Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den čtyřicátý sedmý – Ouie – sluch.

,,Oách,“ jen co se Harry posadil, jako by mu něco škublo v hlavě, takže se za ni okamžitě chytil.
,,Na co jste přišel?“ zeptal se Snape dívající se z okna téměř posměšně.
,,E?“ i světlo dnes bylo nějak ostřejší.
,,Na co… achjo, vypijte to, co je na stole,“ poručil Snape.
Harry se chvíli odhodlával vstát, i v sedě se s ním vše houpalo. Rozhodně ale nečekal, že když se postaví, místnost se otočí dokola a mohl přísahat Merlinovi, že nebýt Snapea, svalil by se na zem a asi by se už neprobral – nestálo by mu to za tu bolest.
,,Jak vidím,“ začal na něj Severus po nějaké době mírně mluvit, ,,včera se povedlo. To jsem neočekával,“ přiznal smířeným a zároveň potěšeným hlasem. Potěšeným do té míry, do jako se Severus Snape těšit umí, přirozeně…
,,Okvětní lístek a k… květina,“ vyrazil ze sebe s obtížemi Harry.
,,Velmi správně,“ řekl, vstal a hned na to Harrymu do ruky podal lektvar.
Harry se ho vážně snažil uchopit, ale ten lektvar tam vážně byl pětkrát.
,,Ukažte,“ pronesl nakonec Snape a do úst mu jej vlil bez Harryho jediného protestu.
,,Lepší?“ zeptal se Snape po pár chvílích.
Harry jen zmučeně přikývl.
,,Dnes musíme pokračovat,“ upozornil Snape Harryho.
,,Já vím,“ pronesl sklesle. ,,Ale ne teď, až večer, prosím.“
Snape na to nic neřekl, jen přikývl.

Den provázelo štiplavé a zmožené ticho. Harry kolem Snapea chodil po špičkách. Nevěděl, co má dělat, jak se po včerejšku chovat. Jak intimní a důvěrný mu včerejšek přišel, skoro až nesprávně, řekl by jindy, jenže to dnes nebyla pravda. Proč…? Proč to nebyla pravda? Harry na to nemohl přijít. Nemohl uvidět… Věděl, že je to špatné s ohledem a to, co všechno mu Snape udělal a bude dělat dál. Až odjedou z tohoto prokletého ostrova…
Věděl o své povinnosti nenávidět ho kvůli svým rodičů, ale bylo tak těžké mu neodpustit něco, co… co koneckonců nebyla ani jeho věc.
Svým způsobem tedy zrazoval své rodiče, že? Co s tím?! Proč je svět tak zapeklitě složitý?!

,,Ouie – sluch, je jeden z vašich nejfrekventovanějších a nejpřepínanějších, tudíž by se dalo říci že nejdůležitějších částí smyslů. Odblokovat ho od zbytku vás, přestat mu důvěřovat je jako – ve vašem případě – dobrovolně si uříznout ruku.“
,,Děkuji,“ zahučel Harry nerudně. Tahle vyhlášení mu to vážně usnadní.
,,Vaším dnešním úkolem bude,“ oh! Pro Merlina! Proč mu to vyhlášení dělá tak nepřirozené starosti?! Asi proto, že Snape mu NIKDY nesděluje, co bude jeho ,,dnešním úkolem“ – z jeho úst to bylo téměř jako litanie sprostých nadávek. Jak komické!
,,Posloucháte?“ podezřívavé zavrčel Snape.
,,Jistě,“ přitakal Harry.
,,Za úkol dnes budete mít rozpoznat, kde se nacházím,“ odmlčel se a nechal vyznít ticho, které se rozprostřelo.
,,E? Nacházíte se tady, pane,“ odpověděl Harry zmateně.
Severus při tom podrážděně stáhl rty, převrátil oči a vyvrátil hlavu, otočil se k Harrymu zády aby neviděl, jak hořce se směje jeho idiotství.
,,Jdeme do lesa, pane Pottere,“ zahlásil, načež se vážně do lesa vydal.
,,Nevím, co tím míníte. Ale mě ten had posledně vcelku stačil,“ otráveně na Snapeova záda zíral, stále nevěřil tomu, že by to Snape mohl myslet vážně.
,,Mám takový pocit – nevím, možná se mi to zdá – že ten had minule pokousal . Tak nevím, co zase nemůžete…“
,,No právě!“ konsternovaně na něj Harry zíral.
Snape se zarazil a otráveně vyčkával. Přemýšlel. ,,Pojďte,“ přikázal nakonec. A Harry šel jen proto, že se Snape dále k lesu nepohyboval. Přišel těsně k němu. ,,Ať v tom lese bylo cokoli – je to pryč, rozumíte? Les je jediné místo, kde můžeme cvičit.“
Harry chvíli přemýšlel, než na to neochotně přikývl.

,,Jediným vašim cílem je zjistit, kde se nacházím, než tam budu a polapit mě,“ zatím co to říkal, stál za jedním ze stromů. Harry si pro sebe přikývl. Zároveň si – neočekávaně bystře – uvědomil, že Snape po něm nejspíš bude chtít, aby vytáhl to, co se včera naučil – necítit, nemyslet, nečichat, nechutnat. Vypnout. Hledat magií, používat magii, ovládnout magii – po Snapeově příkladě, který mu ale vůbec nevysvětli, takže byl vlastně na konci svých sil.

Přesto zavřel oči a nenechal se zmást ani hlasem na něj neustále mluvícím zpoza druhého stromu od jeho pravé ruky.
Cítil, jak se něco pohnulo kupředu, ale ani za Merlina si nemohl být jistý, jestli to jen slyší a cítí, nebo jestli TO zaměřila jeho magie. A s ohledem na to, že nevěděl, co to bylo, přišel k závěru, že to byly jeho smysly.
Praskla větvička pod něčími kroky.
,,Stále mě obviňujete ze smrti svého kmotra,“ změnil Snape náhle z nezáživné a hodné ignorování konverzace na něco, co jím otřáslo.

Snažil se nesoustřeďovat, odkud zvuk jde, ale soustředil se – téměř stoprocentně – na vyvolání své magie, potlačení smyslů – chuti, hmatu, čichu a sluchu. Něco téměř nemožného vypnout toto všechno naráz.
,Proč naráz?‘ napadlo Harryho znenadání. ,Proč ne postupně?‘
Když se o to pokusil, pochopil, proč. Nešlo to. Něco v něm mu v tom bránilo. Vážně to bylo jako dobrovolně se vzdát ruky – jen tak tisíckrát horší, když ani nevěděl, jestli se dokáže vrátit zpátky.

Tím zpět měl na mysli do bdělého stavu. Pokud v bdělém stavu nebyl. Ale to pochyboval. A taky pochyboval o svém duševním zdraví.
Vše se náhle ponořilo do hluboké a vše obklopující tmy, která dnes trvala déle než včera. Z ní se postupně začalo tvořit tisíce zlatých mžitek.

,,Není důležité to, jak slyšíte,“ ozvalo se znenadání zpoza jednoho stromu za ním, takže se buď Snape pohyboval nadpozemsky rychle, nebo… což bylo pravděpodobnější… ho klamal, ,,ale to, jestli umíte poslouchat. Nebo ještě lépe – jak nasloucháte,“ ještě dodal posměšně Snape, než Harry úplně ztratil pojem o tom, co mu kdo říká, kde se co děje a zaměřil se na Snapeovu – velmi mrštně se – pohybující siluetu.

Chytil Snapea za předloktí dřív, než se kdokoli nadál.
,,Výborně,“ Harry na to šokem otevřel oči – to slovo ze Snapeových úst snad neslyšel a podle toho, jak jej Snape vyslovil, ho ani neříkal tak často, jak si Harry myslel, že svým Zmijozelům říkává.

Jak otevřel oči, bylo to jako by mu do nich nasypali sůl – barvy se obrátily; to, co bývalo zlaté, bylo rudé a to, co černé, mělo bílou barvu. Vše začalo oslňovat jasnější a jasnější světlo; Harry propadal hlouběji a hlouběji, až narazil na dno, na němž se ale nebyl schopen postavit. Postupem času vše zase začalo černat, tmavnout a ztrácet se, až si Harry ani neuvědomoval svou existenci na této planetě.
16.03.2013 22:14:34
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one