Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den třetí – Věšte vlajky, hrajte famfáry, pánové přichází! Aneb… co se odehrálo za dveřmi?!

Na ff.ph.netu Den třetí.

Tu noc rozhodně na růžích ustláno neměl. Spíš na trnech. Měl srdce v krku, když se ukázal být Snapeův předpoklad správný.

Hopkins mu bušil na dveře v alkoholovém opojení.

Nesmírně se mu příchodem Snapea ulevilo. Sice měl o incidentu jen matné povědomí, když se vše událo za dveřmi, ale i tak slyšel zřetelně Snapeův hlas a jeho ,,přesvědčovací metody” – byl nadšený, že se toho nemusel účastnit. Myslel si však, že se Hopkins později vrátí a vyrazí dveře, ale z nějakého jemu prapodivného důvodu se tak nestalo. (Jaký to byl asi důvod, když se tam Snape na zbytek noci se svou židlí přestěhoval, že?!)

Jediné plus toho dne – zmizela bolest hlavy i spáleniny jako mávnutím proutku.

Když odcházeli z lodi, Hopkins na něj házel zasněné a zamilované pohledy – ať si to zasloužil čímkoli, tohle by si nejraději odpustil – Snape se na to zálibně ušklíbal; Harry odcházel z lodi rychleji, než by proletěl kulový blesk přímo středem zeměkoule; při vidině návratu do Bradavic, nebo kam ho to měli poslat po této… ,,misi”, se mu podlamovala kolena. Vyloženě. Tak jako při pomyšlení na Snapeovu vyloženou zlomyslnost – nechat ho v poloviční nevědomosti ohledně Hopkinse a jeho… náklonnosti vůči němu. Pochyboval, že by to Snape nevěděl už dávno: tak proč s tím vyrukoval až po takové době?! (Necelých třech dnech!) Na druhou stranu… odkdy tak věří ve Snapeovi schopnosti, ať už se to týká čehokoli?! Ať to bylo jak chtělo, netěšil se na tu cestu zpátky stejnou měrou, jakou doufal, že se tato podivná událost protáhne na… na neurčito, pro začátek.

Tedy třetí den, Harry celý pobledlý, Snape vysmátý – zřejmé bylo, že je zvyklý cestovat lodí – byli na místě.

První, co udeřilo na jeho smysly, bylo pronikavé něco, co se ozývalo všude kolem, až byl zvuk nepříjemný a nedalo se ho zbavit. Znělo to seshora, tak Harry vzhlédl a pochopil, kdo je viný bolením jeho hlavy – to racci poletovali všude kolem.

Vystoupili někde v zapadlé uličce, která je navedla z mola, ale když se z ní vymotali, měli nádherný výhled na tamní lidi – poměrně poklidní – a přenádherné moře. Slaný vzduch prosycený domorodými vůněmi – tak jinými než v Anglii.

Snape vyrazil jedním směrem a Harry mlčky za ním. Poněkud naštvaně, ale přece.

,,Víte, kam máme jít?!” položil otázku, která ho nějakou dobu sžírala.

,,Přes loď se dostaneme na místo, Pottere, a nezapomínejte, že i když jsou prázdniny, jsem stále-váš-profesor!”

,,A?” zatvářil se Harry kysele, nevzrušeně a drze Snapea sledoval.

,,Budete se ke mně chovat slušně,” ztišil Snape nebezpečně hlas.

Harry na to nic neřekl, jen po chvíli se zmučeně zeptal: ,,Lodí?!”

,,Ne, Pottere, objednáme si létající koberec. Nedívejte se tak, jistěže lodí!” dodal nenávistně, když viděl Harryho nadějný výraz.

,,Stále nechápu, jak mi mohli hodit na krk vás,” zamračil se Harry, Snape se však před setinou sekundy rozhodl ho ignorovat, tak nic neřekl ani na tuto infantilitu.

Mlčky dorazili do dalšího přístavu.

,,Kde jsme a kam jdeme?!” zeptal se Harry, který toho měl právě tak akorát.

,,Jsme v Santa Marii a potřebujeme se dostat k Bravu. Jasné? Skvěle…”

,,Ne, to tedy –,” Snape ho však umlčel gestem ruky.

Přišel k někomu neznámému blíž, začal na něj mluvit pro Harryho neznámým jazykem a pak muž ukázal někam za sebe.

Snape na Harryho kývl a poodešli.

,,Co to bylo?!”

,,Nic. Pottere, poslyšte, vyjedeme za hodinu. Už to není daleko. Nicméně já teď potřebuji, abyste zůstal na místě. Jdu se na něco podívat.”

Řekl a klidně, bez nějakého zbytečného vyčkávání na odpověď, se sebral a odcházel.

,,Co když ne?! Co se stane, pokud odejdu?!” štěkl rozhořčen Snapeovým přístupem Harry.

Snape na chvíli zamrzl v pohybu, pak se ale otočil, tak desetinásobně zrychlil a popadl Harryho v cuku letu za ruku, až se domníval, že tam bude mít do zítra modřinu.

,,Pak si z vás udělám výtažek do svého lektvaru – nebojte, budete umírat bolestivou smrtí. To zaručuji.”

Pustil ho a za moment ho nebylo.

Harry sebou navztekaně hodil na lavičku poblíž místa, které mu Snape určil.

Poslouchat na slovo ho opravdu nemínil. Jediné, nač byl zvědav, jsou ti lidé, které má najít. Případně i… Merline! Co se po něm bude žádat, jestliže to budou další podobné zrůdy, jako je Voldemort?!

Skutečně tak tak to Snape stihl – ale nemínil zrychlit krok ani proto, že loď už pomaloučku vyplouvala. Taková pošetilost chtít něco takového po mistru lektvarů!

,,Kde jste byl?!”

,,Do toho vám nic není, že ano, pane Pottere?” probodl ho pohledem a jakmile Harryho dostihl, zase svůj krok zrychlil. Harry měl nepěkné podezření – něco ho naštvalo. Což minimálně značilo, že to s ním nebude k vydržení.

Konečně schopen trochu vnímat si Harry po cestě prohlížel oblohu. Bez větru a mráčků – zase klamala svým vzdušným tělem.

Do šestnácti hodin dojeli na místo – cesta klidná, žádný z cestujících nijak zvlášť nezvracel ani se nesnažil kdokoli kohokoli zabít. Zkrátka ideál plavby.

Vystoupili a každý z nich se rozešel po svých. Někomu pomáhal průvodce k objevení domu, bytu či chatky – zkrátka výletníkům, kteří zde přespávali.

Snape a Harry však měli poněkud jiný cíl. To jest dostat se svépomocí do centra, pozorovat podezřelé osoby a posléze se vydat do jednoho podniku, aby zahájili zhruba hodinové pátrání, po kterém měli povoleno vrátit se zpět – ne, tyto informace opravdu nedostal od Brumbála.

To se jen Snape zmínil mezi řečí. Při vystupování. Z lodi. V koloně plné hlučících lidí. Ale Harry taktně pomlčel o tom, co si myslí. Navíc by to Snapea nezajímalo. Naštěstí. Vlastně naštěstí pro něj.

Snape ho zatáhl k nějakému baru, objednal jim pití – Harry se zprvu divil, jestli Snape opravdu ví, co má rád. Znamenalo by to, že svého nepřítele těžce podcenil.

Chyba lávky. Objednal jemu jahodový džus a sobě citronádu.

Zasedli společně – Harry značně znechuceně – ke stolu. Harry se chystal napít, když na něj Snape sykl: ,,Co si myslíte, že děláte, Pottere?!”

,,Snažím se napít, pane?” otázal se nevzrušeně Harry beze stop emoce.

,,A když vás náhodnou napadnou nějací mágové, řeknete jako v nějakém ztřeštěném mudlovském filmu: ,Počkej, musím si dopít svůj džus…‘?!”

,,Pokud to bude třeba, pane…”

,,Pottere, přísahám Morganě – jestli si v tom džusu smočíte byť i jeden ze rtů, naliji vám do toho něco hodně jedovatého. A pak se nebudou muset obtěžovat ani ti mágové, zabiju si vás totiž sám.”

,,Ale ale, to jsou mi majetnické postoje,” nadhodil Harry, ošklivě se podíval ze skleničky na Snapea. Pak ji – ke své nelibosti – odložil.

Vyčkávali klidně půl hodiny, hodinu, dvě hodiny a když se nic nedělo ani třetí hodinu, Snape zavelel: ,,Vstaňte,” a Harry poslušný příkazu uposlechl, vstal a vykročil směrem za Snapem. ,Jako nějaký ocásek!‘ vztekal se v duchu.

Vedl ho spletí uliček tak dlouho, až se Harry podivoval, že se ještě neztratili, ale nedalo mu, aby si nerýpl, když mohl: ,,A pane profesore,” ozval se znenadání, ,,víte, od čeho je mapa? Snad možná od toho, abychom tady už tři hodiny nebloudili?!”

,,Velice špatný odhad, Pottere, jdeme pouze půl hodiny a půjdeme ještě dalších patnáct dvacet minut, pro vaši informaci.”

,,Ale! A to závisí na čem?”

,,Na tom, jak dlouho mě míníte zdržovat svým protivným hlasem,” utnul rozhovor Snape poměrně spolehlivě, nýbrž Harry se na to urazil a neměl sebemenší zájem na tom opětovně navázat konverzaci. Ne s tím netopýrem, kterého tolik nenáviděl.

Pravdu na druhou stranu měl, to se musí nechat. Harry odhadoval, že se na místo dostali nějak mezi patnácti a dvaceti minutami.

Jen škoda, že mu nesdělili, jaké že to klíčové místo to má být. Strnul rozpaky, když to místo spatřil a jeho poslední naděje byla, že zrovna tam nebudou Snapeovy kroky mířit. Ale jako by ten netopýr dělal vše jemu naschvál, nezpomalil a nejkratší cestou si to mířil do mudlovského nevěstince.

Harry pochyboval, že Snape ví, kam právě míří. I když u něj si člověk nemohl být jistý ničím.

,,Jste si jistý –,” popoběhl k němu, aby s ní srovnal krok.

,,Naprosto,” informoval ho ten takovým způsobem, že už se Harry víc neptal.

Vstoupili tedy dovnitř, Harry mírně nejistý tím, že sem může. Pak si ale řekl - no a co? To Snape za něj přece zodpovídá.

Odpovídalo to mudlovským filmům, které měl možnost u Dursleyových sem tam zahlédnout – svítila jen červená světla a u tyčí se svíjely sice nijak pěkné, nicméně mladé a hubené ženštiny spíše svlečené než oblečené. Stály na jakémsi pochybném pódiu a muži pod nimi na ně slintali jen při pohledu. To bylo poprvé, kdy se bál ne Snapea, ale jeho chování.

Ten – naštěstí – vše míjel se zdvořilým nezájmem – pokud tedy Snape uměl být zdvořilý; Harry s podivem zaznamenal, že i umí… jen při jednání s ním není pro něj tato maska určena. Sledoval nikoli ženy, ale lidi, kteří přiházeli a odcházeli.

Harrymu to však nedalo, aby sem tam po očku nezabloudil na . A Snape, který si toho musel nutně všimnout, nic neříkal. Stále jen sledoval.

Dřív než se Harry nadál, se měl Snape k odchodu. Vstal a Harry se na něj podíval téměř nešťastně. Teď už ženy nesledoval ,,jen” po očku, ale nepokrytě na ně civěl.

Snape už chtěl říct něco pěkně jízlivého, když v tom přišla nějaké gorila a začala mluvit na Snapea. Přešli do angličtiny, tak Harry pochytil, co po Snapeovi muž chtěl. Zjišťoval totiž, jestli je Harry už dost starý na to, aby tady mohl být.

Choval se vskutku neodbytně, stále na Snapea dorážel a Harry, s celou svou slavnou odvahou, neřekl ani slovo. Krčil se na židli, modlil se, aby muž už odešel. Úplně po tom všem ztratil pojem o tom, proč tu vlastně nyní jsou.

Snape to vyřešil elegantně - muže měl očividně plné zuby, vyndal tedy z vnitřní kapsy hábitu peněženku (kde nabral peněženku tak podobnou mudlovské?!) a vrazil muži do ruky jistý obnos. Ten se podíval nedůvěřivě z Harryho na hromádku peněz v ruce, pak na Snapea a podmračeně odpochodoval pryč.

,,Jdeme,” zavelel Snape.

,,Ale -,” byl ale přerušen: ,,Při Morganě, Pottere, řekl jsem – JDEME!”

Harrymu nezbylo než se zvednout a následovat toho svého nenáviděného netopýra – profesora lektvarů.

Na zpáteční loď nemuseli čekat. Rovnou nastoupili a s jedním přestupováním na Nef už vyrazili domů – nebo kam vlastně... Harry rozhodně domů nejel.

,,Víte, co máte říct, že ano?” ujišťoval se Snape na palubě Nef, pod oblohou posázenou hvězdami.

Harry se na něj podíval nechápavě a Snape byl teď skutečně rád za svou prozřetelnost, že se zeptal.

,,Podívejte,” řekl a myslel spíš soustřeďte se, ale to mu nešlo vzhledem k čumícímu Hopkinsovi. Snape ho spražil jediným ošklivým pohledem a kapitán Nef šel po svých. Což neznamenalo, že byl Harry o to méně nervózní.

Když si teď Harry matně vybavoval nevěstinec, vzpomněl si, že byť z centrální místnosti vedly asi patery dveře, nijak ho nezaujaly, i když asi právě ty měl sledovat. Vůbec se mu nelíbilo, že celou práci za něj odvedl Snape a byl si jistý, že mu to při první příležitosti vmete do tváře nebo hůř – řekne to Brumbálovi.

,,Při celé misi se nedělo nic zvláštního a neobvyklého na tamní poměry. Nezpozorovali jsme žádné podezřelé osoby. Zopakujte to,” začínal mít toho hlasu plné zuby; panovačný, tak samozřejmý, samolibý – co si o sobě Snape myslel?!

Chtěl se zeptat: ,Proč?‘ ale při pohledu na Snapea si to velmi rychle rozmyslel a radši otráveně zarecitoval: ,,Za celou misi se nedělo nic zvláštního a neobvyklého. Nezpozorovali jsme žádné podezřelé individua. Spokojen?!”

,,Ne! Zopakujte to pořádně!” rozkázal Snape.

,,Nepamatuji se -,” přerušilo ho však: ,,OHO! A to mě má překvapovat…” než založil ruce na hrudník zahalený v černém hábitu, rukama práskl do stehen.

,,Nemáte vymýšlet nesmysly a máte to říct normálně,” zabručel Harry.

Kdyby Snape vraždil pohledem, z Harryho by byla hromádka popela. Tak se na něj ,,jen” díval s přivřenýma očima a pronesl: ,,A mé hodiny byste převzít nechtěl? Když si se vším víte rady…” Harry měl na jazyku ,,ano”, ale naštěstí se zarazil včas - pochopil, že to byla řečnická, ironická poznámka.

,,Taky si myslím,” otočil se na podpatku a kráčel si to pryč.

,,Počkejte!” křikl. ,Pro Merlina, co mě to popadlo! Jak teď ven?! Tohle Snape rozhodně jen tak nenechá a nezapomene,‘ hrklo v něm a proti jeho vůli se mu určitě objevilo něco z toho v jeho očích.

,,Ano?”otočil se udiveně nazpět.

,,Já…víte…”

,,Nebojte, nikomu vykládat, jak jste slintal nad těmi dívkami, nebudu.”

,,NE, to jsem nemyslel…!” a zrudl. Těžko říci, jestli studem nebo vzteky.

,,Co tedy?” zeptal se Snape klidně.

,,Víte… Vy! Dobrou,” oznámil naštvaně a vypochodoval do podpalubí, opět do své kajuty.

Snape nad tím jen nevěřícně kroutil hlavou.

Že by se mu na očích přece jen nic neobjevilo?

03.07.2008 17:46:06
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one