Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den druhý – Každá hloupost má svůj trest, každá akce reakci.

Na ff.ph.netu Den druhý.

Víte vůbec, že ji uveřejňuji i na ff.ph.netu? :Đ ... už to tak vypadá. ;)

Probudil se celý zpocený. Při vstávání byl malátný, neuvědomoval si, kde je, co se včera dělo, ani jestli se mu celá cesta jen nezdála. Nejistý každým vratkým krokem, došel k oknu, shlédl dolů a ujistil se, že je na moři, čemuž také nevěřil, i když to na vlastní oči viděl.

Bez důvěry k sobě samému a své existenci - vypotácel se z místnosti v touze pít. Cokoli.

Čím déle šel, tím méně věřil, že se tohle všechno děje a o to méně důvěry projevoval pak ke svému životu až doposud – zvláštní, člověk by řekl, že v sedmnácti se vám něco takového nestane.

Ni jedinkrát nenarazil do stěny či předmětu umístěnému na chodbě, kterou procházel. Podivné, pomyslel si, s ohledem na jeho stav.

Vymotal se z podpalubí až ven na ostré, nepříjemné sluneční světlo.

Snape, při zahlédnutí Harryho v takovém stavu, otrnulo mu. Upřímně se zhrozil ne jen nad Harrym a tím, jak ten kluk vypadá, ale i nad šokem z nečekaných jevů.

První jev byl, že si nemohl přijít na jméno za to, že zapomněl na jeho malý včerejší žertík se sluncem na moři.

,Jak jsem mohl?! Bylo to tak nezodpovědné!‘

Druhý pak – podstatně větší – šok spočíval v tom, že by Snape ve svém proklatém životě nikdy nečekal, nikdy by ani nepomyslel, že mu Potter nepřijde říct, když se něco takového stane. Nepřijde mu říct, když bude potřebovat jeho pomoc.

Konfrontace s realitou byla… hrozná. Příšerná. Nepochopitelná.

Že se navzájem nenávidí, věděl Severus dávno, ale že mu nevěří bylo… neočekávané.

,Jak jsem si ale mohl myslet, že by mi věřil?! Nejde náhodou jedno ruku v ruce s druhým?! Bylo to něco jiného, muselo být. Tak tak že měl chuť jednou pro vždy skoncovat s jakoukoliv pomstychtivostí.

Přišel k němu, něco vztekle zavrčel, vzal ho za spálenou ruku, až Hopkinsovi bylo Harryho líto, dokonce chtěl zasáhnout, na poslední chvíli si to však rozmyslel s tím, že stejně mu teď pomůže nejvíc Severus. Prozatím.

Zmiňovaný ho dotáhl zpět do té místnosti, kde spal. Tlakem ho usadil na postel a přikázal, aby zůstal. Apatie mu však už ani nedovolovala odejít.

Severus, zhrozený, kam až míní Potter zajít, jen aby mu nemusel nic říkat, nebo aby se nemusel svěřovat s tím, že vlastně ,,Severus vyhrál”, si to zamířil do ,koupelny‘, namočil hadr jako studený obklad a šel zpět za ním stále jako v mlze. I když už ním prostupoval poryv vzteku. Nesmírného – jak na Pottera, tak na sebe samého.

,,Zajímalo by mě, kam sahá pomyslná čára naší nenávisti, kde začíná legrace, a kde končí?!” zarecitoval, když vstoupil do místnosti s mokrým a (!) chladným (!) hadrem.

,,Neznáte to pořekadlo: kdo se ptá, neví, že se nikdy celou pravdu nedovídá?” opáčil, víčka se mu při tom chvěla potlačovanou touhou spát.

,,Z toho soudím, že ta hranice prakticky neexistuje...” zamumlal si pod nos a mokrou hadru mu připlácl nešetrně na čelo, Potter, nePotter…

,,Chphmlpvfhue?” zablábolil a ze všeho nejvíc to Severusovi připomínalo dotaz: ,,Cože?” – ale jistý si tím nebyl.

,,Tohle vypijte,” vytáhl odněkud z vnitřní kapsy nějaký, Harrymu neznámý, lektvar.

Vrazil mu ho do ruky – na Godrica Nebelvír, vážně! – Harry se bránil, seč mohl, aby mu ten lektvar nenanutil. Zjistil, jak je takové jednání marné v momentě, kdy si mu Snape prostě otevřel pusu a nalil mu to nechutné cosi – všemi všeobecně známé jako blivajz – do krku.

Uplynula jedna minuta, dvě minuty, tři… a na přelomu třetí a čtvrté se Harry začínal probírat, až nabyl plné vědomí. Zvláštní, domníval se, že ho má lektvar uspat.

Byl však – míně řečeno – překvapný, když zjistil, co se mezi tím událo.

Snape ho začal svlékat. Doslova. Ještě tak košili si svléci nechal. A pak – světe, Merline, Salazare, divte se! – začal mu něco patlat na jeho hrudník – jeho, vlastní – konzistence oleje, na to však dosti studené, zelená barva taky neevokovala květinky, nýbrž bahno.

Harry, okamžitě, jakmile se z prvotního šoku vzpamatoval, uskočil ze Snapeova dosahu.

,,Co to děláte?!” zakřičel na něj rozhořčeně.

,,Snažím se vám pomoct, vy malý, drzý, nevděčný, arogantní spratku, tak si sem laskavě zase posaďte svou… svůj zadek, zavřete tu vaši nevymáchanou… pusu a držte!” opáčil mile Snape.

,,Jděte do haj… háje, Snape, je vám to jasné?! Jsem dost kompetentní k tomu, abych si to na sebe namatlal sám, tak mi to, laskavě, dejte!”

,,Dokažte to!” rozkázal, v očích hněv.

,,Jak?!” vyjekl podrážděně.

,,Tím, že mi teď řeknete, jak přesně se to jmenuje, jaké se tam dávají ingredience a že si to následně, pane Pottere, sám namícháte. Pokud to totiž nesvedete, nemám se s vámi o čem bavit, leda že byste si chtěl uhnat rakovinu a v horizontu pár týdnů byste si rád nesedl a ani se nepoložil… přední částí těla o... vlastně o cokoli,” blýsklo se mu pomstychtivě v prasečích očích – ne, ne takových, jaké měl Vernon Dursley, nyní měl na mysli spíš barvu – odstoupil od Harryho a očividně čekal, až udělá přesně to, co mu Snape řekl – popořadě. Což značilo, že teď má říct… oh, název!

Ajaj… podíval se na něj s něčím blízkým provinění Harry.

Snape pochopil, bez komentářů ho celého natřel – značně nerad a znechuceně.

I nohy, záda, obličej – vše dělal důkladně, ale s jistou dávkou nechuti a nevůle, s nakrčeným nosem.

Nutno dodat – něco z úkonů Harrymu nebylo tak nepříjemné, jak by být mělo – dle jeho očekávání, hodil to ale za hlavu s tím, že je to důsledek toho mála zkušeností, které za svůj život nasbíral. Totiž absence zkušeností dotyku s… kýmkoli.

Ošíval se však nechutí, aby demonstroval, že je mu to ve své příjemnosti nepříjemné. Uvědomil si, že skončili, až když Snape zaklapl víko od mastičky. Vážně, ani si neuvědomil, že z něj ty prsty zmizely.

,,Teď se prospěte,” řekl, bez jakékoli dávky jedovatosti, beze známky sarkasmu a ironie. Snad jen trochu unaveně.

Pak, jako by si uvědomil svou chybu, se ve dveřích otočil. Na očích mu bylo vidět, jak o něčem usilovně přemýšlí – snad o tom, aby Harryho předehnal v ubližování si navzájem slovní bitkou.

Harry doslova viděl, jak se na něčem pochody jeho mozku zarazily. Snape na to roztáhl ústa v ošklivém úsměšku.

,,Já nejsem ten, koho byste se měl po této stránce obávat, pane Pottere. Věřte mi nebo ne – nedotknu se vás ani pohledem, pokud to nebude nezbytně nutné. Ale co je to v porovnání s tím, co k vám cítí mladý pan Hopkins?” vyslovoval pečlivě správně namířená slova – totiž aby ublížila.

,,Cože?” Harry zjevně něco nepochopil.

,,Chci tím říci, Pottere, že na rozdíl od něj k vám žádné-romantické-city nechovám. Nejsem ten, na koho byste si dnešní noc měl dávat pozor. Dobrou,” řekl, otočil se a jako velký netopýr – odplachtil.

Harry ve svém mozku mohl přímo odpočítávat minuty, kdy přemýšlel nad vyřčeným. Když mu to konečně došlo, zrůžověl a zčervenal, ohlédl se na dveře. Nevěřícně na ně civěl dobré půl hodiny. Pak mu došlo ještě něco dalšího – co mu zjevně prve uniklo.

OH! Merline! Co to znamená?! Že ho půjde… ne… NE. NE!!! To nedopustí.

02.07.2008 18:44:46
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one