Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Den třicátý třetí – Nevypočitatelnost bytí.

Na ff.ph.netu Den třicátý třetí.
Co se ZASE pokazilo?! Snape toho měl po krk. Po uši! Potter se stával čím dál tím nesnesitelnější. O to horší to bylo, o co déle tady spolunažívali.
I při vší vůli, kterou tím Snape mohl prokázat, tvrzení, že není dvakrát milý společník, je sice pravdivé… ale on to má v povaze! MÁ takový být! U Nebelvíra a tak tuplovaného, jako byl Harry, tento stav zkrátka normální NEBYL. N-E-B-Y-L. A tečka!
,,Pottere!“ zatřásl jím. Nic…
,,Pottere!“ zavrčel ještě podrážděněji. Zase nic.
,,POTTERE! VSTÁVAT!“ ne že by nebylo brzy ráno… Ale ať si! Potter ho taky minimálně jednou vzbudil brzy ráno.
Navíc…
Snape o celé záležitosti v noci přemýšlel. Chtěl mu to vysvětlit. Neustále se mu to převalovalo v mozku. Pořád měl něco na jazyku. Problém číslo jedna byl, že vždy zapomněl, co chtěl dřív, než cokoli řekl. Něco jako překladatel-samouk-laik – ten taky teoreticky plus mínus ví, o čem text před ním pojednává, ale vezme-li si ho k překladu – skutečnému překladu – nedaří se mu ze začátku přeložit ani jedinou větu bez dopomoci. Musí se vodit jako malé dítě. Tady tomu bylo obdobně s tím rozdílem, že Snape přesně věděl, co chce Potterovi k tomuto tématu sdělit, ale nenacházel – k uzoufání! K čertu se vším! – ta správná slova. Ani vhodný čas… to byl taky problém.
Druhý problém, vážnější, nejzásadnější. Potter spal. CELOU NOC! A i kdyby ne… Po tomhle ho neměl právo budit. Ale TEĎ již BYL DEN!
,,Hfffphubfhfhléé?“ zahučel Potter konečně.
,,VSÁVAT!“ mračil se Severus; vlastně teď, když se mu podařilo Pottera vytrhnout z mlh spánku, ani nevěděl, co mu chce říct. Tak dobře si to předpřipravil, až se mu vše vykouřilo z hlavy, z mysli…
,,Próč?!“ naštvaně si ho měřil skrze polozavřená, spánkem ztěžklá víčka Harry. Neustále se mu zavírala. Samovolně. Bez Harryho souhlasu. Ale to nebránilo Snapeově vzteku – co na tom sejde, jak špatný byl dnes tlak! On celou noc nespal jen proto, aby si promyslel, co k těm tématům ze včerejška dodat.
,,Protože je den! Protože s vámi potřebuji mluvit!“ vztekal se Snape dál.
Harry na něj zamrkal, než zase usínal. ZAMRKAL! K čertu s tím klukem!
,,No tak…“
,,DOBŘE! Vstanu i přesto, že je venku tma. Spokojenost?!“
,,Ani ne,“ broukl si Severus pod nosem. Pravda pravdoucí. Ani si nevšiml, že je venku tma… Třeba konečně otestují tu střechu. Protože ono ráno bylo. MUSELO být. Ale zjevně bylo zataženo.
Navíc… pokud bude pršet, voda všude kolem bude příjemné zpestření jejich monotónních, všedních, absolutně nudných dnů. Budou se moct bát, jestli do nich neuhodí…
Protože Severus jaksi nic, co by se dalo použít jako hromosvod, nenašel.
Potter mezitím vstal. Poumýval se, najedl… V tichosti.
Snape, po jeho vzoru, dělal to samé. Celou dobu se neodhodlal sdělit Potterovi, co má… na srdci.

Slunce celé dopoledne nevylezlo. Až k obědu se trochu umoudřilo a vykouklo zpoza oblak. Ale jen na chvíli, pak se opět zatáhlo.
,,Co jste po mně chtěl?“ změřil si Harry Snapea nerudně.
,,Včerejšek,“ vydechl Snape.
,,Co s ním?“ odvětil suše Harry.
,,Jak jste se dozvěděl… kdo… vyzradil tu…?“
,,Nechci o tomhle mluvit,“ stáhl Harry obočí, odtáhl se od Snapea.
,,Já ano,“ prohlásil Snape rázně.
,,Pak povedete monolog,“ přisvědčil Harry, absolutně Snapeovi nebránil v tom, povídat... SI.
,,Pottere…“ mravokárně na něj Snape.
,,Profesore?“ nevinně na to Harry.
,,Takhle to nejde. Chci… abyste… Odkud?“ Ano. Odkud Severusovi vrtalo hlavou od včerejšího večera. Brumbál to nebyl. Nemohl být.
,,Ze spolehlivého zdroje,“ odměřeně si Snapea Harry prohlížel.
,,Ten zdroj je…?“ snažil se ho navnadit Snape.
,,Tak co mi k tomu řeknete? Profesore? Že jste to udělal pro mé, jeho, jejich, vaše… dobro? Že si to zasloužili? Nebo snad, nedej Merline, že jste udělal mladickou chybu? Tu, která se v patnácti… osmnácti… dvaceti… dvaceti pěti dělá běžně?“ zvedl obočí. Znechuceně si Snapea prohlížel.
Konec hovoru. Ať vymyslel Severus během noci cokoli, takhle přímou, jednostrannou, chladnou, logickou a nenávistnou konverzaci nečekal. Tak lhostejnou. Potter měl ale kus pravdy na své straně. Proto mu věnoval chápavý úsměv-úšklebek. Měl ji. Cokoli, co by teď Severus řekl, jeho činy z minulosti neomluví. Byli v místě, ze kterého se nedalo hnout tam ani zpět. Proto Snape jednoduše vstal a zmizel. Harry ho do konce dne neviděl. Šel spát. Bez emocí. Bez pocitů. Jenže lepší to v žádném ohledu nebylo.
Směšná pravda je, že ani pro jednoho.
16.03.2013 22:24:07
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one