Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Na ff.ph.netu Den dvacátý sedmý.
,,Vážně jste to nevěděl?“ v hlase mu zazněla pokora, jež Harry neznal.
,,Jo tak na to jste se mě chtěl včera zeptat!“ vykřikl, oči se mu rozšířily překvapením podbarveným částečnou veselostí.
,,To to bylo tak znát?“ zadumal se Snape nad svým chováním.
,,Oh, Merline! Snad nám nestárnete!“ zavtipkoval Harry, načež následovalo: ,,Pardon.“
,,Prosím,“ odpověděl Snape jízlivě.

Ráno toho dne se probudili. Najedli se. Umyli ve vodě. Každý sám…

Šli na procházku, našli kameny roztodivných tvarů též všeobecně známé jako šutry. Každý sám.
Vyměnili si je - lépe řečeno ukázali - při obědě. Položili je na stůl.
Svorně odsouhlasili, že se jim tam za chvíli nevejdou. Vymezili pro ně tedy jeden z koutů… místnosti.
Pak se rozprchli znova - Snape předběžně nalovit ryby… Harry už z nich měl kopřivku.
Harry šel najít něco méně sladkého a alespoň trochu poživatelného. Co by teď dal za rohlík!
Procházel se mezi stromy a palmami. Náhle měl podivné, ničím neodůvodněné nutkání podívat se nahoru.
Vzhlédl.
Myslel, že se štěstím zblázní - jen tak si tam visel trs… banánů!
Byl příliš vysoko. Ale Snape něco vymyslí. Navíc - co kdyby to nebyly opravdu banány, ale zase nějaká past?
Rozběhl se.
Snape… lovil ryby.
,,Něco mám,“ vykřikl nadšeně Harry jakmile Snape uviděl v dáli.
Snape ho otráveně sledoval k místu, o kterém Harry po cestě básnil.
Svolával na Harryho hlavu hromy a blesky, pokud to nebude něco opravdu mimořádného - protože ač o tom Potter mlel celou cestu, nějak z něj nevypadlo, oč se ve skutečnosti jedná - že kvůli němu nestačí chytit rybu do večeře.
Dnes měl pan Harry Potter štěstí - hromy a blesky nebudou.

Snape byl naložen v dobré náladě - obdobně dobré, jakou měl i Harry; Den přeplul k večeru.
Sedli si při ohni - nejprve povinně dojedli nachytané ryby, aby se zasytili, pak načali banány.

,,Mínil jsem, že to bylo hodně znát, že máte otázku. Tedy včera. Jinak byste asi ani nezačal s tímto… rituálem.“
,,Dost bystrá myšlenka… na vás, Pottere.“
,,Budu to brát jako pochvalu,“ zahučel Harry nerudně.
,,Jak je libo,“ pokrčil Snape lhostejně rameny.
Po krátké přestávce v hovoru se Snape ozval: ,,Dostanu tu odpověď?“
Následoval povzdech.
,,Moc rád bych to již neřešil, pane profesore,“ zadíval se na Severuse tak nějak nePotterovsky unaveně.
,,Chci to řešit,“ odvětil Snape rázně.
,,Jenže… já NE! Co chcete slyšet? Tisíckrát omílané - ,,u mudlů to není nromální“?! Nebo: ,,Nečekal jsem něco takového...“, či snad - ,,jde to proti mé přirozenosti, proto jsem to u druhého člověka nečekal“?!? Co bude pro vás dostatečně správná odpověď, profesore?!“ nyní křičel, ale nezdálo se, že by byl Snape rád ustoupil z této konverzace. Nijak ho to neodradilo, nehnulo to s ním.
,,Tohle všechno, Pottere, je moc pěkné. Jsme ale u kouzelníků, jak si zajisté uvědomujete…“
,,A?“ neurvale Snapea přerušil Harry.
Snape pokračoval s ledovým klidem, jako by ho byl býval Harry vůbec nepřerušil, v čemž Harry viděl stoprocentní diplomacii a chování Brumbála.
,,… proto je pochopitelné si brát ne jen víly. Nebo skřety. Či snad jiné kouzelnické tvory. Jak tak uvažuji - ministerstvo by tak maximálně mohlo namítat něco proti domácím skřítkům a mozkomorům. Ale jinak? Za přirozenost se tedy zde, u nás – kouzelníků, pokládají jak muži, tak ženy…“ pokrčil rameny.
,,Víte, Snape,“ Harry použil tak zavádějící tón, že si Snape na malý okamžik myslel, že se prve bavili o počasí, takže ho to nesmírně zmátlo, ,,vy a vaše profese se vážně nezapřete. Milionkrát jsem vám jasně řekl, že-to-nechci-slyšet. Co uděláte vy? Kašlete na má přání! Melete si dál to své…“ napůl na něj v klidu, lhostejně promluvil, částečně na něj Harry zařval.
,,Jsem jen toho názoru, pane Pottere,“ Harry si při tom pomyslel, že se spíš zbaví klíštěte bez alkoholu, pinzety a takových těch serepetiček, než Severuse-netopýra-Snapea, ,,že než dostudujete, měl byste si být vědom, s kým můžete chodit, koho zvát na… schůzky,“ u čehož protáhl Snape nebetyčně obličej, ,,ke komu můžete cítit náklonnost.“
,,Předpokládám tedy, že tato moudrá, vlídná slova budete sdělovat i mým spolužákům...?“ zeptal se Harry jedovatě mile.
Na to Snape vstal, věnoval mu prchavý úsměv a zmizel za dveřmi jejich… těžce vystavěného paláce.
16.03.2013 22:30:44
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one