Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Na ff.ph.netu Den první.

Vskutku se nijak zvlášť nezabýval tím, co bylo, až zaspal.

Byl rád, že se mu konečně podařilo nezvracet a že – i když mu bylo stále zle – usnul a alespoň pár hodin spal.

Snape se naštěstí nijak nehrnul kontrolovat ho v podpalubí, kde nocoval.

Podivně mu to tam připomínalo Surrey, Zobí ulici číslo 12 – přístěnek pod schody. Jen malá místnůstka, aby se tam vlezl a mohl přenocovat.

To, co bylo jinak, byl neustálý a všudypřítomný zápach ryb. Někdy až nepříjemný. Stoprocentně nechutný, když jste měli hlavu v kýblu a slyšet o jídle bylo horší než jít na skřipec.

Vše tohle ale překousl. Vzpamatoval se a vylezl z postele malé, vojensky vyhlížející kajuty.

Do oběda se vzchopil natolik, že byl ochoten vstoupit tam, kde všichni momentálně obědvali. Včetně Snapea.

Opatrně se přesunul k němu blíž, ne snad, že by si rozmyslel, že ho nenávidí, ale těch ostatních se poněkud bál. Vyhlíželi vcelku nebezpečněji a silněji než Snape.

Jeho směrem se zeptal: ,,Proč vlastně jedeme lodí? Nestačilo by se přemístit?”

Snape zkřížil ruce na prsou – jasný znak, že neodpoví – ale k Harryho údivu se slova chopil ,,kapitán” – hnědovlasý, hnědooký svalovec Hopkins.

,,Víte, pane Pottere,” řekl a blýskl při tom bílými zuby, ,,to místo, na které vás vezeme, má jistá bezpečnostní opatření. Abych tak řekl – jsou dotažená do konce,” čím déle mluvil, tím víc se mračil Snape, vypadal jako sopka před výbuchem, ale to Harryho zájem nemohlo schladit a ani mu to nemohlo nijak vadit. Pokud něco chtěl, měl to říct sám…

,,Na tom místě se nedá přemisťovat a dokonce přišli na způsob – který se nám z nich nepodařil vytáhnout – jak přistřihnou křidýlka i domácím skřítkům a skřetům: ani ti už se tam nemohou přemístit. Přenášedla, krby… naprosto nic tam neexistuje. Tedy… Jistě, existuje, ale je to na ostrovech naprosto nepoužitelné.”

,,Hmm, mají to vymakané,” zahlásil Harry, Snape se na něj nevěřícně podíval, otočil se zády a odkráčel na druhou stranu místnosti.

Muži si různě posedali kolem stolu tvaru obdélníku. Kapitán v čele.

Harry ještě chvíli postál. Teď svých spolucestujících napočítal dvacet. Takže měli na palubě dvacet lidí včetně Snapea a jeho?

Zajímavé.

Přisedl si ke stolu, opačná strana i konec stolu od Snapea, přidělili mu nějaké cosi, o čem mu později tvrdili, že to byly vnitřnosti ryby. Byl vděčný, že to nemohl pozřít už u oběda. Mohl by klidně přísahat, že kdyby to Snape dělal, při výrazu, jaký po tom zjištění Harry nahodil, by se od srdce řehtal. Neskonale děkoval všemu a všem, že se Snape ovládl. Rozhoupané moře se svým žaludkem jakž takž zvládali, ale vidět Snapea se smát – ne, to by jistojistě nerozdýchal a pozvracel se.

Žluté zuby, odpudivý vzhled, mastné vlasy, protivný, vzor nesympatie… Nemohl překousnout, že se vůbec něco takového chtělo narodit. Natož smířit se s tím, že s ním má mít nyní ,,výlet”. O učení a jeho schopnostech nemluvě…

Kromě těch stinných to mělo i své světlé stránky – Snape ho po tom, co prohlásil, že je mu dobře, přestal hlídat a kontrolovat. Sám tam pořád mluvil tu s mužem, který se staral o plachty, tu se samotným kapitánem. Poměrně dlouho.

Až Harry nabyl pocit, že se znají déle než jen z této plavby.

Sám si nebyl jistý, co bude dělat, až dorazí na místo. Mluvit o tom se Snapem ale nebude. Neřešil to a vypustil z hlavy vše, co mohl.

Na lodi bylo takové horko, že požádal jednoho z mužů, aby mu přinesli lehátko.

Muž splnil Harryho přání během pěti minut. Lehátku tak trochu upadávaly nohy, sem tam rezivělo, bylo plné pavučin a molitan na něm byl nepatrně prodřen – nic, co by se nespravilo pár tahů s hůlkou. Tak ji Harry vytáhl a pomohl lehátku k dokonalosti. Trochu mu chyběly sluneční brýle, usoudil však, že až usne, slunce ho trápit nebude.

Vysvlékl si to málo, co bylo přebytečné v takovém horku – kalhoty a tričko – a lehl si.

Čelem k moři, zleva zahlédl neobvyklé pohyby.

Snape a Hopkins na něm viseli očima. Hopkins měl dokonce otevřená ústa v úžasu. Snape se mírně mračil, pak však něco přeletělo jeho očima, čehož si Harry nemohl všimnout na tu dálku, která je dělila. Začal se mírně škodolibě usmívat.

Harrymu už začalo být nepříjemné, jak se na něj muži dívají. Začal se ošívat.

Hopkins udělal pohyb, jako by chtěl k Harrymu přijít, pak však Harrymu zatarasila Snapeova záda výhled.

Snape kýval hlavou a očividně něco do Hopkinse hustil. Ať už chtěl říct brunet cokoli, po slovní přestřelce, kterou se Snapem právě absolvovali – Snape se stále tváří jako rak chopící se kořisti větší než je sám – zůstal kapitán u kormidla.

Hopkins měl stále tendence po Harrym pokukovat – což se mu osobně nijak nezamlouvalo – v tom mu však definitivně zabránil Snape, když po Harrym hodil konečně znechucený pohled – poslední – a výhled Hopkinsovi zatarasil svým tělem úplně. Harry tedy viděl jenom jeho černá záda – nikoli, Snape se neopaloval, Harry měl na mysli jeho černý hábit.

A Snape Hopkinse dál obtěžoval svou přítomností.

Harry se vzbudil o pár hodin později. Slunce právě zapadalo za obzor. Nádherný pohled.

Poškrábal se na nose a…

,,Auuu!” vykřikl, všiml si ruky a vyskočil z lehátka úlekem. Hnal se do své místnosti na spaní – kajuty – a vyhrabal z kufru zrcátko. Celý se zhrozil.

Teď směl s klidem prohlásit – vypadal hůř než Snape.

Bolelo a pálilo to jako čert, měl neskutečnu žízeň – v puse Sahara (doslova) – a měl podezření, že do půl hodiny dostane horečku.

Co teď? Za Snapem nechtěl – zkrátka tabu a hotovo, za ním nejde. Ale za kapitánem taky nemohl. Ne po tom, jak se na něj díval a už vůbec ne po tom, co poslechl Snapea místo aby ho přišel upozornit. Mělo ho napadnout, že i když je zvyklý být v Anglii celý den venku bez čehokoli a sekat například trávník, že zde to bude jiné. Že se spálí.

,Já idiot! Tak tohle tam kuli! Snape nahodil své sítě – jak jinak?! Že mi to nedošlo… Opalovací krém, slunečník, cokoli! Pitomec, neskutečný pitomec!‘ honilo se mu hlavou.

Ani pro sklenici vody si jít nemohl. Kdyby ho kdokoli potkal… ani domyslet. Ne, tohle by bylo příliš riskantní. Ale co měl tedy dělat teď?

Lehl si na kraj postele. Posunul se víc do jejího středu a než se nadál, spal jako štěně. Bolest, hlad i žízeň, vše pominulo.

01.07.2008 17:21:53
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one