Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den čtyřicátý druhý – Gloutonnement – hltavě.

Na ff.ph.netu Den čtyřicátý druhý.

Jste tady stejně nezvedené jako děvčice na fanu... Takže i Vám - vy nezvedené, nezvedené obhájkyně Severuse Snapea! Jste ale úplně příšerné.

Pokud by si Severusovu úctu nezískal tím, že se včera místo hádky sebral a odešel, pak tak klidným příchodem, jaký dnes předvedl, určitě ano.
Nekřičel, nebrečel, nevztekal se, netrhal na kusy. Severus vlastně musel hodně přemýšlet, jestli dělal vůbec něco.
Ke své mrzutosti přišel na to, že mu dnešní noci byla v posteli zima. Na to, jak se ale cítil Potter, myslet nechtěl. Aby to přežil ve zdraví ani nesměl.

Neboť už i tak zdemolovaná mysl ho kárala neustálým navracením včerejší situace, pošklebovala se mu a vysmívala a ukazovala, co vše dělal včera špatně, a jak tak přemýšlel, přišel na to, že jen máloco udělal dobře. Prakticky vůbec nic.
Očekával tedy, že to Potter bude vidět stejně, že bude pěkné tóčo, až se vrátí.

Hm, zima. Musela mu být nesnesitelná zima. To ne jen venku, v té kose, ale i uvnitř, v něm samém z toho, co mu řekl. NE! PŘESNĚ nad tímhle přemýšlet nechtěl.
Severus byl téměř připravený mu odkývat cokoli, co by teď ta malá pijavice chtěla, protože vnitřně věděl, že mu to dluží.
Potter mlčel, stál ve dveřích. Jako hrdina, který se vrátil ze slavné bitvy… (kam Severusi, jen se pochlub, co Ti přišlo na mysl!? No ano, jako kdyby se vrátil z bitvy domů.)
Konečně! Konečně venku přestalo pršet. Někdy kolem půlnoci. Škoda jen, že z toho nebyl tak nadšený – v rámci svých možností – jak být chtěl.
,,Naučte mě bojovat,“ řekl vyrovnaně, pevně. ,,Naučte mě čarovat bez hůlky, beze slov. Učte mě, jak přežít,“ požadoval Potter neustále.
Severus ale vážně nevěděl, co na to říct.
,,Pane Pottere,“ snažil se použít smířlivý tón, k jeho podivu ale zněl jeho hlas přiškrceně, jako by mu nepatřil, jako by jej nepoužíval věky.
,,Nač to chcete?“ vyzvídal bez nějakého hlubokého zájmu, proto ho to, co později řekl, poněkud zaskočilo.
Povzdech. Sedl si za stůl. Natáhl se pro ovoce k snídani. Severus dobrou půlhodinu – jak to ten kluk dělá, jíst takhle dlouho?! – poslouchal mlaskání a zakousávání se do šťavnatého těla ovoce. Kulatý tvar, růžová barva, o něco větší než přezrálý pomeranč. Sliboval si, že jen co se vrátí… jak dlouho už nepomýšlel na návrat domů!… podívá se, jak se ta rostlinka nechutně sladkého rázu jmenuje. Ještěže si alespoň pamatoval, že není jedovatá. Že by měla jiné vedlejší účinky? I jděte! To je přece vedlejší! (;)Ne, to na nic nenarážím… A ne, nemohla jsem si odpustit ani smajla – TAK podobného Ritě Holoubkové ze čtvrtého dílu, jak na Harryho mrká - a ani tuhle poznámku…)
,,Budu bojovat ve válce, profesore. Míním ji vyhrát. Pokud možno dokonce přežít. Brumbál vám věří. Rád bych řekl to samé, ale… No to je fuk. Prostě od vás potřebuji kurz přežití. Jste jeden z nejlepších. Jak jinak byste dokázal tak dlouho obelhávat Voldemorta?“ Snape sebou při tom jméně škubl; už už se mu dral na rty sykavý, podrážděný rozkaz, aby jeho jméno nepoužíval, když vtom pokračoval Harry dál, ,,Což mne přivádí k tomu - nebude vás Voldemort postrádat tyto prázdniny?“ vyčkával, než Severus zavrtěl nepřesvědčivě hlavou.
,,Jakto?“
Severus se chvíli odhodlával: ,,Bude mít jen kusé informace. Nebude vědět, co se mnou je. Já mu to potom vysvětlím.“
Harry se odmlčel, pak hladce pokračoval tam, kde skončil: ,,Jak jinak byste tedy mohl docílit toho, aby vám Brumbál tak dlouho věřil?“ Harry věděl, že v tomhle tak trochu blafuje. Ono to v případě Brumbála nebylo jen o Snapeových přesvědčovacích schopnostech.
,,Co po mně chcete…? Svůj dluh jsem splatil. I s úroky. Brumbálovi. Nevíte, co… Chtěl po mně na oplátku za to, že Lily ochrání, mou věrnost. Mé špehování Pana zla. Můj život! Zasvětil jsem mu ho. Podřídil se. Ale neochránil ji. A vy jste…“ ukázal na Harryho dlouhým ukazováčkem, ,,chcete po mně zase se podřídit…“
,,Proč se tak hrozně bojíte konečně se zařadit na něčí stranu?!“ dorážel Harry, předklonil se, opřel se o lokty a díval se Snapeovi do očí; ten jimi těkal po místnosti, uhýbal pohledem.
,,To je nátlak!“ vzkřikl Snape nevěřícně.
,,Pokud vám to pomůže se pořádně rozhoupat, pak vám klidně potvrdím cokoli; i tohle!“ vyhlásil Harry.
,,Nebojím se!“ vzdoroval Snape na předcházející urážku jeho já.
,,Ale ano!“ trval na tom Harry.
,,Už jsem toho ztratil tolik! Nechtějte to po mně,“ žádal Severus.
,,Já musím!“ rozkřikl se i Harry zoufale.
,,Nesmíte!“ pod Snapeovýma očima Harry zahlédl kruhy.
,,Ale ano…“ vnucoval mu Harry svou pravdu dál.
,,Nemohu to riskovat. Ne vše. Ne teď. Nenuťte mě, nechci o tom nic slyšet!“ praštil pěstí do stolu, vstal a Harry ho do večera neviděl.
Když se poté v noci vrátil, Harry na jejich nedořešené téma nenavázal.
16.03.2013 22:21:38
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one