Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Můžeš si vybrat, jenže co je horší?

Ehm - pozastavení se neděste. Týká se jen doby, než dokončím Život (doufám). A jak jsem řekla i na fanu - budu se snažit ještě vložit další díl, který navazuje na tento. Děkuji za komentáře!

Když si to Harry nakráčel do hadího doupěte, netrpělivá Carrootová na něj zírala s odhodláním.
„Nebude se stávat, že přijdete pozdě, pane Pottere,“ oznámila mu. Harry zašvidral na hodiny. Bylo pět padesát osm a trest mu začínal v šest deset. Pokaždé chodil později - nikdy nepřišel dřív než právě dnes, ale to zjevně nezajímalo Carrootovou. Harry si pro sebe povzdychl: „O kolik jsem přišel pozdě, paní profesorko?“ zeptal se s dobře předstíranou pokorou. Naneštěstí asi ne dost podlézavě.
„Nemluvte se mnou tímhle tónem, nejste víc než já. Přišel jste pozdě o tři minuty. Ať se to víckrát nestane,“ zopakovala a Harry se nepřel. Jen zasedl na své místo a s tichou ale jasnou omluvou začal pracovat na svém trestu.
Mohl pracovat asi hodinu, než ticho přerušila sama Carrootová. Vstala a začala přecházet po místnosti a Harry věděl, že zase začala, jen netušil, proč se mu to dnes zdá něčím jiné.
„Takže... budeme tady společně měsíc - to i zaslouží řádné téma ke konverzaci,“ nejprve se samolibě ušklíbla, pak pokračovala, „ale nejprve něco pro odlehčení. Tak... co škola? Líbí?“
Harry přikývl a pracoval dál.
„Odpovídejte celou větou,“ poručila mu.
„Ano, paní profesorko, líbí,“ netušil, co tím sledovala - vždy se ho na to zeptala, jako by byl prvák.
„A vašim přátelům?“
„Ano, paní profesorko, také se jim líbí,“ řekl znova automaticky.
„Prospěch je dobrý...?“
„Ano, paní profesorko,“ jen okrajově si Harry uvědomil, že z jednoho předmětu má samé H, ale to už Carrootová, která byla tak laskavá a věnovala mu je, věděla.
„Tedy vše, jak má být,“ tentokrát nečekala na odpověď, ale sama otázku položila. „Co vše byste byl ochoten udělat, aby stávající věci zůstaly nezměněné?“
„Prosím?“ zvedl Harry hlavu od práce a podíval se zmateně; stačil rychle dodat „paní profesorko“, na které si žena tak potrpěla. Dle jeho zkušeností teď měla přijít jiná část otázek, takže pocit, který měl, když sem vstoupil, nebyl od věci.
„Vy máte zítra trénink famfrpálu, je to pravda?“ žena se zastavila a zvedla obočí.
„Ano, paní profesorko,“ odpověděl Harry napjatě.
„Famrpál máte rád...“ říkala Carrootová spíš pro sebe. „No a ten váš přítel také, že?“
Harry polkl: „Co tím chcete říci?“
Žena se usmála, bílé zuby se zaleskly i při tom nepatrném množství světla: „Když budete hodný, budete mlčet a přesvědčíte tu vaši nedůvěřivou přítelkyni, že můj způsob výuky je docela v pořádku... ne, když ji přesvědčíte, že nic lepšího ji potkat nemohlo... budu k vám hodná. Moc hodná.“
Harry se na chvíli zamyslel a pak se podíval Carrootové do očí: „A pokud se mi to nepodaří?“
„Inu,“ Carrootová přešla pomalu k jeho křeslu; opřela se o opěradlo a podívala se Harrymu do očí: „Nemáte nejmenší tušení, jak snadné bude dát vám za vaši drzost... nepozornost... hloupost... trest v době vašeho tréninku. Profesor Snape mi jistě něco originálního vymyslí,“ ušklíbla se a odrazila se, aby začala zase přecházet po místnosti.
Harry polknul. Pohledem se vrátil ke své práci. Přebírání magických předmětů podle nebezpečnosti. Vysmívala se mu snad? Dozajista. Ve třídě mu nedala lepší známku než H, což značilo, že by se klidně mohl zabít, kdyby ty předměty nerozpoznal dostatečně včas. Až skončí, musí napsat padesátkrát své oblíbené: Musím se přestat chovat nadřazeně. Pak směl jít. Už teď ale pochopil jedno - tohle dopadne moc špatně. Špatně pro ně všechny, pokud se vzepře. To co po něm chtěla nebylo nepochopitelné - Hermiona se přela a ve společenské místnosti častokrát neopatrně zopakovala, že je výuka Carrootové k ničemu. Byla - ale kdo to chtěl slyšet? Stejně tu déle než rok nevydrží, tak o co jde?
Ne jí ustoupit, jen ji neprovokovat, to bylo vše, oč Harrymu šlo. Protože na zítřek se těšil. Protože vidina zítřejšího tréninku pro něj bylo světlo, po kterém prahnul. Protože chtěl na jediný den přestat myslet na Brumbálovu smrt. Protože potřeboval najít ztracenou energii a famfrpál byla jediná věc, která mu mohla pomoci.

~~~


Bylo úterý - přídavná hodina se Snapem. No... Zmijozelové se netvářili tak nadšeně jako prve. Přece jen, být tady, ve sklepení a poslouchat Snapea, jak do nich tlačí vědomosti o něčem, co oni vědí nebo o co se nezajímají, když je venku pěkně, to nebyl vzor dobře stráveného odpoledne ani pro Zmijozely. Jediný rozdíl byl v tom, že na rozdíl od Nebelvíru - Zmijozely těšilo, že to netěší ani Nebelvíry. Ostatní koleje - Havraspár a Mrzimor - to braly neutrálně.
V šest, když měli všichni po tréninku, Snape přišel - na obličeji kamennou masku, na sobě obvyklé oblečení. Co bylo neobvyklé byl povel, který na ně vyštěkl: „Utvořte kruh,“ sám si vzal jedním ladným pohybem židli a druhým ji umístil do čela kruhu. Což bylo překvapivě někde mezi Lenku a Seamuse, který se div neotřásl.
„Aby bylo jasno,“ začal Snape a v obličeji se mu nehnul ani sval, jako by mluvil do zdi, která ho neposuzuje, „lektvary si vyžadují přesnost. vyžaduji přesnost. Jenže tady si mohu dělat a říkat, co chci - je to jen něco, co vás mám naučit zpaměti. Dělejte si poznámky nebo ne - je mi to jedno. Dějiny čar a kouzel suplovat nebudu. To není můj úkol. Můj úkol zní zasvětit více studentů z rodin kouzelníků do mudlovského, a kouzelníky z rodin mudlovských do kouzelnického světa. Vyvrátit či potvrdit fámy, které mezi vámi za sedm... osm let proběhly. Ministerstvu se zjevně zdá nedostatečné to, co již víte. Takže - čím začneme?“ zvedl obočí a zabodl se do Hermiony a Draca.
S Hermioniným: „Mudlovským,“ prohlásil Draco suverénně: „Kouzelnickým světem.“
„Rád vidím, že jste ve vzájemné shodě,“ ušklíbnul se Snape.
„Co tak nám nejprve říct, kam má tohle směřovat?“ navrhla nesměle Lenka.
„Nebo třeba nejdřív budeme pokládat otázky a zjišťovat odpovědi, které nás zajímají...“ navrhla Millicent.
„Slečna Láskorádová vyhrává,“ zastavil je Snape a založil si ruce na hrudi.
„Kam tohle vede?“ položil Snape řečnickou otázku, na kterou si vzápětí i odpověděl. „Nevede to nikam - ministerstvo se bojí, že byste ve svém volném čase dělali nepřístojnosti. Takže tohle je způsob, jak vás zaměstnat.“
„Bojí se nás,“ řekla Lenka zamyšleně.
„Měli by,“ prohlásil Ron pevně.
„Každopádně,“ zvýšil Snape hlas, „myšlenka dozvědět se o obou světech víc, znát víc zvyklostí - to není myšlenka špatná. Jen je provedena neotesaným způsobem a vznikla ze špatných pohnutek. Máte se ode mne dozvědět, co si můžete a nesmíte dovolit v tom kterém světě. Takže, pane Pottere, máte slovo. Co byste rád věděl?“
Harry se podíval spalujícím pohledem na Bullstroedovou, než odvětil: „Ale mě žádná otázka nenapadá, pane profesore...“
Na to vpadl do řeči Malfoy, který se otočil na Hermionu: „Mě ano - je pravda, že tam u vás, v mudlovském světě, se za krádeže věcí zavírá? To jsou mudlové tak neschopní, že si nedokáží ohlídat majetek?“
„Já slyšel, že se za to sekají prsty,“ ozval se zasvěceně Goyle.
„Ticho,“ vyžádal si Snape a pak pokračoval, „máte se ptát mě, pane Malfoy, a já vám budu odpovídat.“
Draco se ostentativně zadíval na Severuse a zvedl bradu: „Pane profesore?“
„Zavírá se,“ přisvědčil. Pak se podíval na Goyla: „Prsty se sekaly ve středověku.“
„Vlastně v některých zemích možná ještě pořád, pane profesore,“ odpověděla Hermiona, čímž se ujala slova, „děje se to v zemích s přísným režimem a tam, kde je válka a hlad.“
„A nosí tam ženské zahalené ksichty?“ zeptal se Crabbe, čemuž se pak s Goylem zasmáli. Přestali se smát v momentě, kdy místo Hermiony odpověděl Snape.
„Pozor na slovník. Na vulgarizmy se nebude odpovídat. A taky se může velmi snadno stát, že přijdete o body, pánové. Co se vaší otázky týče...“
„Ženy nosí zahalené obličeje kvůli víře. Ale to není evropský zvyk,“ odvětila Hermiona zamyšleně. Pak sama položila otázku, díky které Ron zrudnul a Harry se na ni prudce obrátil: „Je pravda, že se v kouzelnickém světě smí vzít stejné pohlaví?“
Snape zvednul obočí, ale Hermiona vypadala odhodlaně.
„Dobrá otázka,“ odvětil nakonec Snape a bez nejmenších problémů pokračoval: „K tomu si ale musíme ujasnit, co ve kterém světě znamená definice svazek manželský a jiné.“
„Takže jiné existují i jiné?“ vyhrkla Hermiona a v očích jí problesklo něco, co by Harry nejspíš zařadil do kolonky ,,puzzle zapadly“. Mezi jejím očima se prohnalo porozumění a pochopení. Snape jí věnoval káravý pohled a Hermiona zmlkla. A opravdu - k Harryho šoku Snape pokračoval dál, aniž by se tvářil více či méně přísně než obvykle. Mluvil, jako by se to týkalo lektvarů nebo obrany a Harry si pomyslel, že tohohle muže donutí něco cítit snad jen hrozící válka a Harry, který v ní figuruje. Protože když ho učil nitrobranu nebo když ho učil, jaký je nejvýhodnější úhel pro rychlý švih hůlkou, to byly jediné chvíle, kdy na něj křičel nebo se alespoň nějak tvářil.

26.04.2009 18:34:55
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one