Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den šestý – Když se daří, tak jsme v úplné…

Na ff.ph.netu Den šestý.
Probudil se a nedoufal v nic víc, než že se mu to všechno zdálo.
Ale když otevřel oči, slunce ještě nemělo takovou sílu, zjistil, že se mu to nezdálo. Nadzvedl hlavu, zahlédl Snapeovu siluetu a zase jí praštil na zem, ruku přitiskl na čelo.
Další důvod ho nenávidět mu nanutil Brumbál – Snape pro něj připravil lektvar, díky kterému nepotřeboval brýle. Už alespoň chápal, proč nebyl Snape vděčný jemu otci za záchranu života – sám by radši oslepl, než aby si od něj vzal ten lektvar. Přece teď vidí bez brýlí – díky Brumbálovi a jeho ,,schopnostem“ – a štve ho Snapeova přítomnost na tomto ostrově.
Uvědomil si, že včera si vlastně nestihl nic prohlédnout a ani nezačal plánovat cestu domů – prostě strávil čas jeho ztrácením. Museli se dostat domů co nejdřív. Museli.
Nepřežil by to tu s ním ani týden.
Vstal. Hodil nevraživý pohled na svého profesora. Na jeho oblečení, pak na své. Pouhé cáry. To si včera taky neuvědomil.
Nebude Snapea budit, to ani omylem. Ale nezůstane tu ani než se vzbudí.
Opatrně, v tichosti šel zase projít celý ostrov. Nyní přesvědčen, že si bude všímat detailů.
Moře mělo krásnou modrou barvu, bylo průzračně čisté. Alespoň při krajích, tam, kde se písek vléval do moře a moře omývalo písek. Od pohledu byla voda teplá.
Obcházel střed, vyhýbal se mu, seč mohl. Ani nevěděl, proč. Ostražitě sledoval palmy, stromy ve středu ostrova. V duchu si udělal poznámku – musí se Snapea zeptat, jestli vznikají i ostrovy, které jsou předurčeny pro čaroděje.
Když totiž hleděl na palmy smíšené se stromy – každé exemplář jiný – byl přesvědčen, že to v mudlovském světě neexistuje.
Skaliska byla vysoká. Některá vyhlížela i ostře, ale nebylo to nic, nač by si Harry netroufl vylézt.
Vlastě proč ne? Třeba odtud uvidí něco, co zdola přehlédli včera.
Vyšplhal se tam, nicméně víc než zdola neviděl. Dokonce ani s tím ostrozrakem, který mu Snape umíchal v těch svých patocích.
Čím dál se podíval, tím zamlženěji viděl, až se mu slily obzor s mořem v jedno.
Slez dolů se snahou poznat alespoň něco. Nepodařilo se mu to. Až na poznání, že neměl zdání, že opravdu existuje kulatý ostrov. Absolutně nečekal, že by něco takového mohlo být víc než jen pouhé fantasmagorium.

Probudil se, protáhl, pohledem zalétl na místo, kde spal minulou noc Potter. Ušklíbl se a… Moment, kde je Potter?!
Rychle vyskočil na nohy. Rozhlížel se okolo. Neviděl nic víc než vlny, které se mu vysmívaly. Dávaly jasně najevo, že tady nemají – on a Potter – co pohledávat.
Slunce bylo vysoko, mohlo být kolem poledne.
Náhle zahlédl, jak se k němu šouravými kroky blíží postava. Rozběhl se k ní.
,,Co si o sobě vlastně vůbec myslíš, ty nevděčný spratku?!“ měl na mále, aby mu jednu nevrazil. Divoký pohled jemu tak cizí dával Harrymu znát, že o tyhle útěky by se už pokoušet neměl.
,,Byl jsem prozkoumat…“
,,Mně to nezajímá! Už jste se úplně pomátl?! Co kdyby…“
,,Nekažte mi tu, buďte tak laskav,“ rozkřikl se Harry.
,,Už vůbec se nesnažte kohokoli přesvědčit, že vám na mé osobě záleží. Tak se, LASKAVĚ, nestarejte.“
,,Něco vám povím,“ přešel Snape k vrčení, ,,dokud za vás zodpovídám, budete mě na slovo poslouchat.“
,,Jak toho docílíte?“ zvedl Harry pohrdavě hlavu. Snape měl už vážně blízko tomu jednu mu vrazit. Hodně, hodně blízko.
,,Byl jsem prohledat tohle místo,“ začal Harry náhle smířlivěji.
,,Nic jsem nenašel. Očekávám od vás, pane, že sestavíte plán, jak nás dostat zpět…?“
Snape uklidnil svůj vztek, zaměřil pozornost na žvásty, kterými ho teď mladík oblažuje. Opět se svou vynikající dedukcí neuspěl, ale nebylo to nic, co by od něj Snape nečekal.
,,Jak to podle vás mám udělat? Ostrov je prosycen kouzly. Nemám nejmenší tušení, kam nás proud zanesl. Nemůžu ani pořádně určit výchylku od skutečného původního cíle. Ten les, který je za námi… tam bych se taky moc neodvažoval. Už pěknou řadu let nemám tušení, jaký mají lodě jízdní řád, tak…“
,,Chcete mi namluvit, že to tady se mnou jen tak nějak přežijete? Jak dlouho nám bude trvat, než se navzájem pozabíjíme?! To budete nečinně čekat? Co můžeme udělat MY?!“
,,Maximálně čekat, kdy nás najde ministerstvo nebo Řád…“
,,Do té doby?!“ zeptal se Harry konsternovaně, navztekaně, pobouřeně zárověň.
,,Do té doby bych doporučoval postavit přístřešek. Jednu noc nám to prošlo bez újmy, ale obávám se, že v tom lese je víc než jen stromy…“
,,Co chcete dělat?!“ zeptal se, když Snape zamířil k lesu.
,,Najít místo na přežití do té doby, než… nás najdou.“
,,Neříkal jste právě…? A copak nějaké kouzlo…?!“
,,Jste úplně pitomý nebo neposloucháte, co vám říkám?! Ostrov je prosycen kouzly proti přemístění, kouzlům, přenašedlům, případným teoretickým krbům. A co je horší, Pottere, NEMÁME HŮLKY! I kdybychom je snad měli, TADY s nimi nic nezmůžeme. Tohle nejsou Bradavice, vy ignorante!“
,,Tak jak bez hůlky poznáte, že je ostrov prosycen kouzly…?!“ papouškoval po něm Harry, snažil se o nejjedovatější tón, jaký kdy použil.
,,Nejsem takový ignorantský imbecil jako vy. Stačilo by vám se na chvíli zastavit a – Merline, nemožné! – zamyslet se! Cítil byste tu bariéru. Teď, jestli mě omluvíte…“
Harry se těsně před lesem šokovaně zarazil. Snape – Severus Snape – mínil čekat, až je někdo zachrání?!
Povzdechl si. Zamířil do lesa za ním.
,,Jestli nemáte co dělat,“ ozvalo se mu ukázkově u pravého ucha, stejně tak ukázkově se lekl a nadskočil.
,,Můžete mi v tichosti pomáhat,“ při slově ,,tichost“ se mu v očích zalesklo nepěkným způsobem.
,,Co mám dělat, pane?“ opáčil drze, jakmile se vzpamatoval.

Les – tedy spíše prales – byl zvláštnější, než Harry předpokládal.
Bylo to jako z těch uhozených filmů, na které se teta Marge občas dívala, když přišla k Dursleyům na návštěvu.
Samé zelené stromy posázené hustě vedle sebe. Občas jako by vás někdo odněkud pozoroval, ale vy jste neměli šanci ho nebo je zahlédnout. Sem tam nějaká ta liána, různé rostliny – některé vyhlížející nebezpečně, kameny, světlo procházející skrze zelený strop z korun větví, skrze zelené listy stromů.
Vše zářilo zeleným nádechem – Snape v tom světle byl vážně směšný. Plus ty cáry, co měl na sobě. Pohled Harry shledával bizarním.
,,Pohledáte určité dřevo,“ oznámil mu ten netopýr s potutelným úsměvem, který se Harrymu nelíbil.
Měl pravdu – od té doby samé dřevo…
16.03.2013 22:49:47
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one