Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Někoho odpuzují mastné vlasy, někoho povahy, někoho lidské nešvary, někoho dlouhé kapitoly. Mě neskutečně odpuzuje prohlášení, že autorka něčeho „velmi ráda skončila se svým dílem, protože…“. Víte, já vím, že s někým to nehne, ale mě to určitě nepřinutí dočíst něčí povídku. A nějaké své vlastní postavení si tím taky nevybudujete, takže dělejte, jak myslíte… Taky jsem měla docela chuť začít just Šárce opravdu něčím jiným. :) A chci moc poděkovat Witherell za rozpravu – díky!

„Špatně…“ prohlásila. Její tváře vypadaly nezvykle propadle a obočí měla povytažená.
„Profesorka Carrootová říkala, že je… že je…“ Minerva loupla ošklivým pohledem směrem, odkud odešla Carrootová.
„Ne, ještě nezemřel,“ řekla znenadání vyrovnaným hlasem. Hlasem, který Harryho donutil podívat se ředitelce Bradavic do očí.
„Dořekněte to,“ řekl nesmlouvavě. Minerva přešlápla z nohy na nohu a podívala se na svého zástupce, který před chvílí nechal utěrku zmizet, takže začal pouze poslouchat. Nyní se díval do ředitelčiných očí bez pohnutí a aniž by se jeho výraz změnil, ale Minerva jako by stejně četla z jeho reakce odpověď na nevyřčenou otázku. A pak ten člověk promluvil nahlas.
„Musíte se ho zeptat…“ ale dřív než to Snape dořekl, Harry ho přerušil.
On stojí přímo před vámi a žádá vás, abyste dořekla to, co jste měla na mysli,“ Harry se tvářil zoufale, ale neústupně.
Snape si ho znova prohlédl jen úkosem, ale McGonagallové řekl naléhavě: „To není moudré.“
„Pokud se to nedozvím od vás,“ žádal Harry o vyslyšení a Minerva přitom těkala pohledem z Harryho na Snapea a zpět, „dozvím se to velmi nevybíravým způsobem od Ca… od jiných,“ Harry zastavil svůj přeřek hned v zárodku, protože si uvědomil, že vlastně neví, jaké má McGonagallová ponětí o napjaté atmosféře mezi ním a Carrootovou.
„Paní ředitelko,“ Snapeův pohled, kterým se na ředitelku podíval, byl pohnutější, než ho kdy Harry viděl a Harry sám pochopil, že navzdory všemu, co mezi nimi bylo, cítí ke Snapeovi vlnu sympatií, protože si citelně uvědomoval, jak hezký vztah má Snape k ředitelce. Protože si uvědomil, že je jeden z lidí, kteří by jí pomáhali, kdyby to bylo třeba.
„Možná by bylo lepší, kdyby zemřel,“ toliko k vytouženým odpovědím. Harry právě jednu dostal, myslel, že ji dostat chce, ale asi zase myslel až příliš. McGonagallová zamrkala a podívala se pečlivě na kamennou podlahu, než její pohled opět přešel k Harryho očím: „Pokud se ten mladík probere…“ Harry nenáviděl svůj věk, který mu umožnil zachytit to slůvko, ke kterému pocítil odpor – „pokud“, „nemá moc povzbudivé vyhlídky na budoucí život. Nejlepší možná varianta je vozíček, levá ruka a schopnost rozumět lidem, kteří na něj budou mluvit,“ Minerva se odvrátila, zachvěla se a Harry měl dotěrný pocit, že buď pláče, nebo se dostává ze svého odporu k té představě. Snape se nepohnul, aby ji utěšil, ale jeho pohled, který jí vrhal na záda, měl ze všeho nejblíže k lítosti. A Harry sám se potřeboval uklidnit, takže uklidňovat ředitelku by nezvládl ani jako myšlenku ve snu.
„Měla byste jít spát,“ řekl potom Snape věcným hlasem.
„Ne!“ vykřikl Harry a uvědomil si, že právě teď potřebuje vědět všechno, protože… protože se dostal až do tohoto nedostačujícího stádia poznání. „Jak… kolik… chci říct ten Potlouk…“ Minerva se otočila a podívala se mu pevně do očí.
„Pávě proto byste měla jít spát,“ řekl Snape přesvědčivě a sám citelně namáhal své sebeovládání.
Minerva věnovala Severusovi jeden delší omluvný pohled a pak promluvila k Harrymu: „Nechcete vědět, kolik procent jeho mozku jsme našli na…“
„Dost,“ zastavil ji Snape, a Harry jen zaskuhral a přidržel se kamenné zdi.
„Stejně se musím na něco zeptat,“ vrátila se ředitelka do pevně ovládaného tónu. „Co se stalo tam nahoře?“
Snape přejel pohledem tam, kam se dívala Minerva. Na mladého muže naprosto zničeného a přitom jaksi zoceleného. Tentokrát ale neviděl malého otravného smrada, který se snaží být za každou cenu něco víc, populární a oblíbený. Neviděl v jeho očích vzdor. Viděl jen sílu. Sílu, která i když se mu protivila, byla pro něj akceptovatelná. Snad z části proto, protože nic kromě této emoce se Harrymu z očí vyčíst nedalo. Snad to mírnilo jeho odpor k němu a pomohlo cítit k němu lítost, a snad i část zodpovědnosti, kterou k němu nikdy dřív necítil. Co se jeho týkalo, byl Potter vždy vetřelec, nikdy žák. A pak to byl způsob, jak se zbavit Temného pána. A to, co před ním stálo teď, byl zbytek člověka.
Nepříjemně si pomyslel, že tahle věc mu možná měla dojít hned po válce, ne až teď, ale tu myšlenku odsunula Harryho slova: „Nevím, protože jsem na chvíli nevnímal stadion. Ani nevím, proč jsem na něj poprvé zakřičel.“
„Nevíte,“ zopakovala Minerva ztracená do vlastních myšlenek.
To ovšem u výslechu obstojí,“ zareagoval Snape otráveně. Protože popravdě takhle se neměli čeho chytit. Doufal, že Potter bude vědět víc, ale jak se ukázalo, zmýlil se.
„To se náramně hodí, že nevíte, co, Pottere?“ přišla v pravou chvíli Carootová zpět a podívala se na Harryho zvláštním způsobem. Pak pohledem přešla k McGonagallové. „Už jdu, paní ředitelko, všechno mám, jak jste chtěla. Jen jedno vám povím,“ přiblížila se k ředitelce a klidným, nenuceným a přitom zarmouceným hlasem jí pronášela slovo od slova do ucha: „Ať se to stalo jakkoli, pan Potter se do vzduchu nesmí vrátit. Je to nebezpečné jak pro něj,“ věnovala mu pohled, u kterého si byl Harry jistý významem, že totiž tím si zajišťuje svou bezúhonnost co se jejího názoru na něj týče, ujišťuje a chlácholí ředitelku co se týče její nestrannosti vůči problému a navíc, navíc se stará o dobro všech, ale někde uvnitř jejího pohledu Harry uviděl, snad aniž by si to sama Carrootová uvědomovala, že by chtěla, aby byl Harry na Michaelově místě, „tak pro jeho okolí.“
Minerva se ani moc dlouho nezamýšlela, když prohlásila: „Jistěže Pottera na koště nepustím,“ s tím se obrátila a odešla – nejspíš do ředitelny.
„Chci ho vidět,“ řekl Harry, který se nezmohl ani na obranu.
„Ne,“ odvětil Snape okamžitě.
„Já ale musím…“
„Je to nevhodné. A nesnažte se o cokoli – nepustím vás tam,“ s tím se otočil a pustil dovnitř nejprve Carrootovou a posléze vstoupil sám. Bez ohlédnutí zavřel dveře Harrymu před nosem.
Harry se pomalým a otráveným krokem vracel zpět do společenské místnosti. Nečekal jakoukoli další reakci co se té události stalo. Proto byl mírně překvapený, když uslyšel rychle se přibližující kroky, ženské, protože se tichou a opuštěnou chodbou ozývalo klapání podpatků.
Náhle se rozsvítilo světlo, které ho v té poměrně slušné tmě mírně oslepilo. Byla to Carrootová. Chvíli jen stáli a zírali na sebe, Harry unavený, bez chuti na jakýkoli rozhovor a žena s podivným leskem plným energie v očích.
„Jak se má váš přítelíček?“
Harryho oči se zúžily, ale on se nepohnul. „Na něco jsem se vás ptala!“ zasyčela nespokojeně.
„Špatně, vždyť jeho otec přišel o práci,“ odvětil Harry neochotně.
„To je dobře,“ pronesla žena spokojeně a přece zamyšleně, což Harryho neděsilo teď, bezprostředně, protože celý den ho nějak otupil, ale později, když si na to vzpomněl, nenechávalo ho to chladným. „Víte, Pottere, když budete poslušný a nebudete dělat hlouposti, můžeme se dohodnout.“
„Nebo co, paní profesorko?“ zeptal se neobvykle drze, na tohle od něj Carrotová určitě zvyklá nebyla. Jenže Harry byl příliš unavený na to hlídat svůj jazyk a myšlenky.
Žena ale nevybuchla jako obvykle, ústa se jí zvlnila v úsměvu, pohnula rukou s hůlkou o několik palců dolů a o tři kroky se přiblížila. Byla tak vzdálená od Harryho ještě dost, aby mu to nebylo protivné, ale právě tak blízko, aby to něco uvnitř něj dráždilo. A pravila: „Já si nehraji, Pottere. Vy mě budete poslouchat, nic jiného si nezasloužíte. Můžeme spolu vycházet, což obnáší, že mě ve všem poslechnete. Nebo taky ne, což znamená, že nezničím jen vás, znamená to, že vaše okolí bude skutečně upřímně litovat, že vás kdy potkalo. Vy… ani netušíte… čeho já jsem schopná… A ujišťuji vás, že pan Corner nebyl nic, a že pan Weasley bylo jen polechtání pírkem v porovnání s tím, co svedu. Zničím vás. Postarám se, aby ta vaše ředitelka umývala toalety na mudlovských autobusových nebo vlakových zastávkách, pošlu Snapea na Sibiř, slečna Grangerová nebude mít ze znalostí, které nebyla, sebemenší výhodu, donutím vašeho přítele – Ronalda – živit celou jeho rodinu, budu-li natolik hodná a dostane-li alespoň on práci z celé jeho početné rodiny. Vy ani on si neškrtnete ani jako bystrozorové a ani jako famfrpáloví šampióni. Z téhle školy se stane další část ministerského oddělení, nenechám-li Bradavice srovnat se zemí. Nechám zastřelit toho obřího tlusťocha Hagrida, nechám vypálit dům vašich příbuzných. Všechny ty vaše válečníčky a hrdiny nechám bez práce, o hladu, jako něčí služky nebo lépe – otroky – a dám všem jejich pánům příkaz, aby je nechali pochcípat hlady. Už niky nevidí své rodiny, známé a přátelíčky. Postarám se, aby ten Longbottomovic nepodarek někoho tak nešťastně otrávil, že se pak sám zasebevraždí a ta Láskorádovic fiflena – tu podpálím s domem i celou redakcí. A vy,“ a tentokrát překročila tu hranici snesitelnosti, ale Harrymu to nevadilo, protože slova byla otřesnější než její přítomnost v jeho osobním prostoru, „vy se budete živit jako mudlovský bezdomovec žebrající o rohlík, budete alkoholik a budete se dívat na úpadek vašich přátel a na to, jak vás proklínají. A já se budu dívat na vás a budu se dobře bavit. Takže pozor, pane Pottere, tohle nevyhrajete,“ spokojena se svým proslovem, dívala se Harrymu do očí a Harry jí ten pohled vracel.
V Harrym, otupeném a neschopném vymyslet a formulovat slova a věty, u nichž by zjistil alespoň polovinu toho, co chtěl vědět, přemohla všechny otázky jedna jediná, byť znějící pateticky a zoufale a poraženecky a neschopně, ale přece, přece i přesto měla svůj obsáhlý význam: „Proč?“
Ženě se v očích mihlo pobavení, stihl si Harry uvědomit. Pak od něj odstoupila a skutečně se zasmála: „Vše má svůj důvod, že? A každý důvod se dá najít.“
Prohlédla si Harryho ostrým pohledem: „Tak hledejte,“ zašeptala, rozpřáhla ruce, mírně se předklonila. Pak se otočila na podpatcích a se smíchem odešla z chodby.
A Harry se na ni konsternovaně díval, neschopen pochopit ani polovinu ze sdělených informací.

16.06.2009 19:36:10
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one