Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Na ff.ph.netu Den třicátý.

Kdyby mi občas někdo napsal komentář, tak bych se taky nezlobila...

,,Omlouvám se,“ přišel se kát Harry jako první, když kolem sebe chodili celý den po špičkách. Tedy spíš Harry kolem Snapea.
,,Umíte i něco jiného? Třeba plánovat dopředu?“ zvedl na to v odpověď lhostejně obočí Snape.
Harry mlčel, do očí se Snapeovi nedíval. Věděl, že musel být nadmíru vytočený, když lektvar, který připravoval několik dní, jen tak vylil do písku.
,,No, půjdu pryč,“ řekl, když viděl, že se nemá Harry k odpovědi.
,,Ne pane, já…“ vzhlédl prudce, aby viděl Snapeova pozvolna se vzdalující záda.
,,Ano? Řeknete mi konečně, oč to vlastně šlo?“ otočil se na Harryho zpět, ruce za zády. Póza mistra… téměř. Až na co? Co Harrymu nesedělo? Roztrhané šaty? Ztrhanost jindy vše brilantně maskujícího obličeje?
,,Nechtěl jsem, abyste kvůli mně…“ začal Harry.
,,Mlčte už. Nebylo to jen kvůli vám – ten lektvar byl na nic. Byl to patok. Bez pořádného, regulovaného ohně a kotlíku namísto poloviny kokosu zkrátka lektvary, ne – LEKTVARY – vařit nejdou. Víte, že o to nejde – jde o to, jak jste se tvářil a o to, že mi nechcete říct, proč.“
,,Proč vás to tolik…“ Harrymu v očích prolétlo pochopení. Prolétlo jimi velmi rychle, ale Snape si toho stačil všimnout – jen si nebyl tak jistý, jaké pochopení, což ho na okamžik zmátlo.
,,Proto jsem si celou dobu myslel, že si hrajeme na očku a na myš. Vy jste věděl, že si budu myslet, že je to má vina – ten lektvar! Vy jste…“
,,Co jsem, pane Pottere?“ mírně se předklonil, ,,Parchant? Netopýr?“ vyjmenovával Harryho častování jeho osoby bez mrknutí oka, téměř pobaveně.
,,Zlomyslný! Neřád! Prevít! Hanebník! Bídák! Darebák!“ pálil Harry bez váhání, ale na neštěstí také bez uvážení, bez citu a bez schopnosti opravdu ublížit. Jako vrhat tupé nože do terče z plexiskla.
,,Nadáváte jako babka na trhu. Máte co dohánět, Pottere,“ Snape se opět narovnal.
,,Jestli ono to není jedno, když k tomu, k čemu směřuji, je ,,absolutně-podlá-krysa“!“ z nosu Harrymu div nešla pára.
,,I tak se tomu dá říci. Pravdou ale je, aby to nebylo tak snadné, Pottere, že jsem na vás skutečně byl naštvaný tak, až jsem ten lektvar vylil. Bez vaší… pomoci… bych se v tré břečce patlal další hodinu – nanejvýš,“ pokrčil rameny, jak se snažil odhadnout vlastní umanutost a zápal pro lektvary, což vše bylo přirozeně vystaveno oproti jeho zdravému rozumu a úsudku. On lektvar na přežití vážně neměl šanci…
Harry, ohromen, zíral ze Snapea na písek, z písku na své zvednuté ruce, z rukou na moře do dáli, pak zase zpět na Snapea – tak dlouho, až z jeho hrdla vyšlo něco přiškrceného, nesrozumitelného, konsternovaného.
Nevěděl, jestli se má smát nebo křičet.
Silou vůle se přinutil opět vrátit do reality a využít vše, seč může.
,,Dobrá – já tedy položím svou otázku a pak…“
,,Ještě jste neodpověděl na tu mou,“ upozornil Snape.
,,Vy… Nemyslíte si, že jste trochu vlezlý? Opět jste mi lhal,“ Harry to řekl tak vtipně – jako by snad Snape nelhával běžně…
Snape se zamyslel. Důkladně.
,,Ptejte se,“ zamrmlal po zvážení situace.
,,Fajn. Jak je možné…“
,,… a cokoli, co začíná touhle větou, bývá nudné, fádní, ne-li hloupé…“
,,Tak mlčte už! Nebo se to nedozvíte,“ vyhrkl Harry napolo zoufale, napolo výhružně. Prozíravé ,To bych přišel o hodně,‘ v sobě Severus statečně udusil.
,,Jakto, že se dají například někdy prorazit obrany ministerstva? Někdy ne? Proč se… nezařídí tak mocné obrany, aby se do Bradavic a takových důležitých institucí nikdo nedostal? Jakto, že některé štíty prorazit kouzlem jde a jiné ne? Jak je možné…“
,,Děláte si ze mě legraci…“ suše konstatoval Snape, opravdu se na něj díval, jako by mu nevěřil, že se na to ptá. Popřípadě že to myslí vážně.
,,Ne…“ odpověděl Harry opatrně.
,,Odpovíte mi?“ dotázal se zvědavě; Snape vypadal zahloubaněji, než ho kdy Harry viděl.
,,Ano. Ale dnes ne. Zítra. Potřebuji si odpověď promyslet,“ na což Harry valil oči – co si na tom chce promýšlet??!
,,Mezitím byste ale mohl odpovědět vy…?“ nadzvedl obočí.
Harry se zadíval do dálky na širé moře.
Povzdechl si.
Znova.
Ještě jednou.
,,Vzpomněl jsem si na naše přátele. Proč nás nehledají? Kde jsou? Užívají si prázdniny? Co bychom zažili, kdybychom neztroskotali?! Vždyť přece… kdyby nás Brumbál hledal, už DÁVNO nás musel najít! Musel!“
Na to vstal ze země. Nevěnoval mu jediný pohled. Odešel.
Snape ho zato zkoumavým pohledem provázel, až než se mu ztratil za dveřmi.
Částečně si oddychl – co měl říci v útěchu, když sám nevěřil?
Částečně vyjádřil Potter jeho vlastní obavy – vykašlali se na ně?
To někomu, kdo trpí ostrovní klaustrofobií, rozhodně nepřidá – takové vyhlídky.
Svěsil ramena – znak něčeho z minulosti. Tohle už dlouho neudělal. Pokořený pohled upíral do dálky, tam, na tu tečku na obzoru, jež před chvílí sledovaly dva smaragdy.
Netušil. Nevěděl. Útěchu v tom nenašel stejně, jako v dáli nenašel útěchu Potter.
Do ticha zamrmlal: ,,Alespoň doufá, že jsem pochopil, co má Potter na mysli. Čert ví, co má Nebelvír na mysli! Já tedy určitě ne…“ protože Harry vážně moc jednoznačně nemluvil a protože i tohle se dalo vyjádřit porůznu.
16.03.2013 22:29:42
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one