Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den třicátý devátý – Zatracený Potter!

Na ff.ph.netu Den třicátý devátý.

Jinak... Věnuji tuto kapitolu Novojičínsku - Studénce. Držím pěsti a doufám, že už se to nebude opakovat. I když... :(

Zastihlo mě to nepřipravenou po cestě na výlet a můžu Vám říct, že jsem z toho byla... fakt odrovnaná. Doufám, že se to Vás ostatních nijak blíž netýká, protože... Achjo, pěkné čtení.

,,Ššš, ležte klidně, pane Pottere,“ snažil se Snape o uklidňující tón, tón, který by Potterovi připomněl bezpečí.
Sám ale nebyl klidný, byl právě znepokojený a vystrašený. Tohle se nemělo stát.
Absolutně se neorientoval v čase – byl další den a neustále pršelo. Hladina vody se musela dramaticky zvednout, ale Severus to nezjišťoval. Ne když měl v posteli nebezpečně chorého Nebelvíra.

Měl horečku – o tom nebylo sporu. Severusovi zabralo věčnost, než pochopil, že je Potter dehydratovaný a vyhladovělý. Trvalo věky, než tento deficit napravil.

Nyní se Harry převaloval ze strany na stranu a neustále něco mumlal. Povětšinou mu nebylo rozumět.

Jen jednou jedinkrát Severus uslyšel zřetelně něco v tom smyslu, aby Pottera ,,nedával opět do přístěnku“ a Severus pochopil, oč jde, čeho se to týká.

I když to věděl z hodin nitrobrany… lépe řečeno něco vytušil z hodin nitrobrany, protože to pro hocha očividně nebylo tak důležité, aby se s tím neustále zabýval, takže Severus sám měl jen zlomek informací o těchto… příhodách… Nicméně každé podvědomí je zrádné a vytasí vše v tu nejnepravděpodobnější chvíli a při tom ve chvíli, která by měla být nejočekávanější. Severus neměl šanci se o těchto kusých informacích nijak ujistit.

Jen jednou či dvakrát zahlédl stísněný prostor více, než by si někdo, kdo tam chodí pro smetáky na úklid či pro odložené knihy, měl pamatovat.

Nyní mu Potter nevědomky poskytl důkaz – mohl ignorovat obrazy, které mu vytanuly při pomyšlení na přístěnek na mysli – například postel, jež neměla v přístěnku co pohledávat; ale jasné důkazy o tom, že tam Pottera zavírali, již popřít nedokázal. Takže – co lepšího neudělala jeho mysl? Začala se tím zabývat…

Musí si o tom s Potterem bezpodmínečně promluvit. Zkrátka musí – tohle se tak nemůže nechat…
Náhle ho napadlo něco strašlivého, při čem si do ticha místnosti musel odfrknout – tak bizarní to bylo – co když o tom přístěnku Brumbál věděl? Co jestli právě tohle je jeden z důvodů, proč se s Potterem tak odcizili? Že by se Potter nějak dozvěděl, že Brumbál o jeho prachmizerných podmínkách celou tu pekelně dlouhou dobu věděl a nic s tím neudělal, pravděpodobně se o tom spolu s Potterem ani nepobavili?

Nesmysl, říkal si Severus, něco takového by ten starý blázen Brumbál neudělal… na druhou stranu – Brumbál je lepší nitrozpytec než on – přece jen, dělal to již léta a ta jeho podezřívavost a to vše… Jejich Brumbál, ten, který věděl o všem – že by si neprohlédl vzpomínku, ve které Potter utíká před psem tety jeho bratrance, že by neměl ani ponětí o tom dni, kdy ta Marge, nebo jak se ta obtloustlá žena jmenovala, vypustila svého psa, který následně Pottera prohnal po zahradě, až skončil na stromě, pes pod ním a jeho příbuzní se tomu smáli? Že by netušil o přístěnku? Že by o tomhle všem Albus Percival Wulfric Brian Brumbál nevěděl?! Jak pravděpodobné tohle mohlo být? Jeho osobně už jen pouhá vzpomínka na to málem dostala na kolena a jediné, proč jej kolena udržela tehdy, byla nenávist k tomu klukovi a vědomí, že nesmí podlehnout před ním.

Pravda jako obyčejně byla jinde. Jejich společné hodiny ho zmáhaly k neuvěření. Ještě dnes si pamatoval, že na tuhle vzpomínku padla jedna celá karafa skotské, kterou, po dopadu na zem s řádným tříštěním skla, neuklízel. Pohřbil ji i se skotskou. Jako holt Potterově útrapám a tomu, že vydržel další den s tím vším, co se o Potterovi proti jeho vůli dozvěděl.

Ano, ty hodiny vůbec nevyvolávaly v jeho zatvrzelém srdci klid.
Dnes poprvé uznal, že to asi nebylo jen kvůli jeho matce, Lily Evansové.

Zatracený Potter! Všude musí být, do všeho se plést, všude strkat svůj nos a hlavně ho pokaždé rozházet!
Ty vzpomínky na jeho dětství, které mělo být poklidné, ho vážně pokaždé dostaly. Když si ještě uvědomil, že to lepší nebylo do jeho jedenácti, kdy mohl mít teoretický klid a vše, čím by se zabýval, měla být mudlovská škola… jiným by z jeho údělu bylo do pláče.
Severusovi ne.
Ale kdo viděl to místo, tu prázdnou nenaplněnou díru zoufalství v jeho srdci? Nikdo... Nikdo nedocenil, jak zbědovaně se kvůli němu cítí, jak moc ho to všechno mrzí… Protože nad Potterovým údělem neplakal.
Bylo to fér? Ne – na sto tisíckrát ne! Protože život sám nebyl fér. Jinak by neskončili tady a Severus, který Pottera vždy nenáviděl, ho dnes nemusel litovat.

Ano, nenáviděl ho od prvního pohledu kvůli jeho otci a při druhém pohledu kvůli jeho povaze, tomu, jak se choval. Ale neskutečně jej rozhodila myšlenka na to, že by možná Potter měl právo na to se tak chovat.

(Ostatně - vždyť přece Petunii znal, ale… stejně nemohl uvěřit, že by se k mladíkovi chovala… AŽ TAK. Zavírala ho do přístěnku pod schody…)

Ne… život k Severusi Snapeovi vážně nikdy nebyl fér a to, co si znenáviděl, musel začít litovat, později možná něco víc, protože nikdo nevěděl víc než Severus Snape, jak blízko má nenávist k lásce, a že právě lítost vůči někomu je jedna z cest, jak dosáhnout třeba právě oné zmiňované lásky. Ještě úcta, pomyslel si Severus trpce. Jakmile si Potter získá jeho úctu, je Severus se svým přesvědčením o něm v koncích.
Ale copak se šlo cítit bezradněji než nyní?
Věděl jediné – že ať se bude snažit sebeusilovněji… ne, na dnešní únavu svou dedukci a své pocity nebude moci svalovat.
___
Assézákova nota: och ano, nastolení pravidel, vytyčení cílů… :) Tohle je určitě jedna z mých dalších oblíbených kapitol. No… Co dodat? (Něco jsem chtěla, ale klasika – zapomněla jsem, co.) Ještě to bude zajímavé. >:-Đ
16.03.2013 22:22:10
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one