Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "4690"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
Bell: :) Mohu říct asi jen tolik, že máme v mnohém odlišné vnímání.
Jo a zapomněla jsem říct, že kdyby se ta věc s mudlou drásajícím stěnu rozvedla, třeba jen maličko, já bych to asi uvítala. Každopádně už bych se nemusela ptát :) - A to je asi vše. Ať je, co jsem napsala, jaké je, nic chytřejšího si nemyslím, takže nic lepšího už na to téma si nejsem schopná napsat. :)
belldandy
Jo a zapomněla jsem říct, že kdyby se ta věc s mudlou drásajícím stěnu rozvedla, třeba jen maličko, já bych to asi uvítala. Každopádně už bych se nemusela ptát :) - A to je asi vše. Ať je, co jsem napsala, jaké je, nic chytřejšího si nemyslím, takže nic lepšího už na to téma si nejsem schopná napsat. :)
belldandy
A ještě. HP byl psán pro děti a třebaže byly poslední díly složitější pořád se počítalo s tím, že je budou číst i děti a to znamená, že chtěj nechtěj byl text podrobený jisté cenzuře, která s tím faktem souvisí. Myslím, že to částečně znamená i to, že postavy samotné jsou podrobeny jisté cenzuře. Třeba ta sprostá slova jsou pro mě dobrý případ. Těžko najdeš střední školu, ve které žádný teenager nevysloví sprosté slovo. ovšem pokud to školáci v Bradavicích dělají, tak zřejmě vždy zásadně za rohem, když na ně čtenář nevidí. :) - No a mě zkrátka připadá, že v FF (s výjimkou těch, které se snaží na Rowlingovou přímo navazovat - jako Pán smrti od Martina - jsou postavy pravidelně vystavovány situacím, k jakým v kánonu vystavovány nebyly a je proto sporné, jak by se za takových okolností chovaly - nebo je řekněme občas někdo líčí rovnou tak, jak by podle něj vypadaly, kdyby byly zbaveny oné cenzury. / Neboli si řekněme představuji, že Giny u tebe mluví tak, jak mluví mimojiné proto, že řeší problémy, jaké dříve nemusela a protože obecně je z ní proto o něco jiná osoba - než (by) byla v kánonu. / Řekla bych, že ty ji připisuješ jen to, že je dospělejší, neboli je má myšlenková eskapáda nejspíš samoúčelná. :) / Já se asi stejně tak úplně nezbavím podezření, že postavy se v Když/Jako vyjadřují v hádankách, protože to má prostě ve zvyku i jejich autorka. :)
belldandy
Asi nestíhám reagovat. Omlouvám se . Ani já si teď nejsem jistá, na co přesně reagovat. - napřed musím říct, že jsem sdělila své pocity nad čteným. nejsem si jistá, ž na nich trvám. :) Pokud jde o řeč. Prostě si myslím,že v reálném životě každý má nějaký typický druh řeči. Kdyzž se to spisovateli podaří nějakým způsobem zachytit, vnímám to jako plus. Netvrdím, že to máš dělat ty, netvrdím, že se to vůbec má dělat kdokoli. :) Rozhodně to není mé jediné, na tož hlavní hledisko toho, jak se mi příběh líbí. - Další otázka byla si jestli je HP série pohádkovým příběhem a jak to souvisí s psychologíí. Dokonce v HP jsou i nějaké lásky, takže tím to jednoduše neí. Ale vznikl jako příběh pro děti. Ano postupně se stával náročnějším, ale asi v zásadě vidím nějaký rozdíl mezi HP a nějakou jinou literaturou. HP příběhy měly být vždy především zábavou a upřimně třeba to, jak je příběh vystavěn v prvním díle - mi v některých ohledech přijde primitivní už pro takového osmáka. To, zda budu vnímat psychologii postav jako složitou asi hodně závisí na tom, jaká si zvolím sorvnání. O psychologii postav bych u ní snad raději nemluvila. Já jsem ale trochu zaujatá, jsem alergická i na spojení "psychologická" povídka (v FF se rádo užívá pro čtenáře jako znak toho, že tam nebude dobrodužný děj), tak mě neber moc vážně. Za psychologický považuji příběh až ve chvíli , kdy obsahuje i myšlenky, které jsou potlačené, nevhodné, trapné - zrátka když obsahuje i to já, které se nedostane přes cenzuru vnějších projevů. A to se málokdy vidí. Nic takového nevidím ani u Rowlingové. Pokud jde o mě Rowlingová postovičky črtá, vnímám je do značné míry jako figurky, mají každá svůj charakter, ale já bych neřekla, že mají každá svou psychologii. Už jsem koneckonců před tebou dala najevo, že na reálnost psychologikcým motivací třeba Severuse Snapea v zásadě nevěřím. neumím si představit raálnou fyzicky existující osobu, která se bude ve všem chovat jako on. Netvrdím, že mám pravdu, ale já prostě nevěřím. Sorry. :) Ale to je v pohdě, já si třeba neumí představit reálně existující osobu, co se bude chovat jako Monte Christo a přesto jsem si oněm četla moc ráda. No, ale ani Dumas zřejmě nevyniikal v psychologii postva. to bvy se dalo tvrdit asi tak o Strinbergovi nebo to vidím ve Scénkách z manželskégho života od Bergmana (Jestli se nepletu psal si i scénář). Možná není fr označení pohádkové. Sama se často zlobím, jak se to slovo špatně užívá. Tak raději jinak. Ten příběh byl napřed hodně jednoduchy, pak čím dál složitější, ale svým způsobem pořád hodně jednoduchý - včetně psychologie postav. Tqkže jsem to asi myslela :)
belldandy
1) Však ono jí neubylo :) Ne, opravdu – nestěžuju si. Kdybys neříkala, že máš problém s dělením, po přečtení bych ti nevěřila.

2) Sympatie... to bylo myšleno zcela ironicky. Musela bych být hodně mimo, abych nepoznala, že děcka si skutečně neoblíbil.

3) Aha. Díky.

4) Ano, je pro mě zvláštní. A je pro mě zvláštní stále, i po přečtení tvé polopatické vysvětlivky. A ani náhodou to nevnímám jako něco negativního, naopak.

Jediné, co je pro mě nové... že by Harry mohl Severusovi pomoc finančně (to mě nejspíš nenapadlo) a o informace o vykradení lékárny.

Jinak tohle všechno jsem z Ginny cítila, rozhodně. Možná ne tak úplně snahu o Severusovu „záchranu“, ale to spíš jen proto, že jsem to vnímala pod pojmem „snaha Severusovi pomoct“.

Podle mě není pochyb, že by se ti to nepovedlo – o tom svědčí už jen to, že si Ginny (obyčejně nepopulární postavu) snad všichni čtenáři oblíbili.

7) :D A víš, že nejspíš jo? Tedy... ale pravdou je, že když jsem četla z Harryho POV o tom, že byla Ginny u Severuse, věděla jsem, že žárlit tu musí snad jen na Severuse (Ginny jsem v úvahu moc nebrala) – šlo mu přeci o to, dostat se k němu blíž, pochopit ho a získat svoje odpovědi. Tak z tohohle hlediska žárlivost ano. Teď... v tom (pod vlivem Jako...) prostě chci vidět i nějaké záblesky žárlivosti jiného druhu :)
1) :D Jak jsem říkala, že toho mám spoustu k oddělování… tak dort mi v tom pomohl. Mohla jsem části dělit na části. Jinak bych Gin tolik nezaměstnávala, opravdu ne! :D

Vlastně mi dělá problém chápat, jak to, že spolu nakonec vycházeli tak dobře, když je tu tahle překážka. Ale zase... možná to bude tím, že Severus o Harryho neusiluje, jen ho chce. Pokud to tak můžu říct. Zajímavé. Pravdu díš, ještě bych se na to měla podívat.

2) ROFL, Severus je někdy skutečně k sežrání.

Líbí se mi styl, jakým skrze Severuse popisuješ konání dětiček, to je neodolatelně roztomilé. Hlavně z toho důvodu, že jsou za tím vším jasně patrny Severusovy neskrývané sympatie k nim :)
Možná shovívavost, ale sympatie? Neděláš z komára tak trochu to žluto-hrbaté?

3) zoufalý pohled* Přiznám se, že nevím, kterou chvíli myslí. Fakt nevím. Klíd. Zjevně myslela to Harryho poblouznění, jak vyhledával o Sevovi informace ode všech, kteří se namanuli.

Oh, být Ginny, taky zářím :) Krásné. Jsem ráda, že to řekl.

Aha. Takže Severus na ně (Ginny a Harryho) zvládne pohlížet odděleně, a právě proto jeho „vztah“ s Ginny tak funguje. Mimo jiné. Ok, dobře, to beru.
Oh hůř, zvládne na Harryho vůbec nemyslet.

4) ROFL Ještě lepší. Péct v Severusově kuchyni bez jeho vědomí koláčky a neskončit jako jeden z nich... Wow. – ROFL

Tak jo, polopatě na téma Gin.

Nemyslím si, že by byla až tak zvláštní. Je to matka, která je vděčná Severusovi za záchranu syna. Je to manželka, která vidí, jak někdo, kdo je jí blízký, otec jejích dětí, bojuje sám se sebou nad tématem Severus. A je to ženská, která přišla k Snapeovi do domu s poděkováním, zdržela se a zjistila, že má ten člověk vážné problémy jak v práci, tak v… to nazvěte, jak chcete – socializace, psychika… Zjistila, že se Severusem dokáže vyjít. Zjistila, že je pro ni místo k proklouznutí, do té Severusovy nedobytnosti. A snaží se dělat, co může, aby ho nenechala utopit se v temnotě. Protože jí zachránil dítě, protože ho litovala a nakonec proto, že pochopila, že ten člověk stojí za záchranu.

A když ví, že mu… dejme tomu do lékárny často chodí zloději, ví o tom, že se tam moc nakupujících za týden neukáže, a ví o tom, že je to jediný zdroj Snapeových příjmů, zatímco Harry mu v tom může pomoct (finančně!) – proč ne? Proč to pro přítele neudělat? Když oni, Potterovi, můžou?

V Harryho úhlu pohledu chyběly ty zprávy o vykradení apatyky Severuse Snapea, chyběly zprávy o jeho životě, které byly poměrně hodně známé veřejnosti… protože Harry Potter se rozhodl je nevyhledávat, nevidět, jak jen to bylo možné.

Myslím, že pokud to shrnu tak, že Gin byla prostě dobrá duše – nebo být měla, jak se povedlo autorce zpracování, je s velkým, vyžraným otazníkem – nic víc.
*Ovládne se a zdrží se reakce, když si na to chce přijít čtenář sám.*

Nezmohl se na lež. Nezmohl se na pravdu. Jen se zeptal: „A?“ – A??? Taky dobré. Parádní je, že se nesnaží vymlouvat jí to. Merlo, kde mám nějakou čokoládu? *a zde se assez nahlas rozesmála*

5) Tak dobře. – Něco jako rezignace, smíření se s osudem? Nebo něco jako impuls pro jeho další kroky? :) Nemám odpověď.

6) *hluboký nádech* :) Takže proč především ano… jasně. Pátrej.

7) …Zato mě napadá (možná až příliš iniciativně), že by zato ale Harry mohl žárlit dvakrát – vědomě (nebo podvědomě) na Ginny, podvědomě (nebo silně podvědomě) na Severuse :) Napadá Tě to až dnes? :D Já jen že s tím jsem byla nucená počítat už před rokem, když jsem psala Harryho úhel pohledu.

Chce snad Severus, aby se Harry zeptal? Proč Severuse hlodá, že se Harry neptá? Severusovi záleží na tom, co si Harry myslí? To je ale otázek :) Ne, vážně... moje hlava se otáčí kolem dokola a vlastně se jí to líbí. – *rofl* Spíš bych řekla, že Severus seznal, že Potter se chová nestandardně.

8) Ty píšeš tak...! A konkrétně máš cit na ty záležitosti. A já se neumím vymáčknout. Ani po odstupu. :)
„Nejezdi,“ poprvé ve svém civilním životě někoho fyzicky zastavil – chytil ji za předloktí a ona se na něj překvapeně otočila. – Ach né, tohle to ještě ztížilo. Vůbec mě od Severuse tahle „předtucha“ nepřekvapuje, ale stejně mě to tak nějak ničí. Nevím, mám z toho smíšené pocity.

Tak dobře. – Něco jako rezignace, smíření se s osudem? Nebo něco jako impuls pro jeho další kroky?

Bála jsem se toho okamžiku, ale nakonec to nebylo tak zlé, za což jsem ráda. Ačkoliv... ono to horší přišlo následně.



6) „Vždycky ti budu za život svého syna vděčná. Ale ne, to není důvod, proč jsem za tebou nepřestala chodit.“ – Ano, to bych odhadovala. Ale ten důvod? Svoji odpověď mám – a rozhodně není jednoslovná, naopak se skládá z více věcí dohromady. Spíš to tak nějak cítím, než abych to potřebovala slovy vyjadřovat. Pokud tedy neměla Ginny důvod speciální, který mi nedošel. Protože mám pocit, že vidím ty „taky důvody“ – to „proč taky ano“, ale ne to, proč „především ano“. Asi se zatím ptát nebudu :)

„Je to z lítosti?“ – Kdo ví proč mi bylo Severuse strašně líto, když se takhle zeptal. (Chudák Severus)

Merline, to odevzdání mě uchvátilo.

A tak se vzdal práva na obranu, aniž by to dal protivníkovi znát, a když po něm skočil a zatlačil ho do domu, z očí a doslechu zbytku světa, vložil Potterovi do rukou své bezpodmínečné amen. – To jsi napsala skutečně překrásně, assez.





7) Ouvej, Tkalcovské. Toužila jsem po té čísti, stejně jako jsem se jí bála.

Dělalo mu dobře, mít Pottera tady, třebaže mu Potterova přítomnost bytostně vadila. – Mám slabost pro jeho rozpolcenost. A ty ji umíš úžasně popisovat.

Proč by měl chodit, když jí to nijak nepomůže, když to nic nezmění? – Na tom něco je. Tenhle úhel pohledu dokážu pochopit. Ale především – po přečtení Jako šance už nemám sebemenší potřebu pídit se po jeho důvodu, proč nejít. Přijde mi to tak nějak přirozené. Tak nějak chápu, věřím tomu, že mu Ginny byla příliš blízká, než aby dokázal jít. Takže jeho zástupný důvod – nemohl, protože nemohl – ok. Snapeovské. Nedostatek odvahy – lidské.

Potter věděl, že jí řekl, aby nešla. Potter věděl o jeho selhání. Ale… byl to Potter, takže o selhání neměl potuchy. – Ahá! Tak tohle měl Harry na mysli... Téda. A Severus to považuje za své selhání... Že se vlastně divím.

A další ahá – tady Severuse napadlo, že by si Harry mohl myslet, že by s Ginny spal. No, kdyby to došlo i mně, neměla bych z toho později takový šok, že. Ale! Zato mě napadá (možná až příliš iniciativně), že by zato ale Harry mohl žárlit dvakrát – vědomě (nebo podvědomě) na Ginny, podvědomě (nebo silně podvědomě) na Severuse :)

Severusovy otázky zapůsobily. Proč mu říkala, že s ní nesouhlasí, proč to Potterovi řekla? Proč si Potter myslel, že spolu spali, a nevyžadoval odpověď? Proč se zdálo, že je mu to jedno? Bylo mu to jedno? Nemohlo mu to být jedno! Musel se odpovědi bát.

Kam se to, do háje, dostali?
– Chce snad Severus, aby se Harry zeptal? Proč Severuse hlodá, že se Harry neptá? Severusovi záleží na tom, co si Harry myslí? To je ale otázek :) Ne, vážně... moje hlava se otáčí kolem dokola a vlastně se jí to líbí.

„Nenávidím vás,“ řekl zlomeně Potter. – Hurá :) No vážně – v téhle chvíli je to tolik přirozený důsledek toho, že Harrymu na Severusovi (potažmo jeho reakci) záleží. Kdyby ne, neplýtval by tak silnými emocemi. A jasně, že mu šlo především o Ginny, ale i tak. Mé nezvratné přesvědčení. Krom toho, tohle pro nás není novinka, Harryho POV známe. A přesto mám teď pocit, že díky tom
Zrada! Zradila mě kurzíva, mrcha. U první části komentáře. Co s tím?smiley Vypadá to blbě a blbě se v tom bude orientovat...

A teď mi to ještě k vzteku přehází určitě.smiley

A přesto mám teď pocit, že díky tomu nutně nemusíme znát Harryho, protože podle mě ani on sám sobě tak docela nerozuměl.

A jeho duši navěky bude vyplňovat mudla bez nehtů, snažící se dostat ven, a Potterova nad ním zlomená hůl. – Chtěl toho dosáhnout, chtěl od sebe Harryho odehnat, a přesto... kdyby k tomu mělo opravdu dojít...

Pro Merlina prosím, žádal, prosím, jen než odejde. Dej mi sílu, dokud neodejde. Pak si mě vezmi třeba do pekel. – Merline! To bylo sžíravé... Hodně. Uff.

Aha, tak polopravda. Teď už taky vím, že ano. Tehdy... jsem z toho byla docela rozhozená. Nyní mě tahle část rozhodila jinými pasážemi. *hluboký nádech*

Nejen že se mu podařilo zpřetrhat pouta, která se neznámo jak mezi nimi zformovala, i když skrze vzájemnou zášť. Ne, dokázal víc. Dokázal jedním útěkem vše dobré, co se dobrým mezi ním a Potterem zvát dalo, vymazat. - ... + kurzíva výše + poslední věta + čteno ve špatnou dobu – jo, byla jsem z toho lehce mimo.



8) Nebylo to o tom, že se nedokáže udržet, celé to bylo o úvahách, že by se ovládat přestal. – *Nemá dalších slov*

Protože se, tedy podle Pottera, necítil tak mizerně, jak Potter vypadal. Vyčítal mu, že nezahodil roky praxe do kytek. Že se z něj nestala hadrová panenka, co by se Ginny doplazila na hrob a rozsypala se. – Jako... možná kdyby toho nebylo najednou tolik ! Tolik najednou. Na to nejsem uzpůsobená. Nebo jsem prostě jen přecitlivělá a pitomá. Od všeho trochu.

Ty píšeš tak...! A konkrétně máš cit na ty záležitosti. A já se neumím vymáčknout. Ani po odstupu.

Potter byl zničený, v tomto okamžiku nedělal nic jiného, než cítil. A proto jednou bude moct jít dál. Nikdy si nemyslel, že mu ta pouta emocionality bude závidět... – Nádherně vyjádřeno.

A potřeboval utišit jinak. Potřeboval s Potterem splynout, ne se opít a brečet. – Ten rozdíl je...markantní. A dechberoucí.

Proč chtít mít s Potterem sex nestačilo? - *bolestné ušklíbnutí* Ne, tohle... jeho uvědomění stálo za to.

A vůbec! Kdybych nebyla unešená z tvého psaní už zatraceně dlouho, tvrdila bych ti, že tohle je snad to nejlepší, co jsi napsala. (Tohle jako kapitoly Jako..., které by ale nefungovaly bez Když, které pro mě stejně napořád jako celek představuje vrchol.) Že máš stále ještě vzestupnou tendenci. A... snad je to tak přirozené, ne? A nebo jsem prostě jen zase pod vlivem emocí. Ale mám pocit, že jinak už ani jednat neumím. A že se jimi nechávám u tvého psaní pohlcovat ráda. Ale dala jsem si odstup!

slavný, kouzelný, šarmantní, přesvědčivý, intrikánský, mocný, sexy, zručný, strategický, ve formě, truchlící, nenormální, vyšinutý, slabošský, žalem pohnutý Harry Potter - :) Morgano! Odzbrojující charakteristika.



9) Nelhal jí. Neměl čokoládu rád, vlastně na ni měl alergii, ale každým ukrojením toho dortu se přibližovala její návštěva – OMG. Vždyť říkám, že je toho najednou příliš. (Což neber jako remcání, pro Nebelvíra!)

A ten závěr... *kýve se na židli* Nic hezkého v životě netrvá. Ano, ale kdyby řekl, že nic zlého taky netrvá, měl by pravdu stejně a neznělo by to tak příšerně depresivně realisticky.



10) Rok... to bylo ještě docela brzo. Ale hlavně, že vůbec! *otírá pot z čela*

Ale víc než co jiného mi to připadá prostě jako život. Přirozený vývoj, běh věcí, který nelze uspíšit. Vše je tak, jak má být.

Ano, změny byly znát. A ano, rozumím teď víc, než kdy jindy, rozdělení na části.

A nesmírně se těším na pátou kapitolu.

Děkuji, assez! A promiň mi to zpoždění prosím.
4) Dopisy! Wow, dopisy jsou víc než zajímavým prvkem v Severusově poválečném životě. Skvělý nápad. A Salazare, některé ty ohlasy byly hodně vtipné :) „Snapeova armáda“ mě nadchla asi nejvíc :)

Potěšilo mě, když se Severus zeptal Ginny na její práci. Že dal najevo zájem. Takto mě to ujišťuje o větší kvalitě jejich vztahu, z čehož mám kdoví proč radost.

„To já mám zase podezření, že je Al homosexuál.“ – Hmm! No ale vážně to znělo, jako by s tím měla problém. Což by bylo věcem přitěžující... A že to pozná? Aha...

Začal před Ginny mluvit o Lily? Opět se mi posouvají hranice :) Ne, vážně, to se rozvinulo v hodně zajímavou diskuzi. „Vy mi nerozumíte,“ řekl, „já se nikdy definitivně nerozhodl, zda fyzické naplnění mé lásky k ní by nebyla vražda. Jsou chvíle, kdy jsem přesvědčen, že se právě díky platonickému citu zrodil lepší člověk. Nevěřím, že kdybych tehdy měl, zničený, mladý a hloupý, kus z ní, udělal bych tolik pro Brumbála, vašeho manžela a potažmo svět. – Opět děkuji za pro mě přínosný náhled do Sevrusova nitra, navíc v tak citlivé otázce. Tvoje interpretace mi podivuhodně sedí a vlastně je mám na tom celém asi nejradši. Spolu s některými dalšími záležitostmi :)

Krom toho, Ginnyina reakce taky stála za to. Skoro jí až závidím, jak blízko se k němu dostala :) A nemyslím to úplně doslova.

„Do háje! Koláčky,“ omluvně se stáhla se a utíkala o život do kuchyně. – LOL Stylové ukončení dojemné situace.

„V mé kuchyni se pečou koláčky?!“ – ROFL Ještě lepší. Péct v Severusově kuchyni bez jeho vědomí koláčky a neskončit jako jeden z nich... Wow.

Jestliže rozhovor o Lily vykazoval dost patrné známky zajímavosti, co potom rozhovor o Harrym? To bylo asi něco jako časovaná bomba. A bouchla efektně.

Ok, nevyznám se v Ginny. Je strašně zvláštní. Tak nějak se jí místy skoro až bojím pro tu její jakoby až brumbálovskou vševědoucnost. Takže tohle je ono? To, pro co chodila doma a před Mionou jako tělo bez duše? Přitom u Severuse byla tak plná života... A věděla všechno? Nejen, co cítí Harry k Severusovi (jak dlouho předtím, než to došlo jemu samotnému?), ale taky to, co cítí Severus k Harrymu? Wow (dnes mé oblíbené citoslovce). A... wow... s tímhle vědomím žít, to se nedivím, že se chovala, jak se chovala. Z toho už by se jeden mohl zbláznit. A... ona při tomhle Severuse přemlouvá, aby dovolil Harrymu pomoct mu? A jak si představuje, že by to dokázal? Tomuhle nerozumím. Musí jí docházet, proč Severus o Harrym nechce ani mluvit, natož s ním být v kontaktu. Takže z toho mám slušně zamotanou hlavu. Takže bych už byla ochotná i připustit, že Ginny umřela schválně, aby to „rozsekla“. Že byla vlastně natolik „svatá“ (promiň mi ten výraz). Ale jasně, je to hloupost. Nicméně vidíš, kam až mě to zavádí :)

„To je…“ hlas se mu vytratil a chvíli se musel vyhrabávat z nepřítomnosti, než dokončil své prohlášení, odporně přiškrcené, „posedlost.“ – Hm! A tady jsem taky mírně v pasti. Severus tedy nevěří, že by ho Harry mohl milovat, ano? Protože pokud by uvěřil... a nebyla tu Ginny, udělal by s tím něco, že jo? Jsem hrozně zvědavá, kdy si to připustí... a jestli to bude o moc dřív, než to zjistí sám Harry... A ne, na tyhle otázky asi nechci slyšet odpověď, chci si na ně přijít (někdo prostě je pomalejší :).

Nezmohl se na lež. Nezmohl se na pravdu. Jen se zeptal: „A?“ – A??? Taky dobré. Parádní je, že se nesnaží vymlouvat jí to. Merlo, kde mám nějakou čokoládu?



5) „Nemyslím si, že je dobrý nápad jet do Rumunska.“ – No... napadá mě jenom něco jako – Severus má vždycky pravdu.

„Nejezdi,“ poprvé ve svém civilním
Vida, s odstupem už ten komentář napsat jde.

1) Ginny se povedla. Takhle se na Severuse musí! :) Hlavně se nenechat odradit, mít svatou trpělivost.

„Věřím, že netrpíte akutní ztrátou paměti, co se naší společné minulosti týká,“ a elegantně zahrnul svinstva, kterých se dopustil na Potterovi i na ní. – Líbí se mi jeho způsob, jakým dal najevo své překvapení z její návštěvy.

Copak by mohl špion přežít bez toho, aby si pamatoval? – Pravda. Krásný detail.

Ty mě zničíš, assez, máš tady tolik vět, u nichž mám potřebu ti sdělit, jak na mě zapůsobily, že se to nedá. Taková kapitola se dá rozebírat vážně na dlouho, což není reálné.

Snape. Profesor Snape pro teď a navždy. „Severus,“ vynutil úsměv na tvář - :D Jak moc chce Harryho naštvat, to je neskutečné.

Severus a jeho boj s dortem (zpočátku) mě nesmírně bavil. Krom toho, že jsem mu ho začala závidět O:-) (No vážně, tolik návštěv s dorty už v jednom vzbudí chuť na sladké.)

Merline, já nemám slov, jak moc byl Severusův plán ďábelský. Snažit se prostřednictvím těch návštěv Harryho zdeptat či zcela odradit. Nevím, co se mi zdá šílenější. A přesto ho v zásadě chápu. Trochu.

Nemá tuhle potvoru nenávidět? Má za manžela objekt jeho sexuálních tužeb, není-liž pravda? - :) Ha, ha, kdyby jen to. Jako by sám sobě nepřiznal, že ho miluje. No ale k jeho otázce – to je dost dobrá otázka! Vlastně mi dělá problém chápat, jak to, že spolu nakonec vycházeli tak dobře, když je tu tahle překážka. Ale zase... možná to bude tím, že Severus o Harryho neusiluje, jen ho chce. Pokud to tak můžu říct. Zajímavé.

Ach bože, některé věci hrozně bolí, byť jsou krásné. – Nemám co dodat, děkuji.

Strčil do té ošklivosti prst, olízl.- :D Nemohla jsem odolat, tohle bylo úchvatné :D Severusův boj s dortem. A ten výsledek... Nadchlo mě, jaký rituál si z toho udělal.



2) Merlo, Severusovy dojmy z malé Lily mě položily :) Skvostné. Krom toho jsem ráda, že se geny tak moc promíchaly – kdyby se měl Severus „fixovat“ ještě na tuhle „reinkarnaci Lily“, pak nevím, jak by to dopadlo.

No nejsou ty hormony milosrdné? – ROFL, Severus je někdy skutečně k sežrání.

Líbí se mi styl, jakým skrze Severuse popisuješ konání dětiček, to je neodolatelně roztomilé. Hlavně z toho důvodu, že jsou za tím vším jasně patrny Severusovy neskrývané sympatie k nim :)



3) Minulost má připravené zuby? – Krásně řečeno. A navnadilo mě to a posílilo to moje očekávání.

„v našem životě nastala jen jedna chvíle, kdy mě u sebe nechtěl, kdy ho ani nenapadlo přizvat mě,“ skousla si ret, na chvíli zrak odvrátila, aby ho pošetile, znova, nebelvírsky vrátila nehnutě zpátky, zpět do jeho očí, „když vás hledal.“ - *zoufalý pohled* Přiznám se, že nevím, kterou chvíli myslí. Fakt nevím.

A to, co neřekla přímo – speciálně: jsem vám vděčná za to, že jste ho k volbě nenutil, že jste mi ho nechal. – To zní, jako by Ginny věděla o moc víc, než vědět má.

„Změnilo se příliš, než abych pořád věřil tomu, že nejdůležitější parametr člověka je inteligence,“ – Oh, být Ginny, taky zářím :) Krásné. Jsem ráda, že to řekl.

Aha. Takže Severus na ně (Ginny a Harryho) zvládne pohlížet odděleně, a právě proto jeho „vztah“ s Ginny tak funguje. Mimo jiné. Ok, dobře, to beru.

Podařilo se ti popsat skutečně úžasně ten postup, jakým si Ginny Severuse postupně získávala. A nebo ani ne tak postupně, ale získávala. Splnilo to dokonale moje naděje ohledně jich setkávání a rozhovorů.



4) Dopisy! Wow, dopisy jsou víc než zajímavým prvkem v Severusově pováleč
U otevřenosti mohu a nemusím souhlasit – považuješ to tedy u Severuse a Albuse za dětinskost? Že nemluví přímo/že o něčem nemluví?

Nicméně je to zajímavá observace. Děkuji za ni.

Tak jo, vzdávám se na to přijít, co má společného styl vyjadřování s psychologickými problémy s pohádkovostí HP. Jako že se mám vzdát spisovné češtiny, protože v HP kánonu se taky neřešila psychologie?

:) Je zajímavé objevovat staré věci Tvýma novýma očima. :)

Tak jo, je HP pohádka (dle Tebe) jen proto, že neřeší (až tak moc) milostná témata?
OK. Už se nehádám .. Nebo jo? Nehádám .. :) souhlasím, ale rozvádím své myšlenky. Ginny a Harry už jsou dospělí. Asi bych od nich přeci jen čekala, že budou zkrátka mluvit příměji - otevřeněji - tedy i jednodušeji - nikoli v hádankách a náznacích. To nedělala ani paní Weasleyová a taky byla dospělá. Nicméně je respektuji takové jaké je vidíš. Myslím, že každá tvá postava má v sobě něco, co nemůže vyslovit a proto občas mluví nepřímo. :) A jestli mě za to nikdo nepraští, tak možná řeknu, že u Rowlingové šlo přeci původně o pohádku a tedy její hrdinové nejsou stavění na to, aby řešili nějaké závažně psychologické problémy. Pokud se o to autor FF pokusí, vždy je musí posunout někam jinam než jakými se jevili v kánonu. Aspoň tak to vidím já ... :) / A PS: Jen tak na okraj - U Rowlingové myslím mluví i děti zcela spisovně. Jeden z šoků, co mi připravil Strom poznání (to byla asi první delší fanfikce, kterou jsem četla) bylo, že tam teenegři dělají erotické narážky a přišlo mi to velmi "nekanonické", ale zároveň velmi realistické, protože po pravdě právě tohle teenegři obvykle dělají. Nu ano, já to taky dělala. :)
belldandy
Severus byl Smrtijed, ne? Tak předpokládám, že pár věcí viděl, pár zažil, některých se aktivně účastnil… prostě – vzpomínka. Příběh k němu si můžeš domyslet. Nebo mi můžeš poručit, abych to rozvedla. :) A já takový rozkaz zvážím.

Dobrá observace, s tím mluvením. Lenka se u mě žel nevyskytuje a Sibyla taky ne, nebo ne moc… Zdá se Ti, že mluví Ginny složitě? Nebo Harry? Nemohou snad mluvit jako studenti – už jimi nejsou.

Kategorii věcnou, poetickou, jednoduchou, mentorskou, ironickou a hádankovitou Ti beru. Nechtěj po mně ale, abych postavám vkládala výrazy alá popelnice, prosím. Až si budu chtít utahovat z Čechů, Moravanů, Slezanů, anebo až budu mluvit Hagridovými ústy, snad. Pokud si ale pamatuji správně, český překlad kromě Hagrida a možná pár dalších výjimek slang/nářečí nepoužíval. A o originálu se bavit nemůžu, neboť nemám zdání, jak moc to JKR rozvrstvila. Vím jen, že se v anglických FF povídkách nespisovnost vyskytuje. A vím, že mě neirituje ani zdaleka tolik jako ta česká. Vlastně… proto jsem docela ochotně od češtiny utekla. :)

A mně bylo potěšením číst Tvůj komentář.
Tak Assez, teď jsi mi jen potvrdila,že mluvení v hádankách mají tvépostavy po tobě. Tak, jak je to s tím chlapíkem drásajícím stěnu? Kde se vzal? A neříkej mi prosím, kde se vzal, tu se vzal. :) - Jak já to s tím mluvením myslím?, tažu se sebe sama. No někdo používá víc odborných výrazů (to bych mohl asi klidně Severus), někdo mluví víc jednoduše (asi sand Ginny nebo Harry), někdo mluví spisovně (většinou učitelé), někdo použivá slangové výrazy (často žáci), někdo poeticky (to asi tak Lenka nebo Trelewnyová), někdo věcně (co třebas Kingley Pastorek), někdo v hádankách (Brumbál) a někdo ironicky (Snape) - ani sám neví, kdy je to co říká legrace a kdy to myslí vážně. :) No a každému nejsou tyto módy vlatní, takže snáže zvládá jen některé z nich. Z osobního pozorování mi přijde, že ty zvládáš dobře ten v hádankách a ten ironický. :) Stačí to tak? Každopdáně já děkuji za novou kapitolu. Bylo mi potěšením si ji přečíst.
belldandy
Fíha, už komentář od Bell. Nemyslím, že je to nezdvořilé. A chápu Tvé rozdrásání. Doporučit mohu jediný lék. Vybodni se na fanfiction. Nebo aspoň na slash. A máš hned víc času na zbytek.

Nesouhlasím s tím, že by Harry Ginny nemiloval. V tom to vlastně je.

Hm, a jak to myslíš s tím, „jak která postava mluví“?

Malý nepřímý podíl. :D

Jo a ten mudla, co drásá stěnu bez bez nehtů, to je něco kontkrétního? – Yes.

Jestli jo, tak já nevím co. – Yes. Severus zcela nedůležitě ve vzpomínkách zaplul do minulosti.

Děkuji za komentář.
Jo a ten mudla, co drásá stěnu bez bez nehtů, to je něco kontkrétního? Jestli jo, tak já nevím co. - PS: Děti jsou vlastně v pohodě. Logicky vzato nemohou být horší částí lidstva než my sami. Vždyť na jejich vytvoření máme podíl. :)
belldandy
Fíha, už nová kapitola... to je asi nezdvořilé, takto vítat další díl oblíbeného a dorbovolně rozečteného příběhu. Omlouvám se, ale sleduji, že co jsem si začala s fanfiction, prošla jsem, co se času týká několika fázemi. V první jsem četla FF a zanedbávala rodinu a osobní život. V druhé jsem četla a zanedbávala rodinu, osobní život a betování. V té třetí zanedbávám rodinu, osobní život, všechny další povinnosti, betování, čtení fanfikcí a psaní blogu. Nestíhám už nic a ve všech oblastech si vyčítám, že nedělám víc. Ale to se prostě nedá ... :) Ale dělám to vše dobrovolně. :)

Ginny jsi nám představila jako osobu, která sice Severuse neuspokojuje svým IQ, ale za to emoční inteligence se jí dostává dalece nad běžnou míru. Vím, že i při svém životě v manželství, i kdybych byla třikrát za den ubezpečována , že jsem milována, pořád se mi to neomrzí. V této oblasti trpí skoro každý nejistotou a hýčkavé ubezpečování. Ale Ginny nejen, že prohlédla, že její muž ji ve skutečnosti nemiluje, ona to navíc unesla a dokázala se přes ten fakt přenést aniž by ho někomu vyčítala, snad ani sobě ne. Klobouk dolů, protože tohle každý nezvládne. A se svým empatickým vhledem má Ginny navíc schopnost vidět i do Severuse o něco více než se mu v tu chvíli zamlouvá. – Nakonec jsem měla lehounce iritující pocit z toho, že musí jako postava poslušně umřít, když nadejde její čas a ona začíná v příběhu „přebývat“. A jako ty kdysi ,jsem přemýšlela, zda by mohl nějak smysluplně příběh fungovat i dál za její existence. Ale chtěli bychom po ni trochu hodně, kdyby měla být až tak rozumná, že řekněme dobrovolně odejde od manžela a vyklidí tak pole. Ach, jistě - jako zdatná čtenářka FF si umím představit i jiná další řešení jejich soužití, ale jsou pro mě stále více neuvěřitelná. :) nedá se nic dělat, sbohem Ginny. – Ale napadá mě, jak by se asi Ginny zachovala, kdyby se jí povedlo to, oč usilovala? Kdyby ty dva svedla dohromady? Chtěl jen jejich usmíření nebo si přála, aby si přiznali sobě (i sobě navzájem) vše o svých potlačovaných tužbách. Jak daleko by to mohlo zajít?

Víš, že všechny tvé postavy mají tendenci mluvit neurčitě a v hádankách, což o to, Brumbálovi to člověk tolerovat musí, Severus by nám to moc ujednodušoval, kdyby mluvil přímo a on ze zásady nic nezjednodušuje, ale teď už i Ginny ... :) Jestli to náhodou nemají po autorce, která mě taky ráda nabádá, ať se naučím číst mezi řádky. :) Ne, myslím, že tohle k tvému stylu patří, to vyjadřování v hádankách. Bez toho by to ani nebylo ono. Jedině snad stojí za to přemýšlet občas nad tím, jak která postava mluví, jestli nemá nějaký svůj specifický jazyk? Pamatuji, jak mě u překládání k tomu naháněla ta moje beta, ale já nakonec stejně vše psala v té své pseudo-spisovné češtině, tedy v jazyku kterým mluvím já. Přepnout se do druhé osoby, to není jen tak. :)

No, že sama nepíšu, vždy mě potěší vědět, že má na vznik textu alespoň malý nepřímý podíl a proto děkuji za poděkování. Budu doufat, že to byl dobrý vliv a že je ta kapitola spíše lepší než horší něž kdyby ho nebylo. :)

Pasáže na škole jsem měla v Když nejraději, nepatří k těm které jsem měla nutkání vidět ze Severusova pohledu, protože jsem měla pocit, že právě zde začal ze sebe odhalovat více sám dobrovolně, bez toho abych se mu vkrádala do mysli. Ale uvidíme, jestli mě má čím překvapit ?

belldandy
Tak tři? Fíha. Aby to Severus unesl. smiley

Budoucí matka a biologický produkt rozmnožování se: Jééé, dětifkýýý. *oprská stádo dětiček ve snaze dokázat, že ona je ta matka tisíciletí*

Produkt edukačního procesu, aneb rovný rovnému: Fakani a spratci, fšici só to fakani a spratci.

smiley

Ne, dobře, teď vážně – řekněme, že se umím vžít do postavy, a nepleťme do toho můj názor na děti.
No nesmíme zapomínat ani na otravnýho Brumbála, kterej mu dělá v životě bordel i po svý smrti, že.

Co je na tý otázce tak vtipnýho??? Mně přijde zcela normální. A můžeš klidně odpovědět jako budoucí matka i jako produkt edukačního procesu. Ráda bych viděla ten rozdíl. ;)
Je fajn vědět, že má Severus v životě alespoň dvě konstanty, co?

A mám Ti odpovědět jako budoucí matka, nebo jako produkt edukačního procesu? Ale z Tvé otázky jsem šla do kolen, vážně děkuju! :D
Téda, Severus je fikanej, takovej zákeřnej plán! A jak náročnej. Jestli by se mu spíš nevyplatilo vykašlat se na to a pustit Pottera k sobě. Stejně se mu to akorát vymstí a Potterovi neuteče. Ne smrti, a ne Potterovi.

Stranou se podíval na jejich matku – asi nebude taktické zeptat se jí, které dítě trpí kterým postižením. - :D :D Tak tohle mě zabilo. assez, mám dotaz... Taky nemáš ráda děti nebo se jen tak dobře umíš vžít do Severuse? A víš, co mi to připomnělo? "Falešné představy jsou často funkční. Matčin názor o kráse, inteligenci, laskavosti a tak dál jejích dětí jí zabrání, aby je utopila hned po narození."

Chtěla jsem napsat nějakej obsáhlejší komentář, když jsem se poslední dobou tak flákala, ale zase jsem to nezvládla dočíst na počítači, takže mám jen část komentáře, co jsem si napsala během čtení na počítači. Zbytek už jsem dočítala na mobilu v autobuse, takže jsem si nepsala poznámky. :)
23.12.2012 00:20:54
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one