Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den třicátý druhý – Koho tady řešíme?

Na ff.ph.netu Den třicátý druhý.

Malilinké vysvětení dole... A Vás jdu zlobit taky. :D ,,Víte, že už brzy budeme končit? Už to tak vypadá... celá půlka prázdnin za námi, celá půlka Podivín za námi. :)"

XD ... ,,Hrozná hrozná..." (A bude hůř - kdybyste jen věděli, co si na Vác přichystám! :D)

Slunce se dralo na obzor; bojovalo s temnotou, aby nakonec vyhrálo – vždy nakonec zvítězí slunce. Což neznamená, že se temnota přestane pokoušet. Co myslíte? Kdo vyhraje NAKONEC? Bez ohledu na to, co se stane s námi…?
To jsem ale trochu daleko – vraťme se ke slunečné pláži, dvěma mužům, jež si navzájem otravují život a přec se spolu naučili vycházet v mezích nutnosti a slušnosti.

,,Podáte mi to…?“
,,Huh, jistě,“ odpověděl Harry.
,,Děkuji,“ na to Severus.
,,Pane? Máte tam…“
,,Oh jistě, pardon,“ odsedl si z kladívka. Vlastně kusu kamene namotaného pevně na kusu nějakého špalku dřeva.
Po krátké pauze vyplněné supěním a boucháním, odlétáváním třísek z jejich stávajících stoliček, při čemž se ozvalo hlasité ,,křach“ a jedna noha od stolu odpadla.
Přišel Harryho uvolněný, šťastný, snad trochu pomatený, ale jinak plně veselý smích a Snapeovo pobouřené chrčení, plně naštvané, plně hněvivé, plně toužebné po pomstě na čemkoli, komkoli. Prudce praštil ,,kladívkem“ do písku. Nerudně a zabijácky, šíleně a pomateně se zahleděl na Harryho; jeho rysy se trochu uvolnily.
Nesmál se. Neschvaloval Harryho chování. Ale nebavilo jej ani být naštvaný u něčeho tak směšného… jako je stůl, který se zřítil. Stůl. Jejich. Vyroben jimi. Patent dokonalosti… a zřítí se po sebenepatrnějším…
Potterův smích mu ani nedovolil přemýšlet nad vlastním pobavením z této situace. Kdy přišla změna nálady? Nebelvírství je nakažlivé…

Všude voda; všudypřítomný, otravný písek; palmy; horko k padnutí; stromy. Příšerky číhající na ně v každém koutu.
Jen aby Pottera zarazil, zeptal se s vážnou tváří na vážnou otázku, použil velmi chladný tón, takže pronikl i přes Harryho očividné pobavení, které se jinak zastavit nedalo.
,,Pottere? Proč jste se v poslední době choval takhle k řediteli?“
Viděl tu proměnu na Potterově tváři – nebyl slepý… Zpozoroval Harryho úžas. Zkoprnění. Šok, který jen těžce rozdýchával.
,,Jak, pane?“ zeptal se bez ždibky opravdového zájmu, téměř bez emocí a skoro se Severusovi zdálo, že je duchem mimo.
,,Drze. Nepřístupně. Odměřeně. Chladně. Musím uznat, že jsem z vašeho chování poznal i rozdíl vůči chování k mé osobě. To jsem samozřejmě nepovažoval za důležité řešit, když jsme se v minulých letech k sobě chovali tak, jak jsme se chovali. Ale k řediteli? I profesorka McGonagallová si všimla, jak jste se – po vaší vůli, Pottere – odcizili,“ všemožně se mu snažil dívat do očí a Harry se tomu snažil všemožně zabránit.
,,Co byste rád slyšel?“ nakonec se vzpurně ale zároveň pokorně do jeho dvou přísných, stroze anglických duhovek zadíval pevně. Opravdu pevně.
,,Pravdu, pokud možno,“ odvětil Snape.
,,Pravdu? Nic těžšího by nebylo? Hm… tak se na to podívejme. Co mě odcizilo od Brumbála?“ přitom poslední bylo myšleno jako řečnická otázka pronesená s takovou ironií, až nebyla uvěřitelná. Byla tak zoufalá…
,,Například to, že si mě Brumbál pěstuje jen pro porážku VOLDEMORTA? Nebo proto, že mi mohl CELÝCH PATNÁCT LET říct pravdu o věštbě – neřekl nic? Snad taky proto, že mi nikdy nechtěl říct, o kolik řad jsou hroby mých rodičů od řad hrobů jeho příbuzných? Ó ne! Především – že jsou na-stejném-hřbitově? O Bathildě? Elphiasovi? Relikviích? Viteálech? Proč jsem se pak odcizil od vás…?!“ Harry tenhle vnitřní monolog v sobě evidentně dusil už víc než jen chvíli, protože takhle mohl zuřit a být naštvaný jen pokud měl dost času se předpřipravit. Bylo něco zoufalého a volajícího po pomoci v jeho hlase, jeho gestech. Ne… rozhodně se to dozvěděl špatným způsobem. ,,Že by proto,“ pokračoval Harry, ,,co jsem se dozvěděl o vás a své matce? Že by proto, co jsem se dozvěděl… Hah! Celou dobu jsem si myslel, že věštbu – i tu prokletou věštbu! – donesl Voldemortovi Červíček, a on jste to byl vy…! Táhněte do háje s vaší zvědavostí,“ ukončil hovor, sebral se a zapráskl dveřmi Snapeovi před nosem.
,,Koho tady řešíme?!“ vykřikl Snape pobouřeně, měl plné právo se dovolávat vysvětlení. Nezačalo to přece jím… tenhle rozhovor.
Když nikdo neodpověděl, zařval ještě: ,,KOHO?!“
Jeho výraz byl jasně zděšený. Nemyslel si… nikdy si nemyslel, že se to Potter dozví. Nikdy, že se to dozví takhle. Ale Merline! Jak ,,takhle“?! On Severus ani nevěděl, JAK se to Potter dozvěděl. Snad možná, že si nemyslel, že by měl někdo tu drzost to Potterovi říci mimo něj samotného?
Ať to ale bylo jakkoli, jeho pobledlá tvář značila vyděšenost; oči neskonalý údiv a uvnitř něj se začalo tvořit cosi jako… soucit? Ne, soucit ne. Potter měl svou úroveň – pro ni by pak Severusovi jeho hrdost nedovolila Pottera litovat. Ne tímhle způsobem. Co pak tedy? On… to ne…
Severus ho začal… obdivovat?!
Zač…?
Ale Severus věděl, zač. Možná jen připustit si to bylo těžší, než dovolávat se po Harrym vysvětlení.
___
Oky, děti. Nastala TA chvíle. A bude to chvíle. Vysvětlím Vám to – Podivíny… pohrála jsem si se svou inspirací – sedm knih JKR A… Některé důležité prvky z šesté a sedmé knihy jsem ponechala. Ještě konkrétněji – má povídky má stejnou minulost po pátou knihu, s šestou má mnoho společného… mimo zabití Brumbála a do Harryho jsem vložila znalosti ze sedmé knihy… jen trochu dřív, aby byl schopen něčemu… případně zabránit. Harry se dozvěděl daleko dříve o všech těchto artefaktech a o faktech daleko dříve… dá li se něco okolo roku považovat za ,,daleko dříve“. Jsem zvědavá… k téhle chvíli jste postupně spěli… já Vám podala vysvětlení, proč je Harry tak ,,nesnesitelným“ a jsem vcelku zvědavá, jak se na to budete tvářit Vy. :)
16.03.2013 22:24:16
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one