Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


 

Kapitolku věnuji všem, kteří vydrželi. A také těm, kteří mě nenechali usnout a vzdát to a pořád se připomínali.

Mari, Assez a Sisi. DĚKUJU!! ;)

P.S. Ať se líbí.

Divide et impera (Rozděl a panuj)

 

„Řediteli, k čemu potřebujete tu filantropku a její společnici. A radím vám, abyste mi řekl pravdu, protože s těmi bláboly o nepostradatelnosti, kterými jste mě oblažil minule, se nesmířím.“ Vtrhl do dveří pracovny Albuse Brumbála značně podrážděný Severus Snape.

„O kom, respektive čem, že to mluvíš Severusi?“ optal se tázaný, přičemž neodtrhl své zářivě modré oči za půlměsícovými obroučky od pergamenů na téměř přetékajícím stole.

„Nehrajte se mnou své hry. Víte velmi dobře, o kom mluvím,“ vyplivl v odpověď druhý z mužů.

„Ale Severusi,“ zvedl konečně svůj zrak ředitel. „To bych si nikdy nedovolil.“

Další velmi pichlavý pohled ho vrátil zpět do reality dnešního dne.

„Jak je jí?“

„Pořád stejně, je v kómatu,“ zněla strohá odpověď. „Ale tím jste odbočil od mé otázky.“

„Posaď se prosím.“

Severus zapátral v tom zachmuřeném obličeji a s mírným zašustěním pláště se posadil do křesla pro příchozí návštěvníky.

„Nuže, nevím, zda to víš, i když u tebe by mě znalost těchto věcí nepřekvapila, že k Hippokratovým žákům nepatřili jen mudlové, ale samozřejmě také kouzelníci.“

„To není nic nového, vždyť staré Řecko bylo první civilizací, ve které mágové vylezli ze svých chrámů ve starém Egyptě. Nutno podotknout, že v tomto měli mudlové štěstí, jinak by ten jejich takzvaný pokrok ani nepřišel a stále by byli jen sběrači a lovci…“

„Severusi, to je, mírně řečeno, nadnesené. I když věřím, že spousta kouzelníků sdílí tvůj názor. V té době se podařilo těžit z přátelství a vzájemného, podotýkám vzájemného, obohacování obou společenství. Stejně tak tomu bylo i v Egyptě. Tam se zdá, že to bylo více provázané, ale to už se nedozvíme…“ zakončil se zamyšleným povzdechnutím a pohledem z okna Brumbál.

„Řediteli, mohl byste se laskavě vrátit zpět na zem a k tématu.“

„Oh, jistě chlapče, jistě. Tito kouzelníci při vzájemné výměně poznatků s mudly přišli na jedno velmi zvláštní a specifické kouzlo, prozatím jen v čistě teoretické rovině. Šlo však o nebezpečné kouzlo, jeho ekvivalent můžeme najít i v temné magii. Proto se pár zasvěcených uchýlilo do ústraní, ovšem poté co použili kouzlo zapomnění na své mudlovské spolupracovníky. Podle, pověstí, zkazek, drbů, nebo jak to chceš nazvat, přebývají. Ano, stále žijí Severusi, ale nikdo přesně neví kde. Na zastřeném ostrově někde u pobřeží Francie či Anglie, je klidně možné, že i v samotném kanálu La Manche. Spousta lidí se ho pokoušela nalézt, ale tehdejší kouzelníci byli mnohem silnější, než jsme my dnes, nebyl pro ně tudíž problém zakouzlit celý ostrov i s lidmi na jeho povrchu. Nemyslím, že budeme mít někdy tu čest ho nalézt a to je velká škoda…“

Už zase ten zasněný výraz, ten chlap ho dožene k šílenství.

„Brumbále!“ zavrčel nesmiřitelně pán podzemních chodeb. „Co to bylo za kouzlo?“

„Jedná se o oživování mrtvých, ale neděs se. Jak už jsem řekl, nesmíš si pod tím pojmem představit černou magii. Ta je založena na špatném úmyslu, oživit mrtvé povětšinou pro účel sestavení armády. Toto kouzlo funguje na základě bílé magie. Také díky jeho neskutečné síle je možné, aby bylo do našeho světa přivoláno nejen tělo, ale i duše. Ne jako v případě nemrtvých, jejichž pouhá schránka bez jakéhokoliv života je vedena Temným Pánem.“

„Dejme tomu, že těm vašim nesmyslům uvěřím. Co to má společného s Lefelle?“

„Nebuď prchlivým, Severusi. Její rodiče byli po dlouhou dobu právě těmi kouzelníky, jež obývali již zmíněný ostrov. Znelíbil se jim však tento způsob života a chtěli se zapojit do války s Grindelwaldem. Pochop, nechtěli jen nečinně přihlížet ze svého pohodlí. Byli lékouzelníky a to velmi dobrými. A jejich posláním bylo léčit. Vydali se proto do Francie a Theresu tehdy jako desetiletou vzali s sebou. Aby mohli opustit ostrov, bylo jim nakázáno zapomenout na vše, co se naučili ve spojitosti s tímto kouzlem, takže se podrobili kletbě Obliviate. Změnili si příjmení, ale jejich řecká jména jim zůstala, ostatně jak můžeš vidět i u Theresy. Víš jistě, jaký je jeho význam…“ *

„Ano, velmi patetické.“

„Rodiče Theresy,“ pokračoval dál bez přerušení Brumbál, nevnímající vrčení od protějšího kolegy, „věděli, že oni sami nebudou mít nijak významnou roli ve válce proti Grindelwaldovi, protože už tehdy jsem nad ním začal získávat převahu a věděl, o co se mu jedná. Co věděli jistojistě, bylo, že jejich dcera sehraje svou roli ve válce následující…“

„Můžeš mi vysvětlit, co tím míníš?“ skočil do nekončícího monologu značně podrážděný přísedící.

„Ta společnice, jak jsi ji hezky pojmenoval, se jmenuje Kassandra, nepřipomíná ti to něco?“

„Máte na mysli tu šarlatánku Kassandru Trelawneyovou? Pra-cosi potrhlé Sibyly z věže?“

„Ano, byla, nebo možná je, její prababička, domnívám se, že má něco společného s jistou Kassandrou Vablatskou. Tato dáma ti jistě není neznámou,“ potutelně se usmál Brumbál.

„Kassandra Vablatská? Z čokoládových žabek? Autorka knihy Nezastřená budoucnost? Té už by bylo něco kolem stovky.“

„Nikdo přesně neví, zda je to ta samá žena. Jsou to jen mé domněnky. Kassandra nebyla dlouhou dobu nikde vidět, mysleli jsme si, že už dávno zemřela. Ale jak se zdá, pouze cestovala. Kdo ví, kam všude se dostala.“

„To je i na vás dost šílený předpoklad. Nepochybně by ta žena vypadala mnohem starší, ne jako bojovnice z řad partyzánů ve středních letech.“

„Můj milý, kouzelnický svět mě neustále překvapuje, není to nemožné, a věř mi, že někteří si najdou i nepěkné způsoby, jak něčeho takového dosáhnout. Jak jsi zjistil, Kassandra je věštkyně, a to jedna z nejlepších v tomto věku, pokud se nemýlím. Jak jsem vyrozuměl, byla rodinnou přítelkyní Lefelleových a také něco jako strážkyní a rádkyní. Proto si jejího úsudku nesmírně vážili.“

„Chcete mi tím rozmáchlým výkladem naznačit, že jim něco předpověděla a oni tomu věřili? Smím-li se ptát, co tak pošetilého to bylo?“

„Dovol, abych tě vyvedl z omylu. Její předpověď je pro mě velkou neznámou. Přesněji její znění,“ upřesnil Brumbál, když viděl nedůvěřivý výraz vepsaný ve tváři Severuse. Pochyby byly na místě.

„Znám jen to, co jsem se dozvěděl z vyprávění Kassandry, a to bylo značně povrchní, v tom mi věř.“

„To bych vám možná věřit mohl, ale pochybuji o tom, že byste si neudělal vlastní průzkum.“

V Severusových očích zaplál nesmiřitelný oheň, nesnášel, když se Brumbál vrtal v cizích záležitostech, respektive v těch někoho jiného mu to nevadilo, ale až příliš často se ten slídil vrhal do tajů jeho záležitostí.

„Prozraďte mi tedy tu fenomenální předpověď, jež přivedla „slečnu“ Lefelle až k nám.“

„Jednalo se údajně o to, že má zachránit někoho z Řádu z osidel smrti. Mám dobrý důvod domnívat se, že tím neznámým jsi právě ty. Víš, jak nerad vidím smrt druhých, proto budu nesmírně vděčný za to, pokud budeš mít nablízku někoho, kdo se o tebe postará. Jsem si jistý, že spolu budete vycházet výtečně,“ zakončila vítězoslavně bradavická hlava školy.

„Řediteli, poslední dobou pochybuji o vašem zdravém rozumu. Skutečně se domníváte nebo předpokládáte, že se nechám hlídat tím pískletem, někým tak nekompetentním a nezpůsobilým?“

„To se prozatím neodvažuji ani naznačovat. O něčem takovém budeme moci diskutovat až poté, co se naše pacientka vzbudí. Teď pokud mě omluvíš. Mám naléhavou schůzku se školní radou.“ S tím ředitel vstal zpoza stolu a vydal se ke dveřím.

 

 

*pro vysvětlení Severusovi reakce:

Tereza (ve starší verzi také Terezie) je ženské křestní jméno řeckého původu a nejasného významu. Nejčastěji se spojuje s názvem ostrovů Thera (v Egejském moři) nebo Therasia (u Sicilie) a vykládá se jako pocházející z ostrova Thery nebo Therasie. Základ slova někteří vykládají z řečtiny (téresis) jako záštita, ochrana.

Do dneška se z ostrova Thera dochoval jen ostrov Santorini, který je zbytkem po výbuchu sopky kolem roku 1500 před Kristem.

 

A/N: Omlouvám se, ale už asi dva roky mě vždycky nárazově chytnou romány ze starého Egypta, konkrétně díla Christaina Jacqa, které vám tímto vřele doporučuju. A bohužel (nebo bohudík) je jím ovlivněna i kapitola, doufám, že to nebude až takové narušení. ;)

Co se týče Kassandry. Vím, že kdysi jsem narazila na všechny kartičky z čokoládových žabek, pokud si pamatuju tak v angličtině. Ale ať jsem hledala, jak chtěla, tu dotyčnou stránku jsem nenašla, proto alespoň takhle:

http://www.felixfelicis.estranky.cz/stranka/kouzelnicke-karty 

http://www.hp-lexicon.org/wizards/a-z/v.html#Vablatsky

http://harrypotter.wikia.com/wiki/Cassandra_Vablatsky

25.04.2011 22:26:04
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one