Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Na ff.ph.netu Den dvacátý devátý.

Jak už jsem zmiňovala: Trocha zmotání Vašich hlavinek, abyste to neměli s mými díly a jejich pochopením příliš snadné. (Udržovat myšlenku... úúúdržovat myšlenku!)

Harry se probudil s výjimečně dobrou náladou.
Kdyby…
Snape při snídani, obědě, mezi… Harryho naháněl, aby se konečně zeptal - ,,Co to včera mělo znamenat?!“ - neustále se na to ptal. Pořád. Dokola.
Harry mu na to neodpovídal. Okázale ignoroval všechny jeho snahy o přiblížení se k problému.
Snažil se úplně změnit téma hovoru; pokud to bylo k nevydržení, sebral se a odešel.
Jednou ho Snape sledoval, kam Harry jde, dokud mu ten šikovně neutekl.
Poté se Snape vždy plížil opatrně, o pár kroků za ním,tak, aby o tom Harry nevěděl.
Harry o něm ale celou dobu věděl.

Chýlilo se k večeru. Harry byl z věčného skrývání se unavený. Z představy, jak kysele se Snape bude tvářit, protože-ho-ztratil, se mu zpět ani nechtělo. Ale musel. Věděl, nějakým bláznivým způsobem, že musí. Oh… jak ho to vědomí o vlastních povinnostech unavovalo! Do toho dvacet čtyři hodin se Snapem, věčně otráveným netopýrem…

Již z dálky viděl, jak se Snape nad tím stejným, provizorním kotlíkem mračí.
,,Pottere,“ vyštěkl, jakmile byl Harry nadosah – vlastně na doslech.
,,Pane, mám otázku,“ začal Harry, neboť si takticky předpřipravil otázku s vědomím výslechu ze strany Snapea, dýchajícího mu na paty.
,,JÁ taky,“ nenechal ho Snape ani domluvit.
Harry se na moment zarazil, zamračil se a zamyslel. Zakroutil hlavou a pokračoval. Tedy snažil se…
,,Mam takový pocit, že mám přednostní právo – mimo to, že jsem váš profesor, jsem se vás na to ptal první,“ náhle se Harrymu vybavil výjev, nad kterým nemohl nevyprsknout smíchy – Snape, na sobě zástěra, v ruce vařečka, kterou mu máchá před nosem, na hlavě kuchařská čapka, či jak se ona zmíněná pokrávka hlavy odborně jmenuje.
Snape si Nebelvíra změřil pohledem, o němž bychom s vážnou tváří mohli prohlásit, že takhle by se díval jen na blázna léta zavřeného v ústavu.
,,Dosmál jste se?“ načež byla spuštěna další vlna smíchu z mladíkovy strany.
,,Asi ne,“ z té otrávené poznámky bylo znát, že toho má tak akorát.
Harryho to ovšem – ke zlosti zdejšího druhého obyvatele – dostalo do kolen; břicho ho bolelo a pálilo, ale nějak to neměl jak zastavit a… ani nechtěl.

Po zhruba roce se Harry, plně zklidněný, přesunul k ohništi, kde se opékala ryba.
,,Co máme k večeři?“ nadhodil rozšafně… na což Snape neměl náladu, tak práskl s kotlíkem, jeho obsah se vylil, smísil se s pískem a bylo nadobro po něm. Harry Snapeovo počínání sledoval s pobledlou tváří; nevěřil svým očím a na to teď i vypadal. Možná ho neměl provokovat, o čemž svědčilo rázné prásknutí dveří, div že se nerozpadl jejich dům při tom otřesu a nespadl Snapeovi na hlavu.
,Tak dobrá,‘ pomyslel si Harry, ,dnes mám zase černou hodinku já. Žolíka. Šach. Babu. Ale proč mám již delší pocit, že ve skutečnosti jsem Snapeovým maňáskem v téhle hře já? Neboť ač mám trumfy jaké chci, nikdy nemám šanci vyhrát. Vždy se něco pokazí. Žolíka prohraji ve válce. Dámu, jíž se mi podařilo docílit šachu sejme střelec protivníkovi strany a ze šachu není nic, černá hodinka uprostřed stadionu plných reflektorů, kde právě stojím, je mi taky k ničemu a o babě radši ani nemluvit.‘
Dnes tedy pro změnu večeřel sám Harry Potter, chlapec, co ještě chvíli na živu s trochou štěstí zůstane.
16.03.2013 22:29:56
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one