Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Furt jste chtěli konec: TU, NA! Nemůžu jinak… věnování patří Gleti za ten včerejšek. Gleti, tohle mě vážně dostalo. Děkuji za komentáře a za vše. Assez!

Tři postavy se plahočily po bradavickém trávníku.
„Máme to za sebou,“ pozvedl Ron plný nedůvěry obočí.
„Udělali jsme je!“ pronesl nadšeněji a vítězoslavněji Harry.
„Taky myslím, že měly být náročnější,“ poznamenala Hermiona.
Dva pohledy se po ní škaredě ohlédly. „Mít tady něco,“ začal Harry.
„Čím tě praštíme,“ pokračoval Ron.
„A nezabijeme tě tím,“ navázal Harry.
„Nenapadá mě pokračování řetězce,“ zakvílel Ron unaveně a zděšeně zároveň.
„To nic, to je tou únavou,“ konejšil ho Harry.
„Merline, vy naděláte,“ protočila Hermiona oči.
„Hele, ty si tam budeš někde na Ukrajině zachraňovat životy, ale my tady s Harry,“ nadmul se Ron, „my budeme dál pracně trénovat a cvičit a vůbec… budeme to teď mít ještě těžší,“ zamračil se Ron.
„Nebudu zachraňovat životy a nepojedu na Ukrajinu,“ opravila ho Hermiona.
„Tak do Ruska…“ opravil se Ron ledabyle. Přitom bylo něco rozladěného v jeho hlase, co Harry nepoznával.
„Ani do Ruska,“ odvětila Hermiona nadlehčeně.
Ron chůzi zastavil a stáhl obočí: „Obvykle tě sice moc neposlouchám,“ připustil, „ale přece jen bych řekl, že…“
„Rone,“ zarazila ho Hermiona, „bavily jsme se s ředitelkou i Rimou. Nechci na tři roky odejít ze země a nechat tu rodiče a tebe. Zvlášť ne, pokud pořád platí ta tvá nabídka…“
Ron na chvíli jako by zamrzl a zpracovával, co Hermionina poznámka znamená. A potom… Harrymu se naskytl pohled na hlasité projevy Hermionina a Ronova nadšení, točení se dokola a šťastné úsměvy. Dokonce polibky.
„Ehm, uniklo mi něco?“ nadhodil Harry konverzačním tónem, čímž částečně navrátil své extrémně šťastné přátele do reality.
„Jasně že jo, kámo,“ řekl Ron celý rozšklebený a poplácal Harryho po rameni, „jdeš nám za svědka.“

~~~


Balil si věci na cestu, když do ložnice vstoupil Draco. Pousmál se a pokračoval v činnosti.
„Musím ti poděkovat,“ oslovil ho Draco.
„Musíš?“ podivil se Harry a motal svetr, který následně úhledně složil do kufru.
„Měl bych,“ opravil se s ušklíbnutím.
„Poděkovat mi,“ zauvažoval Harry, „tak schválně – za co přesně? Že jsem tě pozval mezi nás na večeři k Weasleyům, nebo že jsem ti zachránil život? Či snad že jsem proti tvé vůli přišel na to, že zdaleka nejsi upír?“
„Za všechno,“ ohodnotil to Draco klidně. „Zejména pak za tu večeři, i když to ostatní taky nebylo k zahození,“ peřinu, která letěla vzduchem a mířila mu na hlavu, Draco včas a hravě zachytil.
„Dík, je aspoň pohodlná?“ nadhodil a přeměřil si ji nedůvěřivým pohledem.
„Víc než ta tvá. Já se na ní alespoň jednou za čas vyspal,“ oplatil Harry jízlivostí Dracovu ironii.

~~~


„Budeš mi chybět,“ pověsila se Harrymu na krk Lenka. Neville za ní jen přikyvoval.
„Ale no tak,“ utěšoval je Harry, „uvidíme se na svatbě. A vůbec – nemám v plánu nechat vás jen tak odplout a už vás nevidět. Uvidíme se,“ řekl Harry pevně.
„Přísaháš?“ zeptala se Lenka.
Harry se rozhlédl chodbou na své spolužáky i na známé z nižších ročníků: „Slibuji,“ odpověděl jistě.
„Pane Pottere?“ uslyšel za sebou hluboký hlas. Protočil oči v sloup, zašklebil se a dodal: „Někteří jsme tady studovali prakticky osm let. Nepředpokládejte, že se tu dříve či později nesejdeme. Že mám pravdu, pane profesore?“ podíval se konečně i na Snapea.
Ten, ruce složené na hrudi, otrávený škleb v pohotovosti, přezíravým pohledem sjel všechny zúčastněné: „Už kdyby to mělo být jen mně naschvál, vy se tady sejdete,“ připustil klidně. Všichni se zasmáli.
„Můžu si vás už vzít, nebo budete rozdávat autogramy před odjezdem?“ ucedil Snape jízlivě na Harryho adresu.
„Jestli si mě můžete vzít, nevím,“ následovala salva smíchu, „a pokud jste snad myslel schůzku – tu druhou – pak nevím, jestli jste v mém diáři zapsán…“ což byla pravda – Snape se ani omylem nezmínil, že by chtěl s Harrym mluvit. Celý zbytek školního roku ne.
„To že jste dostudoval neznamená, že už nejsem profesor a tím míň to znamená, že smíte být drzý,“ zavrčel Snape.
„Protože pokud budu, nebudete mě mít rád a strhnete mi body…“ pronesl Harry stěží vážně, ba spíš škodolibě.
„Protože pokud budete,“ opravil ho Snape, „udělám vám ze života peklo,“ pronesl mile. Zlověstně mile.
„Proč vám to jen věřím?“ povzdechl Harry útrpně.
„To byla řečnická otázka?“ pozvedl Snape obočí.
„Byla,“ připustil Harry. „Počkejte na mě u vlaku a chyťte kupé,“ řekl Harry k Hermioně a Ronovi.
„Nečekejte na něj u vlaku,“ opravil ho zase Snape.
„Ne?“ podíval se Harry tázavě na Snapea.
„Ne,“ přitakal rozhodně.
„V tom případě se uvidíme před svatbou,“ kývl na ně Harry a Hermiona s Ronem ho nejistě zanechali ve Snapeově společnosti.

~~~


„Rendez-vous?“ povytáhl Harry obočí. Seděli v Děravém kotli, Harry popíjel máslový ležák, Snape ohnivou whisky. „Mí přátelé z vás málem dostali infarkt. Takže… co jste potřeboval?“
„Promluvit si,“ odpověděl Snape prostě. „Možná vám poděkovat, ale to bych jednak nepřiznal nikdy vám a poté nikdy bych to nepřiznal před vašimi přáteli.“
„I vy?“ podivil se Harry upřímně smutně – téměř.
„I já?“ naznačil Snape, že nechápe.
„Malfoy za mnou byl taky,“ vysvětlil Harry.
„A?“
„A děkoval.“
Snape potřásl hlavou: „Vážně vám chci za Draca poděkovat. On je jako rodina, kterou nemám. A i když se občas příliš podobá svému otci… narozdíl od něj na Dracovi mi záleží,“ a ním byl s notnou dávkou trpkosti jednoznačně myšlen Lucius.
„Já vím,“ přiznal Harry, „asi jako mě budete za mého otce vždy nenávidět.“
Snape si těžce povzdechl: „Nemůžu nenávidět někoho, kdo zachránil Draca. Ani někoho, kdo zachránil druhou věc, díky které se ještě cítím jako člověk – profesi. Což je další věc…“
„…za kterou chcete poděkovat,“ doplnil ho Harry monotónně.
„…kterou bych měl zmínit před koncem,“ ušklíbl se Snape.
„Vy se nikdy nezměníte,“ řekl Harry nerudně, ale velice rychle to hodil za hlavu. „Alespoň kvůli tomu, zač děkujete, byste se mohl snažit víc vyjít s okolím a být na studenty míň protivný.“
„To nebyla podmínka,“ pokrčil Snape rameny a upil ze sklenky. Harry po něm mrštil – pohledem. „I to s pozváním Draca na večeři bylo od vás… pozorné,“ připustil Severus.
„To bylo v rámci realizace vaší představy socializace Draca Malfoye,“ odvětil Harry, čímž věc odbyl jako maličkost.
„Děkuji,“ zarazil ho Snape jednoduše a Harry to s úsměvem a přikývnutím prostě přijal.
„Takže konec…“ nadechl se Snape zase, „zachránil jste další životy, posilnil jste ředitelku a stál jste u jejího zrodu a přerodu ze zástupkyně k letargické části, z letargické do zmatku a ze zmatku k ujasnění a pak k ředitelce. Dokázal jste, aby někdy mezi přesvědčila ministra, aby se i ten vzpamatoval, na což sice propustil polovinu ministerstva, ale žádná škoda to rozhodně není, čímž jste se zapříčinil i o změnu ministra. Díky vám a vašim přátelům ředitelka aplikovala program pro dodělání vzdělání… Vrátil jste se do Bradavic a opět jste je kompletně zachránil, bylo vám nabídnuto místo profesora, které jste obratem odmítl. A teď odcházíte z Bradavic, vašeho domova. Po osmi letech. Co dál…?“ to znělo málem jako sentimentální proslov z úst Severuse Snapea.
„Dál?“ pousmál se Harry. „Dál si snad udělám bystrozorský výcvik, procestuji svět a něco dokážu. Co víc?“ ušklíbl se poměrně šťastně.
„Nebude se vám stýskat?“ pozvedl Snape obočí. Jen zvědavě.
„Nechcete mi teď tvrdit,“ nadechl se Harry, který si jeho řeč už stačil překroutit a uzpůsobit obrazu svému, „že jste zůstal v Bradavicích jen proto, že by se vám stýskalo? Teď? Po tom všem?“ do tázavého hlasu Harry protlačil nevěřícnost.
„Jistě že ne,“ zchladil ho Snape pohledem. A hned na to tu ne-lež spláchl whisky. Harry zakroutil hlavou.
„Třeba se dostanu někam, kam chtěl odcestovat i Brumbál,“ pokrčil Harry nakonec ramenem, když už to nevypadalo, že Snape naváže, kde přestal.
Lehký povzdech, pohled do prázdna a přikývnutí – to mu bylo odpovědí.
„Hodně štěstí,“ dodal Snape po dlouhé odmlce.
„Má tento rozhovor,“ odhodlal se Harry k otázce, která ho pálila na jazyku, „nějaký hlubší smysl?“
Snape neodpověděl, jen zvedl pohled ze země, kam se už několik minut statečně díval. V prstech měl skleničku, se kterou si neustále pohrával.
Pak odpověděl: „Ne.“
Harry povzdechl, dopil máslový ležák a podíval se do rozporuplné tváře Severuse Snapea: „Chápu to,“ řekl a upřímné zelené oči vyhledaly Snapeovy temné, „a děkuji. Ta snaha se oceňuje. Dokonce vám děkuji, že se dokázalo vaše chování za poslední rok tolik změnit. Vážně to bylo mnohem snazší, když jsme si nešli po krku i my dva. Nemusíte se za to na sebe zlobit. Někdy prostě s nenávistí nejde hnout, i když se snažíme. Nechci říkat, že to chápu – nechápu to. Byl to můj otec, kdo vám ublížil, ne já. Já k vám necítím nenávist a nemám ani potřebu zesměšnit vás a ani touhu dostat vás na kolena. Cítím k vám jistou úctu a obdiv, protože jste úctyhodný a obdivuhodný, tím spíš, že jste nikdy pořádně nepochopil, proč jste odešel od Smrtijedů. Ale já vím, proč jste to udělal – bylo to jen kvůli mé matce. Děkuji vám za to. Nebýt vás v době války, dopadla by o hodně hůř. Vím to. A děkuji vám i za přátelství s Brumbálem a profesorkou McGonagallovou, to jsou věci, díky kterým si vaší osoby nikdy vážit nepřestanu. Kdyby tu byla Hermiona, určitě by mi připomenula i vaši vzdělanost…“
„Pottere,“ snažil se ho Snape přerušil, ale marně.
„…ale na tom já opravdu tolik nelpím, nezlobte se. Ale i tak dobře chápu, že vy nikdy mou osobu nezačnete mít rád nebo s lehkým srdcem snášet. Naučil jsem se s tím žít. Je od vás skutečně šlechetné, že se to snažíte změnit, a krásné tím spíš, že to děláte kvůli někomu, na kom vám záleží – Dracovi. Děkuji vám. Jenže ono občas něco změnit nejde. Zkuste tomu dát volnější průběh, ani Řím nepostavili za den. Ani McGonagallová se nestala ředitelkou přes noc – ne skutečnou. Ani ze vzduchu nevyčarujete jídlo… Chápete? Já teď odjedu, což vám dá po dlouhých osmi letech prostor k přemýšlení. A upřímně nevěřím, že by na tom tři roky – než se vrátím z cest, na které mě pošlou, nebo několik měsíců – než se uvidíme na svatbě, něco změnilo. Nemyslím si, že se k něčemu doberete po tu dobu, co se neuvidíme. Ale pokud až se vrátím, pokud až přijdu a začnu žít i normální život, budu někde pracovat a někde bydlet, pokud mě potom budete chtít vidět a budete chtít zkusit začít znova… potom se uvidíme. A třeba náš posun ke vzájemné snesitelnosti bude trvat celý život… no a? Na to ho máme. A dá-li Bůh, Merlin, Alláh, Budha nebo někdo tam nad námi, bude ještě dost dlouhý. Tak proč to za každou cenu lámat přes koleno?“ položil Harry poslední řečnickou otázku a hodil peníze na stůl.
Snape na toto gesto zareagoval vskutku rychle: „Pozval jsem vás, to…“
Harry ho zastavil tak, že mu zkusmo stiskl rameno, čímž donutil vstávajícího Snapea sedět. Snape vzhlédl a podíval se na něj v očekávání toho, co řekne nebo udělá, co bude. A Harry odvětil s prostou škodolibostí, mírným nádechem ironie života a jistou grácií jemu vrozenou, s příslibem na lepší zítřky: „Vy nám jídlo zaplatíte příště,“ zazubil se a odkráčel.


~~~---KOиEC---~~~


___
Slíbila jsem vysvětlení Severusových hodin: Chtěla jsem trochu konfrontovat HP svět s ostatními FF a jinými kouzelnickými světy – jelikož to všechno by mělo existovat souběžně s HP světem. Ne že by se mi to nepodařilo, ale na to mám možná načteno příliš málo věcí. Nicméně jako nápad se mi to zdálo dobré. Realizaci nápadu posuďte sami.

___

Možná by některé mé čtenáře – sorry za přivlastňování a majetnickost, jedna má spolužačka mě za to nesnáší – zajímalo, co to pro ně znamená.

Co?

No… řekla bych, že to slovo je “padla”, alespoň pro všechny, kteří nečtou Duel. Já mám padla, vy máte padla, shánějte si povídky, které vás budou víc bavit a dopřejí vám kýžený oddech. Byl to moc pěkný čas strávený s vámi a já vám za něj děkuji. (Sisi, Tebe jsem si – opět vlastnicky – vychovala. Tak doufám, že budeš i nadále a stejně skvěle pokračovat. Mimino jedno moje. :-*)

Stále vaše

Assez

25.07.2009 19:37:10
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one