Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


 

Jak je těžké poznat, co ten druhý myslí.

„Odůvodnili to?“

„Že jsem sám podal výpověď? Stěží. Sama ale víte nejlépe, že nemuseli…“ Minervina tvář stvořila první jarní mraky předhánějící se o bouřku. A Harry pokračoval: „Nikdy jim nemohl být pohodlný člověk, který se tolik pletl do záležitostí jemu nenáležících, včetně omilostnění nedůvěryhodných Smrtijedů. A nejen to, přihoďme, že kdybych chtěl, mohl bych kandidovat nebo vyšachovat ze hry kohokoli na ministerstvu. Tudíž naschvály a to nejen na mou, ale i na Kingsleyho osobu. Ale…“

Minerva vytáhla obočí v náznaku zájmu, ale jinak se jí zjevně Harryho slova a jejich obsah příčil. Bylo to naprosto proti jejím zásadám.

„Rozhodně buďme spravedliví. Nejen to se Smrtijedy a mnou, který se do všeho zamotá… a mým vlivem, který je naprosto všem nebezpečný,“ Minerva se na to a na Harryho tón pobaveně ušklíbla, „ani to s Brumbálovým člověkem mi moc nepomohlo.“

„Proč zrovna to? Vždyť Albus je…“

Zastavil ji Harryho úsměv. Byl… zvláštní: „Brumbálův člověk zůstane nebezpečný až do konce života, svého života, nikoli Brumbálova. Předpoklad, že mě vychoval, byl správný. Nedalo se ode mne tedy čekat nic… dobrého.“

„Skrytá hrozba možných poselství? Ze záhrobí? Ze života?“

Byla řada na Harrym, aby se pobaveně zašklebil: „To sémě do mě nenapravitelně zasadil. Jsem poskvrněn. A budu růst a zhoršovat se, i bez vlivu Brumbálova. Ach ano, nebezpečný Brumbál, nevyzpytatelný Brumbál, pokrokový Brumbál. Na něco takového zkostnatělé ministerstvo ještě musí počkat. I když Kingsley udělal kus práce a že to byl nadlidský výkon.“

„Vážně vás nikdy nenapadlo stát se mini…?“

Ale Harry už vrtěl hlavou: „Nikdy. A když jsme u toho – ani nikdy nenapadne.“*

„Co tedy budete dělat teď, pane Pottere? Přijmete mou nabídku…?“

„Profesorko McGonagallová,“ zarazil ji Harry nesmlouvavě. „Ne. To bych neudělal. A navíc… nové místo už mám.“ Hodně se napřemýšlel, jak má vzít opatrnost ze strany McGonagallové ke Snapeovi. Protože mu pořád dělala starosti. Dospěl k závěru, že možná má ředitelka jisté právo na nedůvěru. A starosti mu to dělat nepřestalo. Dost o Snapeovi.

„To jste si pospíšil…“ vypadala potěšeně. Minimálně do teď.

„Kudleyští Kanonýři** po mně vždy toužili. Nebránil jsem se…“

„Pane Pottere! Vy jste snad dobrovolný sebevrah,“ zakřičela na Harryho rozhněvaně; tváří jí zazářilo potěšení a spokojenost se zapomněla schovat.

Harry se rozpustile zasmál: „A můžete za to vy.“

McGonagallová ostentativně povzdechla: „Gratuluji, pane Pottere.“ Znělo to skoro samolibě. Přesto: „Nicméně byste měl zvážit, jestli je to vhodné.“

„Čím by to mělo být nevhodné?“ nechápal.

„Tato… práce… není vhodná pro usazení se.“

„Já se ale neusazuji.“ Ignorant.

„No právě,“ odvětila vševědoucně.

„No právě?“ zopakoval naprosto zmatený Harry.

„Myslela tím,“ ozvalo se za Harryho zády pomstychtivě, až nadskočil z křesla, „že by se ráda dožila vnoučat,“ Snape elegantně proplul ředitelnou. „Řekněte, paní ředitelko, proč že jste se nepostarala o vlastní?“ a zapadl do jedné místnosti s knihami, kterou zavřel hlasitým prásknutím.

McGonagallová naštvaně hleděla na dveře.

„Je neomalený,“ pronesl Harry rozmrzele.

„Je normální,“ opravila ho McGonagallová a mírně úlevně vydechla. „A navíc klepal. Což jste asi nepostřehl.“

„Nepostřehl jsem vaše pozvání,“ řekl Harry suše.

„A já nepostřehl váš zákaz vstupu,“ vynořil se Snape a otočil se k McGonagallové. „Mohu si ji půjčit, paní ředitelko?“ propálil pohledem Harryho a Minervě ukázal titul knihy.

Minervino povzdechnutí jaksi zaniklo: „Jistěže.“

„Co tady zase pohledáváte, Pottere, snad vás nevyhodili z ministerstva?“ zeptal se Snape uštěpačně. Minerva se po něm nepěkně ohlédla. Ale kdybyste hodili dýku proti pancéři, výsledek by nemohl vyjít víc liše.

Harry se zamračil a pak vyloudil zakyslý úsměv: „Jeden by vám uvěřil, že nečtete noviny.“

Snape se na Harryho bezvýrazně díval: „Takže se hvězda našeho světa stane flákačem? Ne že byste k tomu odjakživa nesměřoval…“

„Přijalo mě jedno téměř neznámé famrfrpálové družstvo,“ zarazil Snapea Harry a tvářil se vítězně.

Do doby, než jeho vítězný opar zkřížil cestu Snapeovu škodolibému úsměšku. (Který, mimochodem, vyšel vítězně.) Snape se tvářil až tak povýšeně nad Harryho „úspěchem“, že mu připomínal prváčka, jakkoli bizarní ta představa je ve spojení se Severusem Snapem, který vyhrál trofej.

Jediné, co na to řekl, bylo: „Nashledanou u večeře, paní ředitelko,“ a udělal čest zvířeti, ve které se čas od času měnil.

--- --- --- --- --- --- --- --- --- ---

N: *  Alexis, yellow a Mari… doufám, že jsem z větší části odpověděla. Měla jsem možnost buďto vám to napsat pod čáru, anebo to zpracovat. Larkinh, promiň, prosím… tohle se pokusím zodpovědět jindy. Budeš muset počkat. :) Mimochodem… tohle je sdělení. Docela ráda bych časem zkřížila Harryho cestu s těmi, kdo mu škodili, jako bych ho ráda konfrontovala s ministrem. Ale kdo ví? Tak alespoň tak. Teď na to totiž není čas, prostor ani nosný nápad.

** Děkuji Šárce za pomoc.

11.04.2011 17:58:33
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one