Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den padesátý první – Jedna vysvětlovací…

Na ff.ph.netu Den padesátý první.
Dopis, pche…
Dopis letěl obloukem z Harryho ruky a dopadl na postel. Ne…
Tohle se nedělá.

Jenomže… Brumbál. Kdo kdy říkal Brumbálovi, jak se co dělá? A možná, že by někdo začít měl…
Jeden prokletý dopis… to si Brumbál mohl rovnou odpustit.

Harry byl vážně zvědavý, co na to řekne Snape. Pche – dopis!

S pokřiveným úsměvem kýval hlavou a oči upíral na starou známou lampu naproti jejich domu, mírně stranou, přes ulici.

Již včera mu Dursleyovi dali více než jasně znát, že je tady poslední prázdniny a jenom na práci. Tak se dohodli s Brumbálem.

Měl utéct… Měl utéct, dokud mohl. Teď se místo toho dozvídá z dopisu, že do Doupěte se tyto prázdniny jaksi nedostane, že je musí strávit u Dursleyů a ve ,,jménu jeho dobra“ se nesetká do konce prázdnin ani se svými přáteli.

Pak mu hladce sdělil TU věc a pak, jako by se vůbec nic nedělo, mu měl tu drzost popřát pěkné prázdniny a zmínit jeho narozeniny. Sedmnácté… A on tak doufal, že tady už nebude muset dále pobývat.
Škoda, dal by za to… všechny Dursleyovy, aby se dozvěděl, jak se Snape bude tvářit, až mu TU VĚC bude Brumbál sdělovat.

Ze začátku nepochyboval o tom, že Brumbála okamžitě půjde zabít.

Povzdechl si do brzkého rána, až se na okenní tabuli udělala mlha. Potlačil touhu do ní něco nakreslit, zatřepal hlavou, aby se probral a sešel dolů.

,,Snídaně,“ zasyčela na něj teta Petunie. Harry přešel ke sporáku a uvažoval. Čím byl lepší pobyt se Snapem na opuštěném ostrově než tohle sekýrování? Možná tím, že tady byl za otroka, kdežto tam byl za nepřítele – a to věru bylo lepší postavení.

Jen se usmál příkazu Pomfreyové, aby dnes a další týden odpočíval. Odpočíval… TO bylo VTIPNÉ.


Probudil se s pocitem, že se na něm muselo vyřádit alespoň stádo slonů, tedy… ne přímo na něm, spíše konkrétně na jeho hlavě.

Otevřel oči do bílé místnosti s červeným nádechem. Západ slunce.
,,Takhle se lektvary nepodávají,“ zavrčel na jednoznačného vetřelce v místnosti dívajícího se z okna a stojícího k němu bokem, díky němuž mu dnes bylo tak NESKONALE dobře.

,,Nepovídej, Severusi,“ blahosklonně k němu obrátil hlavu, aby svůj modrý, zpytavý pohled obrátil k obloze. Ještě se párkrát neúnavně zadíval na venkovní vyhlídku a pak si k jeho posteli přisunul židli. Málem by zapomněl, jak skutečná židle vypadá. Bylo to zvláštní a… cizí.

,,Co se tam odehrálo?“ začal ředitel s výslechem.
,,Víte, kdybyste tam s Potterem poslal svého informátora nebo zaměstnance, zajisté by vám to okamžitě vyklopil. Škoda, že nejsem ani jedno z toho,“ ledově a lhostejně pronášel svá slova nehledě na to, jak by to Brumbál mohl brát.

,,Ale no tak…“ ale než to stihl Brumbál dopovědět – jasné oči se mu blýskaly – Severus ho neurvale přerušil.
,,Žádné ,,ale no tak, Severusi“, to, co jste udělal, je nehorázné. Co vám tak dlouho trvalo?! Jak je možné, že jste nás hledali celé věky?!“
,,Mohli jste být dávno doma. A ty ze všech nejlépe to víš, Severusi. To, že jste přepadli přes zábradlí, byla neskutečně nešťastná nehoda.“
,,Oh… zajisté,“ řekl Severus pouze, aby si nadále myslel své. Brumbál vycítili, že se zlobí. Co vše by mu v afektu dokázal Severus vyčíst? Povzdechl.

,,Jakto, že Potter ví o Lily, o mně, o vás? Co o vás vlastně ví? Proč to, že to ví, nevím já? Co jste mu potvrdil a co vyvrátil?! A kdo mu to vůbec ŘEKL?!“
Brumbál začal pokyvovat hlavou, oči přetékaly smutkem.
,,Já mu nic neřekl, Severusi. Přišel ke mně. Chtěl vědět, jestli je to pravda. Neřekl jsem mu… mlčel jsem a tím jsem asi prozradil daleko víc. Pak, až jsem se stačil vzpamatovat, nechtě nic slyšet,“ ukončil Brumbál a Severus s hrůzou zjistil, že pokud se Potter dozvěděl něco navíc, bylo to jen díky jeho neomylné blbosti.

,,Jak jste to spolu vůbec přežili?“ tázal se Brumbál. ,,Co jste tam dělali?“ Severusovi se ale vůbec nelíbil Brumbálův narůstající podezřívavý tón hlasu. Byl od cesty.
,,Co byste řekl, že jsme tam dělali?“ začal uštěpačně, ale bruslil při tom na pěkně tenkém ledě.
,,Co tam dva muži mohli osamotě dělat?“ i když právě vyslovil tu největší hloupost, jakou kdy mohl, díval se Brumbálovi zpříma do očí. Myslel, vážně si myslel, že mu Brumbál jednu vrazí.
,,Severusi,“ jeho hlas oproti jeho výrazu v naprostém klidu a Severus cítil, že ještě krůček a Brumbál ho buďto zabije pohledem nebo mu opravdu jednu vrazí, ,,prosím, nevtipkuj. Není na to vhodná doba.“
,,Kdo tady vtipkuje?“ pokračoval Severus svéhlavě dál.
,,A taky opravdu nevím, kdo nás poslal na již hlídanýostrov?!“
,,Severusi, tohle je vážné. Udělal jsi něco tomu chlapci?!“ Brumbál z rozčilení vstal.
,,Vy jste ho nevyšetřili?“ Severusův hlas byl čím dál tím méně věrohodně udivený.

Brumbál se k němu zprudka nahnul a Severus si říkal: ,Teď mě praští,‘ ale k jeho údivu Brumbál jen chytl látku jeho pyžama pod jeho krkem a mírně ho tím k sobě nadzvedl, tvář byla od té jeho asi pět centimetrů a Severus si říkal, že kdyby ho Brumbál praštil hned, bylo by to daleko lepší.

Místo toho ale prohlásil: ,,Nevrazím ti, Severusi. Ty víš, proč ne. A kromě toho ti to ani nevěřím,“ přes ústa mu přeletěl malý, pochybovačný úsměv pln obavy a Severus se vážně divil, proč to Brumbál dělá. Proč mu nevrazí.

,,Zkrátka proto, protože si to přeješ. Teď chci slyšet odpověď,“ mluvil Brumbál stále klidně.
,,Já taky – kdo to Potterovi nanesl? A co ví o vás?!“ Severus si se zuřivostí nezadal s Brumbálem.
,,Sibyla,“ pronesl Brumbál hladce a ledově zároveň. ,,Teď ty.“
,,Co chcete vědět?!“ štěkl Snape.
,,Cos mu udělal,“ Brumbál Severuse pustil.
,,Nic. Neudělal jsem mu vůbec nic, i když jsem tomu měl jen takhle blízko,“ na prstech jedné ruky ukázal sova milimetr.
Brumbál si oddechl.
,,Proč mu to ale říkala?! Stará nána!“ prskal Severus dál.
,,TAKHLE se o ní Severusi Snape nevyjadřuj,“ zahřměl Brumbálův hlas po prázdném pokoji.
,,Vždy jste měl zálibu v divných lidech,“ uchechtl se Severus a možná to bylo z dost velké části i na svůj vlastní účet.

,,Vážně – co bude s těmi gaunery na Kapverdských ostrovech?“ zeptal se Severus, když oba trochu vychladli.
,,Už zjevně nic,“ řekl Brumbál ledabyle a vstal – odcházel.
,,Nic? Jak - ,,nic“?! Proč jste nás tam pak hnal?!“ vytřeštil Severus téměř oči.
,,Zhruba třetí den, co jste byli s Harrym na cestě, jsme ty zločince zajali…“ řekl Brumbál konverzačním tónem. Jen tak.
,,Oni tam nebyli, když jsme tam přijeli?! Proč jste…“ skočil Snape Brumbálovi do řeči, ale ten pokračoval, jako by to býval Severus neudělal.
,,… po pár týdnech utekli z vězení. Při útěku se snažili zničit svět ovládnutím počasí – všude hrozně pršelo,“ pronášel Brumbál ne nepodobně, jako by to bylo na denním pořádku, ,,a byli usmrceni a pan ministr… byl značně rozladěn.“

Když Brumbál vyšel ze dveří nemocničního křídla, Severusovi se na tváři zračil šok. Vskutku jediné pozitivní na tom bylo, že se ministrovi něco nezamlouvalo, na druhou stranu jaký – to mělo význam, když Severus ani neviděl, jak se ministr tvářil?!
20.08.2008 17:26:15
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one