Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den šestnáctý – Nastolení pravidel.

Na ff.ph.netu Den šestnáctý.

OK... co to tehdy mělo znamenat: mělo to znamenat to, že jim začalo z ostrova hrabat. Toť vše k tomu, co jste v té... nedávné kapitole nepochopili. SS byl tak mimo, že ani nevěděl, co má celou dobu na sobě. Obdobně Harry. Harry ale svůj šok - bez ohledu na to, co jsem napsala či ještě napíšu - prodělal první den. Sedmnéctá kapitola šestnáctého dne. Příjemné čtení, komentáře potěší.

Vstali a posnídali.
Severus viděl, jak se pod tíhou vlastních pravidel Potter svíjí a dusí se jimi. Téměř lituje, že tato pravidla nastolil on, pročež by bylo nesmyslné, aby si je sám porušil. Rozumějte – nechtěl se Snapem snídat.
Tak, s vypětím všech sila, napnutím veškerého sebeovládání společně vylovili kůru, podívali se na počet čárek a vryli další.
Jak melodramatické.
Kdyby to bylo na Severusovi, nedělal by s tím takové štráchy. Vždyť… nedalo se nic dělat, museli vyjít z dané situace, i když to byl den šestnáctý, který si mohl někde užívat… Dobrá, stejně by si s největší pravděpodobností neužíval, ale byla by to alespoň jeho volba. Jenže takhle?
Jedenáct dnů tady trčí s Potterem – Potterem – a nemůže přijít na to, jak se dostat zpátky. Jak dát vědět Řádu… komukoli. Byl zcela bezmocný.
Jediný, kdo mu tady dělá společnost… Potter. Není divu, že nevěděl, co má na sobě. Vždyť to bylo v porovnání se situací naprosto nepodstatné!
Všiml si změny.
Potter byl zjevně hodně naštvaný, když na oběd nepřišel. Ano, říkal, že nemusí pořád obědvat společně, ale i tak… Bylo to poprvé za ty dny, kdy ho na oběd neviděl. Kdy ho opravdu od snídaně do večeře neviděl. A Severus chodil v kruzích ne proto, aby vymyslel, jak zpět, ale aby vymyslel otázky a odpovědi na večer.
Zvláštní… rána zapomínal, aby se těšil na noci…? Těšil? Co to má, u veškerých Morganiných poskoků, znamenat?!
Pravdou, ať už tohle bylo jakkoli, zůstává, že dny, kdy se neměl s kým bavit, mu utíkaly zhruba stejně rychle, jako závodní šnek řídící svůj vůz – želvu. Horší bylo – on ani nevěděl, co ráno dělá. Neměl zdání, jak to kolem něj vypadá.
Soustředil se – bílý písek.
Kde je Potter??!
Průzračné moře.
Co když se u něco stalo?!
Tomu? Ne.. Tomu se nikdy nic nestane!
Jenomže náhoda je blbec!… říkala babička.
To se mám ztrapnit a jít ho hledat?!
Budeš ho stejně mít na svědomí jen a jenom ty…
Nemůžu dopustit, aby se mu něco stalo stejně jako nemůžu dovolit, aby mě viděl na lopatkách! Pokud se rozhodl mě celou dobu nevidět, asi…
Pak prý, kdo se tady na co soustřeďuje!
Přistihl se, že přešel celý den, celé hodiny a on jako na trní očekával večer a večeři.
Severusi, blázníš…
Definitivně se mu to potvrdilo, když ho viděl přicházet.
Vcelku nespokojený, ale vyhlížel smířeně.
Snape se odhodlával asi déle než normálně, ale spustil: ,,Když jsem byl mladý, skutečně jsem vašemu otci záviděl,“ začal. Tušil, že tohoto bude jednou litovat; nechtělo se mu svěřovat, jenže… ještě méně se mu chtělo se s Potterem… TEĎ hádat. Docílil vhodným výběrem a obětí příměří – alespoň doufal.
,,Měl slávu, jakou já ne. Měl peníze a postavení, o kterém se mi ani nesnilo. Tužby, které se mě netýkaly. Později ženu, kterou by si mohl každý přát. A i když udělal nějakou hloupost, nikdy nebyla nenapravitelná. Ne tak, jako ta má,“ pohledem zabloudil na své levé předloktí. Harry věděl, že skrze látku Snape tuší znamení zla. Jako by ho viděl, cítil… jako kdyby na sobě neměl ten cár látky.
,,Dotklo se mě to,“ řekl Harry s pohledem na špičce boty. Dlouho mlčeli. Harry si promýšlel, co Snapeovi řekne. Už si nemyslel, že by se Snape začal opravdu snažit.
,,Ani nevíte, jak v těchto stísněných podmínkách bylo těžké vyjí s hlavou nad hladinu a nadechnout se, uvědomit si, proč se doma nedusíme tak jako odříznutí od civilizace. Navíc jsem své nápady dal všanc dospělému muži. Někomu staršímu, kdo měl být naopak oporou mně. Už to víckrát nedělejte. A teď,“ zarazil veškeré Snapeovi poznámky, ,,se ptám…“
,,Dobrá,“ kývl Snape nevýrazně.
,,Přinesl jste suvenýr?“
,,?“
,,Část naší dohody…“
,,Zapomněl jsem,“ šeptl neslyšně Snape; sklopil zrak.
,,A jídlo?“
Zavrtěl hlavou.
,,Nevadí, já taky ne.“
Snape přikývl. Harry se trhaně nadechl.
,,Hrozně jsem Dudleymu záviděl, když jsem byl mladší. Měl vše a já neměl nic. O to palčivější to bylo, když jsme měli narozeniny. Mé se přehlíželi a jeho…“ po tváři mu přeběhl smutný úsměv. Snapeovi toto gesto bezděky připomnělo Lupina. Skromný úsměv, který tu nebyl proto, aby ho někdo litoval. Prostě jen byl. Úsměv byl smířený. A smířlivý.
,,Choval se jako spratek. Nefalšovaný,“ dodal Harry.
Severus se zamyslel.
,,Nedávali vám dárky?“
,,Nikdy. Vlastně… když jsem nastoupil do Bradavic, aby to nevypadalo divně. Zjevně se domnívali, že by bylo zvláštní, kdybych – když nemám ty přátele – od nikoho nic nedostal.“
,,Nebavíte se s nimi o svých…?“
,,O ničem se s nimi nebavím,“ uťal Harry tento druh hovoru hned v počátku, aby Snape nepochyboval. Harry ho přejel prozíravým, ještě smutnějším pohledem. Nebo možná… ne smutným, nýbrž smířeným.
,,Teď hádka,“ řekl Harry.
,,Ne,“ zavrtěl zamítavě hlavou.
,,No tak!“
,,Nechejte toho, Pottere. Řekl jsem ne.“
,,Pokud to neuděláte, přeroste vám to přes hlavu. Neuděláte to dnes, neuděláte to zítra – začarovaný kruh. Prostě to musíte udělat. Jasné?“ čekal na souhlasné pokývání, kterého se dočkal.
,,Neustále porušujete bezohledně pravidla.“
Harry otevřel a zavřel pusu.
,,To jen porto, že mi neříkáváte pravdu, zamlžujete ji přede mnou.“
,,Vždy jen, abychom vás chránili,“ oponoval Snape.
,,Což neznamená, že mě tím neuvrhnete do ještě většího nebezpečí! Snažím se pátrat po příčinách vašich lží. Vždy to totiž v závěru vrhá špatné světlo na mě! Na mou hlavu dopadají důsledky. Potter něco udělal? Něco se pokazilo? Jeho vina? Potter něco neudělal? Zase jeho vina! Víte?“
,,Možná si jen, pane Pottere, neuvědomujete, že se vám snažíme zachránit život!“ odvětil Snape.
,,Jsem dost kompetentní k tomu…“
,,Tím víc nás uvrhujete do nebezpečí!!“
Harry se párkrát zhluboka nadechl a vydechl, zavřel při tom oči a počítal, dokud necítil, že se uklidnil.
,,Fajn… Dobrá, dobře, skvěle.“ Oči otevřel a zaměřil je na Snapea.
,,Beru,“ sebral se a šel se uložit do jejich domu.
,,Počkat!“ zastavil Snapea ještě Potterův hlas.
,,Co?“
,,Proč ,,bezhodleně“, proč ne ,,bezostyšně“?“
Snape Harryho přejel pátravým pohledem.
,,Odkdy slovíčkaříte, pane Pottere?“
Ticho.
,,Zjevně proto, pane Pottere, že je bezohledné nechat nás za vás riskovat životy, přitom vzdorovat Brumbálovým pokynům. Které má, jen tak mimochodem, promyšlené přesně tak, aby se nikomu nic nestalo. Jenže když do toho zasáhnete vy…“ odmlčel se.
Nadechl se: ,,I když je fakt, že ostych vám taky nehrozí.“
S tím Snape zaklapl dveře.
16.03.2013 22:38:42
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one