Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den šedesátý třetí – Vysvětlete mi: jak to mezi námi bude dál?

Na ff.ph.netu Den šedesátý třetí.

Předposlední.

,,Co bude dnes, pane?“
Prázdniny za nimi definitivně zavřely dveře. Nechtěly je. Vystrnadily je.

Poslední volný den před dalšími deseti měsíci školy. A kdo ví, nebude-li to rok, kdy Harry konečně porazí Voldemorta. Kdo ví, co mají v kartách přichystáno?

,,Dnes se půjdeme projít,“ vzhlédl Snape od práce.
,,Za půl hodiny,“ dodal a zase se sklonil k pergamenům.

,,Za to, co jste tyto prázdniny dokázal si zasloužíte odměnu. Vybírejte,“ řekl a ukázal na poloprázdnou Příčnou.

Harry zahlédl jeden obchod.
,,Mohu?“ ujistil se, Snape jen pokynul hlavou.

Harry ukázal, aby Snape čekal a rozběhl se k obchodu.
Vyrazil z něj po pár minutách se dvěma kopečky zmrzliny.

Severusovi podal zeleně vyhlížející.
,,Máta,“ oznámil mu a vrazil mu ji do ruky.
,,Nevěděl jsem, co chcete,“ dodal plaše, když viděl, jak si ji Snape měří.

,,Myslel jsem, pane Pottere, že to, co si vyberete, zaplatím,“ řekl suše, tak suše, jak se jen dalo s kopečkem zelené zmrzliny v ruce.

,,Nicméně děkuji. Co to máte vy?“ dodal se zájmem.
,,S příchutí dřeva,“ zašklebil se Harry.

Chvíli se procházeli mlčky, pak zasedli k jednomu z četných posezení - ta část Příčné, kam Harry obvykle nechodíval.

Snape objednal opravdové zmrzliny a taky se kvůli nim pěkně plácl přes kapsu. To i přes Harryho četné protesty, že on tak drahou zmrzlinu nepotřebuje.

,,Ticho kluku, ani nevíš, jak chutná,“ neudržel se Snape, který tohle chození kolem a přemlouvání o nedůležitosti sebe sama nesnášel. Ještě víc nesnášel, když se někdo ostýchal – pokud někomu něco nabídl, to přemlouvání kolem bylo VÁŽNĚ pod jeho úroveň – kdyby tomu hloupému klukovi nechtěl nic koupit, zkrátka by to neudělal.

Harry na to řekl jen své potměšilé: ,,Fajn.“

Jejich první zmrzliny téměř snědli, ale když se dostali přes povrch a narazili Harry na jahodu a Severus na příšerně sladkou čokoládu, vyhodili je se svorným ,,fuj“.

Poté, co jim donesli pravé zmrzliny - Snapeovi vanilkovou a Harrymu z hořké čokolády, Harry neskonale všímavě poznamenal, že jsou tyhle zmrzliny daleko lepší.

,,Pane Pottere,“ oslovil ho Snape znenadání, ,,proč jste tak zamlklý? Co se děje?“
,,Můžu se ještě předtím, než načnu tohle téma, zeptat, proč mi chcete něco kupovat? Vy? Zrovna vy?“ zažádal odpověď Harry.
,,Dobrá. Oslavujeme něco, co by být oslaveno mělo. To jest vaše prozření ohledně magie a toho mála kolem ní. Protože to všechno se vaši spolužáci dozví o hodně, hodně, hodně později než vy. Toto všechno. Oslavujeme, že jsme zakopali válečnou sekeru, jak rádi říkají mudlové,“ při tomto Harryho oči potemněly a Snape si toho všiml, ale zatím na to nic neřekl. Už tak stačilo to, co řekl a jak nebelvírsky to vyznělo – málem vrátil zmrzlinu zpět na talíř.

,,A také oslavujeme vaše narozeniny. To jen abyste neřekl, že jsem škrt a že jsem vám jako jediný fanoušek… nepopřál. I když poněkud pozdě,“ Snapeovi se rty zkřivily v znechucení nad proneseným.
Harry se zasmál.

,,Řekněte - zapomenul jste na mé narozeniny, nebo se vám to jen hodilo: ,,zapemenout“?“ Harry Snapea sledoval ostražitým pohledem.

,,Hm… Třetí možnost by nebyla? Ani jedna totiž není správná. I když v nastaveném světle… ne, nezapomněl jsem na ně - kdybych si směl vybrat jen jednu z těch možností, byla by to ta, že se mi hodilo na ně zapomenout, přehlédnout je… pravda je ovšem daleko prozaičtější,“ pokrčil Snape rameny.
,,Co je to za pravdu, smím-li to vědět?“ zeptal se Harry zdvořile.
,,Já narozeniny neslavím. A to ničí narozeniny. Své, svých… známých. Takže netuším, proč mi Albus ještě stále dává na mé narozeniny knihy. Já mu to nevracím. Nikdy. Vím, že by spousta z mých známých ráda snila dál svůj sen a dávala mi dary. Většinou to všechny odradilo, že jsem jejich nadšení a dary neopětoval; udělali tu chybu jednou a přestali mi dávat… dárečky. Ale Albus ne…“ při tom se zamyšleně podíval vzhůru a zakroutil hlavou. ,,Já nemám rád svátky, narozeniny, svatby, pohřby. Je to dle mého názoru vždy jenom fraška. A pokud to někdo slaví - fajn. Ale ať s tím neobtěžují druhé. Je to podle mého malá osobní oslava - ale co ty ciráty kolem? Vždyť je to jen samý shon a povinnost. Nač slavit, že jste o rok starší? Zase. Já to vážně nemám rád. A vážně od nikoho nic neočekávám. Naproti tomu očekávám, že se nic nebude vyžadovat po mně. Jsou věci daleko důležitější, hodné oslavy. Že jste něco dokázal, například. Ale narozeniny? Ne… Proto jsem to ani nepřipomněl. Na druhou stranu mě zaráží, že jste mlčel vy.“ Snape si Harryho změřil zvědavým pohledem.

,,Já je neslavím. Ale jen z donucení, řekněme. U Dursleyů se na ně zapomínalo nebo se opomíjely. Takže…“ Harry neurčitě pokrčil rameny, studoval pohledem talířek zapatlaný zmrzlinou.

Snape se na moment odmlčel, než se zvědavě zeptal: ,,Vážně to u nich bylo tak zlé? U Petunie?“

,,Ne, u Petunie ani ne. V tomto hledu byl asi horší Vernon. Ale lehké jsem to tam neměl… můžete mi věřit,“ na Harryho rtech se zformoval malý, smutný úsměv.

,,Spával jste opravdu v přístěnku pod schody?“ zeptal se ještě Snape. Dostalo se mu malého přikývnutí. Snape nic neřekl, jen svou lžičku ponořil zpět do zmrzliny.

Na chvíli se mezi nimi rozprostřelo ticho, než Harry navázal tam, kde navázat chtěl.
,,Dává vám dárky, protože vás má rád. Záleží mu na vás. A jsem si jistý, že až je jednou nedostanete, postesknete si. Ne kvůli tomu dárku přímo, ale kvůli tomu, co obsahoval, co symbolizoval,“ zarozumoval Harry, ale ani si nedovedl představit, co to udělalo se Severusem.

,,Co podle vás symbolizoval, pane, Pottere?“ usmál se Snape záhadně… tak… přezíravě, ale vůbec ne ve zlém.

,,Něco jako: ,,Ahoj, jak se máš? A všechno nejlepší! Protože dnes ses narodil, slavíš narozeniny a já si ne tebe vzpomněl. Jsem tady a jsem s tebou.“ Takhle nějak, myslím,“ řekl Harry svůj názor bez obalu… a jen s malým rozmyšlením.

Snape pokýval zamyšleně hlavou.

,,Pane profesore – vy nepůjdete do školy před jejím začátkem?“ vyzvídal Harry.
Snape se na Harryho zamračil, zvedl obočí.
,,Jsem snad nějaký mudla?“ ohradil se. Pak kápl božskou – zakroutil zamítavě hlavou.
,,Do školy chodí předem jen zástupkyně. A ředitel… občas.“

Snape si Harryho na krátký okamžik měřil tak nepříjemně, že měl Harry podezření, ani netušil, jak, že zrovna před pár lety, když sám nastupoval do školy, Brumbál v Bradavicích byl.

,,Aha,“ řekl plaše a omluvně se usmál, než zmlkl docela.
,,Vysvětlete mi, pane profesore,“ nakousl Harry nakonec své kyselé jablko, ,,jak to mezi námi bude dál?“
,,Dál?“ podivil se Snape do ohlušujícího ticha, které pro Harryho nastalo.

,,Vy dál budete chodit do školy a já dál budu vaším profesorem. Rok. Ještě jeden rok,“ pronesl Severus.
,,Myslel jsem,“ lezlo to z Harryho jako z chlupaté deky, ,,jak se k sobě budeme dál chovat? Vy mě budete ponižovat a já vám to budu oplácet?“ dodal Harry poněkud plaše.
Snape ho obdařil dalším ze svých zvláštních, strašlivých úsměvů.
___
Ass nota:
Zmrzka pro Kuka a Kys. Je to takový malý dárek za ty polemiky a tak… No a taky proto, že mě ten nápad od nich nadchnul, že si to zaslouží a tak vůbec.
01.09.2008 17:15:54
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one