Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den padesátý pátý – Podivné spiknutí rodiny Dursleyových.

Na ff.ph.netu Den padesátý pátý.
Dnes znova od rána na nohou. Ale jako by se pro Harryho něco změnilo.

Ještě si ani neodpočinul, jak mu madame Pomfreyová doporučila. Měl všeho plné zuby, ale taky musel vše překousnout.

Brzy ráno vstal. Pršelo. Nijak výrazně, ale přece.
Vytvořil své povedené rodince – omylem a také zázrakem – snídani.

Duchem byl mimo, díval se z okna. Když se ho na něco ptali, vždy jen řekl: ,,Co?“
Dursleyovi staršímu z toho tekly nervy.

Když se ranní mlžný opar blaženého nevnímání trochu rozprostřel po celé mysli – ale jen trošinku – a Harry zase začal vnímat o něco víc, všiml si, jak jej pokradmu sleduje teta a její syn.

To samé, když se Vernon Dursley vrátil odpoledne z práce – nečekaně ale přece si jej v sobotu zavolali – něco neodkladného...

Jako by ho sledovali.
Když za tetu leštil stůl, když se šel napít. Když šel na záchod.

Teď dřív než kdy jindy si uvědomoval, jak palčivě mu chybí soukromí, kterého se Snapem na ostrově docílili.

Zamiloval si, jak pokaždé, když se šli jeden nebo druhý osprchovat – takové titěrné drobné nepodstatnosti, kterých za den byly miliony! – ten druhý vždy čekal v domě tak dlouho, dokud pro něj ten první – ten, jež se sprchoval – nepřišel.

Ani jednou nenastala trapná situace, že by se jeden sprchoval a druhý mu tam nevypočitatelně vlezl.

Anebo mohl jít na toaletu, kdy se mu zachtělo.

U Dursleyů byl pomalu ale jistě rád, když se tam dostal pětkrát za den. A dnes, dnes k tomu měl navíc asistenci dvou pohledů ráno a tří párů očí večer. Ať se hnul kamkoli.

Jako by byl zvířátko v teráriu – pomalu jako ten had, na kterého Vernon a Dudley v jeho jedenácti klepali, aby se probral – přesně tak si dnes připadal. Pitvaná žába pod mikroskopem.
Snapeovy patvary naložené ve sklenicích.

,,Oach,“ ujelo mu podrážděně a zase odešel na záchod - ten den asi podvacáté – protože i když ho pohledy sledovaly do místnosti s toaletou, nikdo se ho na ní ještě neodvážil vyrušit. Protože ho oči pronásledovaly celý den – mimochodem, teta si umínila, že dnes Harry ,,pro jistotu“ zůstane celý den v dolním patře; přesně jako to zvířátko pitvané pod mikroskopem – nebylo ani divu, že se Harry snažil prchat od nich, seč mu síly stačily.

Jistě – kuchyň už vyzkoušel.
Jednou si tam šel pro limonádu, pak pro tatranku. A zrovna v té chvíli chtěl někdo z Dursleyů starších v kuchyni taky něco na zub.

Dokonce si Harry vyzkoušel Dursleyovic polevenou ostražitost – vzal si tatranku a oni na to nic neřekli. Jen celou dobu mlčeli a sledovali jej.

Jednou je dokonce testoval – šel do kuchyně patnáctkrát a pokaždé se za ním vydal Dursley, dvakrát z toho jeho teta – ,,prozměnu“; po šestnácté se na něj Vernon obořil, proč tam pořád ,,lozí“.

Po mírné upomínce na to, že Harry už dávno ,,nelozí“, ale že ,,chodí“ a že chodil dokonce dřív než Dudley – načež začal hoch zabořený hluboko, ne, HLUBOKO, ne, OPRAVDU HLUBOKO do křesla natahovat moldánky – byl nemilosrdně vyhozen do svého pokoje.

Bez večeře, nesměl se jim už ukázat na očích.
Jen co se za Harrym zavřely dveře, pronesl hlasité ,,uff“, neboť celý den neusiloval o nic jiného než právě o tento trest. Tedy… mohl být s večeří. Na druhou stranu se najedl dostatečně po čas celého dne, kdy ho nikdo nevnímal a jen ho pozorovali, jak si bere, co chce, z kuchyně.

Pokud bude mít velké štěstí, mohl Harry nalézt něco shnilého a starého pod uvolněným prknem v pokoji. Něco, co si s sebou minulé prázdniny zapomněl sbalit.

To pro případ nouze.

A stejně si nebyl jistý, jestli má jídlo kouzelníků dobu trvanlivosti.

Když se zakousl do jedné Bertíkovy fazolky z asi před před předminulého roku a musel ji vyplivnout, jak byla nechutná – a to měla být dle očekávání dobrá, žádná nová vymoženost s příchutí plísně - dostal odpověď na svou nevyřčenou otázku. Oh ano, i čarodějové vynalezli datum spotřeby.

Té noci si lehal vyčerpaný, ale stejně nemohl usnout.
Říkal si, čím to je.

Přišel na to – nic jím nehoupalo. Alespoň se mu zdálo, že se ostrov celou dobu mírně pohyboval a ukolébával ho ke spánku.

Zvláštní. Celkem stál o to zjistit, jestli si toho Snape taky všiml. Protože on si toho, když byli na ostrově, nevšiml.
24.08.2008 18:17:09
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one