Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Děkuji za... no vždyť víte, že ano, pusinky? Za komentáře!

Omlouvám se, že tak to trvalo dlouho... „dlouho“. To víte - povinnosti jsou hrozné zvěrstvo (pro tvůrčí činnost především). Délka kapitoly - hádám, že je jedna z těch kratších, že ano? Nezlobte se - pro druhou „část“ mám nadpis, který jsem si mírně řečeno zamilovala. Takže počítám s tím, že na oplátku bude druhá „část“ - další díl - brzy. OK?

Draco zrovna pracoval na něčem v knihovně, když ho Hermiona zastihla. Jen co ji zahlédl, protáhl obličej a ostentativně ignoroval blížící se postavu. A když už nebylo zbytí, se sarkasmem se zeptal: „Kde máš Weasleyho?“
Hermiona se nenechala odradit. „Něco jsi mi slíbil, Malfoyi.“
Draco se zarazil a vzhlédl: „Já a tobě? Holý nesmysl,“ Dracův obličej se stáhl do grimasy odporu.
„Jestli očekáváš, že odejdu jen proto, že se chováš jako kre...“ začala Hermiona rázně, byla však přerušena.
„Sss!“ ozvalo se přísně z jedné uličky a tak si Hermiona raději sedla.
Velmi naléhavě sykla: „Tak co je elhafs? Keř? Který se dává novorozeňatům do mléka?“
Draco se na ni podíval zkoumavě: „Proč to chceš vědět?“ zeptal se podezřívavě. „Protože nevíš, co je ten Snapeův lektvar zač? Žes nenašla to, cos potřebovala pro svou známku z lektvarů? Bojíš se Téčka, Grangerová?“
Hermiona mu chtěla něco odseknout, když tu si uvědomila něco jiného. Urážky nebo ne, snaha ji ponížit nebo ne, snaha ji odsud vypudit a ironie - to nebylo to jediné co mohla v Dracově tváři číst.
„Chci to vědět proto,“ nadechla se a nebyla si absolutně jistá, jestli taktika, kterou použije, k něčemu bude - což ovšem nezkrotilo její odhodlání, „protože ti na tom tolik záleží.“
Hermiona zaznamenala hned několik věcí, které byly u Draca Malfoye velmi znepokojivé - zbledl, šlo-li to víc než už celý ten týden co byli v Bradavicích, byl. Jedna ruka se mu viditelně zachvěla. Vytřeštil na ni oči a až v závěsu s tím si všimla, že pod nimi má - teď už dokonale kontrastující - kruhy. Vypadal ustaraně a ona evidentně narazila na hlavičku hřebíčku.
Malfoy - pohled prázdný - promluvil nezúčastněným hlasem: „Elhafs je keř, jehož pyl se dával kojencům do mléka. Dokud nezačali existovat lektvaristé, kteří přišli na jeho skutečné účinky a nezakázali dávat ho tam. Pak se keře začaly hromadně pálit magickým ohněm. Zůstalo jich tak málo, že ten postup tehdejší úřady zakázaly, ale protože ty keře na sebe poutaly jistý druh magie, který je všechny spojoval, umíraly dál. Byť pomaleji. V dnešní době existují tři, maximálně pět těch keřů, přičemž jsem viděl na vlastní oči jen jeden a po ostatních pátrat nehodlám,“ ke konci Dracova proslovu jeho oči ztvrdly.
Proč by kouzelníci svým dětem dávali prudký jed záměrně?“ naléhala Hermiona.
Draco se ušklíbl a prakticky se jí vysmál: „Kouzelníci dřív nebyli tak znalí jako dnes. Nechodili do škol. Věřili pověrám. I tohle mělo svůj původ. Staří kouzelníci věřili, že když dají do mléka pyl z elhafs, že si ověří, zda je jejich dítě skutečně jejich a... ještě něco navíc. Ještě se tím ujišťovali, zad-li je jejich dítě dost silné a schopné stát se dědicem.“
Hermiona si přikryla rukou ústa a pro změnu to byla ona, kdo na Draca valil oči: „Kde jsi ten keř viděl?“ vyrazila ze sebe neschopna víc slov.
Na Dracovu tvář se vrátil povýšený úsměšek: „Jeden je na naší zahradě. Ale nemyslím si, že by Lucius byl neznalý. Spíš si myslím, že mu to, že jsem skončil u Munga a přežil jen čirou náhodou, bylo jedno,“ prohlásil ledově klidným hlasem. Mluvil, jako by to bylo o někom třetím. S lhostejností. S nezájmem.
„Draco...“ vypadlo z šokované Hermiony.
„Copak, Grangerová? Chtěla sis hrát na poválečnou psycholožku a ono to nevyšlo tak úplně, jak sis představovala?“ s tím se Draco sbalil a odešel. Hermiona se ještě dlouho dívala netečně do prázdna.

~~~


Harry neměl zdání, jak se k tomuhle mohl nechat přesvědčit - ptát se ředitelky, jestli smějí hrát famfrpál. Taková hloupost... Občas nechápal, že se Ronem nechá přesvědčit tak lehce.
Teď trčeli před ředitelčiným kabinetem už asi třetí hodinu a trpělivě čekali, až McGonagallová vyprovodí návštěvu. Brzy potom - už asi jen další půl hodiny čekání - se otevřely dveře a ředitelka je s omluvami přijala.
„Tak co máte na srdci?“ zvedla profesorka obočí, když byli uvnitř.
Ron do Harryho drcnul, ale ten se ani nehnul. Tak jen vzdychl a začal: „Víte, paní ředitelko, my bychom rádi zase začali hrát famfrpál,“ když viděl, jak se podmračená Minerva nadechuje, Ron začal okamžitě obhajovat svou žádost. „Myslím samozřejmě, že bychom se nemuseli ani účastnit zápasů. Jen třeba tréninky a pomáhat kolejním družstvům...“
„Pane Weasley...“
„Mohli bychom za to třeba pomáhat s něčím profesorům. Můžeme si třeba obstarat sami košťata a... můžeme...“
„Pane Weasley,“ zarazila ho naléhavě Minerva, „já nemám nejmenší problém s tím, abyste začali hrát famfrpál.“
„Ani když jsme navíc?“ Ron si okamžitě zacpal ústa rukou a Harry hádal, že si teď v duchu nepřezdívá moc lichotivě, ale ředitelčin mírný pohled ho uklidnil.
„Nejste navíc a budu opravdu ráda, když se k hraní famfrpálu vrátíte,“ odříkávala Minerva trpělivě a přesvědčivě zároveň. Na Ronovo vítězné „JO!“ se Harrymu cosi těžkého zavěsilo na krk a dřív, než poznal, že je to Ron, ho to táhlo ke dveřím a loučilo se to s ředitelkou.
Když si Harry uvědomil, co to znamená - zase koště a létání, zvedlo mu to náladu. Hodně.

17.04.2009 19:03:56
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one