Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den šedesátý čtvrtý – Končí pohádka; začíná realita aneb smutné konce veselých Podivných prázdnin.

Na ff.ph.netu Den šedesátý čtvrtý.

Nezapomeňte nechat komentář! XD

Bradavický expres se rozjížděl. Studenti nastupovali, rodiče vystupovali, zastavovali se a mávali.

,,Harry! Musíš nám vše povědět! Ani nevíš, jaký jsme o tebe měli strach,“ hustila do Harryho Hermiona.
,,Jo, kámo, musíš nám všechno vyklopit,“ usmál se na něj Ron pokřiveně.

Harry roztáhl ústa v pořádně velkém úsměvu.
Půl cesty bylo pryč a vlak uháněl o závod s větrem. Harry svým přátelům pověděl vše, nač si vzpomněl a na co si nevzpomněl - na to měl celou věčnost, říct jim o tom.

Všichni se sbíhali do Velké síně na večeři po dlouhé cestě, u které se přeseděli až až.

Bradavice vypadaly do detailu tak, jak si je Harry pamatoval. Po cestě potkal Skoro bezhlavého Nicka, Krvavého barona, Tlustého mnicha i Šedou dámu.

Všechny uctivě pozdravil. Všichni mu odpověděli.
Harry mířil ke dveřím do síně, když tu zahlédl probíhajícího Phinease Nigeluse.

,,Dobrý večer,“ pozdravil Harry slušně.
Phineas se zastavil, zarazil se v pohybu a změřil si Harryho, jako by přemýšlel nad tím, jestli mu Harry stojí za odpověď. Nakonec se asi rozhodl, že ano, neboť odpověděl: ,,Dobrý,“ a upaloval z obrazu na obraz dál.

Harry se ušklíbl a šel vprostřed svých dvou přátel dál, když tu ho zarazil sametově chladný hlas.

,,Ale ale, pan Potter… a jeho dva přátelé,“ Snape je probodával pohledem, když se Harry na něj otočil. Když se otočili všichni tři, Snape mírně sklopil hlavu a zrak, jako by je zdravil, nic víc…
,,Dobrý den, pane profesore,“ odpověděl Harry a vyčkával, co bude dál.

,,Jdete dovnitř?“ otázal se Snape prostě, díval se při tom na obrovské dveře, za nimiž se schovávala Velká síň se spoustou lidí, pěti stoly, z nichž byl jeden hlavní a čtyři kolejní a se spoustou lavic na sezení a předně – se spoustou jídla.

,,Ano, pane,“ odpověděl Harry za dva své přátele, jež si Snapea měřili dopředu a pro jistotu zlobným pohledem. Vyčkávali.

,,Dobrá, kousek vás doprovodím… nevadí-li to?“ zeptal se Snape.
,,Jistěže ne,“ řekl Harry okamžitě, aniž by bral ohled na přátele.
,,Jaké byly prázdniny, slečno Grengerová, pane Weasley?“ zeptal se Snape konverzačním tónem bez nějaké zvláštní známky zájmu a především byla otázka prosta jakéhokoli náznaku, že se je na ni neptá pokaždé.

Po neurčitých odpovědích ,,dobré“ se Snape zaměřil jen na Harryho.
,,Takže školní rok,“ povzdechl Severus Snape neurčitě.
,,Jo konec prázdnin,“ smutný úsměv se mu tváří mihl jen zlehka.
,,Víte… včera jste se mě ptal…“
,,Ano, vím,“ Snape nemusel dopovídat, na kterou otázku myslel, protože Harry na ni pořád myslel stejně usilovně, jako tomu bylo včera.

Snape kývl. ,,Nic se nemění,“ řekl hladce. Harry se v šoku málem zastavil. Málem.

,,Avšak,“ pokračoval Snape mírně pobaveně, neb si Harryho… zaváhání povšiml, ,,nic po těchto poněkud zvláštních prázdninách nezůstane úplně stejné. Řekněme to takhle,“ obrátil se Snape definitivně na Harryho, ,,nikdo nemusí vědět, jak je to s námi ve skutečnosti, alespoň zatím ne… ale já myslím, že mi naše dohoda bude vyhovovat nadále. Také už o tom nechci nikdy nic slyšet. A to ani za rok ne,“ Snape se, tentokrát s opravdovou úklonou, otočil a odcházel.
,,Nejdete jíst?“ zeptal se Harry udiveně, se zdviženým obočím.
,,Zaprvé, pane Pottere, ještě něco mám. Za druhé, bylo by krajně podezřelé - a to především pro mé Zmijozely, kdybych tam napochodoval s vámi třemi,“ ušklíbl se, ,,za třetí, odebírám Nebelvíru pět bodů za nevhodné chování.“
,,Pane?“
,,Tak přesně tohle chybělo v předešlé větě, pane Pottere,“ opět se otočil a odešel.

Ať už byly tyto podivné prázdniny pro Harryho sebevíc zvláštní, sebevíc náročnější nebo cokoli jiného, říkal si Harry a sem tam se podíval po očku na profesorský stůl, kde se dobře bavili Snape, McGonagallvá a Brumbál, něco díky nim získal.

Vlastně dvě věci. A to opravdovou schopnost jednat se svou magií přímo, ale především získal jednoho profesora na svou stranu.

Asi mu pošle narozeninový dárek nebo něco podobně patetického jen proto, aby ho vyvedl z míry. Třeba se z toho stane zvyk. A třeba přebere Brumbálovo (pomyslné) žezlo a bude jeho pokračovatelem. Ale to vše bylo příliš daleko. Ještě musel porazit lorda Voldemorta.

Byl si ale jistý, že to dopadne dobře. Musí. Má po boku své přátele. Lidi, které nade vše miluje.

A má po svém boku - o čemž si už ani nedovolil pochybovat - jednoho známého, kterého si tyto prázdniny získal, stejně tak jako on si získal jeho, Harryho.

To pouto nebylo povrchní, Harry si byl jistý. A ať už se bude Snape chovat jakkoli… měl toho praštěného parchanta, netopýra jednoho, docela rád. Člověk ho zkrátka musel poznat - a na to tyhle prázdniny byly, protože, říkal si Harry, když objímal svou Ginny ve Velké síni, kde jinde by Snapea mohl víc poznat než na pustém ostrově?

Za tuhle část podivné přízně osudu byl Harry vděčný.
16.03.2013 22:13:36
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one