Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Dáreček k aprílu. Plus zvláštní poděkování angie77 a wocickovi, za upozornění na chyby a podobné. Šárce, prostě proto, že ji zbožňuji a taky vítám Berušku...

Velká síň byla... byla to pravá Velká síň se svými čtyřmi kolejními stoly a jedním dlouhým v čele, kde už nyní seděla většina profesorů. Jedinou změnu doznaly přídavné stoly. Byly zařazeny k učitelskému stolu, čímž značně nabyl na ploše. To, co bylo evidentně navíc a přečnívalo, bylo již plně obsazeno a na Harryho místo jaksi jen zbylo. Co bylo horší - z jedné strany měl Malfoye a dalším místem už pokračovala místa učitelská. Harry hodil na Rona a Hermionu nevraživé pohledy, kteří mu vracely z druhého konce pohledy omluvné. Se zavrčením se usadil na své místo a na půl úst pozdravil Malfoye. Ten mu poněkud sešle odpověděl. Neměl dobrou náladu a nebylo divu. Mezi Zmijozeli, kteří se sem do Bradavic vrátili, nebyl zrovna populární. Jako jediný Smrtijed s jistým osudem se na poslední chvíli - asi zatmění mysli - obrátil na Harryho stranu. A že to byla horká chvilka, vyloženě za minutu dvanáct. Co se ale počítá je to, že když na Harryho mířil jeden ze Smrtijedů, Draco na poslední chvíli kletbu odrazil. Jistě, mezi tím mu stačil Harry zachránit život třikrát. Na druhou stranu... byl to Malfoy, o kom byla řeč a i to, o co se pokusil, bylo až ušlechtilé - na něj. Od té chvilky tam na bojišti mezi nimi panovalo... příměří. Po většinu času tedy jen ignorace. Harry měl občas pocit, že je Malfoy rád, že s ním promluví alespoň někdo. Ani na jedné ani na druhé straně totiž extra populární nebyl. Zato když si studenti všimli Harryho příchodu do Velké síně, napůl začali tleskat, napůl jásat a napůl si špitat. Což zastavil až příchod Minervy před pult ve tvaru sovy. Všechny přejela pohledem.

“Můžeme začít se zařazováním,” oznámila nadšeně a zasedla za stůl. Teď už chyběli jen dva profesoři - alespoň dle počtu volných míst. Oba Harry očekával s takovým nadšením, s jakým by vítal mozkomora do domu.

Jaké bylo překvapení, že místo ulekaných prváčků třesoucích se od hlavy k patě si to napochodovali do Velké síně prváčci s rozjasněným obličejem. V jejich čele - a to na tom bylo nejpodivnější - šel Severus Snape osobně, mozkomor rozměrů přerostlého netopýra a se svým typickým úsměškem na rtech. Ale ty děti, nyní studenti Bradavic, za ním se táhnoucí - ti se tvářili pořád stejně nadšeně a Harry se tomu velmi, ale velmi divil.

Divil se dost dlouho na to, aby promeškal Severuse Snapea nesoucího čtyřnohou stoličku s kloboukem na něm ležícím.

Ve Velké síni zavládlo ticho, když tu sebou klobouk zaškubal. Vedle krempy se otevřela trhlina podobná ústům a klobouk začal zpívat:

Jsem klobouk moudrý,

Sloužící své škole

Dlouhá léta se živím,

Předpověďmi toho, co bude.

Již mnozí si mne nasadili na hlavu,

A mnohé už jsem zařadil.

Však dnes mám ještě jednu zprávu

Že někdo tady z našich srdcí strach vyhostil.

I přátelé mu pomáhali.

Však vězte - ještě není konec

Vždyť klidu předchází bouře

Pospolitost kolejí vždy

Byla

Je

A bude

Té záhady síly klíč.

To si piš!

Tak nemarněte čas a zase se

v den hrůzovlády spojte - navždy již.

Však dnes je den, kdy rozsoudím tvé síly

Tak pojď a nasaď si mne

Jako tvým předkům dávným

Prohlédnu skrz tvou hlavu do tvého srdce

A v nenávratnu je, kam pošlu tě.

Jsi-li chrabrý - Nebelvír!

Víš-li, co chceš - Zmijozel!

Jsi-li bystrý - Havraspár!

Jsi-li čestný - Mrzimor!

 

Poté se klobouk rozkašlal. Studenti chvíli čekali jestli bude pokračovat a když doznali, že nejspíš ne, začali tleskat.

Snape dosud vmáčklý ve stinném koutě prošel do popředí a v tu ránu všichni zmlkli. Do ticha se ozval jeho jako jed odkapávající baryton: “Až uslyšíte své jméno,” zastavil se, aby se významně podíval na studenty před ním stojící, “laskavě vystoupíte sem ke mně,” s odporem se do nich zavrtal a pronesl tichým, úsečným hlasem: “Merilyn Addamsová.”

Chvíli se nic nedělo a pak začala po schůdcích stoupal malá holčička s blond vlásky, která Harrymu nápadně připomněla Hannah. Holčička se podívala do očí Severuse Snapea s nevyřčenou otázkou. Muž znechuceně převrátil oči a vyštěkl netrpělivě: “Nasaďte si ho na hlavu a posaďte se u nás.” Načež dívka uposlechla příkazu. Od té doby Harry skutečně nezaznamenal nic tak zvláštního, aby to bylo hodno jeho pozornosti. Dokonce ani Severus Snape v roli nezastupitelné bývalé zástupkyně Minervy McGonagallové v sarkastickém podání ho nepřiměl dávat pozor. Dokonce evidentně zaspal i prváka, u kterého chtěl vědět, kam se dostane - otravný malý vykuk z kupé. Ale ne, dnes zkrátka neměl svůj den. S posledním studentem Snape mávnul hůlkou a stolička s Moudrým kloboukem zmizela. Severus Snape usedl do křesla k Harrymu více vzdálenému, takže poslední místo zbylo u něj, po jeho pravici. Nedočkavě se podíval ke vstupním dveřím, ale ty stály nehnutě a tak se podíval zpět na McGonagallovou.

“Vítejte,” oznámila ředitelka stroze. Nebyl to její obvyklý, přísný tón, ale nebyla to ani Brumbálova rozepjatá náruč, která předem všechny bez rozdílu vítala. “Dovolte mi, abych ještě před hostinou uvítala naši novou profesorku obrany proti černé magii, profesorku Jasie Carrootovou,” dveře se rozletěly. To, co stálo na jejich prahu, bylo hodno povšimnutí. Harry si pomyslel, že možná Dolores byla hrozná, ale v porovnání s tímhle... dobře, vypadala jako ze stejné školy. Přítelkyně jako vyšité. Narozdíl od Dolores, Jasie byla středně vysoká s oranžovými boty na jehlách. Vypadala na čtyřicet. Měla kalhoty a sako - bílé s oranžovými detaily. A vlasy... temně rudé. Nebyla tlustá... spíš značně oplácaná. Mírně se hrbila a na krku se jí houpaly brýle obdélníkového tvaru. Na rtech jí pohrával úsměv, kterému Harry tak docela nerozuměl. V ruce měla knihy. S přikývnutím směrem k ředitelce začala kráčet k poslednímu volnému místu - div, že se na těch jehlách nezabila na prvním vratkém kameni. Pozorně se rozhlížela po místnosti. Jako by hledala nějakého nezbedníka. Nakonec míjela ředitelku, která zvolala: ,,Hostina může začít,” a usadila se vedle Harryho. Pečlivě složila na stůl dvě tenké knížečky, které držela v náručí. Neměly ani hřbetě ani název, ani autora. Žena se otočila Harryho směrem a zahleděla se svýma hnědýma očima na Harryho.

“Pan Potter?” pečlivě vyslovila, jako by s nějakým skrytým záměrem a obdařila ho svým krutým úsměvem. Čekala na odpověď.

“Ano, madam,” přikývl Harry. Žena si - jako by pro sebe - přikývla hlavou a bylo v tom něco vypočítavého, něco chladného a nějak zvráceně potěšeného, když mu se zaujetím odpovídala.

“Jasie Carrootová.”

01.04.2009 19:41:27
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one