Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "8236"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
No tak vidíš, že mám pravdu smiley.
belldandy
smileysmileysmiley

:D:D Neboj se, na Marianu se v žádném případě zapomenout nedá. Ovšem kupodivu nečte jen Mariana.smileysmileysmiley
Přeháníš, protože Mariana není vzduch. A navíc, nejde jen o tuhle chvíli. Nemáš, ale budeš mít!smiley
belldandy
Nemám žádného „někdo jiný“ čtenáře.smiley
No, ona to asi byla Margareta. :) To víš, v mém případě, nějaké to -i sem nebo tam. To já snadno přehlédnu. Každopádně to bylo prvně, co jsem tě viděla jako Margaretu, tak jsem byla napřed zaskočená. - A k jinému tématu: Jestli si myslíš, že mám pravdu, tak jsem polichocená, že jsem tě na něco mohla upozornit. Stále ovšem platí, že já bych samu sebe nebrala příliš vážně. Co to znamená hlas jednoho čtenáře. Co mně se nelíbí, jiný třebas naopak ocení. Tak já budu dál taková jako dosud a ty mě prostě nebudeš brát moc vážně. :)
belldandy
A úplně nej by bylo, aby si mě nepletla s pitím. smiley Fakt Margarita, jo? Tak dík. Jako Margareta jsem na FanFiction stránkách.
No já jsem našla u nějaké tvé čtenářky (abych teď nekecela, myslím, že to byl) odkaz na Dura lex ... a za autora označila Margaritu (?), tak jsem ji napsala do komentáře, že to asi není vyloveně cyhba, ale Assez by byla lepší. A teď přemýšlím, jestli to byla adekvátní informace. :)
belldandy
Uznávám, že máš pravdu, a snažím se podle toho zařídit. Omlouvám se, pokud jsem (a jako že určitě, když mě na to nikdy nikdo neupoornil) zacházela tak neopatrně s texty i jinde.

Přijde na to - s tím iritujícím. Někdy jsou iritující správným způsobem, a jindy je to tak čistě proto, aby iritovaly. A svedou to natolik, že odeženou čtenáře.

Proč to možná byla chyba? :)

Jako já jako své přezdívce? *nechápavě mrká* No – Meghan byla nutnost, když jsem ztratila heslo od assez. :)
Děkuji, že jsi tak otevřená vůči mé neumělé kritice.

Myslím, že toho Sebveruse zvládnu. :) Postavy jsou často v něčem iritující. Řekla bych, že o to víc jsou věrohodné. člověk, který není v ničem iritující působí docela nerálně. :)

Já mám Starcrossed samozřejmě od Adelaine. Sice jsem si všimla že v současnosti vystupuje pod jinou přezdívkou, ale i tahle byla někdy platná, takže jsem prostě přijala tu Adelaininu. Možná to byla chyba. Mimojiné, které své přezdivce dáváš přednost ty?
belldandy
:) Oh, děkuji. Asi jsem po tom hlouběji nepátrala a viděla jsem ji jen na LJ. Tak díky za info.
Ještě jsem nečetla, jen jsem si všimla komentáře, tak vysvětluju. Starcrossed - pod tímhle pseudonymem píše všude krom livejournalu. A já se jí nezeptala, jak chce být uvedená, pod jakým jménem. Brala jsem to, jak se uvedla sama. Ale zeptám se jí, než jí teď někdy budu posílat odkaz s tím, že jsem začala překládat...
Belldandy, mám ten dojem, že pokud Tě Severus štve teď, bude Tě štvát potom víc.

Starcrossed – zajímalo by mě, kde jste do háje vzaly tuhle její přezdívku.

Konečně – nezlob se, nemohu na Tvé otázky odpovědět.

"Ta nebelvírská záležitost, o které Brumbál neustále mluvil a nade vše si ji cenil." to byla jako láska? Jak jsi to takhle vytáhla, láska to být musela.

1.+2. Souhlasím a děkuji za upozornění.

Cením si, že sis s komentáři tolik vyhrála.
Ještě tam patřilo, že když si tu podezřelou větu přečtu na po druhé obvykle si nejsem jistá, že mi vážně vadí. (Jak to dopisuji druhý den, tak už se mi původní nit myšlenek ztratila.) Každoádně tím sítem druhého čtení prošla jen ona zmíněná věta.



A ještě k té větě:

Z jedné strany metaforické vyjadřováí samozřejmě obdivuji. Není mi zrovna vlastní. A můžu si přiznat, že na tom , aby se mi líbil anějaká poezie jsem svým uzpůsobem musela nějakým způsobem pracovta. A do dnes (to se může zdát oprávněn absorudní) je pro mě měřítekm "líbí se" u poezie i to, že mám pocit, že jí rozumím (jenže poezii dělá poezií samozřejmě právě její nejednoznačnost). To oceňuji zejména u překladu. (Vždy vybírám jako ten nejlepší, ten co mi přijde nejsrozumitelnější :) Nicméně jde asi o pocit, jestli takové metaforické vyjádření má právě tady a teď své udůvodnění a nakolik je šikovné. Asi mám pocit, že zbytečně zesložiťuje pochopení textu a při tom nenabízí nějakou další podstanou rovinu, ajk děj chápat.
belldandy
Už píšu zas nesrozumitelně, jak začnu moc spěchat a málo to po sobě kontroluji, vždycky takhle dopadnu - sorry.
belldandy
(jejda ono se to už nevešlo)



... nebo prostě jen něčemu jinému. - Tahle věta mi neseděla ani na druhé čtení "Přílivová vlna požadavku, která má za okamžik narazit na skalisko nebelvírské neochvějné pravdomluvnosti." Nicméně neumím racionálně vysvětlit proč. Zkusím o tom ještě popřemýšlet, zda zdůvodnit budu umět.



Assez děkuji za pokračování. Podívat se do mysli Severuse Snapea je vzácná příležitost. :) Něco takového už napsala Mariana.
belldandy
Mám trochu času a tak zkusím vytvořit trochu obšírnější komentář. Jak to Mariana dělá, že toho tolik vychrlí a nenadělá tam množství chyb. :)



Začnu jednotlivostmI:



"Bože, ídky .... polibek - vysvobození" Věřím Severusi Snapeovi, že si opravdu přeje umřít? Asi trochu .. ale ne tak úplně. Každý si tak trochu přeje žít ...



"Viděl v něm naprosto detailně to zklamání, tu rezignovanost, to nepřetržité očekávání. Neúnosné očekávání, neúnosné požadavky." Jojo, to je celé Kdyzž .. přesně tak jsem to s Harrym cítila celou dobu. Co jsme to od toho Severuse vlastně čekali. Každopádně, něco ... jen ať se netváří, že jako nic.



"Lily?" Bože, co tím Brumbál myslel? To jsem tedy zvědavá, co to má jako být. Já si tedy nedomýšlím vůbec nic, aby bylo jasno. Lily vůči čemu? Lily a severus. Lily a harry. Nebo dokonce Lily a Ginyy. :) Nebo to mělo být: Skutečně je důvodem tvých činů jen Lily, Severusi?



A co by asi následovalo za "Obávám se... " , Nu z toho začátku asi nic příjemného. To proto Brumbála Severus zastavil. Nechtěl slyšet už nic nepříjemného. Asi se takových nepříjemných věcí od něj již naposlouchal dost.



"Ta nebelvírská záležitost, o které Brumbál neustále mluvil a nade vše si ji cenil." to byla jako láska?



Snape lamentuje nad svým životem: "Nikdo mu nevěří. Včetně Pottera." Neřekla bych, Severusi ... Ty jen prostě chceš mít důvod nenávidět celý svět. :)



Tu scénu nad Lilyiným hrobem jsem měla moc ráda z Harryho POV a Severus mizera mi ji trochu pokazil. :) Já měla pocit, že to byla chvíle smíření... Nu, tak trochu asi je, ale jen do té míry, do kteréje toho schopen. A je schopen tak stěží si uvědomit, že chtěj, nechtěj ten druhý tam má právo být. Ale přijal to ve skutečnosti? Nějak tu působí dojmem, že příliš ani ne.



Ježkovy oči! Neovladatelná touha se objevila. Už? :) Teprve? Nebo si ji dřív nebyl vědomý? Vlastně jsem nečekala, že takovou věc začneme řešit tak brzy... :) Ten Severus je vážně dočista někde jinde než Harry. Ale jsem zvědavá, jak s tímto sebeuvědoměním Severus naloží dál? Nejvíc asi na sám konec. To on inicioval jejich polibek. On musel být v hlavě dál v přemýšlení, o jejich vzájemném poměru. Ano, jsem zvědavá, jak bude s něco takového v hlavě zpracovávat.



Já si to Když .., snad budu muset ještě jednou přečíst, abych zjistila, jestli ty myšlenky, které připisuje Snape Harrymu jsou na místě. Některé detaily jsem už hold zapomněla.



Tak tahle kapitola byla celá o vzpomínkách. Líbí se mi na závěr to Severusovo uvědomění, že je Harry stejně má a že se musí smířit s tím, že o něm ví vic než by si přál. To není špatný začátek ...



Slíbila jsem, že se budu snažit být tvrdější. Tak tady je pár věci, nad kterými se pozastavuji nebo nedej bože se mě osobně zrovna nelíbí.



1. „Ony vzpomínky? - Asi bych si měla tu scénu soudu znovu přečíst znovu přečít, protože v Harryho POV mi to divné nepřišlo, ale tentokrát jsem si říkala: U soudu, že by se mluvilo jednoslovně. Oficiální příležitosti vyžadují celé věty. Nicméně ona je to koneckonců reakce. Obecně bych ale stejně řekla, že věty bez přísudku jsou matoucí, tak bych vhodnost jejich užívání vždy zvažovala.



2. Assez, ty máš evidentně nadprůměrnou a bohatou slovní zásobu. Když čtu tvůj text mám často pocit, že mě zavaluješ slovy. Prostě je chrlíš jako vodopád. A to je dobře!



Ale tu a tam přemýšlím jestli některé věty jen neopakují, co už bylo sděleno nebo mi některá obrazná vyjádření nějak "nesedí" a já bych dala možná přednost něčemu střízlivějšímu nebo prostě něčem
belldandy
Už je to tady! A jedeme od začátku. Ten nástup byl rychlý, ani jsem nečekal, že se toho v první kapitole tolik stihne. - Několik prvních pocitů. Severus mě sere. Čtyřicetiletý pán by už mohl vyrůst s takových malicherných nálad. :) Nepřehání to? Ale přiznejme si, že ho z kánonu jako právě takto malicherného známe. Určitě je věrnější než odpovědný a rozumný Snape, který se taky někdy vidí. - Ve své hlavě toho ale musí vážně hodně řešit. Tolik orzporných pocitů§ se snad ani do jednoho člověka nevejde. .- A ten Brumbál, co n tím jako myslel? Doufám, že se ho na to přijde Snape někdy zeptat... - Nejvíc se těším na Ginny. Neumím si je představit jak si spolu povídají o Harrym. Na to jsem vážně zvědavá. A taky na ten Brumbálův rozhovor se Severusem, který Harry neslyšel. Bude?

A Assez dopřeješ nám na konec epilog, tak jak to slíbila i starcrossed? :) Tak nějak tipuju, že ne. Krutá Assez. Ale kdyby jo, já se bránit nebudu. :)
belldandy
smileysmiley
smileysmiley

Tentokrát proto, že jsi tu kapitolu zvládla napsat, při tom všem.
Hezký. *tleská*

Proč jsem zase úchvatná - se ptám. :D
smiley Hodná.

Nevím, na co se ptáš...

Třeba takhle?
Á, grid – doufám, že Tě nezklamu. :)

Mari, to je pravda. Vlastně co já se do toho pletu - klidně na tři sta stran reaguj šesti sty, já si z toho hlavu lámat nebudu.

Proč? Co jsem zase...?

P.S: Vážně. :)

P.P.S. Co tak si odzkoušet kurzívu?
Však u tebe nerozebírám každou větu, ne? Podívej – to se mám omezovat jen proto, že napíšeš třináctistránkovou kapitolu? To by nebylo fér.

Aha :) No, stejně se do takových složitostí pouštět nebudu, radši :-D

Za málo :)

To máš pravdu, naštěstí ne vždy, jen občas 0:-)

Jsi úchvatná.

PS: Vážně? To jsem ráda. Ale nejsou to moje slova. Což mi připomíná, že bych tam asi měla přidat, odkud to mám...
Assezka, ty šibetovníčka jedna! Je tu nová poviedka a ja som o nej nemala potuchy. smileySom taká nadšená, že ti to musím okamžite napísať a dnes keď vyšetrím nejakú tú chvíľku len pre seba sa pustím do čítania.Už teraz sa na to teším. Takže komentár bude nasledovať. Zatiaľ ti pekne ďakujem, zlatko. smiley
bzucalka
Že třetinový…

Leč se shodneme na tom, že u některých autorů se dá rozebrat každá věta a připadla by na ni půlstránka. Ale to se nedělá. M?

Přehledné, leč ne vždy to funguje. Třikrát jsem mazala druhý komentář a pak jsem tam kurzívu smazala. Kurzíva je i v ostrých závorkách – a bacha, je to párový tag, takže se ukončuje ostrá závorka / i konec ostré závorky.

Nooo... Je tu víc možností. Jednak ze soucitu (ale nechápu, proč by tohle přišlo Severusovi tak bizarní – když Harryho zná), jednak – „ta nebelvírská záležitost“ – pod tím si ale lze taky představit dost věcí – například dobrosrdečnost, schopnost být lepší než ten druhý, neoplácet stejným... Že by to Harry dělal kvůli němu, to ho asi nenapadlo, že? Ani ve skrytu duše. - :) Děkuji.

Bohužel ti nedokážu odpovědět, já se vždycky akorát modlím, abys mě pochopila a nepřekrucovala si moje slova :) – to dík, no. :D

Ale to se mýlíš. Zdaleka ne každý ho takového zvládne napsat. – :D

Realizovatelných je spousta věcí. Důležité je, že by to neudělal. – :)

Zub času – říkám ano, rozhodně, to znám! Zcela chápu a jsem moc ráda, že tohle v povídce řešíš. – jsem ráda, že Ti nevadí, že to řeším.

Ani nevíš, jak jsem šťastná já, že jsi přijala můj komentář a nedošlo k dezinterpretaci :) – no dovol! Ohrazuji se – ne vždy si něco dezinterpretuji!

Vlastně jsem nemohla vyjít z údivu, kdy přesně jsi tu kapitolu vyčarovala. – jo to já se taky divím. Teď bych Ti neřekla, kdy to bylo, jen vím, že ten den jsem psala poslední dvě části.

PS: Moc se mi to líbí, proto se ptám.
Vidíš, zapomněla jsem ti pochválit délku kapitoly.smiley Takže - moc chválím a děkuji - moci si to všechno vychutnat v jednom celku bylo skvělé.smiley

A k tomu PS - jsi velmi všímavá :)
:-D :-D Však můj komentík je k tvé kapitole sotva třetinový :-)

Ano, ta kapitola si zaslouží MNOHEM víc. Leč...

Uff, přála bych si taky umět vecpat do komentů kurzívu, je to přehledné.

Věřím, že možností bylo mnoho. A určitě nejsem sama.

/Řekla bych, že takhle nějak se vychovávají děti./ - :-)) Líbí se mi, jaký vliv má Severus na Draca.

/Našla jsi v textu odpověď?/ - Nooo... Je tu víc možností. Jednak ze soucitu (ale nechápu, proč by tohle přišlo Severusovi tak bizarní – když Harryho zná), jednak – „ta nebelvírská záležitost“ – pod tím si ale lze taky představit dost věcí – například dobrosrdečnost, schopnost být lepší než ten druhý, neoplácet stejným... Že by to Harry dělal kvůli němu, to ho asi nenapadlo, že? Ani ve skrytu duše.

/A teď mi řekni, jak se Ti vždycky povede uvést věci autorce tak, aby pro ni byly nové…? A že si vždycky najdeš, s čím měla autorka takovou radost?/ - Ty taky víš, jak polechtat sebevědomí, co? Bohužel ti nedokážu odpovědět, já se vždycky akorát modlím, abys mě pochopila a nepřekrucovala si moje slova :)

/Tady Albuse trochu lituju./ - Tajnůstkářko :) Dobře, ráda si počkám.

/Sev je tragická postava. Já s tím moc nezmůžu./ - Ale to se mýlíš. Zdaleka ne každý ho takového zvládne napsat.

/Jo, dá se to přebrat různě. O:-)/ - Díííííky! :)

/Žel si moc dobře uvědomoval, jak realizovatelné to je. Spíš se lekl sám sebe./ - Realizovatelných je spousta věcí. Důležité je, že by to neudělal.

/Severus věděl, proč to dělá. A Severus neví, proč to udělal./ - Zub času – říkám ano, rozhodně, to znám! Zcela chápu a jsem moc ráda, že tohle v povídce řešíš.

Oh, tvá teorie je báječná! Neovládal – to jsi myslím vystihla dokonale.

/Díky, Mari, to mě těší. Těší mě, že si to alespoň teď někdo – Ty – myslí. :)/ - Alespoň teď? Co je to za skepsi? Jako bys někdy neuměla psát Severuse.

/Vše má svůj význam. Nějaký. Ne vždy ho vidíme. ;)/ - Ach ano, v tom je hodně pravdy.

Ani nevíš, jak jsem šťastná já, že jsi přijala můj komentář a nedošlo k dezinterpretaci :) A oh, samozřejmě, že chápu. Vlastně jsem nemohla vyjít z údivu, kdy přesně jsi tu kapitolu vyčarovala.

PS: Zjevně :) Změna je život.
Já – JÁ – dělám něco zase? JÁ? Neměly jsme malý rozhovor na téma „komentáře nebudou stejně dlouhé jako kapitola“?! 4?! Ehm (…). Děkuji. Předem jsem si jistá, že je to nezasloužené.

Severusův POV – nevím jistě, jestli si všechny čtenářky uvědomují, jak moc možností jsem měla tohle pojmout…?

A mě děsí vzestup mých neschopností. :)

Děkuji, to jsem ráda, že se mi zatím za „on“ povedlo jednoznačně procpat, KDO.

/„Měl bys mu být vděčný,“ upozornil Draca./ - Wow. To znělo podezřele jako obrana Harryho... :) A podezřele rozumně. Zajímavé, že ostatním dobře poradit umí, zato sobě ne. Ale ne překvapující. :D Řekla bych, že takhle nějak se vychovávají děti.

/Musel připustit, že ho napadal jen jeden důvod, proč Potter bojoval i za Malfoyovi, ale ten mu připadal příliš bizarní./ - Hmmhm. Tak to by mě schválně zajímalo, jestli je ten jeho důvod domýšlivý :) Našla jsi v textu odpověď?

A SALAZARE! Vědět najednou, CO se dělo pár vteřin předtím, než tam Harry vkročil... To je jako ledová sprcha. A taky – odpověď, potvrzení. Že vůbec nešlo o to, co říkal nahlas. A teď mi řekni, jak se Ti vždycky povede uvést věci autorce tak, aby pro ni byly nové…? A že si vždycky najdeš, s čím měla autorka takovou radost?

Ale vskutku ani já jsem nečekala, že Albus provede tohle. Tak typické pro něj! Tak mučivé pro Severuse. Tady Albuse trochu lituju. Dobře, tady ho lituju trochu víc, protože já vím něco, co vám nemůžu říct předem. (Nebo můžu… všichni to tušíme a nikdo o tom nemluví.)

/„Nesnáší mne,“ prohlásil neutrálně. - „Je to spravedlivý člověk,“ hádal se Potter. - Nehodlal ho informovat o jeho chybě v argumentaci./ - *LOL* Dobře! :-D (pochechtává se)

/Předpokládal, že se z něj stane hodný pohádkový princ/ - nelze odolat... MUHAHA :-D 8-) Hraj si, dítě. 8-)

Oh... vidět ho (skutečně, ne jen představovat si to) přemítat nad vlastním životem a nad tím, kam se ubírá, bylo prostě smutné. Moc. Vidět na vlastní oči, že si uvědomuje tu bídu... Že nad tím ve skutečnosti povznesený není... Jako... já vím, že se nehroutí, ale stejně! Pro mě už jen to, že si tak bilancuje, vypadá tragicky. *bezmocné rozhození rukama* Sev je tragická postava. Já s tím moc nezmůžu.

Musím, já musím! Tolik moc uvědomění! Tak skvěle vystiženo! Ale taky Severusovo oblíbené – pokud už se vinit, vinit se až příliš důkladně. Jako by mohl za všechno zlé, co se kdy Harrymu v životě stalo. Zcela jistě nemohl za Dursleyovy. Ale vysvětlete mu to. :D

Popis zklamání, které ho pohltilo po prvním setkání s Harrym, mě zase rozlítostnilo. A bylo v tom tolik vysvětlení... a sebeochrany před dalším zklamáním. Pravdu díš.

/Takže zbývalo jen pár věcí. A mezi nimi čněl Potter, ten idiot, který nic nepochopil a zjevně nepochopí, bude hrát hluchého a slepého – a dle potřeby němého – a velký otazník: proč./ - Harry toho náhodou pochopil dost. To podstatné určitě. Ale bylo vtahující a zoufalství budící zároveň, jak každý z nich chtěl pochopit toho druhého a nedařilo se to tak dlouho. Muhehe.

/Ne tak hloupost, ta se s jeho jménem nepojila ani nezaměňovala. Proto věděl, že Potter mu zachraňuje život, chrání ho. A nejen jeho. Jenže důvod. Jaký k tomu má důvod?/ - Pravda, velká pravda. Myslím, že jsem ho párkrát neprávem obvinila ze zabedněnosti :) Ale tohle jsem poznala, bez jakýchkoli pochyb – že Severuse nesmírně zajímá a nemůže přijít na ten důvod. *květina* *pukrlátko* *uznalé pokývání hlavou a poplácání po rameni*
/pocítil neovladatelnou touhu. Skutečně neovladatelnou, zvlášť v tom okamžiku, kdy byl od něj vzdálený přesně pár centimetrů. Pochopil ji. Okamžitě jí porozuměl./ - Ha! Touhu k čemu!? To se dá vykládat různě :-) Vzít si ty vzpomínky? – *zase se pochvalně usmívá a pokyvuje hlavou* Jo, dá se to přebrat různě. O:-)

Ah, vzpomínky. Tedy... ten nápad, vzít si je násilím a použít paměťové kouzlo byl skutečně zmijozelský. Nesmírně mě těší, že si uvědomoval, že je to nerealizovatelné :) – Houšť. Žel si moc dobře uvědomoval, jak realizovatelné to je. Spíš se lekl sám sebe.

„… proč mu nedal jen jednu, ale dal mu všechny, rozumím správně? Pokud ano – oh, to, jak se snažil zdůvodnit si to... nádhera. Vždycky jsem si to představovala nějak tak, že Severus nejen plnil svůj úkol od Brumbála, ale že se taky snažil před Harrym nějak ospravedlnit, či spíš přesněji – aby ho pochopil. Nevím, jak dalece to byla jen moje fantazie, nicméně... tady z toho taky cítím tu potřebu vysvětlovat. I když je taky pravda, že Harry byl jediný žijící člověk v tu chvíli, který se mohl dozvědět pravdu o něm. Ale snad rovněž jediný, u kterého Severusovi záleželo, aby se ji dozvěděl.“ – Ano, správně. Víš… někdy něco uděláš a víš, že je to správné, a víš, proč jsi to udělala. A přijde mrcha zub času a ty se podíváš na stejnou situaci bez vší té naléhavosti… a najednou je třeba najít si jiný důvod, znovuobjevit ten starý. Severus věděl, proč to dělá. A Severus neví, proč to udělal. Tak někama tama je kopu.

Eh... doufám, že jsem nezašla ve svých fantaziích moc daleko od významu té věty... – nemohla bys. :) P.S. Moje teorie zase zněla, že tou dobou se už až tak moc Severus neovládal. Proto bylo těch vzpomínek víc. No a já jsem z těchto dvou předpokladů, které pro čtenáře JKR nemohou být správné ani špatné, udělala kompromis.

/Byly, uťal naivní, hloupou, romantickou myšlenku. Byly a nevrátí se. Třebaže jejich otisky umí stejně úspěšně téměř zabíjet./ - *pláče* Ty prostě umíš vystihnout tu hloubku Severusova trápení, BEZ TOHO, abys z něj dělala nějakého rozervance. Je to vynikajícně vybalancované, ass. – Díky, Mari, to mě těší. Těší mě, že si to alespoň teď někdo – Ty – myslí. :)

Dovolím si nesouhlasit, že by to bylo… zbytečné. :) Vše má svůj význam. Nějaký. Ne vždy ho vidíme. ;)

:) Jsem strašně šťastná, že se Ti kapitola líbila, Mari. Nebyla jsem si jí jistá, vůbec ne. Nebylo na ni moc času. (Já vím, já vím – několik měsíců. Ale… chápeš, ne?)

P.S. „Slova jsou naděje i zklamání z pravdy.“? Už ne Wilde?
4)Severus nad hrobem Lily. Ou. Nevím, co čekal on a nevím, co jsem čekala já, ale... necítím se zklamaná, vůbec. A... přišlo mi to moc jako... emoce na povel. A tak Severus nefunguje. Nerad splňuje něčí očekávání. Jo, to byla ale stejně moc silná kapitola... Hm – kdo má větší právo tu být? Zajímavá myšlenka!

Au, ty překontrolovávané lektvary, to tehdy moc bolelo.

/...pocítil neovladatelnou touhu. Skutečně neovladatelnou, zvlášť v tom okamžiku, kdy byl od něj vzdálený přesně pár centimetrů. Pochopil ji. Okamžitě jí porozuměl./ - Ha! Touhu k čemu!? To se dá vykládat různě :-) Vzít si ty vzpomínky?

Ah, vzpomínky. Tedy... ten nápad, vzít si je násilím a použít paměťové kouzlo byl skutečně zmijozelský. Nesmírně mě těší, že si uvědomoval, že je to nerealizovatelné :)

/Dobrá – za tohle si Potter vysloužil právo vidět na něj./ - Tohle mě prostě dostalo :-D

/Zvláštní pozornost věnoval tomu chytit flakon pevně, aniž se setká s Potterovou kůží. / - Působivé :) Moc se mi líbí takové detaily.

/Pro jednou si zase uvědomil, připomněl, proč Potterovi nedal jednu vzpomínku, proč bylo nutné… Proč Severus chtěl… on potřeboval… vysvětlit…/ - proč mu nedal jen jednu, ale dal mu všechny, rozumím správně? Pokud ano – oh, to, jak se snažil zdůvodnit si to... nádhera. Vždycky jsem si to představovala nějak tak, že Severus nejen plnil svůj úkol od Brumbála, ale že se taky snažil před Harrym nějak ospravedlnit, či spíš přesněji – aby ho pochopil. Nevím, jak dalece to byla jen moje fantazie, nicméně... tady z toho taky cítím tu potřebu vysvětlovat. I když je taky pravda, že Harry byl jediný žijící člověk v tu chvíli, který se mohl dozvědět pravdu o něm. Ale snad rovněž jediný, u kterého Severusovi záleželo, aby se ji dozvěděl.

Eh... doufám, že jsem nezašla ve svých fantaziích moc daleko od významu té věty....

/Byly, uťal naivní, hloupou, romantickou myšlenku. Byly a nevrátí se. Třebaže jejich otisky umí stejně úspěšně téměř zabíjet./ - *pláče* Ty prostě umíš vystihnout tu hloubku Severusova trápení, BEZ TOHO, abys z něj dělala nějakého rozervance. Je to vynikajícně vybalancované, ass.

/Má ho za bezcitného. Není důvod mu ten obrázek kazit: „Už sem nechoďte,“/ - To bylo tehdy tak... kruté. Ovšem nyní chápu zcela Severusovy pohnutky, což mě nutí litovat jak Harryho, tak Severuse – o nic méně. Když si to člověk vezme, že se od sebe odháněli úplně zbytečně... *povzdech* Ale tak to mělo být a o to větší radost přinesl závěr povídky.

Dojalo mě, že by Severus Harrymu ty vzpomínky vymazat nedokázal. A Merline... vyjádřila jsi strašně moc krásně, jak si Severus uvědomil, že skrze ty vzpomínky jsou svázáni, že je teď sdílí oba.

Co na závěr? Snad že se omlouvám za chaotičnost komentáře a za chyby, nemůžu to po sobě už číst. Jsou v tom první dojmy prostřídané s těmi uleželými. Takže jak už je mým zvykem, někde můžu reagovat trochu přehnaně, nicméně mělo by to odpovídat míře mého zaujetí nad kapitolou.

A... to poděkování mě opravdu skoro rozbrečelo. Nakonec jsem nevěděla, z čeho jsem naměkko víc – jestli z něj, nebo ze samotné kapitoly. DĚKUJI já tobě, zlatíčko!
27.08.2012 14:05:20
Tereznik
1
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one