Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Radši si nečtěte, co jsem k téhle kapitole psala na fanu... To víte, zbláznila se...

Člověk se občas nestačí divit, co se semele za měsíc. Harry se cítil obdobně.
Michael se s velkou slávou probral z kómatu během druhého týdne, takže první věc, kterou rodiče a ředitelka zařídili, byla převoz k Mungovi, kde měl větší šanci na zotavení.
Jasie Carrootová se začala chovat velmi povýšeně a panovačně ke studentům. Chovala se tak nesnesitelně a dělala tak dusnou atmosféru, že jí studenti za zády neřekli nijak než „Karotka“ – „Vypadá jak karotka, sladká je jak karotka, blbá je jak karotka, hlavu má jak karotka, přitažlivá je taky jako karotka, tak jak jinak ji pojmenovat? Sama se o jméno zasloužila.“ – ony děti mívají dost kruté jazyky. Mohly jí říkat i hůř. Ale přidejme k tomu dokreslující detail, že každý včetně Zmijozelů sabotoval od jistého dne mrkev na obědě, snídani i večeři, a nevyjde z toho ani nebohá mrkev nevinně.
A bez ohledu na to, že studenti netušili, proč se tak začala chovat, poznali, že se chová jinak – rozlézavě, despoticky, vlastnicky vůči hradu a důležitě vůči svým hodinám – okamžitě. Úměrně rovněž zahájili ofenzívu.
Jen jeden student věděl, proč se začala chovat nebezpečněji. Věděl, že to bylo způsobeno přístupem, který k věci sám zaujal. Jako by bylo samozřejmé, že Harry nic neřekne, že s tím ani nemá šanci něco udělat. Tak se začala Carrootová cítit na koni.
Harry s tím vážně nic nedělal. Jednak nevěděl, co by s tím měl dělat, a pak si říkal, že z toho možná přece jen všichni vyváznou bez nehod, když se jí nebude moc plést pod nohy. Ještě pořád v to toužebně věřil. Bál se, že kdyby něco podnikl, situaci by tím zhoršil. Snažil se jí tedy alespoň neodporovat a nejlépe se jí vůbec vyhýbat.
Draco Malfoy se začal chovat roztržitěji než kdykoli předtím. A Harry, který v poslední době nemohl spát, poslouchal ostatní spící. Ale Draco mezi spícími nebyl. Jako by nikdy neusnul. Občas měl Harry pocit, že ve společné ložnici nespí víc z jeho spolužáků, ale většinou to byl jen Draco, který se buď převaloval, nebo strnule ležel a naslouchal stejně jako Harry okolí, až dokud se nerozednilo. Harry nikdy nevstal a nezeptal se ho, proč nespí. A neptal se ho ani ráno, když vstávali na snídani.
Naproti tomu Ron se moc ve své vlastní posteli neohřál. Harry nezjišťoval, kam chodí, jen to tiše předpokládal. Ginny po něm na obědech a večeřích v poslední době vrhala spousty tázavých pohledů, pohledů čekajících, ale oproti dřívějšku byly to nyní pohledy netrpělivé, rozezlené a vyčítavé.
McGonagallová už ho nezvala, aby jí řekl, co si myslí o profesorech, kteří je učí. Snape se choval divně, ale Harry nebyl schopný posoudit, co to „divně“ znamená. Znal Snapea sedm let, ale nikdy nebyl schopný přečíst si v něm, jaký skutečně je, jako si nikdy nebyl jistý, jestli by se k sobě kdy dokázali chovat bez zášti, zdvořile bez nutnosti být zdvořilí, přitom se za svými zády přestat nesnášet. Nejspíš tehdy ředitelka rozmlouvající se svými obrazy nebyla daleko od pravdy.
Ale ať už to bylo – co se profesorů týkalo – jakkoli, Harry si byl jistý, že za Michaela ho nemají rádi, a kdyby věděli, čím můžou ještě projít, pokud si Harry nedá pozor, budou ho přímo nenávidět.
Bylo něco zvláštního, co mu pokaždé přišlo na mysl. Všichni – a hlavně McGonagallová – se tiše báli, aby vinu za Potlouk a Michaela nesvalila Carrootová na ředitelku a nevyhnala ji z Bradavic stejně jako by s ní šel i zbytek bradavického personálu. Jenže když přišlo do tuhého, Jasie Carrootová se prý ředitelky a zástupce Bradavic velmi vehementně zastávala, a díky ní mají prý Bradavice pouze podmínku.
Dobře…
Jenže Harrymu se to nechtělo líbit. Proč to Jasie dělala?

~~~


Vždy byla pyšná, že si umí udělat dlužníky. To byla příčina toho, že ze spousty vážných problémů pro normální smrtelníky mohla Jasie vyklouznout bez škrábnutí.
Nejspíš to začalo už v dětství. Jako malá holčička převedla nějakou starou slepou ženu přes přechod. Žena jí z vděčnosti nabídla odměnu.
„Děkuji, děvenko,“ a pohladila ji rukou po hlavě, „bez tebe by mě ti bezohlední řidiči nikdy přes přechod nepustili. Na, tu máš. Vezmi si z mé peněženky tu padesátikorunu,“ žena otevřela černou peněženku a dala ji před holčiččin zrak s blaženým úsměvem, že svět nevychovává jen zkažené děti.
A holčička, když nahlédla do peněženky, uviděla padesátikorunu, kterou jí žena nabízela, ale uviděla i něco mnohem zajímavějšího – dvoutisícovku. Šlehla pohledem po slepé stařence a vzala si z její peněženky dva tisíce, které později proměnila v galeony.
„Děkuji vám,“ zaculila se. A žena, která si rozhodně nepotřebovala ověřovat důvěryhodnost tak milé holčičky, peněženku zase zavřela, aniž by se ujistila, co si holčička vzala.
„Kup si něco dobrého,“ doporučila s úsměvem žena a odcházela chodníkem se slepeckou holí v ruce.
A ani později se její schopnost využít situaci nevytratila.
Byla v prvním ročníku, když se poznala se svou spolužačkou. Aninou. Anina byla hodná, tichá. Ale měla smůlu – otec zemřel a matka nestačila na výdaje za školu. Anina ukradla svojí spolužačce, dlouholeté přítelkyni něco, co mělo obrovskou cenu. Nebyla zlodějka a její vlastní čin ji dostihl na záchodcích. Sedla si tam, rozbrečela se a položila tu věc na podlahu.
Jasie, která ji celý den sledovala, se proplížila za ní. Klekla si k ní a řekla: „Zlodějka? Víš, co za to je? Vyhazov ze školy. Tvoje přítelkyně, která ti tolik věřila, tě bude nenávidět. Budeš odsouzená společností.“
„Prosím, nikomu to neříkej,“ roztřásla se Anina, „já to vrátím… udělám…“
„Vrátíš to, ty huso hloupá, a chcípneš ty, tvá matka a sestra hlady. To chceš?“
„Ne!“ zaúpěla Anina nešťastně. A nepopsatelný strach i vidina bídy se v ní svářely.
„Tak mlč. Pomůžu ti – prodáš to za desetinásobek ceny,“ Jasie se podívala na podlahu, na níž předmět ležel, téměř zhnuseně.
„Ale…“ řekla Anina, přestala vzlykat a upřela modrý pohled do hnědých očí. „Proč bys to dělala?“ zeptala se nechápavě se záchvěvem strachu.
„Protože…“ usmála se spiklenecky Jasie, „jsi přece má přítelkyně. A kdykoli tě budu potřebovat , jako přítelkyně se zachováš,“ usmála se ještě sladčeji, až se Anina otřásla.
Když dostudovala, dostala Anina podřadnou práci jako sekretářka a služka v nějakém předem zkrachovalém kouzelnickém podniku. Byla to blondýnka s věčně rozcuchanými vlasy, brýlemi a myším pohledem. Shrbená, držící neustále nějaké knížky v ruce, suchopárná, zakřiknutá. Tehdy před lety jí Carrootová pomohla, dodržela svůj slib. Nikdo se nikdy nedozvěděl, že tu věc ukradla, dokonce ani její přítelkyně ne. Za to ale zaplatila mnohem hůř. Carrootová ji od té doby nikdy nepřestala vydírat. Své přítelkyni se nedokázala podívat do očí, matka i sestra se ji jakýmsi způsobem vzdálily, žádné další přátele nehledala. Byla z ní samotářka pronásledována stínem Jasie. Až jednoho dne utekla a oddechla si, neboť z ní veškeré napětí i pohledy spadly. Jasie ji zničila a ona už nikdy nebyla to co dřív. Ale pořád měla naději, hlavně když nevěděla Jasie, kde pracuje. A v tom se otevřely dveře a do očí ji praštila oranžová barva…
Dnes byla Anina podružná pomocná síla na ministerstvu. Měla vyšší místo než při svém jediném pokusu o útěk, slušný plat. A ze svědomí fašírku, z duše mlýnek na maso. Dostala úkol – Jasie ji pověřila, aby byla jedna z těch, kteří jí budou pomáhat zametat stopy. Jedna z ubožáků a nešťastnic. Žádný z nich, z jejích podřízených, přátel, které si udělala díky své obratnosti, neměl na výběr, každého držela něčím v šachu.
Že ale její stopy byly občas nesmazatelné!
Když byla Carrootová v dostatečně přiměřeném věku a sápala se na post co nejblíže k ministrovi, opět použila svou obratnost a pověřila všechny své podřadné sluhy. Vyslala příkaz a sluhové se rozprchli. Tentokrát ale zamířila výš a přímo.
Takže se jí na stůl potom dostaly informace jako kdo koho s kým podvádí, kdo má styky se kterým Smrtijedem, kdo kde koho zahrabal, aby se nepřišlo na to, že jej nechal odstranit, kdo koho „nechal zmizet“, která vlivná žena má jakou slabost, který šikovný mistr tesař nechal kde jakou díru, čí dítě je povaleč a fracek, co čí dítě způsobilo.
„Ale to nevadí, pane Colinsi, že váš syn v Africe bojuje za deštné pralesy proti vám! Černá ovce se najde vždy. Důležité přece je, že ta zakázka zajišťující nám přednostní příjem kouzelnického subtropického dřeva - samozřejmě umělého, které je přece o tolik dražší! – je opravdu naše, a že se opravdu povedla. Prvotřídní dřevo. Jen co je pravda. A nebojte, váš syn se o tom, že ty stromy necháváte kácet vy, dozvědět nemusí.“
„Ale Alie! Přece by ses za pár sklenek navíc nestyděla! Kdo si dnes nedá alespoň tři láhve whisky denně pro společenské vyžití stává se absolutně neschopným!“
„Není se zač stydět, Consuello, je přece důležité vážit si čisté krve v době, kdy je většina světa zahlcena mudlosvkými šmejdy a kdy proti zastáncům čisté krve brojí tolik míšenců!“
„Ale, Hally, prosím tebe, koho by dnes zajímala ta nahrávka, na které si užíváš se zástupcem ministra? Mimochodem povedený kousek – mám jednu nahrávku doma.“
„Nebojte se, pane ministře, vaše tajemství je u mě v bezpečí. A jen tak mimochodem… potřebovala bych si koupit nové vybavení do domu. Nemohl byste mi něco půjčit?“
Ano, Jasie se opravdu uměla udělat nepostradatelnou.

~~~


„Ale, Minervo, vůbec si známek pana Pottera nevšímejte,“ usmála se Jasie mile na ředitelku, a pak se podívala zpět do svých složek s výsledky testů. „Je přece docela normální, že tak schopný kouzelník… trochu… zanedbává něco, co mu jde. On je šikovný. A vytáhne to. Nebojte, určitě zlatému chlapci nedám Přijatelnou! Za Pé by mě jeho fanoušci upálili,“ Jasie se zasmála, na což odpověděla McGonagallová mírným úsměvem plným moudrosti.
„Děkuji vám, Jasie. Co bych si bez vás počala? Nejdřív se mě zastanete před ministrem a teď…“
„Ale no tak! Mlčte, Minervo, nebo mě urazíte. To je přece samozřejmost!“ přerušila ji sebejistě Carrootová. Podívala se zase na papír, kde nebyly horší známky než P, jedno T, převládaly ale N. V rohu se dokonce krčilo malé V. Byla na sebe pyšná – z H, M, a T udělat tohle… na pergamenu, který si podvodně dopsané známky hlídá automaticky. To chce hodně sebezapření a skvělé gumovací kouzlo.
„Takže – pan Potter má prozatím V z přeměňování, P z bylinkářství, N z dějin čar a kouzel, P z lektvarů, N,“ střelila ještě jednou očima po Carrootové. Ta jí vehementně přikyvovala, dokončila tedy, „N z obrany, N z obou přídavných hodin, z kouzelných formulí, z astronomie a P z jasnovidectví,“ dořekla a poněkud se jí ulevilo. „Takže – přejdeme k dalšímu studentovi?“ obrátila se na své kolegy, kteří zpola otráveně a zpola unaveně poslouchali.
A Carrootová se samolibě usmívala.

29.06.2009 12:23:22
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one