Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Na ff.ph.netu Den dvacátý pátý.

Kdybych na to měla sílu, i bych kapitolu okomentovala...

,,Kolikátý je den?“ zeptal se Harry, který se ani pořádně nevyspal; právě civěl malátně do stropu beze známky opravdového zájmu.
Snape, polorozespalý, zamžoural – pokud to Severus Snape vůbec dělá – na Harryho.
,,Podívám se,“ řekl způsobem nabízím-ti-své-služby-ale-ne-na-dlouho.
,,To není potřeba, děkuji,“ odpověděl mechanicky. Snape v tom proti své vůli – jako vždy – rozeznával jakousi letargii, která se mu na tomto místě vůbec, ale vůbec nelíbila.
,,Chtěl jste to vědět. Podívám se.“
Vstal. Na to se vymrštil do sedu Harry.
,,Řekl jsem… není potřeba. Díky,“ vztekle procedil skrze zuby Harry.
,,Chtěl jste to vědět, nabídl jsem se, že se podívám. Já se podívám, Pottere!“ rázoval si to ke dveřím. Na což se Harry pověsil na něj – na jeho ruku.
,,Ne!“
,,Ano,“ zavrčel, setřásl Harryho. Odhodlanější než kdy dřív podívat se na tu mizernou kůru, do níž den co den vrýval svou čáru zoufalství.
,,Ne!“ vypískl Harry zoufale.
Snape ho ignoroval přesně do doby, než byl půl metru od kůry. Otočil se na něj zpět.
,,Co se děje, Pottere, proč ne?“
Měl nejasný pocit, že když se mluvilo o tom, že muži ženám nerozumí, nebylo v tom zmíněno, že i Zmijozelové nerozumí Nebelvírům. Nebo i naopak…
,,Pottere?“ zeptal se znova, když Harry neodpovídal.
,,Pottere!“ zatřásl s ním, když viděl, jak se dívá… do prázdna.
Věnoval mu přímo zničující (ve svém zoufalství) pohled.
,,Nechci vědět, kolik dní na nás kašlali.“
To prohlášení mělo pár zvláštností.
První, co si oba uvědomili: pod Snapeovým dotekem se po tomto prohlášení Harry uvolnil, Snape naopak ztuhl.
Snapeovy oči získaly po prohlášení tohoto… drobného faktu stejně nepříjemně nepřítomný, letargický výraz.
Myšlenky, ty vědomé, které teď Harry upínal ke Snapeově osobě jakoby Snapeovi uletěli skrze moře do ředitelny bradavické školy čar a kouzel v Bradavicích a dál, přes řeku jménem Minulost.
Začal váhat. Nehorázně. Pro tuto situaci absolutně nepřístojně.
Pobledl, čehož si kupodivu všiml i Harry, který přes Snapeovy mrákoty docílil toho, že si na písek vedle něj Snape sedl. Harry si sedl předem, protože… zkrátka cítil tu těžkost situace.
Snape mezitím přemýšlel, jestli – což bylo ještě méně vhodné, a on to věděl – bude vůbec Brumbálovi stát za to hledat ho.
Ten člověk je blázen a Severus si ani netroufl odhadovat…
,,Pane?“ to jednoduché slovo z nenáviděných úst spolu s rukou na rameni mu způsobily návrat na zem. Nevyvedly ho ale z šoku. Podívejme se, jak se role obrátily!
Harry ten stav pochopil. Co chápal méně byla ta doba. Jak to, že si prošel tím ,,šokem“, který ho měl odrovnat na začátku – a Harryho odrovnal – až teď?
Vstal, šel pro vodu, vrazil ji Snapeovi do ruky.
Snape se poslušně napil.
Projela jím vlna. Uvolnění.
,,Možná… bychom toho mohli nechat?“ navrhl Snape.
Měl pravdu. Co dodat?
Že z Harryho úst by to nemělo žádnou váhu? Snažil se – Merlin musel vědět, že ano – jenže to Snape ho neposlouchal.
Snad se blýská na lepší časy.
Snad.
16.03.2013 22:31:25
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one