Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den čtyřicátý šestý – Odrat – čich.

Na ff.ph.netu Den čtyřicátý šestý.

Nemusíte mi říkat, že jsem úžasná, přezdívka génius mi bohatě postačí. *na hlavu si narve korunu, nikoho se neptá a v očích má ďábelský lesk*

,,Hmat,“ přecházel Snape v kruzích… ,,Mohlo to být lepší, ale uspěl jste,“ Harry ani nevěděl, o čem to mluví, v čem mohl být lepší, v čem horší, Snape mu prostě NIKDY-NIC-NEŘEKNE…
,,Chuť,“ pokračoval, ,,vám taky moc nešla. Jeden z důvodů, proč jste tak neobvykle špatný v lektvarech je ten, že nemáte absolutně žádné ponětí o chuti. Co jste kdy připravoval?“ zabodl se na místě a propaloval Harryho očima. Ale tohle si Harry líbit nenechá! To ne…
,,Vařím už od nepaměti. U Dursleyů…“ Harry se zarazil, když spatřil, jak sebou Snape škubl a snažil se to zakrýt. ,,Je vám něco, pane?“ zeptal se Harry nehorázně nevinným tónem, až mu ho ani Severus nevěřil.
,,Vše v pořádku, pokračujte, prosím,“ vyzval jej duchem mimo Snape.
,,Vařím u Dursleyů snídaně. Někdy večeře. Málokdy jsem něco spálil,“ to, že by si ani nedovolil u nich něco spálit, si nechal pro sebe.
,,Bravo. To se tedy divím,“ přilétla mu opět odpověď a jako vždy z ironicko-sarkastického, sžíravého koutku Snapeovy duše.
,,Své smysly nevyužíváte plně a přitom jste na nic plně závislý. Prozraďte – proč?“ tentokrát vypadal Snape vážně zaujatě, když si Harryho prohlížel.
,,Je to to jediné, co mám, pane,“ prohlásil Harry vzor svému vypětí sil a naštvání tak klidně, jak jen svedl s únavou na čích – spal dnes jen pár hodin – a zíváním na rtech.
,,Dnes se toho vzdáte,“ oznámil Snape, jako by se nechumelilo… obrazně řečeno.
,,Prosím?“ Harry v šoku na Snapea valil oči, ruce rozpažené v nechápavo-odmítavém gestu.
,,Mohl jste to tušit,“ prohlásil Snape. ,,Vše, co jsme do teď dělali. Vše, co jsem řekl…“
,,Ne... NE! Nemohl jsem to pochopit… Neměl jsem jak…“
,,Naučíte se i poslouchat, Pottere, protože to očividně neumíte!“
,,Evidentně,“ pronesl Harry, doufal, že to bylo dost sžíravé.
,,Zavřete oči,“ vyzval jej Snape.
,,Ne,“ rezolutně odmítl Harry.
,,Ovládněte svůj vztek a zavřete ty oči!“ rozkázal Snape netrpělivě.
Harry ho naštvaně poslechl. U nosu mu téměř okamžitě přistálo něco tak ostrého – kořeněného, že to Harry nevydržel a kýchl.
,,Ani dýchat neumíte,“ prohlásil Snape otráveně a dřív, než se Harry zmohl urazit se, Snape v ocelovém sevření stiskl jedno Harryho rameno a přímo ho dotáhl na nejbližší místo k sezení.
Nejprve donutil jeho sednout si, pak si sám sedl za Harryho, oči mu v tu chvíli zaslepil cár jedné jeho nohavice, kterému by se dalo s velkou rezervou a hodně dobré vůle říkat páska.
,,To, o co vás dnes připravím, nejsou důležité smysly. Pamatujte na to po celou naši dnešní hodinu a pak tuto informaci vypusťte, jasné?“ Snape na něco čekal, protože se ani nehnul, dokud Harry mírně jako beránek nepřikývl.
,,Toucher,“ zaznělo Harrymu u ucha a zpětně přemýšlel, jak dlouho mu trvalo, než přišel na to, že tenhle jazyk je francouzština, ,,gout, odrat. Toucher,“ Snape se zlehka dotkl Harryho ramen konečky prstů, přejel stejnoměrně – stejně rychle a použil stejný tlak na obě ruce; Harry z toho měl pocit, že je to jen příprava na to, co přijde, aby Snapeovi nakonec neutekl dřív, než začne výuka – jaké ironické!
Přisunul se blíž za Harryho záda, až se Harry téměř opíral o jeho břicho. Pokud tomu tak skutečně nebylo, byl Snape dost blízko na to, aby se Harry opřít mohl, což tak jako tak stačilo. Téměř cítil knoflíčky prořídlé přestálými dny a bouřemi.

Snape mu ruce roztáhl, přikázal, aby je Harry nechal ve stejné poloze. ,,Hmat,“ dovysvětlil, ale Harry z toho moc chytrý nebyl. ,,Uvolněte se, přišel další povel a Harry si nebyl tak docela jistý, jestli smí nebo ne spustit bolavé ruce. Nesměl, jak se vzápětí dozvěděl, když Snape jednu jeho ruku začal někam vést, druhou mu mírně podpíral konečky prstů zespodu.

Ať Snape minule dělal cokoli, dnes jeho prsty vážně po jedné z jeho rukou tančily. Střídavě se přesouvaly tam a zpět, nejprve lehkými dotyky prozkoumávaly špičky Harryho prstů, poté kotníky prstu, nehty, dlaň, polštářek na ní. Vnější stranu dlaně, palec. Pokračoval z druhé strany, přešel k zápěstí. Harrymu začal loket jeho ,,opečovávanější“ ruky povolovat a když se nakonec mírně ohnul, Snape mu v tom nebránil, jen pokud se mu zdála ruka blízko těla, mírně ho na to správně zaměřenými dotyky upozornil. Pak putoval dál. Ze zápěstí na předloktí. To už začala protestovat Harryho druhá ruka vodorovně natažená se zemí.

Když měla nutkání klesat, Snape sám ji dotykem tří prstů přidržel v té stejné poloze. Jeho druhá ruka byla neustále stejně dobře opečovávaná. Harry se shrbil, ale když ucítil moc velkou vzdálenost mezi Snapeovým tělem a svými zády, zase se narovnal. A Snape se zase přiblížil. Pravou ruku – ta, jíž se dostala pozornost plná – díky příjemným pocitům téměř necítil, ale když se konečky prstů zastavily na Harryho ramenu, Harry to poznal, a přece nebyl s to cokoli s tím dělat.
,,Gout,“ zaznělo Harrymu jako by v povzdálí vystřelila pistole, ,,chuť,“ pokračoval Snapeův hlas. Mírně se odtáhl. Harry byl nyní jako gumový medvídek. Neschopen vlastního slova nebo názoru. A vzdor? Ne, neměl proč pociťovat vůči komukoli nyní vzdor.

Na ústa se mu Snape zase něco přitiskl. Harry otevřel pusu, že bude opět pít. Ale to, ať to bylo cokoli, tekuté nebylo. Harry se opatrně dotkl jazykem toho něčeho. Cítil, že mu to Snapeova ruka stále drží u úst. Nijak to nevonělo, ale Harry si byl jistý… mělo by to mít vůni. Bylo to malé a takové… nepopsatelně… křehké. Ale ne jako něco tvrdého, co by se mohlo rozbít. Spíš jako… jako nějaká látka. Něco… Něco tenoučkého a… malého. Nevěděl proč, domníval se, že to má bílou barvu.
,,Nenechejte se omezovat smysly,“ nabádal Harryho Snape.
,,Neodpovídejte hned. Ponechejte si stopu v mysli. Odpovíte potom.“
I přes řečené Severus stále nechával předmět u Harryho úst.
Harryho napadlo, že by si mohl ukousnout. Přesto, že mu v tom Snape nezabránil, nechutnalo to nijak.
,,Odrat,“ pokračoval Snape dál, i když nevypadal podrážděně z toho, že Harry očividně odpověď neznal, ,,čich,“ vysvětlil prostě.
Předmět u Harryho úst zmizel a nahradilo ho něco jiného, co bylo velmi blízko jeho nosu a vonělo to sladce.

Proč si byl Harry tak jistý, že to ve skutečnosti sladce nevoní?! Že by proto, že to by nebyl Snape, aby mu něco ulehčoval nebo…?

S Harrym se zhoupla země a byl vážně vděčný za Snapeova záda, když se mu nechtíc zamotala hlava a on se zhoupl a narazil do nich.
Smysly měl tak… roztěkané, rozutíkané (dítko… mi to připomnělo.. Život! :D no nic…) všude okolo, nadále je nemohl dostihnout, polapit, ovládat… a přece zostřené jako nikdy předtím. Jako by pociťoval tvar, vůni a chuť všeho okolo (no… to muselo být opravdu chutné… zvlášť když se tam občas objevily ptáci a jejich výkaly.). Severus Snape za jeho zády, oči přivřené, čekající… ne, neměl barvy, ale byl tady. A věci okolo. Vše světélkovalo zlatě a vše viděl jako by ve zlatých titěrných tečkách. Zprvu rozmazaně, mlžně.
,,Nechtějte se soustředit na vše,“ poradil znenadání Snape. A Harry se zaměřil jen na něj. Ostatní zčernalo a ztemnělo. Bylo to… zvláštní. Potom na postel a na to, co na ní bylo. Byl to okvětní lístek a nějaká květina. Na ústech ucítil mírné brnění. Chtěl se jich dotknout, ale nemohl své ruce ovládnout. Bylo to strašidelné a ohromující zároveň. Byl tu Snape, nic se neděje, uklidňoval se neustále.

Okvětní lístek – ústa – chuť.
Zpanikařil. Chtěl promluvit a nešlo to.
,,Opatrně, pomalu. Zaměřte se na to, co chcete. Co chcete? Pustit?“ Harry chtěl zoufale zavrtět hlavou, že ne, protože si nebyl jistý, jestli nespadne, pokud ho teď nic nebude držet. Ale oproti očekávání ho Snape nepustil.
,,Soustřeďte se, musíte najít cestu zpět,“ řekl mírným, uklidňujícím hlasem. ,,Pokud zpanikaříte,“ dodal jako by nic, ,,stáhnou se vám svaly a už se nikdy nevrátíte,“ to bylo uklidňující vyhlášení, pomyslel si Harry.
Opravu se soustředil, aby zase viděl jen černočernou tmu a pak… náhle... opravdu nečekaně přišlo úplné uvolnění a on se svalil. Naštěstí ho Snape chytil a položil na postel, na které seděli.
,,Příště pomaleji, pane Pottere,“ stihl jej Snape ještě pokárat, než se Harry ocitl v blaženém spánku po celkové neskonalé únavě.
16.03.2013 22:15:04
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one