Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den třicátý sedmý – La Pluie - déšť.

Na ff.ph.netu Den třicátý sedmý.
V ovzduší, všude – jen vlhko. Sychravo. Vodnato.
Pár hodin po probuzení našich dvou společníků se rozpršelo. Vítr mírně ustal, i když se někdy opíral o jednu ze stěn.
Jak Severus zjistil – střecha držela. Horší bylo to, nač zapomněli a stejně to neměli jak postavit. Okapy.
Voda jim totálně promočila dřevěné zdi, spárami v ní na ně cákala voda, takže své postele přirazili k sobě doprostřed místnosti, kde jedině nepršelo, kam se voda nedostala a oni se upřímně modlili, aby se nezhroutila i ta střecha, jež chatrně držela při sobě a chránila dva na kost zmrzlé muže.
Jenže bylo v jejich malé chatce nedýchatelno. Jakmile se voda dotkla dřeva, byl to takový zápach… po čase zápach zůstal, v setmělé místnosti se usadil jako těžký parfém, který ne a ne vyvětrat, až se z něj po čase začnete dusit, či dokonce nadávat si, že jste ho vůbec používali.
Zdi byly úplně vlhké, na některých místech mokré.
Voda jim zhasila jejich pochodně, takže o tom, že je den měli ponětí jen díky tomu, že tma, jež se rozprostírala místností – kromě dvou zrychlených dechů, které samy vypadaly poněkud zmrzle – nebyla tak neproniknutelná, jako by zajisté byla v noci. Alespoň doufali.
Když šel Snape naposledy ven, u čehož si Harry myslel, že ho trefí, a Snape se vrátil, řekl Harrymu, že právě ztratili kůru se dny, které ne jen na ostrově uplynuly. Že vlastně neví, co je za den. Snape to odhadoval na čtvrtý až sedmý den ve druhém měsíci, ale jistý si nebyl.
Načež Harry opět zpanikařil a jen Snapeova přítomnost mu nedovolovala to dát tak docela znát.
,,Mluvme o něčem,“ Harry téměř zaškemral po hodině ticha, které se mezi nimi rozprostřelo a oba se zdráhali ho porušit. Harry ale nemohl dál… neskutečně a nepředstavitelně jej to unavovalo.
Zvláštní, nikdy si nepředstavoval, že by jej nicnedělání spolu s mlčením mohly tak vyčerpat. Vyčerpaly…
,,O čem, pane Pottere,“ Severus si poprvé od doby, co se vrátil ze své nechvalně známé vycházky, uvědomil, že mají jedno téma, o něž se ještě pořád ani neotřeli, kolem kterého našlapovali tak tiše po špičkách, že by to nevzbudilo ani princeznu na hrášku. Nebo Sněhurku nebo jak byla ta potrhlá mudlovksá pohádka.
Harry se podivně zoufalým způsobem začal do ticha a tmy šklebit a posmívat, než vyslovil své okouzlujícně inteligentní: ,,O počasí by to v dané chvíli asi nebylo vhodné, že, pane profesore?“
Po chvíli slyšitelného přemáhání a odmlčení se, řekl: ,,Co třeba o,“ a než stačil Harry doříct, o čem přesně, Snape napnul všechny smysly, ztuhl a podíval se směrem, kterým tušil Harryho obrysy, ,,kouzlech.“
,,Kouzlech?“ podivil se, přišlo okamžité uvolnění následované zbystřením a zaměřením smyslů na úplně jiné úrovni.
,,Ano. Moc by mě zajímalo, jak to funguje s tou hůlkou a jak s neverbálními kouzly.“
,,Co přesně, pane Pottere?“ Snape nejevil ani známky podrážděnosti, ani netrpělivost, což se rovnalo dobrému znamení.
,,Jak to vzájemně souvisí?“ otázal se Harry zaujatě.
,,Vaše magická podstata,“ povzdechl si Severus, ,,pracuje skrze různé nástroje, když jste mladší. Úplné děti mohou magii provozovat nespoutaně, neomezeně. Ale jako děti obyčejných lidí ztrácejí po čase schopnost uchopit předmět do ruky a musí se tuto dovednost znova naučit, tak i magie kouzelnických dětí ztrácí na síle, až vám zbude jen sem tam nějaké to kouzlo, které uvolníte za dopomoci extrémních podmínek. Při velkém vypětí, stresu, nepředvídané situaci… Proč. O tom se dohadují mágové staletí. Můj předpoklad je, že děti mají nejblíže ke své magii, která je nespoutaná, neukočírovaná a neovladatelná. Děti mohou bez hůlek a beze slov zvedat předměty do vzduchu, ale neznamená to, že i když se jim to třeba líbí, mohou za to nebo že to snad chtějí. Stačí minimální podnět touhy a předmět se zvedne. Ale předpokládám, že to ve skutečnosti jedná magie sama. A sama za sebe. Jen s minimálním přispěním dotyčného… človíčka. Když člověk stárne, jako více ovládá své jednání a zaměřuje své schopnosti, dokáže zvládat magii,“ Severus se jen párkrát ohlédl na Harryho při tom dlouhém a dlouhém monologu, který vedl; Harrymu se to líbilo. Dokonce tak moc, že se mu klížila víčka. Ale nespal; zatím… ,,Na neštěstí očividně s největší pravděpodobností na úkor právě oné magie,“ pokračoval Severus dál, ,,která by jinak fungovala jako samostatná jednotka. Jak jsem kdysi řekl – magie byla dřív a nezávisle na lidech. Nejspíš to bude působením lidské podstaty se shodou s vlastní magií. Jen ti, jež se umí nad ni ne jen nadřadit, což dříve či později udělá každý kouzelník, každá čarodějka, ale umí se jí i podvolit, mohou později odložit hůlky, které působí jako pomocné zesilovadlo magie, a nebo čarovat beze slov. Jen výjimeční lidé svedou obojí. Mám na mysli – složitější kouzla. Nyní byste chtěl asi nauku o tom, proč je lehčí čarovat beze slov než bez hůlky, že ano?“
,,No…“ Harry zvažoval možnost odmítnutí této zajisté velkorysé nabídky. Hlavně z důvodů, že ho Snapeova slova neustále uspávala. Veškerá síla se Harrymu nějakým zvláštním způsobem vytratila zpod kontroly.
,,Ano?“ obrátil Severus své zvednuté obočí na Harryho padající siluetu, která velmi příhodně a výmluvně dopadla na jedno Snapeovo rameno, přičemž se mu Potterovo čelo o něj opřelo.
,,To bude asi jako odpověď postačující,“ zamumlal tiše, aby pravidelně oddechujícího Harryho neprobudil, ušklíbl se nad svou jistotou, že zítra to bude chtít určitě dopovědět. Co říct? Měl pravdu… Harry chtěl.
16.03.2013 22:20:13
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one