Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den padesátý – Klid, drahý chlapče, uklidni se! Vše bude v pořádku.

Na ff.ph.netu Den padesátý.
Severus se probíral jakoby z dlouhého a klidného spánku. Hlava ho nebolela, špatně mu nebylo. Vše bylo normální až na bílo, které kolem sebe měl.

Kde se ocitly postele a plachty, plenty a noční stolky na ostrově?
Mírně dezorientovaně zvedl hlavu.

,,Pottere?“ zaskřehotal unaveným hlasem.
Na to se něco na vedlejší posteli pohnulo a Severus jako záchranný kruh ve vodě spatřil dvě zelené oči.
,,Profesore? Kde to jsme?“ zeptal se Harry stejně zmateně.

V místnosti nikdo nebyl. Nic se ani nepohnulo kromě nich dvou na posteli.
,,Vypadá to jako ošetřovna,“ vydedukoval Harry dřív než Severus.
,,Téměř trefa do černého – ale kde bychom se tady vzali? Pottere, nedonesl jste nějaký halogen do domu?!“ přísně se na něj Snape mračil.

,,Nepamatuji se,“ odvětil Harry prostě a opět se jal prohlížet si místnost.

Vtom se otevřely velké dveře ošetřovny a dovnitř vpadl jako velká voda Brumbál, za ním Pomfreyová, McGonagallová, Trelawneyová, Hermiona a Ron, při čemž poslední dva se vrhli na lůžko zabrané jejich nebelvírským přítelem, spolužákem a kamarádem na život a na smrt a postel byla náhle plná zrzavých chlupů, což Snape okomentoval dobře mířeným úšklebkem.

Zbytek se spokojil s posledním málem – Severusovou postelí.

,,Takže jsme vážně z ostrova?“ zeptal se Severus nevěřícně, jakmile byla příležitost a druhá postel, na které by si člověk pomyslel, že nyní musí být minimálně dvacet takových, se trochu zklidnila a utišila po mnohém kárání jejich profesorů.

,,Chlapče drahá! Jak to, že jste to přežili? Jak se vám to povedlo?“ vykouzlil Brumbál úsměv.
,,To znělo nadšeně,“ opáčil Snape ironicky.
,,To bylo udivené. Ale nadšené, samozřejmě, taky. Severusi… musíme krotit novináře a ministerstvo, které se sem snaží všemožně i nemožně dostat. Váš návrat je událost roku. Téměř jsme…“
,,Prosím, dost! Nechci slyšet to, jak jste se mě jednoduše mohli zbavit jednou provždy a vaše naděje byly zmařeny…“ potvrzením svých slov a jejich pravdivosti Snape ukazoval rukou nějaké gesto, které Brumbálovi nejvíc ze všeho evokovalo hladinu, již dosáhli a kterou by už neměli překročit.

Brumbál Severusovi věnoval přívětivý úsměv: ,,Jsem rád, že jste zpátky,“ řekl procítěně.
,,Tohle bylo nadšené,“ zazubil se Harry, Grangerovou kolem krku, Weasleyho u nohou postele.
,,Kamaráde! Nebylo to tady bez tebe k vydržení,“ Ron se významně podíval na Hermionu otočenou k Ronovi zády, pak se Hermiona přidala - evidentně nepochopila, jak to Ron myslel.

,,Ano Harry! Měli jsme takový strach… ještě že už jsi zpět! I narozeniny jsi zmeškal, tady máš od nás dárek,“ vrazila Harrymu pochybně zavázaný balíček do ruky.

Harry s ostýchavým díky sebral balíček a uložil ho pečlivě do nočního stolku.
,,Ach Harry, tak rádi bychom…“ začala se opět rozjíždět Hermiona ve svém vyprávění.

Jenže Harry se to už nedozvěděl – bylo mu jasné, že by si v této společnosti moc otevřeně nepopovídali, takže to, že jeho přátele na žádost ředitele madame Pomfreyová vyhodila, takový zločin vlastně nebyl – bylo to učiněno pro jeho ,,rekonvalescenci“.

,,Harry, je mi úplně jasné, že jsi ještě unavený, ale musíš se vrátit zpět domů,“ řekl ředitel, momentálně vypustil to, kdo ještě s nimi je v místnosti.

,,Jsem doma,“ řekl Harry slabě, ale rozhodně.
Brumbál se na to jen usmál.
,,Víš, že je to pro tvé dobro, chlapče,“ řekl Brumbál.
,,Jistě,“ zamumlal Harry a vstával z postele, na sobě to hrozné nemocniční oblečení – bílé, vzadu svázané.
,,Minervo, doprovoďte Harryho, prosím vás,“ obrátil se Brumbál na McGonagallovou.

Ta jen přikývla a zmizela v sousední místnosti za Potterem. Z místnosti se ozvalo podrážděné, zamítavé vrčení, které nakonec ustalo.

,,Já a mé vnitřní oko jsme hned věděly, co se…“
,,Sybilo, prosím,“ přerušil ji nenuceně Brumbál, ,,Severusi, potřebuji si s tebou promluvit,“ Snape už už vstával, když ho dvě ruce – na jedné straně Brumbál, na druhé Pomfreyová, zatlačily do lůžka.
,,Dnes ne, ještě si odpočiň, chlapče,“ řekl Brumbál.
,,Ale…“ Snape se zase chystal, že vstane, vtom se mu zabodla do ramene jehla.
Začal s tím bojovat.

,,Klid, drahý chlapče, uklidni se! Vše bude v pořádku. Promluvíme si zítra – vše mi musíš vylíčit,“ zpoza půlměsícových brýlí na něj Brumbál jednou mrkl.

Pak se Severus propadl v spánek – vážně, bylo to jako nějaká nepovedená, děsivá pohádka, kde vás milý dědeček nadroguje.

Ale Brumbál byl Brumbál a když si něco umanul – měl to. Proti tomu ani proti zívnutí těsně před spánkem Severus bojovat nemohl.

Proletělo mu myslí – co bude s Potterem? Ani se po té – tak dlouhé – době strávené ve své společnosti nerozloučili…
19.08.2008 17:27:22
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one