Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


11) Když mě umí překvapit

 

I na tom nejneočekávanějším místě, byť logicky.

 

Pro: POPO, Mari, Sisi, yellow, Šárku, larkinh – s díky.

Ne, ministerstvo je zkrátka příliš chudé, než aby si mohlo dovolit posílat do lékáren kohokoli jiného než bystrozory. Proč by mě tohle po těch měsících mělo překvapovat?

Se seznamem a taškou plnou přísad jsem rozhodně kráčel Příčnou. Na rohu, halekal ten lékárník, na rohu mezi Příčnou a Obrtlou je nová, specializovaná lékárna – my to a to neprodáváme! Jak nepřekvapivé. Jen by mě zajímalo, na koho hodili dovoz těch ministerstvem rádoby na poli zákona stanovených surovin a lektvarů.

Vstoupil jsem, zamumlal pozdrav, tašku jsem hodil na pult a zmuchlaný papírek doletěl k tašce se slovy: „Máte?“

Nažloutlé prsty hmátly po papírku. Ještě se stavím… počkat, žluté?!

Ty prsty jsem znal! Strnul jsem. Kdyby cokoli jiného ne, ruce ano. Ty jo! Ty jsem pozoroval často, když jsem se nedíval do očí. Poplašeně jsem vzhlédl.

Snape si pročítal seznam v tichosti a zachmuřenosti, s posměšným úšklebkem.

Snape a apatykář! Chápete to?! Já ne…

„Kdy vás vyhodila z Bradavic?“ vyhrkl jsem bez rozmyslu.

Zamračení se prohloubilo: „Zastupuji zde, Pottere,“ odvětilo neochotné zavrčení. Nádech a suché: „Od kdy neprodávají v Příčné ulici listy Paměťovky Jasnozřivé?“

Nejspíš od doby, kdy se Veritasérum nepovažuje za povolený lektvar, pomyslel jsem si kysele, ale jelikož jsme to oba věděli, nebylo to od Snapea víc než rýpání.

„Je mi líto,“ protáhl, když mi podával seznam zpět, bez lítosti, „plášť Mozkomora budeme muset dovézt.“ To znělo neutrálně až škodolibě.

Během tří minut na pult vyskládal zbytek surovin. Muselo mu to být k smíchu. Vždyť sám ty lektvary vaříval a mohl je prodávat vcelku. Kdyby to dělal, nemusel by se dívat na zředěné břečky neumětelů z ministerstva. To pro mě BYLO politováníhodné.

Zaplatil jsem mu se slovy: „Nashledanou… v Bradavicích.“

Snape stál. Patrně vyčkával na můj odchod. Neměl jsem se k tomu.

Takže jsem odešel.

Pocitu obrovské propasti, nad kterou se tyčíme, přes kterou se občas nakloníme a v níž je nesmiřitelné nepochopení i pochopení, lítost, bolest, hněv a neznalost, která v nás hněv vyvolává a nutí nás urážky pronášet, toho jsem se nezbavil. Ba právě naopak. S každým dalším setkáním se prohlubovala a rozšiřovala. Proč mě štvalo, že šel na hrob mých rodičů? Proč ho štvalo, že jsem přišel k němu domů? Proč si vyčítám, že jsem si prohlédl vzpomínky, které mi dobrovolně dal (a dát musel – tehdy nebyla jiná volba) a proč mi on vyčítá, že jsem je viděl? (Vím, že mi to vyčítá. Naneštěstí to svým způsobem i chápu.) Naprosto nevím, jak kolem něj chodit, jak mám přes něj projít… jak jít s ním? A stál bych o to? A proč vlastně? Co ještě… nevím? Co se nikdy (mimo to, co už jsem se dozvěděl a dozvědět neměl) nedozvím?

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

Q: A to se teď překonává S nebo H? A: Názvy kapitol jsou náhledem (zcela vážným, nadneseným i ironickým) Harryho.

N: Tuhle po poslední aktualizaci jsem si často kladla otázku, zda-li jsem schopná napsat něco víc, než jsem řekla v minulé kapitole. A pokud ne, jestli mám pokračovat. S velkou neochotou přidávám další kapitolu, o které vím, že je o několik příček níž než předchozí (nebo než hřbitovní). Když mi k tomu něco povíte, nepochybně mě to… rozebere (= probudí z letargie). Děkuji za vaše komentáře.

01.04.2011 17:08:59
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one