, ovšem. Nashledanou, Albusi,“ pozdravil nepřítomně oslovený. S nosem stále zabořeným do seznamu ingrediencí opustil ředitelnu.

24.09.2009 18:25:22
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one