Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den čtyřicátý čtvrtý – Toucher - hmat.

,,Opakuji, pane Pottere, jen abyste nebyl zklamaný…“
,,Nebudu, nebojte se,“ řekl Harry odhodlaně.

Včera šel Severus ke kraji jednoho břehu. Tušil, že tam ještě bude - tuba od nějakého krému. Musela se sem dostat z mudlovského světa. Severus tušil správně, byla tam…
Dnes se mu hodila. Jako ostatně i česnek, který už absolutně po česneku nevoněl. (Ass note: nechci vědět, v jakém stádiu rozkladu nevodí česnek po česneku. Vážně ne. Tak to radši taky nestudujte.) Vše důkladně skryl – i když i to byla potíž, především pak u mladého, zvědavého Nebelvíra: Pottera.
Ať to bylo jak chtělo – podařilo se. Teď stáli proti sobě, Severus nejistý; Harry odhodlanější než kdy dřív.
,,Vážně to chcete?“ znova a znova se ujišťoval Severus. Harry viděl – byť zase netušil, proč s tím dělá až takové drahoty; vždyť jej neposílal do války! – jak je ta situace Snapeovi proti srsti. Chtěl jej nějak utěšit, ujistit jej… jenže to asi u někoho, jako byl Snape, nemělo smysl. To nebyla výmluva, to byl prostý fakt. Snape – Zmijozel – dost paranoidní na to, aby věřil jen a jedině sobě a Harry po tom všem, co zažil za svůj krátký život, nemohl Snapea odsuzovat. Mělo to svou logiku, svou hloubku… a svou neodvratitelně paranoidní stránku. Až měl Harry chuť se zasmát.
,,Tak jako nic,“ odvětil Harry vesele.
Severus přikývl. Mastné vlasy mu při tom gestu spadly do obličeje – trvalá absence (TO JE MÁ POZNÁMKA!) šamponu a normální vody, která by tak nevysušovala a posléze nemastila vlasy, mu nijak neprospěla. Ale Harry si byl jistý, že je tomu i opačně - že sám nevypadá jako zázrak přírody. Pitná voda jen těžko dostačovala pro plýtvání na umývání vlasů. Takže používali mořskou vodu.

Přistoupil k Harrymu; ten se pomalu ani nestačil divit, když se k němu Snape blížil. Stále se díval do země, když k němu šel – předtím si uměle udržoval odstup, dost velký odstup – ale jakmile byl jen pár centimetrů od Harryho, podíval se mu zpříma, podmanivě a při tom mírně do očí, jako by v nich pátral po svolení. Harry nevěděl, po jakém…
Na to se Snape sehnul – Harryho to vyděsilo, ať čekal cokoli, tohle ne – Harry se ho, v marném gestu, snažil zadržet rukou na rameni.
Snape se na chvíli zastavil a opět se Harrymu díval do očí – u někoho s takovýma očima velmi hluboké gesto, když nezneužíval své schopnosti v oboru nitrozpytu.
,,Budete mi muset věřit,“ povzdechl Snape nakonec, opět se sehnul a z Harryho již tak rozdrásané nohavice utrhl pruh látky.
Vstal.
Zase se Harrymu podíval do očí; Harry těmi svými těkal ze Snapeových očí na pruh látky a na Snapeovy ruce, které pruh roztahovaly a pevně svíraly.
,,Věřte mi,“ zaznělo něco jako rozkaz a prosba zároveň ze Snapeových úst.
Přiblížil ruce s látkou blíž k Harrymu a když Harry pochopil, že mu chce Snape zavázat oči, ucukl a chytil obě jeho ruce těmi svými.
,,Pane Pottere,“ oslovil ho Snape podrážděně, ,,tohle je nutné. Bez vaší důvěry se dál nepohneme. Bez vašeho svolení vás nic nenaučím…“ mírný avšak důsledný tón přiměl Harryho – byť neochotně – spustit ruce dolů.
Severus se ještě jednou podíval do Harryho očí – díky němu je nezdobily brýle.
Pak mu v podivném gestu, tak jemném a opatrném, až Harrymu nepřipadalo správné, zavázal uzel vzadu na hlavě.
,,Chyťte se,“ ruku mu podal – ne tak, aby o ní Potter mohl vědět, ale tak, aby ji musel vycítit.
Harry poslepu šmátral po Snapeově ruce. Rozpolcen mezi tím, jestli ho má nenávidět teď a nebo potom.
Nakonec jeho ruku přece jen pevně uchopil a Severu jej doprovodil až ke kameni – takovému balvánku – na který jej posadil.

Harry cítil, jak trhá další pruh látky jeho nohavice – cukl sebou, ale neuhnul.
Neuhnul ani tehdy, když se mu ruce a látka začaly otírat o zápěstí, následně se jeho ruce, do teď složené na klíně, dostaly za jeho záda a tam byly pevně svázány.
Severus věděl, jak traumatizující zážitek by to, co dělají, mohl být; věděl, jak traumatizujícím by ho mohl udělat. Ale proti všem svým předsevzetím nechat v tom Pottera vykoupat mu do ucha zašeptal: ,,Musíte mi věřit, rozumíte? Vím, není to snadné, ale musíte se o to pokusit…“
,,Věřím vám,“ Harry cítil, jak z něj opadávají panika a klaustrofobické stavy, když ještě netušil, co se bude dít – k čertu s tím vším! Vždyť to nevěděl do teď! Co mu zaručovalo, že jej teď Snape jako kotě neutopí v moři?! Nic… Absolutně naprosto nic…

Připravoval se na všechno. Místo toho mu do ruky něco dopadlo.
,,Co to je?“ řekl Snape hrubě v rozporu s předchozím zacházením.
Harry začal předmět zkoumat prsty. Přejížděl po jeho nerovném povrchu, zkoumal tvar – zužoval se nahoře, rozšiřoval dole – nebo tomu bylo naopak?
Až když se dostal k vršku, téměř vítězoslavně vyhrkl: ,,Mast!“
Snapeovo zvednuté obočí sice neviděl, ale výmluvné ticho mu řeklo, že Snape očekává jinou odpověď.
,,Tuba od masti?“ navrhl zkusmo a nesměle.
,,Proč vám to trvalo tak dlouho – zjistit to?“ vyštěkl Snape.
,,No já…“ nadechoval se Harry, ale vtom mu bylo z rukou hrubě vyrváno to něco a bylo to nahrazeno něčím jiným.
,,Co je tohle?“ zeptal se Snape.
Harry – ať se toho dotýkal jakkoli – nemohl na nic přijít.
,,Nějaké ovoce?“ pokusil se zdráhavě.
,,Nějaké?“ zazněl Snapeův podrážděný hlas.
Vzal Harrymu z rukou česnek – ve stádiu hnilobném.
,,To, co magie je,“ při tom mu nevrle ale opatrně strhal nejdříve pouta z rukou, poté z očí, ,,to, čím magie dělá službu nám kouzelníkům je souznění čaroděje s magií. Dává vám výsadu opřít se o ni v nejdůležitějších chvílích. Nejvypjatějších chvílích. Nemáte na to, abyste používal magii neverbální, natož tu bez hůlky!“ Snape si to naštvaně rázoval pryč.
,,Proč? Proč ne?“ běžel za ním Harry dočista vyvedený z míry.
,,Protože… Prostě proto, že jste příliš omezený!“ zrychlil Snape tempo chůze.
Harry ho předběhl a rázně ho chytil za ruku, škubl jím směrem k sobě, takže se Snape chtě nechtě zastavit musel.
,,To je urážka, ne vysvětlení!“ oznámil Harry rudě vidícímu Snapeovi; bylo mu to jedno, sám viděl rudě.
,,Ne, to je konstatovaní faktu, pane Pottere. Necháte se omezovat svými smysly na úkor magie. A - ó ano! Jste pokrytec! V nekontrolovaných chvílích necháte nafukovat svou tetičku, rozbíjíte sklo, ale když máte dát své magii volnou ruku… Jste omezený! Mnohem radši svou magii máte pod dozorem, pevně uzavřenou uvnitř sebe. Ale takhle se nic nenaučíte! Nechcete spolupracovat,“ obvinil Snape Harryho.
,,Chci!“ řekl Harry toužebně, když pochopil, co po něm Snape chce.
,,Vy možná,“ zahlásil Snape pohrdavě, ,,ale vaše podvědomí ne.“
,,Zkusme to znovu! Prosím! Budu se víc snažit!“
,,Vy jste to nepochopil, Pottere, tu nejde o snahu! TO buď dokážete nebo ne. A vy to nedokážete.“
Snape se na Harryho díval nabroušeně, jako by s ním snad ztrácel čas.
,,Dokážu,“ řekl Harry tak vášnivě, až se Snape otočil; dávno totiž Harryho ruka na té jeho nespočívala a tak Snape mohl jít, kam se mu zlíbilo – jemu se zlíbilo odejít.
Nevím, jak vám, ale jemu toto ujištění odhodlaného Nebelvíra, které pro příští práci potřeboval, stačilo.
Věnoval Harrymu malý, zdráhavý úsměv, pokývl hlavou.
Harry věděl – pochopil.

Večer v domě rozvedli další část konverzace.
,,Dobře – vysvětlete mi, prosím, co tohle má společného s tím, co dokážete vy?“ pronásledoval Harry Snapea po místnosti.
,,Co myslíte?“ zeptal se Snape nechápavě, pozvedl obočí.
,,Myslím udržení potravin v čerstvém stavu, myslím ten působivě vlající plášť a ty dveře, které se samy rozrazí. Myslím Brumbálovy svíčky a myslím to, jak mě zachránil před pádem ve třetím ročníku,“ vychrlil Harry, na to se Severus ušklíbl. (*
,,Má magie a magie profesora Brumbála je ve vyšší formě než ta vaše. Bez hůlky a bez promluvení. Popravdě – vy se budete učit toho všeho pouze základy,“ Snape si povzdechl a promnul spánky.
,,Ale ať dělám cokoli, ať cokoli dokážu – je to metoda pokus a omyl. Nevěděl jsem, že u nás to ovoce vydrží bez rozkladu, dokud jsem to nezačal zkoušet. Nemohu nic, NIC oproti tomu, jak to vypadá,“ nadechoval se zoufale Snape, mluvil rychle a nesoustředěně projížděl rukou své mastné vlasy.
,,Kdybych alespoň dokázal přivolat pomoc, kdybych uměl to, co Albus…“ nešťastně svěsil ramena.
,,Ani pitomého holuba nedokážu vyčarovat,“ Snape vypadal vážně nervózně a Harry nevěděl, jak ho uklidnit, tak řekl největší lež, jaké byl momentálně schopen: ,,To nevadí,“ vysoukal ze sebe uklidňujícím, nízkým hlasem. Snape si ho změřil. Okamžitě Harryho lež prokoukl, ale tím, že si nebyl jistý, jestli ta lež není v zájmu obou, nerozkřičel se hned. Jen na Harryho upínal zoufalý pohled a měřil si ho velmi nedůvěřivě.
,,Magii bez hůlky nemám rád,“ Harry mu to byl ochoten věřit. Jestli Snapeovi, tomu, který si vždy dokázal udržet kontrolu nad svým obličejem a jeho mimikou, dělala magie to samé co Harrymu, Harry byl schopen věřit, že tu náhodnou Snape nemá rád už jen proto, že jí nedokáže poručit, nedokáže udržet její kontrolu pod tou svou. Ale Harry myslel… Stále mu to nedávalo smysl. Myslel, že je to o podrobení na úkor něčemu a teď tohle?
,,V téhle dovednosti nikdy nevíte, kam až můžete zajít,“ ušklíbl se Snape, ,,nevíte, dokud nevyzkoušíte, co až dokážete. Můžete to odhadnout, víte přibližně, že nevyčarujete auto, ale nikdy netušíte, jestli dokážete vykouzlit oheň, i když dokážete věc zmrazit. Nemám ji rád, protože u ní si nejsem jistý, co se mi podaří. A spoléhat na něco takového,“ trhl rameny. ,,I proto mají kouzelníci radši magii s hůlkou. Tahle se na rozdíl od té bez hůlky a beze slov nemění. Nebo pokud sílí moc, pak jen minimálně. Navíc - nikdy nemůžete nic udělat správně. Měl jsem zmrazit kolem potravin jakýkoli chod času něco udělat bariéru, aby cokoli, co narušuje potraviny – i potraviny vlastní – neproniklo, ale protože to je příliš složité, spokojil jsem se s ekvivalentem mudlovské metody – ledničky. Je to tedy mizérie,“ povzdechl spíš pro sebe.

Harry musel toho člověka začít obdivovat ne jen za jeho schopnosti, ale i za jeho inteligenci a dovednost obejít jasná pravidla. A pak kdo je tady Zmijozel.


*) Hodně velká inspirace filmu. 8-)

Vzkaz pro rejpaly: ne že bych ještě tak trochu do té magie nešťourala, ale tady máte důvod, proč si nezavolal na vedlejší kanibalský ostrov ani do VB a nepoprosil o záchranu. To samé platí i pro střechu. A pokud to někdo NEPOCHOPIL, dám Vám slovo u závěrečných slov. Teď mě s tím nepruďte, ju? ;)

16.03.2013 22:21:19
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one