Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den čtyřicátý osmý – Vue – zrak.

,,Nebelvír,“ pronesl Snape posměšně. ,,Do všeho po hlavě a vždy bez byť i minimálního použití mozku.“
,,Měl jste mi říct, že nesmím otevírat oči,“ řekl Harry až plačtivě, při tom vzdorně.
,,Na to si každý musí přijít sám,“ Harry nevěděl proč, cítil ve Snapeově hlase z toho, co řekl, pobaveně vyřčenou lež.
,,Uvidím ještě někdy?“ Harry vycítil, jak se Snape zarazil, jak ustal v tom, co dělal, téměř cítil jeho šok.

,,Ale jistěže!“ řekl to stylem: o-tom-ani-nespekulujte.
,,Musíte být fit do dnešního večera! Jak jinak bych vám, pro Merlinovu bradu, ukázal, jak ignorovat zrak? Se zavázanýma očima?“ pronesl něco blízkého pobavení Snape.
,,Beru to závazně,“ zavrčel Harry.

,,Vue – zrak,“ říkal Snape, zatímco si něco patlal na stole, ,,je opravdu hodně obtížné začít ignorovat. Je to něco obdobného jako u sluchu – nezáleží na tom, jak dobře vidíte, ale jak dobře se umíte dívat. Vše tohle – vypnout smysly pouhou vůlí – jsem vás nenaučil proto, abyste je přestal používat, ale abyste věděl, jak začít zapojovat svou magii do všedního života. Jsou věci od vás neoddělitelné. Nebudete chytřejší, když vypnete mozek. Nebudete vědět víc, když se přestanete učit. Vše je o pochopení. Musíte pochopit svou magii a oběť tomu byla ta, že přestanete na čas poslouchat své smysly. Ale tím, že se je naučíte znovu používat – lépe, přesněji - tím jedině posloužíte své magii. Lidé se často mylně domnívají,“ Snape si povzdechl, sedl si před Harryho a sundal mu pásku, aby mu něco příjemně chladivého napatlal na oči; Harry se nebránil, ,,že člověk a magie jsou dva protipóly, které za žádných okolností nemohou pracovat společně; ku vzájemnému prospěchu. Neobtěžují se potom experimentovat – nač? Už se vše naučili… Je to smutné – spousta z nich by měla na víc,“ další povzdechnutí ze Snapeových úst.
,,Jen ti se špetkou rozumu pokračují v kreativitě i po základních poznatcích. Jako Brumbál – nikdy od svých kouzel a magie neodpojil srdce a MOZEK, proto je to jeden z nejlepších čarodějů.“
,,A jako vy,“ podotkl Harry, ,,ale pane, proč tedy své studenty neučíte dál?“
Snape se opět zarazil.
,,Myslíte to vážně?“ zeptal se, v hlase nevyřčené podezření na Harryho totální selhání mozku.
,,Ano, pane…“ podivil se Harry jeho tónu.
Ostrý nádech.
,,Co třeba dvojčata Weasleyova? Někdo se nechce dál vzdělávat… Další k tomu nemají prostředky… Nebo jen…“
,,Prostředky? Vždyť studium je zadarmo. Počkejte – já myslel: proč je nedoučujete – přirozeně ty, jež mají zájem – po Bradavicích v Bradavicích?“
,,Na úkor našeho volného času? Pane Pottere, evidentně jsem se unáhlil – ano, někteří k tomu mají předpoklady, což ale neznamená, že by měli na výuku toho, čím jste téměř prošel vy. Téměř,“ upozornil Harryho, když viděl, jak se Harrymu odhalují zuby v potměšilém úsměvu.

,,Myslím… že už budu v pořádku. Nechcete mi to sundat, abychom konečně to otravné ,,téměř“ odstranili?“ navrhl vcelku odvážně Harry.

A i když se Snape po nějaké době nechal usmlouvat, Harry nebyl schopen do večera pořádně ani zaostřit. Naštěstí, ještě než se setmělo, přece jen Snape rozhodl, že už je čas.

Tak se odebrali na pláž, kde měl Harry složit svou… prý poslední… zkoušku.
,,Pamatujte – není důležité, jak dobře vidíte,“ při tom prohlášení se mírně samolibě usmál se vzpomínkou na lektvar, který Harrymu míchal, aby Potter zase dobře viděl, ,,ale jak dobře se díváte. No a konečně – oči nechejte otevřené, ale až začnete zaostřovat, zavřete je. A nechtějte vidět naráz.“
Snape přešel k hromádce kamenů, chvíli si s nimi hrál, pak je kolem Harryho rozházel do kruhu.
,,Najděte ten, který jsem určil,“ prohlásil, mírně se mu uklonil posunkem hlavy, temné prameny mu přepadly přes ucho a svezly se do jeho zorného pole a než si Harry stačil tu nadpozemsky výjimečnou příležitost zapamatovat, Snape se otočil a… odešel.

Harrymu aklimatizace chvíli trvala; zavřel oči, soustředil se, uvědomil si, že oči má mít otevřené. Otevřel je – ještě stále viděl barvu moře, písku a kamenů okolo něj. Snape kameny musel něčím… zdvojnásobit… Bylo jich tam… vskutku hodně.

Zhluboka se nadechl, začal uzavírat mysl, přestal poslouchat, co mu sděluji čich. Chuť slaného moře všude kolem. Nohy, ruce, hlavu - nic necítil. Šumění moře utichlo. Ale stále ještě vše viděl barevně a jasně. Přestal se soustřeďovat na to, co vidí a co ne a začal k sobě vnitřně volat magii. Cítil, jak slabou a neochotnou magií disponuje. Stejně k ní ale sáhl. A zaměřil. Chtěl jediný cíl. Jen jeden z asi tisícovky.

Trvalo mu asi tři sekundy, než se vrhl jedním směrem a vyhrabal kámen – jeden, jediný – z další stovky okolo. Snape, který to sledoval z otevřeného okna, div nevýskl radostí. Oh ano – toto kolo vyhráli.

Harry se pomalu vzpamatovával. Zavřel oči, přikázal smyslům, aby se pozvolna vrátili tam, kam mají.

Něco držel, cítil z toho něco silného a pulzujícího a říkal si, jestli vyvolil správně – to ani nevěděl, co hledá! – pomyslel si s úžasem, aby ho následně smysly SAMY pokáraly o zpochybnění jeho vlastního rozhodnutí… Ne, Harry věděl, že našel, co hledal. A byl to poněkud nepatřičně opojný pocit, ale zatraceně dobrý!
16.03.2013 22:14:04
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one