Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Na ff.ph.netu Den devatenáctý.

Komentáře si představuji: květnatější, všerozebírající, nadávající i chválící, minimálně přes tři stránky a sem tam teorie by snad taky nezaškodila… Ne, dobře, dělám si legraci. Vím, že se snažíte. A DÍKY VÁM ZA TO I ZA VAŠE… inspirativní komentáře! :) (Například Kuk a Kys… to je pohroma a nedopusť Merlin, aby na sebe navazovaly a reagovaly – komentáře, o nich dvou radši nemluvě…! XD) Díl dvacátý, den devatenáctý.

Vzdal se. Nemělo to smysl.
Obzvláště ne se Snapem.
Umanutější než koza, netopýr jeden mastný!
,,Pojďme si promluvit,“ řekl mu.
Zeptal se: ,,O čem?“
,O čem?‘ No vskutku, o čem asi?!
Neměl na to právo, takhle ho dusit ve vlastní šťávě. Sám se nezachoval dvakrát korektně.
Okolo poledně na Snapea Harry jen tak vybafl: ,,Omlouvám se, stačí?!“
To bylo tóčo! To byla přednáška! Ani ve škole Snape takové nemíval.
Moudrost? Rozumnost? Sečtělost? Dospělost?
Vše přišlo vniveč. Snape mu věnoval nejeden pohled, řval na něj jako hrubián neznající meze.
,,Uznávám. Má chyba. Jenže vy taky nejste bez poskvrnky! Měl jste mi o Hopkinsovi říct! Věděl jste, že nic nevím!“ zarputila trval Harry na svém.
,,Nevěděl!“ vzkřikl Snape.
,,Lžete!“ obvinil jej Harry.
,,Zato vy jste neviňátko,“ pronesl cynicky Snape.
,,Dost. Stačí. Udělám cokoli - jen abych vás už v životě neviděl!“ Harry si nemyslel, že odmítavý postoj cokoli spraví. Což neznamenalo, že se Snapem nenechá vyprovokovat jako nyní.
Rázoval si to ke skalám, když uslyšel opět ten jeho nesnesitelný hlas. Hlas jednoho netopýra ve ztichlé, opuštěné jeskyni (to mělo být přirovnání!).
,,Řekněte mi,“ hlas stejně ledový jen snad obohacený o zvrácený druh zvědavosti, jaký Harry neznal, ,,dotkl jste se to vody? Napil jste se, někam ji přenesl?“
Harry se na něj pomalu otočil. Velmi, velmi pomalu a probodl Snapea pátravým pohledem.
Dva smaragdy pozorně přejížděly po Snapeově těle a zkoumaly. Přemýšlely a vypočítávaly. V tom pohledu byla jasná podotázka – stojí Harrymu Snape za odpověď?
Celou dobu si byl Snape vědom, že kdyby se Harry dotkl té vody, už dávno by bylo po nich po obou. Jenže u Pottera věčně porušujícího pravidla, který neustále z něčeho vyvázl bez zranění (jistě, tu upadl do mdloba málem se z nich nepobral, ale to byl detail...), si jeden nemohl být jistý v ničem. Ani v něčem tak zjevném, jako že by se sedmnáctiletý kluk nebyl schopen dotknout tak silného jedu s výtažkem silného afrodiziaka a omamnými účinky bez nějaké viditelné proměny či jiného následku.
Zkoumavé oči ho stále nespouštěly ze zorného pole stoprocentně hodnotícího. Snape měl téměř pocit, že Potter zvažuje všechna předešlá léta, kdy se hádali, nenáviděli, dělali si naschvály a podráželi si navzájem nohy. Možná ještě že zvažuje jednu skutečnost, o níž Snape nevěděl, že ji Potter ví, ale jeho bystrým smyslům něco, co před nimi, případně jen ním, Potter zjevně tajil, neušlo. O to tady zjevně dnes nešlo. Tak tedy…
Potterova ústa se otevřela. Zavřela.
Zase se otočil a zase odcházel. Však dřív, než mohl zmizet z doslechu – Snape už mu nehodlal dál bránit ve zmizení; když chce, ať spratek táhne – ohlédl se přes rameno, zašeptal poněkud tiše avšak zřetelně: ,,Ne.“
Severus mohl jen těžko nevěřit…
Už jen z předešlého… zkrátka, prostě a výřečně - nemohl neuvěřit, nešlo to.
16.03.2013 22:33:28
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one