Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


1) Když se o sebe sám nepostará

Co udělá autorka, která nesnese smrt Snapea? Nechá ho přežít. Ten výkřik, mimochodem, ten výkřik: „On je naživu,“ když kolem procházeli dva kouzelníci s nosítky, na kterých ležel Snape, patřil Harrymu. A pak… pak se to zvrtlo. Takže ohraná verze, kapitola o nevině bývalého Smrtijeda po tisící prvé je na světě (=soud). Což kupodivu není to, co jsem chtěla říct povídkou.

Věř mi…

„Harry Pottere,“ oslovil Harryho soudce. „Přísaháte, že budete mluvit pravdu, celou pravdu a nic než pravdu, k tomu vám dopomáhej Bůh?“

„Přísahám,“ řekl; cvak – bariéra kouzla; cvak – a mohl vypovídat.

„Vaše celé jméno?“

„Harry James Potter.“

„Narozen?“

„Třicátého prvního července.“

„Roku?“

Harry protočil oči: „Devatenáct set osmdesát.“

„Dobrá, děkuji. K věci… vy a Severus Snape se znáte…?“

„Sedm let,“ odvětil Harry.

„Váš vztah byl…?“

„Student a profesor.“

„Měl jsem na mysli…“

„Jistě. Ne moc vřelý.“

„To znamená…?“

Věř mi…

„K smrti jsme se nenáviděli.“

„Mluvíte v minulém čase. Něco se změnilo…?“

„Ptáte se na něco konkrétního?“

Soudce se ušklíbl; Harry ignoroval zarachocení pout zezadu zleva: „Jaký je váš vztah nyní?“

„Za profesora Snapea nemohu mluvit. Co se týká mě… je složitý.“

„Upřesníte to?“

„Touha zabít ho při prvním setkání narazila do reality a vyšla s faktem, že mě chránil. Je složitý,“ zopakoval.

„Zneužíval Severus Snape někdy svého postavení během sedmi let, které ho znáte?“

„Neustále.“

„Jak se to projevovalo?“

Věř mi…

„Nadržování jeho koleji, srážení bodů… ponižování studentů.“

„Ponižoval své studenty?“

„Oznámil komukoli, když si to o někom myslel, že je hlupák. Studentům nepokrytě. Dospělým kulantně.“

„Ponižoval je?“ zopakoval soudce a vytáhl obočí.

„Definujte ponižovat, prosím.“

Krátká pauza; soudce povzdechl: „Co je ponižování pro vás?“

„Do Voldemorta to bylo chování Snapea,“ síň zalapala po dechu, „od Voldemorta je to… jinak,“ řekl Harry, hlas rozrůzněn emocemi.

„Věříte Severusi Snapeovi?“

Věř mi…

„Ano.“

„Co ta jistota?“

„Způsobená zkušenostmi – věřím, že by mě shodil, kdykoli by se mu naskytla příležitost, věřím, že by mě nejraději zabil, věřím, že by mi zachránil život, aby mě mohl zabít vlastnoručně.“ Pokrčení ramen.

„A?“

„No… upřímně mu i věřím… jak to jen…?“

„Brumbálův člověk?“ zaznělo posměšné doplnění věty.

Harryho oči nebezpečně blýskly: „Vlastně ano.“

„Vysvětlíte nám to?“

„Věřím Brumbálovi. Brumbál věřil Snapeovi. Věřím tedy Snapeovi. Jednoduchá rovnice. Mimo to… bez ohledu na Brumbála dnes také věřím, že ta samá rovnice s obměnou slova Snape za slovo Potter platí pro profesora.“

„Ony vzpomínky?“

„Ony vzpomínky.“

„Vypovíte nám to i pod Veritasérem?“

Věř mi…

„Ne.“

„Proč?“

„Soudní síň přeplněná zbabělci nemá na výběr nic jiného než věřit mi. A Snapeovi. Oba jsme vám zachránili život, když jste utekli nebo podlézali Umbridgeové.“

Soudce se naškrobeně napřímil; síň utonula v tichu – lidé nemají rádi pravdu; a ať si – Harrymu se také nelíbilo, že Brousek roztrousil to o „Brumbálových lidech“ – zato co po něm toho zimního dne exministr chtěl, to nikdo neví; a ti lidé? – přinejmenším polovička z nich udávala své přátele, aby si před Smrtijedy zachránili kůži, a byli ochotni riskovat, co riskovali, aby nepřišli na řadu první. „Mimo to vám nemám důvod lhát,“ řekl, jako by odfoukl z hábitu drobek rohlíku.

„Poslední otázka, pane Pottere.“ Harry přikývl. Byl klidný. Celou dobu byl naprosto klidný. „Myslíte si, že je Severus Snape nevinný?“

Věř mi…

Hrobové ticho. Pouta jen nepatrně cinkla v pohlazení. A odpověď: „Ne.“

Síň se rozšuměla. Harry se pootočil a zhnuseně se na jisté členy – třeba Umbridgeovou – podíval, než jako výstřel, který vlnu utišil, dodal: „Vím to.“

„Chcete říct,“ překřičel další vřavu soudce, „že je nevinný ve všech bodech?“

„Ano.“

„Vražda Brumbála?“

„Ano.“

„Jeho chování coby bradavického ředitele?“

„Ano.“

„Že je morálně v pořádku, že si to místo vůbec dovolil…?“

„Ano.“

„A co vražda vašich rodičů?“ vyštěkl soudce. „Taky nevinen?“ obě obočí v ofině.

Věř mi.

Pouta cinkla, místnost ztichla, zadržela dech.

„Ano.“

„Lžete!“ vyhrkl soudce.

„Jak bych mohl?“ pousmál se Harry. Na sklonku se lidé mnohému bránit přestávají. „Vaše kouzlo by mi přece zabránilo zalhat.“

„Přeformuluji tedy otázku… tvrdíte mi, že Severus Snape není zodpovědný za smrt vašich rodičů v kterékoli z možných interpretací viny, ať už se jednalo o vyzrazení informací vedoucí k smrti nebo o přímé napřažení hůlky a vyslovení nepromíjitelné kletby?“

Harry pootočil tvář trochu na stranu, zachytil nejslabší náznak siluety spoutané v okovech, visící mu na rtech… nebo možná lhostejné k rozsudku i jemu a do toho ticha řekl prosté: „Ano…“

Soudce se zamračil, třískl kladivem a s: „Přestávka pět minut,“ odešel.

Když se vrátil, zavrčel: „Severus Snape je zproštěn viny ve všech bodech. Další případ…“

Harry se otočil, dohlédl z dálky, aby bystrozor Snapea odpoutal – a že nebyl zrovna šetrný – a pak mlčky odešel prostředkem síně, shlukem novinářů a přátel ven.

05.03.2011 19:43:54
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one