Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den dvacátý první – Důvod proč se strachovat.

Na ff.ph.netu Den dvacátý první.

Děťátka, právě jsem na ff psala – jsem hrozně moc nadšená z Vašich komentářů. Tady to tak často nehlásám, ale vězte, že je to pravda. Moc Vám všem za ně děkuji, vážím si jich, obdivuji je a občas se jimi inspiruji (ano, nebojte, uved Vás, až se to bude týkat bezprostředně Vás…). Takže… moc Vám za vaše teorie a hlášky o zmrzlinách a podobně děkuji. Co dodat? Pokračujte v tom!:) (Jen si na Vás vzpomenu a lenost vůči této povídce, která by snad mohla nastat, okamžitě odchází. ♥)

Harry ten klacek s ještě stále nabodnutou hadovou hlavou odhodil od sebe pryč, jak nejdál byl schopen. Cítil temnou vášeň, s jakou ho vodopád přitahoval, ale nereagoval na vnější podněty.
Nejprve se musel uklidnit vnitřně. Pochopit, co se vlastně stalo, mu zabralo celou věčnost.
Pak, když jako sluneční paprsek prostoupilo do jeho mysli strašlivé poznání, pochopení teď a tady, toho, co se odehrálo, svezl se na zem.
Nepočítal s žádnými dalšími nástrahami, avšak věděl, že se musí dostat z dosahu vodopádu co nejrychleji.
Podíval se na Snapea, Harry ve tváři stejně sinalý z šoku jako Severus ze ztráty krve.
Mohl vidět, jak rychle se mu zpod zpola přivřených víček míhají oči.
Nebyl si celkem jistý, co dělat, pokud by byl vůbec schopen něco udělat.
Přilezl k němu blíž.
,,Pane?“ zkusil opatrně.
Vypadal, jako by přemáhal vlastní já, když zachrčel: ,,Budu potřebovat vaši pomoc.“
Harry to věděl. Vnímal, že si sám nepomůže. Jen teď litoval, že to nebyl on, koho had napadl. O kolik méně práce… Méně soustředění… Snape by měl lepší představu, co dělat.
Když se muž ležící pod ním rozpovídal, jen těžko se soustřeďoval na slova jako taková, aby mu dávala smysl.
,,Za chvíli upadnu do bezvědomí,“ tím způsobem, jakým to řekl – tak klidným, smířeným – Harrymu naskočila husí kůže.
,,Jed toho hada se nesmí dostat do krevního oběhu. Musíte ránu zaškrtit, pokud to půjde, vysát jed – nepolykat,“ ztěžka polkl, stejný pot, jaký cítil Harry stékat po vlastních zádech mu vystoupil na čele.
,,Poté nás co nejrychleji dostanete co nejdál od vodopádů. Nakonec se pokusíte najít… rostlinu… mám ji pod postelí. Hlavně nesmí mít…“ Snape upadl do bezvědomí a Harry se již neměl dozvědět, co rostlina nesmí mít, ani nač je určená.
Kolik času může uplynout za sekundu.
Jako ve snách – jen omráčeně se viděl jakoby zpovzdálí, jak trhá pruh látky, obvazuje pruh kolem Snapeovy nohy. Utahuje ho. Trhá mu nohavici, aby lépe prohlédl na otevřenou ránu.
,Co teď?‘ rozhlédl se zmateně.
,Jed,‘ blesklo mu.
,Vysát – tvrdil on. Jenže jak? Nikdy ani neviděl, jak se to dělá, natož aby…‘
Upřímně – jak se asi mohl dát vysát jed? Jed? Z nohy? Z těla?
Něco mu v jeho paměti naskočilo. Z dob jeho školy. Té mudlovské. Ale nepamatoval si ze zásad první pomoci ani zbla.
Pevně sevřel oči – vědom si toho, že na to teď není čas. Cítil ve vzduchu nějakou těžkou vůni, která tam předtím nebyla. Otupovala smysly a nutila víčka, aby se sama od sebe zavírala.
Prudce oči otevřel – musí pryč.
Což znamenalo první problém. Nebylo těžké rozkázat: ,,Odnes nás odtud.“
Provedení bylo to, co ho trápilo. Kromě toho, že měl Snape snad sto kilo, byl o dost větší než sám Harry, Harry prvotně NEMĚL K DISPOZICI HŮLKU!
Tak jak si pro Merlinovy ponožky myslel, že je odtud Harry dostane?!
Očividně svépomocí.
Sebral veškerou svou sílu, která se mu nějak rozutekla po cestě na tenhle prokletý výlet, neskutečně litoval toho, že už není u Dursleyů, jen matně se mu do mysli vloudila bodavá myšlenka, že opět neví, který je den, že se zase ztratil v čase jen proto, že je Snape tvrdohlavý.
S nesmírnými obtížemi dostal Snapea na záda a tak rychle, jak mu síly stačily, se prodíral skrz les na pláž – milovaná, sladká, holá pláži!
V tomto srabu, v jakém je, byl alespoň rád, že je ostrov malý dost na to, aby se během deseti minut prodral zpět na pláž klidně zprostřed lesa.
V průběhu pěti minut se Harry svalil se Snapem na zádech na pláži, rozběhl se k jejich sporému, narychlo postavenému baráku a málem se zabil, jak se smykem dostal pod postel.
Nějaká bílá květina s kulatým zakončením okvětních lístků po obvodu prostředku květiny, na stonku podivné hrbolky v pravidelných odstupech.
,Co s ní?‘ problesklo Harrymu hlavou, naštvaně se i s květinou vrátil ke Snapeově bezvládnému tělu.
,,Co s ní?“ zařval na Snapea zoufale. Ten se ale neprobíral.
Mrštil s kytkou o zem, klekl si na písek, který se mu zabodával do kolen. Nenáviděl ho – měl pocit, že ho má všude. (Ano, tentokrát písek…)
Sehnul se k profesorově noze, jen máloco z jeho nenávisti vůči profesorovi pocítil, když ústa přiblížil ke stále zanedbatelně krvácející ráně.
Přisál se k ní – něco tak zvláštního – nevěřil tomu, ale do jeho úst se dostalo něco málo z krve jeho společníka na tomto všemi zapomenutém ostrově a dost něčeho bez chuti a zápachu, nažloutlé barvy. Po prvním vyplivnutí si uvědomil, že možná s tímhle začal pozdě.
Zrychlil tempo. Pokračoval, až už v ústech cítil jen krev – přestal.
Zadíval se na květinu. Napůl nerozhodně, napůl nenávistně.

Snape by na něj byl pyšný, uvědomil si, když vzal květinu do ruky.
Napadlo ho totiž znenadání, že mu jedna tato kytka nevystačí. Musí se vydat hledat zásoby.
Zahleděl se na tělo pod ním. Teď vypadal neuvěřitelně bezbranně, což Harryho podle očekávání ještě víc rozzuřilo – on neměl být co bezbranný! Měl ho hlídat! Pomáhat mu! Ne se tady tak klidně bezmocně rozvalovat.

Rozběhl se. Zpět do lesa. Jako by tohle už někde viděl.
Jen po paměti procházel místa, kudy se Snapem procházeli. Tady někde to mělo být.
Zázrak z čistého nebe! Byly tam! Byly…
Byly? Ajé…
Jako nic v Harryho životě – ani tohle nebylo tak jednoduché.
I když ten rozdíl byl nepatrný, byl tady. Dva druhy květin. Jeden druh měl okvětní lístky čistě bílé, druhý krémové.
Harry natrhal preventivně oba druhy.
Dostal se zpět na pláž v rekordním čase.
Poslední věc, kterou musel překonat, byl způsob aplikace.
Modlil se za to, aby se z tohohle nevařil lektvar. To by byl skutečně v koncích.
Ale to ne – Snape musel přece vědět, že by lektvar neuvařil, nebo ne?
Spíš by ho otrávil… Harry si nemyslel, že by tohle chtěl Snape riskovat.
Doufal v to.

16.03.2013 22:32:47
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one