Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den padesátý devátý – Za co mě trestáš, Merline?

,,NEMŮŽETE hmat nevynechat! Pokud své smysly uvádíte do klidu, musíte to udělat se všemi smysly! A nesmíte zapomínat ANI na hmat. Pottere… No tak… Zkoušíme to tady třetí hodinu,“ přešel Severus do téměř zoufalého tónu.
,,Promiňte,“ sklopil Harry zrak.
,,Co se děje?“ zeptal se Severus.
Harry se nadechoval k odpovědi ,nic‘, ale vtom Snape řekl pauza a Harry se nemusel namáhat.
,,Omlouvám se. Příště se vážně soustředím,“ Harry se jen letmo podíval na Snapea a odešel z místnosti.
,,Merline, zač?!“ zašeptal Severus nešťastně do prázdné místnosti.

Po včerejší hlavní debatě se se Snapem ještě hodně dlouho bavili.
Mluvili o Voldemortovi, mluvili o válce. Snape zmínil něco z té minulé, Harry se zeptal na něco do té budoucí.
Harry se dokonce snažil ze Snapea opatrně vymámit něco o svých rodičích.
Dostalo se mu krátkých, úsečných odpovědí, ale i to od Severuse Snapea bylo více než jen velkorysé.

Harry se dále vyptával na magii, na postupy, na strategii. Co si o tom všem Snape myslí.
Dostalo se mu odpovědí, jako že magie je mocná, postupy jsou důležité a strategie je hlavní – zkrátka nic moc a Harry by býval byl i zklamaný, kdyby tam Snape nevsunul, že z něj otevřenou konverzaci nevymámí a že plácání o ničem bez ničeho ho nebaví, a přece se pokaždé na nějaké maličkosti zastavili a Snape vysvětloval podrobněji.
Snape uměl oproti všem Harryho dřívějším očekáváním vysvětlovat. Snažil se to zamaskovat, rozptýlit mezi přívalem nadávek a urážek, ale uměl to.

A taky z Harryho dokázal vymámit poslední zbyteček schopnosti, uměl zařídit, aby ho Harry správně vložil a aby ho použil. Snažil se ho – Harry se musel smát, protože Merlin věděl, že se o to opravdu Snape snažil – přimět vše si zapamatovat, vše dělat spráně a efektivně.
Ať už co se týkalo jeho smyslů a vkládání magie do každého jednoho smyslu, nebo celkového efektu.

Dal mu pár příruček s jen málo stránkami, které si musel přečíst a potom zapamatovat - pro Harryho nepřekonatelná překážka.
Ale pravdou je, že mu Snape opravu ukázal, jak na to.

Podivil se nad tím, že za celou dobu, co spolu žili na ostrově nebo co spolu žili v Snapeově domě – na což si Harry ale opravdu zvyknout nemohl – co si Harry pamatoval, Snape mu ani nevzpomněl lektvary a ani ho nemučil tím, jak neschopný na ně Harry je. Pokud snad padla nějaká zmínka o lektvarech a jejich vaření za celé tyto prázdniny, pak to přišlo z Harryho strany.

Harryho ale zaráželo, že se neustále věnovali přelévání magie do smyslů a smyslů do magie a Snape mu ještě pořád neukázal, jak něco vyčarovat nebo třeba jen zvednout.
Proto, když se navečer opět sešli, aby trénovali, zeptal se Harry: ,,Pane profesore?“
,,Co zas, Pottere? Nepřečetl jste si…?“
,,Ne, to ne, vše mám přečteno,“ zamítavě kroutil hlavou Harry.
,,Tak co? Nepamatujete si, o čem to bylo?“ poškleboval se Snape.
,,Pamatuji,“ odmítl Harry.
,,Takže…?“ netrpělivě Snape klepl ukazovákem do stolu.
,,Víte… to, co se učím… to je sice pěkné, ale…“
,,Pěkné?“ zhrozeně Snape zařval.
,,Jak pěkné? Co je na tom… ,,pěkného“? Vždyť vám to ani pořádně nejde a…“ Snape se už už nadechoval, aby pokračoval, ale zarazil se, když se obtěžoval podívat se na Harryho výraz.

Vlastně to byla jen... nehoda, že mu pohled sklouznul přímo na něj.

A Harry se zarazil proto, protože se teď, po tom, co mu Snape řekl, ani neodvažoval zeptat se na to.

Někdy mu holt něco dojde pět minut po dvanácté…
,,Tak co jste chtěl?“ otřel se Snapeův úlisně podezřívavý hlas Harrymu o bubínky.
,,Půjdeme trénovat?“ zeptal se ve snaze změnit téma úplně.
Snape jen mlčel a ani se nepohnul, ruce založil na hrudi.
,,Dobře,“ vzdal to Harry po deseti minutách vyčkávání a přejíždění malé pracovny kombinované s ještě menší knihovničkou pohledem.

,,Fajn…Chtěl jsem se zeptat, proč jsem se ještě neučil něco vyčarovat beze slov nebo bez hůlky. Ale,“ zvedl ruku, aby zastavil příliv Snapeových slov dřív, než vůbec začne; pokračoval, ,,dal jste mi odpověď víc než výmluvnou – ještě mi nic z toho nejde pořádně. Proto prosím, pojďme trénovat,“ otočil se, že jako on už tu vlastně vůbec není a pokud ano, právě odchází…
,,Pane Pottere,“ zastavil ho Snapeův hlas, což byla pro Harryho vlastně nejhorší možná varianta, kterou si dovedl představit – o své hlouposti se teď nějak vybavovat nechtěl.
,,Ani kouzelnickou část Říma nepostavili za jediný den, natož Řím celý…“
,,Pane?“ Harry si nebyl celkem jistý, že rozuměl. A už vůbec nerozuměl hlasu oproštěnému od veškeré jízlivosti mířené na jeho bezbřehou hloupost a pošetilé smýšlení.
,,Jak byste se pak vy mohl všemu naučit za jediný den? Vše chce – na neštěstí pro lidi – čas. Slibuji, že se časem naučíte i zvedat předměty. Nebo… což už neslibuji, ale nevylučuji to, se naučíte přemýšlet, než něco bezmyšlenkovitě plácnete.“
28.08.2008 18:25:19
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one