Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Díky za komentáře!

„Určitě se tvůj tatínek nezlobí?“ ujišťoval se Harry.
„Ne, jistě že ne,“ usmála se Lenka a zavrtěla hlavou.
„To se mi ulevilo. Byl bych nerad, aby si to…“
„Pane Pottere?“ nikdo jiný než Carrootová ve své oranžové kráse. „Smím s vámi mluvit?“ usmála se mile a Harry vycítil, že tohle je jen divadlo pro Lenku. Ta - jak jinak - úslužně odešla a nechala Harryho samotného. Nebylo zbytí. Carrootová ho zatáhla do temné chodby a tam spustila: „Pročpak se touláte po chodbě po večerce?“ usmála se. Ledově.
„Nás se večerka…“ začal Harry vysvětlovat.
„Ticho,“ přerušila ho nenávistně, „vy jste asi docela nepochopil, jak se tahle hra hraje. Vy nemáte pravdu nikdy, já ji mám vždy. Pokud to nepřijmete už teď, nebudeme spolu přátelé, pane Pottere. To pro vás nebude výhodné. Nikdy. Nikdy nemáte šanci tohle vyhrát. Nezapomeňte – zítra…“
„Já ale nejsem vaše loutka a ani informační sloup! Na otázky vám odpovídat nebudu a vyhrožovat…“
„Pozor na pusu, Pottere! Strhávám…“
Vtom se do ticha opřel sytý baryton: „Děje se tady něco?“

~~~


Severus a Draco kráčeli po temné chodbě.
„Draco…“ řekl Snape téměř rezignovaně.
„Nechej toho, prostě podám hlášení a půjdu. Jako vždy,“ požadoval Draco tvrdě.
„Špatně sis to vyložil,“ oznámil Dracovi Snape.
„Zajisté,“ úšklebek. A pak navázal, aniž by se snažil nabídnout Severusovi možnost výběru konverzace: „Co se té ženské týká – nevím… Umí se přetvařovat a Potter… na to, že je pořád stejně protivný, mi připadá… divný. Uzavřený do sebe. Sebelítostivý. Přijde mi jako zralý adept na sebevraždu. Když se vrátí od Carrootové, nespí. Když se probudí, nemluví. Rozpovídá se někdy před obědem a to si uvědomí, že má trest s Carrootovou a zase se odmlčí. Prostě se chová zvláštně.“
„Dozvěděl ses, co se děje v průběhu jeho trestů?“
„Ne – svým přátelům se o tom nezmiňuje a Carrootová používá na místnost protiodposlouchávací kouzla.“
Severus mlčel - významně.
„Dej mi čas! Tohle je strašně krátká doba na to abych…“
„Sss,“ Severus zastavil jeho sebeobhajobu a zatáhl ho do temného kouta. Oči upřel do dáli a Draco jeho pohled následoval. Našpicoval uši a uslyšel tlumené hlasy. Dohadovaly se. Zachytil jen: „…vyhrožovat…“
„Pozor na pusu, Pottere! Strhávám…“
Vtom do toho vpadl Severus: „Děje se tady něco?“
Carrootová v tu ránu vypadala jako člověk před mrtvicí. „Kdepak,“ řekla, oči vytřeštěné, „jen tady s panem Potterem diskutujeme o jeho trestu, že ano, pane Pottere?“ obrátila se významně na Harryho a snažila se ovládnout situaci.
„Ano, paní profesorko,“ odvětil Harry apaticky.
„Jakém trestu?“ zeptal se Severus hladce – tak hladce, až to vyšlo z jeho úst jako věrohodný údiv. Harry sekl pohledem po Dracovi, na kterém poznal, že Snape minimálně od něj něco .
„Pan Potter… jen taková hloupá drobnost… vyšel ven po večerce,“ zasmála se žena falešně.
Snape se zamyslel, přivřel oči a zeptal se úlisným hlasem: „Mohla byste mi ho na pár dní půjčit? Moc bych potřeboval někoho na roztřízení vnitřností budoucích přísad do lektvarů.“
Carrootové zacukal koutek úst v křečovité snaze usmát se: „Ale jistě,“ nabídla neochotně, „poslužte si.“
„Děkuji,“ mírně se uklonil a kývl na Harryho, aby ho následoval. Nečekal ani na Draca a pokračoval v cestě do sklepení.
„Paní profesorko,“ vzpamatoval se Harry tryskově, rozloučil se s ní a zamířil za Snapem.
„Paní profesorko,“ zopakoval Draco o hodně úlisněji s malou úklonou. Oba si to zamířili v závěsu do sklepení a oba při tom mlčeli. Dveře byly – jak jinak – dávno zavřené. Harry je tedy otevřel – opatrně, ale bez klepání.
„Copak vás se večerka týká, Pottere?“ zeptal se Snape posměšně ale zvědavě zároveň. Draco zrovna vešel a zavřel za sebou. Harry zarytě mlčel.
„Tak proč jste se nebránil?“ zeptal se Snape bez hnutí, ale i tak ty otázky Harrymu překážely.
„Snažil jsem se,“ odpověděl Harry neutrálně.
„Zjevně ne dost.“
„Takže… když víte, že je ten trest nezasloužený - pustíte mě?“ zkusil to Harry s jen malou nadějí na úspěch.
Snape si ho změřil: „To samozřejmě ne. Berte to jako trest za to, že se neumíte ozvat. A pomoc se mi hodit bude. Nebo ty chceš pomoct, Draco?“
„Jistěže ne,“ prohlásil Draco samolibě.
„Já mám na tvé mínění jiný názor,“ řekl Severus o několik stupňů tvrdším tónem.
Dracův výraz opadl: „Co? Cože? Co tím myslíš?“
„Že trest ti jen prospěje. Ber to tak, že mi dobrovolně, rád a sám od sebe pomáháš. Což je od tebe milé, Draco, děkuji ti… teď běžte oba. Spát, nejlépe. Nerad bych se dnes s Jasií Carrootovou viděl znova. A,“ dodal a podíval se na oba stejně upřeně, „nerad bych vás vprostřed cesty do společenské místnosti seškraboval ze stěny. Mějte to na paměti, jinak se vám trest znatelně protáhne. Chovejte se proto tak, jako že bych vás nerad viděl ve sklepení víc, než je nutné a že jdu celou tu cestu s vámi a mám vás na očích. Dobrou noc,“ řekl s upřeným pohledem na Draca a odešel. Draco si odfrkl a zamířil jako první… spát.

~~~


Druhý den byl Harry vzbuzen zvláštním pocitem. Otevřel oči a díval se na strop. Zvláštní pocit nezmizel. Rozhrnul závěsy a vstal. Jen co si vzal papuče, začaly se ozývat výkřiky. Harry přeběhnul k druhé posteli a rozhrnul závěsy postele Draca Malfoye.
„Vstaň,“ křikl na něj šeptem. Ale Draco nereagoval.
„Vstaň!“ přikázal a zatřepal s ním. Draco se vzbudil, oči se mu otevřely a byl v nich čitelný děs. Odtáhl se na kraj postele a sáhnul po hůlce.
„Uklidni se,“ zamračil se Harry a ukázal mu ruce, „jen se probuď.“
Malfoy si ho změřil pohledem a zamračil se.
„Křičel jsi,“ oznámil mu Harry. Pak se odešel obléknout se. Na snídani tedy přišel hodně brzo. A když odcházel z Velké síně, prosvištěla kolem něj Carrootová. Zasyčela: „Nemysli si, že dnes nepřijdeš na trest,“ a byla pryč.

~~~


Po přeměňování měli nadstavenou hodinu s Carrootovou. Celou dobu probírali pravidla, příkazy a zákazy ministerstva, na konci hodiny jim oznámila, že ze všeho budou psát příští hodinu test.
„Jak si to dovoluje?“ vztekala se Hermiona. „Dělá z nás malé spratky, kteří nikdy neviděli zemřít člověka, nikdy nestáli před Voldemortem a nikdy…!“
„Pane Pottere, na slovíčko,“ byla to Carrootová. Harry zachytil Hermionin soucitný pohled, než se vydal za profesorkou.
„Myslela jsem,“ řekla, když se za nimi zavřely dveře, „že tohle,“ mávla neuroticky a vztekle rukou ke dveřím, až se jí divoce rozhoupala oranžová náušnice, „jsme si jasně vysvětlili.“
„Ano, paní profesorko,“ odvětil Harry apaticky.
Ženě před ním se rozklepala brada vzteky: „Sedněte si,“ štěkla.
„Piště,“ štěkla na něj znova. A Harry psal: Musím se přestat chovat nadřazeně.
Když Carrootová viděla, jak mechanicky Harry opisuje, aniž by na něj ta věta měla jakýkoli účinek, pro sebe si přikývla. Přešla za Harryho křeslo, natáhla se, až se rukou opřela o stůl a syčela Harrymu přímo do ucha: „Vy vážně netušíte, čeho já jsem schopná, pane Pottere,“ nemusela to říkat ani naštvaně – její sladký hlas byl tak pokřivený, až se chtělo Harrymu zvracet. Poprvé dostal opravdu strach, že žena něco udělat může. Že žena, které se do teď neměl důvod bát, nijak zvláštní důvod až na její divné chování, má moc nejen vyhrožovat.
„Och, to je strach, co teď vidím ve vaší tváři? Nebojte, bude to horší, daleko horší, protože mě,“ vzala do ruky Harryho bradu a násilně mu otočila hlavou, aby si hleděli do očí, „se neodporuje. Já mám vždy pravdu a jsem nebezpečná. A ano, nenávidím vás, tak se kliďte a neopovažujte se mi lozit do cesty. Jinak vás zničím všechny.“
Než se nadál, vstala a přešla ke krbu.
Nabrala letax a zakřičela: „Analfabusova kancelář!“
Strčila hlavu do ohně a Harry slyšel z druhé strany potěšené: „Jasie! To jsou mi hosté. Copak potřebuješ?“
„Laskavůstku, Analfabusi, laskavůstku. Ty víš, za co, že?“ ujistila se a Harry si živě dokázal představit, jak se žena úlisně usmívá.
„Jistě, jistě, o to se nestarej… a mluv! Pro tebe cokoli.“
„Nebude to nic výjimečného. Jen udání. Potřebuji, abys dokázal, že pan Artur Weasley zneužíval mudlovské předměty pro své experimenty.“
„Oh, chápu, chápu… a jak vážný přestupek to byl? Chci říct…“ muž spiklenecky ztišil hlas, ale i tak ho Harry slyšel velmi zřetelně a tvář mu bledla a bledla, „mám ho jen mučit, nebo ho mám nechat vyhodit?“ Carrootová i Analfabus se rozesmáli, což jen značilo, jak dokonale si rozumí.
„Hrát si s ním by bylo jistě zajímavější, ale ne, chci, aby přišel o místo. Nejlépe okamžitě.“
„Tvé přání je mým rozkazem,“ čímž rozhovor skončil. Jasie Carrootová se ohlédla na dokonale bílého Harryho.
„Pokud,“ začala a blížila se zase k jeho křeslu, „mi budeš stát v cestě, připrav se na to, že každého jednoho tvého přítelíčka, každého, kdo s tebou jen promluví, zničím. Ta šprtka skončí jako uklízečka na mudlovských veřejných hajzlech, tvůj kamarádíček bude živit celou rodinu sám, budu-li k nim shovívavá, ta tvá oblíbená ředitelka půjde ke dnu a stáhne s sebou celou školu. A ty… nepřej si to vědět. Rozumíme si? Nebo chceš další názornou ukázku toho, co dovedu?“
Harry rozuměl, cukl sebou, když Carrootová udělala jeden prudký krok směrem k němu.
„Teď táhni, máš trest se Snapem, BĚŽ! A neopovažuj se o tomhle ani ceknout, Pottere. Nebo vás opravdu zničím a to, co jsem teď udělala, bude jako milost. Ty o ničem nevíš a vědět nemusíš. Teď jen běž a vykonej, do čeho ses sám uvrtal. TAK BĚŽ!“ vyjekla a Harry už nečekal. Sbalil se a utíkal do sklepení.

04.06.2009 13:44:12
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one