Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den třicátý pátý – Procella I – bouře, první část.

Na ff.ph.netu Den třicátý pátý.

Za tohle mě, miláčci, budete nesnášet. Ale mám ji ráda. :) (NE, neznamená to, že ji ZASE nepochopíte. ;))

Přespal někde pod stromem. Měl neskutečné štěstí, že se nerozpršelo.
Vítr se neustále zvedal. Na spaní venku to stoprocentně nebylo.
Ve skutečnosti Snape od včerejšího odpoledne zvažoval, jestli se nemá vrátit domů a upevnit vše ostatní – střechou počínaje, stěnami konče… vlastně konče jejich společnými, improvizovanými lůžky.
Zvítězila touha nechat Pottera, ať se postará sám. Nebo tak si to odůvodňoval. Opravdu ale šlo spíš o to, že se Potterovi nemohl podívat do očí, tak se radši uklidil pod širé nebe v nejhorším možném počasí, jaké tady zažili, uprostřed jakési fujavice, o níž Severus upřímně pochyboval, že někdy skončí. Co zaleží na tom, že pravdou bylo, že ho sama čest vyhnala ze společně postaveného domu? O co méně pak záleželo na tom, že ta čest se absolutně neslučovala s jeho zmijozelstvím?
Palmy a stromy se ohýbaly pod náporem větru, moře bylo nezvykle blízko, potopilo většinu jinak viditelného písku a kraje břehů. Písek, lehčí, prašný se ve vzdušných vírech zvedal ze země a Severus ho měl skutečně všude. Oči vítr také neušetřil.
Těžší zrnka písku se moc nehýbala. Pokud by se snad pohnula, byla by to předzvěst konce.
Ptáci poplašeně pištěli – někteří, o nichž Severus předtím snad ani zdání neměl. Snažili se před počasím chránit ve stromech. Mnoho platné jim to ale nebylo.
Severus se kolem oběda odhodlal. To když se vítr opět o něco zvedl přes jeho naprostou jistotu, že víc už zesílit nemůže.
Již to byla pěkná řádka hodin, co se slunce ani neukázalo. Těžká oblaka ocelové šedi se hrozivě honila jim dvěma nad hlavami.
Sebral se a vyšel směrem k jejich domu. Vítr vyloženě burácel, unášel písek a vidět nebylo ani na krok.
Proto, když se ozvalo zapraskání, Severus se nesmírně vyděsil. Potom, když pod sebou necítil stabilitu země, měl v žaludku pocit, jako kdyby se propadal; připomínalo mu to tíživé olovo nalité do žaludku. Poté ticho a vše zčernalo.

,Ten netopýr se vážně neukazoval!‘ rázoval Harry po jediné místnosti v baráku. Myslel… domníval se, že se jen Snapeova ješitnost a hrdost ozvala. Ale že ví, že je prvořadé, aby Harryho chránil! Musí tu být! Tak kde k čertu vězí?!
,Nebo ne? Co když mu přeskočilo? Co jestli se pomátl natolik, že mu ani za mák nesejde na tom, co se stane s ním, s Harrym-zatraceným-Potterem?! I tohle je přece varianta toho, co se Snapeovi může honit v hlavě…‘
Má tu být! Má se o něj starat! Je za něj přece zodpovědný! Harry mu kašle na nějakou hloupou, sebelítostnou frašku! POTŘEBUJE ho tu mít!
SNAPE Harryho přece taky potřebuje! Bez sebe by na tomto ostrově nepřežili ani den!
Snape tohle musel vědět… Musel si toho být vědomý! Že by, být tady sami, zešíleli…
Jestli se snad domníval, že ho půjde Harry hledat… přepočítal se! Nepůjde ani za zlaté prase!
Litovat ho Snape taky nedonutí.
To ne…!
Naštvaně sebou mrskl na postel. Zachumlal se v tom, co měl, litoval toho, co neměl.
Jak se tak díval do prázdné stěny, jejímiž spárami nepříjemně profukoval vichr, stekla mu z oka osaměla slza.
Neměl sílu ji setřít.
Nepovažoval tu vodu ani za slzu.
Muselo by mu přijít něco líto, aby vodu z očí povýšil na slzu. Ale mu nic líto nebylo… Ničeho nelitoval a neviděl jediný důvod, aby s tím začínal.
Jediné, co hodlal přiznat, byl fakt – bez Snapea to tady bylo na zešílení.
Ano… s ním se to nedalo vydržet.
Ale snad ještě horší to bylo bez něj.
V tomhle počasí ho ale hledat nebude. Vždyť ani nemůže…
Teď už ne. Teď už je příliš, příliš pozdě.
,,Netopýr jeden!“ ulevil si do ztichlé místnosti osvětlené jednou pochodní. Bez ní by vevnitř nebylo nic vidět. Venku byla taková tma, že ani na krok vidět nebylo, což místnost jako taková jen zhoršovala… prohlubovala tmu.
Pokud chce Snape přijít, přijde sám…
Ale Harry se ho nebude doprošovat. To ne.
Je to jeho věc, jeho rozhodnutí.
On za něj přece není zodpovědný…
Že ne?
,,Že ne?“ zašeptal zoufale, téměř zaprosil.
16.03.2013 22:23:48
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one